Domů Blog Strana 2537

V minusu je zejména skupina Rh negativní

S drobnými problémy stačí pokrývat v prázdninových měsících transfuzní oddělení Masarykovy nemocnice (MN) poptávku po krvi. Nedostatek se týká například skupiny Rh negativní. Ten lze ale podle primáře oddělení MUDr. Jiřího Masopusta vysledovat i během roku. „Nyní nemáme výrazné přebytky, které bychom mohli nabízet do okolních nemocnic. Zatím ale pokrýváme potřebu…

Ústí nad Labem – spádových zdravotnických zařízení bez větších zdržení,“ potvrdil lékař. Během července a srpna rozesílá oddělení přibližně o 30 procent více pozvánek, aby přišlo tolik dárců, kolik je potřeba.

„Nyní jsme dokonce dokázali pokrýt, s pomocí okolních transfuzních oddělení, transplantaci jater pacienta ze severu Čech. Je operován v Praze a spotřeba Rh negativní skupiny je velká,“ vysvětlil primář Masopust.

Transfuzní oddělení MN má svojí webovou infostránku. „Její podoba ještě není definitivní, protože tam není tolik informací, jak bych si představoval. Zatím jsou zde kontaktní adresy, informace o naší činnosti či elektronické přihlášky pro dárce krve a kostní dřeně,“ přiblížil projekt MUDr. Masopust. Několik dárců se již dokonce prostřednictvím Internetu přihlásilo. Snahou oddělení je umístit na své stránce i diskusní fórum.

Transfuzní oddělení MN eviduje kolem tří tisíc dárců. Jeho spádovost zahrnuje kromě Děčína a České Lípy i Litoměřice.

top, Ústecký deník, 27.7.2001

Brněnská klinika otevře oddělení onkologických onemocnění plic

Otevření pneumoonkologického oddělení, které umožní soustředěnou intenzívní péči o onkologicky nemocné pacienty, chystá o prázdninách Klinika tuberkulózy a respiračních nemocí Fakultní nemocnice Brno. Jak informovala přednostka kliniky doc. Jana Skřičková, bude to jediné takto specializované oddělení v republice. Pro nádorové onemocnění plic se každoročně na území tří jihomoravských krajů léčí zhruba tisíc pacientů…

z toho pětina žen. Celkový počet nemocných kolísá kolem tohoto čísla, není možno mluvit jednoznačně o růstu či poklesu počtu onemocnění, jež je nejčastější příčinou smrti onkologicky nemocných mužů. Výrazný je však růst počtu nemocných žen. Zatímco v roce 1980 onemocnělo plicními nádory 10,8 z tisíce žen, v loňském roce jich už bylo 22. Brněnští lékaři to dávají do přímé souvislosti s kouřením. „Přes 90 procent našich pacientů jsou kuřáci a nemusí jít jen o onkologické případy. Týká se to i pacientů s plicním emfyzémem, chronickou bronchitidou a dalšími nemocemi plic, jež lidi vyřazují z aktivního života a předčasně je invalidizují,“ informoval doc. František Salajka. Lékaři kategoricky odmítají úvahy, podle nichž kuřáci, nedožívající se vysokého věku, vlastně na jedné straně přispívají do státní pokladny nepřímými daněmi, na druhé straně šetří státu peníze za geriatrickou péči. „To by platilo pouze kdyby zemřeli bez lékařské pomoci. Léčba onkologických onemocnění plic, jež jsou nepochybně jedním z následků kouření, je mimořádně drahá. Jen cytostatika pro nezbytné čtyři cykly chemoterapie přijdou na čtvrt miliónu, nemluvě o dalších lécích a nákladech na diagnostiku a hospitalizaci,“ řekla primářka, podle které je nepříznivý vliv kouření na organismus komplexní. „Nikdy není pozdě přestat s kouřením,“ tvrdí docent Salajka, podle kterého k tomu pacientům vydatně pomáhá i protikuřácká poradna Fakultní nemocnice. Kdo však nemá vůli přestat, navštěvuje ji zbytečně. Pokles počtu kuřáků, který je všude na světě následován i poklesem počtu onemocnění, však není ani v Česku jen záležitost lékařů.

Jan Chmelíček, Právo, 27.7.2001

Ostravu trápí zhoubné nádory

Počet nových nemocných se zhoubným nádorem v Ostravě už pět let stoupá. Národní onkologický registr totiž v současné době eviduje 10 650 občanů Ostravy. Informoval o tom mluvčí Městské nemocnice Ostrava Jaroslav Michálkovic. Jen v loňském roce do registru přibylo 2100 nových pacientů, což je zhruba o pět procent více než v roce 1999…

Ostrava –

V počtu hlášených nových případů Ostravě patří neslavné první místo. Hned za ní pak následují Karviná a Olomouc. Podle Michálkovice v Ostravě

každý rok na rakovinu umírá téměř 900 lidi, z toho většina na rakovinu kůže, tlustého střeva a prsu.

Primářka onkologie městské nemocnice Helena Fojtíková si poslední statistický nárůst vysvětluje strachem lidí z této nemoci.

„Například v případě vyšetření ženských prsou býváme svědky paradoxu. Ženy spatřují záchranu ve vyšetření ma-mografem, aniž by si tento orgán nechaly nejdříve prověřit hmatem. Samotný snímek bez dalšího vyšetření mnoho neděsí, „uvedla primářka.

(ah), Moravskoslezský den, 26.7.2001

Riziko lidských ambicí – kmenové buňky

…Ať už budou vědci pracovat v USA či Evropě, výzkum kmenových buněk se nezastaví. Většina lidí (rovná se voličů) bezesporu nakonec přijme výsledky sporného výzkumu i s jeho etickými problémy, jestliže získají recept na léčení vážných chorob nebo šanci na obnovení postižených orgánů. Košile strachu z nemoci a smrti je bližší než kabát etiky…

Objevy genetiky a molekulární biologie daly lidstvu do rukou mocnou zbraň. A lidstvo nyní přemítá, jak, pro koho a proti komu (čemu) s ní naložit. Zničit životaschopné embryo v zájmu zachování současného života? Církev je rozhodně proti. S klonovanou ovcí se už společnost smířila. Ale co klonovaný člověk? Je dobré znát genetickou příčinu nemocí a pravděpodobnost, že se vlohy rozvinou? Proč ne, tvrdí lékaři. „Musíme ale především umět léčit, a ne kastovat lidi podle genetických testů na výkonné a nepoužitelné,“ varují. Otázky, které vědecký pokrok vyvolává, jsou pochopitelně mnohem širší. Jádro problému nicméně zůstává – kde jsou hranice, kam až je žádoucí zajít? A kdo tyto mantinely určuje? Zájmové skupiny či společenská poptávka? Touha člověka po dokonalosti se pomalu a jistě blíží naplnění. Spor o to, kdy pohár odvěké ctižádosti přeteče (a co se pak stane), zůstává. Následující řádky jsou příspěvkem do této diskuse.

V lidském těle se skrývají bojovníci s netušenou silou. Tomu, aby mohli být plně využiti, brání však zákon.

V tělech savců existují buňky, které se nazývají kmenové. Říká se jim tak proto, že je z nich možné vytvořit jinou buňku. Ta může například léčit – rakovinu, cukrovku, Alzheimerovu či Parkinsonovu nemoc. Nebo je z nich možné vypěstovat nové orgány pro transplantace. Sečteno, podtrženo: Jde o buňky s obrovským podnikatelským potenciálem. Ale jak s nimi nakládat, kde jsou limity zacházení s těmito buňkami? Odkud je možné je brát, a odkud nikoli?

K etickým úvahám se nyní přidaly ve Spojených státech i otázky finanční a politické. Měl by být tento výzkum placen z federálních prostředků? Odpověď hledá Bushova administrativa. A nemá to snadné – vyhrocené debaty jsou v plném proudu.

Putující opraváři

Spojí-li se spermie a vajíčko savců, vznikne embryo. Jeho buňky se začnou dělit. Výsledkem tohoto procesu je po pěti dnech až sto padesát nových buněk, které zatím nemají žádnou specifickou funkci a jmenují se kmenové. Když dělení pokračuje, buňky se specializují. Vzniká mozek, srdce a později další orgány.

Kmenové buňky ovšem úplně nezaniknou. V těle dospělých lidí zůstávají i nadále v mozku, kostní dřeni a kůži. Odtud putují po organismu, vyhledávají poškozené orgány a tkáně (kost, krev, kůže či mozek) a nahrazují v nich mrtvé nebo nefunkční buňky.

Takové schopnosti nemohly pozornosti vědců ujít. V roce 1998 se na ně zaměřily dva týmy, kterým se podařilo izolovat tyto buňky z embryí, která nebyla použita při umělém oplodnění, a laboratorně je rozmnožit. První skupinu vedl John Gearhart z Johns Hopkins University, druhou John Thompson z University of Wisconsin-Madison.

Dalším významným milníkem byly letošní pokusy firmy Advanced Cell Technology (ACT) s klonovanými embryi. Její ředitel Michael West prozradil deníku Wall Street Journal postup léčby modelového pacienta nazývaný terapeutické klonování. Dobrovolnice, které byly detailně seznámeny s cílem experimentu, darovaly vajíčka. Z nich je tenkou jehlou vysáto jádro, které nese dědičné informace dárkyně. Z těla nemocného je odebrána jakákoli buňka a z ní jádro, které se vloží do „prázdného“ vajíčka. Vzniká embryo, které se začne dělit. Pokud by se z něj narodil člověk, byla by to genetická kopie pacienta. To však není zadání.

Jakmile se totiž v embryu vytvoří dostatečné množství kmenových buněk, je rozděleno a jednotlivé kmenové buňky se dále rozmnožují v laboratoři. Z nich se pěstují požadované tkáně, například buňky srdečního svalu. A ty pak obdrží nemocný. Výhodou je, že u takového transplantátu nehrozí, že by jej pacientovo tělo odmítlo.

Odhalené možnosti

Kmenové buňky jsou zázračně univerzální. Jak uvedl týdeník BusinessWeek, mohou být dokonce transplantovány jedincům jiného živočišného druhu. Výzkumníci z dětské nemocnice ve Philadelphii a baltimorské společnosti Osiris Therapeuties, kteří všestranné použití prověřovali, transplantovali kmenové buňky lidí do zárodku ovce. Ještě rok po jejím narození bylo možné najít lidské buňky ve svalech, kostech a dalších orgánech. Kmenové buňky člověka byly nalezeny také v zahojených ranách.

Vědci z univerzit v Yale a New Yorku zase dokázali, že kmenové buňky z kostní dřeně prospívají játrům. Ve studii zveřejněné v magazínu Hepatology sledovali leukemiky, kterým byla transplantována kostní dřeň s kmenovými buňkami od dárců opačného pohlaví. Tyto darované kmenové buňky postupně vytvořily až 40 % funkční jaterní tkáně příjemce.

BusinessWeek dále informoval o objevu vědců z Johns Hopkins University. Ti nejprve infikovali pokusné myši virem, který napadá jejich nervovou soustavu a způsobuje ochrnutí zadních nohou. Do míchy jim pak injekčně vpravili kmenové buňky. Ty během několika týdnů našly napadené motorické nervy a napojily se na přerušenou nervovou síť. Polovině hlodavců se poté vrátila schopnost hýbat jednou nebo oběma nohama.

Navigační schopnost kmenových buněk přinesla i zbraň pro možný boj s rakovinou. Doktor Evans Snyder a jeho tým na Harvard Medical School geneticky změnili kmenové buňky tak, aby byly schopny přeměnit neškodnou látku fluorocytosin na prudce toxický 5-fluoroacil. Ten je pro veškeré buňky smrtící. Takto pozměněné kmenové buňky byly vpraveny do těla krys, které měly rakovinu. Většina z buněk se usídlila na povrchu nádoru. Po vstříknutí fluorocytosinu do krve krys nastala na cílené tkáni zničující reakce. Touto metodou bylo eliminováno 80 % nádorových buněk.

Etika, peníze a voliči

Užitek plynoucí z využití kmenových buněk nikdo nepopírá. Terapeutické klonování ovšem vyvolává řadu etických otázek. Je přípustné zkoumat embrya a vyrábět lidské klony? Je možné roztrhat embryo na kusy kvůli izolování kmenových buněk? Etické diskuse pokračují, spory o financování rozvíjejícího se oboru se už přenesly do Bílého domu a Senátu.

V USA není od roku 1994 dovoleno financovat výzkum lidských embryí z federálních zdrojů. Všichni vědci, kteří provádějí výzkum v tomto oboru, si proto musí hledat soukromé sponzory. Tento stav ale považují badatelé za nevyhovující – a žádají tudíž zákonodárce, aby jim prosadili záruku státních dotací.

Katolíci a většina odpůrců potratů, kteří tvoří podstatnou část voličů prezidenta Bushe, jsou zásadně proti. Richard Doerflinger z Národní konference katolických biskupů v Senátu prohlásil: „Kmenové buňky získané z embryí jednoznačně vznikly vytvořením a následným zničením lidských embryí, která jsou životaschopnými organismy.“

Demokratický senátor Tom Harkin, který je jedním z hlavních aktérů rozpravy, je ale přesvědčen, že kmenové buňky nejsou životaschopnými organismy a že platný zákaz z roku 1994 o nemožnosti placení výzkumu embryí z veřejných financí se na ně nevztahuje. Nositel Nobelovy ceny za chemii Paul Berg jeho názor podpořil.

Propagátoři federálních subvencí argumentují rovněž větší možností kontroly. Úřady, které vědce platí, získají o jejich práci větší přehled. Což je podle tábora zastánců žádoucí, neboť jde o mimořádně kontroverzní téma.

I po rozhodnutí o budoucí podobě financování embryonálního bádání, které má padnout v nejbližší době, zůstane americká společnost v názoru na věc rozdělena. The Economist cituje republikánské senátory Smithe a Thurmonda, kteří jsou proti potratům, ale výzkum kmenových buněk schvalují. List připomíná, že generace Smithových trpěly Parkinsonovou chorobou, Thurmondova dcera má cukrovku, kterou mohou kmenové buňky rovněž léčit.

Současná právní a finanční nejistota již přiměla prvního vědce, aby opustil Spojené státy. Roger Pedersen z University of California v San Francisku se před pár dny rozhodl přesunout vlastní výzkum do Cambridge. Velká Británie (i jiné evropské státy) totiž přijala liberální zákony, které umožňují vytvářet lidské klony, pokud nebudou použity pro reprodukci. „Nejsem žádný hrdina, který by vedl útok. Chci jen dělat svou práci. Hledám proto možnost pracovat bez velkého rozptylování,“ řekl Pedersen deníku Wall Street Journal. První vlaštovka tedy přistála – a Británie se už těší, až se na ostrovy začnou stěhovat biotechnologické firmy s nejlepšími mozky a vybavením.

Ať už budou vědci pracovat v USA či Evropě, výzkum kmenových buněk se nezastaví. Většina lidí (rovná se voličů) bezesporu nakonec přijme výsledky sporného výzkumu i s jeho etickými problémy, jestliže získají recept na léčení vážných chorob nebo šanci na obnovení postižených orgánů. Košile strachu z nemoci a smrti je bližší než kabát etiky.

Michal Nosek, Ekonom, 26.7.2001

V liberecké nemocnici se učí ošetřovat rány po novu

Školicí centrum pro ošetřování ran bude na podzim otevřeno v liberecké nemocnici. Ta jeho založení zařadila do priorit pro letošní rok. Jeho cílem je sjednotit postupy při moderním ošetřování ran vlhkým způsobem a využít zkušenosti vyškolených sester… „Vzhledem k tomu, že jde o ošetřování ran a chronických kožních lézí, předpokládáme hlavně zájem zdravotnických sester z chirurgie, léčebny dlouhodobě nemocných a z kožního oddělení…

Liberec – Školicí centrum pro ošetřování ran bude na podzim otevřeno v liberecké nemocnici. Ta jeho založení zařadila do priorit pro letošní rok. Jeho cílem je sjednotit postupy při moderním ošetřování ran vlhkým způsobem a využít zkušenosti vyškolených sester.

„Edukační centrum bude sloužit především pro všeobecné sestry a lékaře zdravotnických zařízení Libereckého kraje,“ uvedla Ingeborg Plašilová, vrchní sestra dermatovenerologického oddělení Nemocnice Liberec. Vývoj nových výrobků jde i v této oblasti rychle dopředu a je třeba, aby se je zdravotnický personál naučil co nejefektivněji používat. V době studií a předcházející praxe se většina pracovníků s novými obvazovými materiály neměla příležitost seznámit. „Vzhledem k tomu, že jde o ošetřování ran a chronických kožních lézí, předpokládáme hlavně zájem zdravotnických sester z chirurgie, léčebny dlouhodobě nemocných a z kožního oddělení,“ dodala Ingeborg Plašilová. Odborným garantem střediska je MUDr. Ondřej Havlíček z oddělení dermatovenerologie Nemocnice Liberec.

Důležité je, že nový krycí materiál podstatně snižuje bolestivost při ošetření, zvyšuje komfort pro pacienta a také ušetří práci personálu, protože tyto hydroaktivní obvazy není nutné vyměňovat tak často jako klasické. Nezanedbatelné je přitom i hledisko ekonomické. „Ošetřující personál se musí nejprve naučit zhodnotit, v jakém je rána stupni hojení a podle toho dál postupovat. Je rozdíl v tom, jde-li o ránu po spálenině, nehojící se ránu po úrazu, vřed nebo hnisavé místo, či je rána už ve fázi epitalizace. Každé krytí má jiný způsob užití,“ upozornila vrchní sestra. Absolventi kurzu obdrží certifikát.

Edukační centrum by jen obtížně vznikalo bez materiální podpory výrobních firem, jež zajišťují aplikaci teorie do klinické praxe. „Současný materiál, který na krytí ran v nemocnici používáme, se samozřejmě bude ve všech vhodných případech užívat i nadále. Vítáme přitom, že se do praxe dostávají i uvedené novinky,“ dodala vrchní sestra Plašilová.

JANA VOKATÁ, Liberecký den, 26.7.2001

Naděje chorých rostou s novými objevy

Naděje lidí trpících leukémií či zhoubnými nádory lymfatických uzlin rostou s novými objevy. Jen posledních několik let přineslo výrazný pokrok v úspěšnosti léčby a v souvislosti s odhalením lidského genomu lékaři očekávají v nadcházejících deseti letech revoluční změny v léčení těchto nemocí. Tvrdí to profesor Jiří Vorlíček, děkan Lékařské fakulty brněnské Masarykovy univerzity a přednosta Interní hematoonkologické kliniky Fakultní nemocnice Brno. „U některých diagnóz…

byly ještě nedávno prognózy beznadějné, ale nyní je to nadějnější. Josefu Luxovi bychom dnes za pomoci nového léku dokázali prodloužit život o řadu let,“ poznamenal profesor Vorlíček.

Brněnská klinika je jedním ze čtyř pracovišť tohoto druhu v České republice. Zhruba osm desítek pacientů z jižní Moravy i odjinud zde každoročně podstoupí transplantaci krvetvorné tkáně, přičemž většinu z nich se podaří zachránit. Už tři roky je klinika držitelkou evropské akreditace, jež dává pacientům záruku, že zde budou ošetřeni na stejné úrovni jako na podobných pracovištích na západ od naší hranice. Vloni zde zahájili program transplantace krvetvorné tkáně od nepříbuzných dárců.

Jak informoval přednosta, nejčastějším druhem transplantací krvetvorné tkáně jsou ty, při nichž je nemocným dodána jejich vlastní tkáň, či tkáň jejich příbuzenských dárců. Zhruba pro pětinu pacientů se však mezi příbuznými nepovede dárce najít. Pak musí nastoupit spolupráce s registry dárců v ČR i v zahraničí, vyhledávání je nejen zdlouhavé, ale i velmi drahé. V poslední době se mění také způsob odběru krvetvorné tkáně.

Zatímco dříve dominoval odběr kostní dřeně z lopat kostí kyčelních, při němž je dárce v celkové anestezii, dnes představuje tento způsob jen menší část odběrů. Převažuje metoda separace tzv. periferních kmenových buněk z krve dárců, při níž není nutná narkóza a jež dárce nijak nezatěžuje. Zcela novým trendem je získávání těchto buněk z pupečníkové krve novorozenců, která je se souhlasem matek získávána i v brněnských porodnicích. „Po zamrazení mohou takto získané krevní štěpy sloužit v případě potřeby i někdejším dárcům. Je to jen otázka nákladného dlouhodobého skladování,“ řekl profesor Vorlíček s tím, že zatím je tato metoda teprve v začátcích.

Jak upozorňuje i ročenka kliniky, největším problémem jsou peníze. Léčení leukémie je mimořádně drahá záležitost. Jen na lécích utratí toto oddělení osm miliónů korun měsíčně. Drahé jsou také specializované přístroje, chod laboratoří i počítačů díky nimž může fungovat interaktivní databáze pro diagnostiku onkologických onemocnění. „I u nás bohužel platí to, co v cizině, že medicína zná a umí mnohem víc, než je společnost schopna zaplatit,“ konstatoval profesor Vorlíček. Ocenil při tom činnost nadace Pomoc lidem s leukémií, která klinice pomohla například s dalším budováním počítačové sítě, financovala modernizaci sesterského dispečinku a podílela se i na vybavení pokojů pro nemocné.

Jan Chmelíček, Právo, 26.7.2001

Světu hrozí pandemie chřipky

„Následky pandemie by zřejmě nebyly tak hrozivé jako při španělské chřipce v roce 1918, ale v době od zjištění nového kmene do výroby vakcíny by u nás určitě stovky lidí přišly o život,“ řekl včera internista Nemocnice Vysočany Milan Kubek. Hongkongská chřipka zasáhla svět v roce 1968 a vyžádala si statisíce lidských životů. Nyní virus již 33 let „spí“. „Sedíme na doutnající sopce…

Nový chřipkový virus hrozí světu. Nová pandemie může vypuknout již letos. Česká vláda toto nebezpečí podceňuje.

Praha – Nového kmene chřipkového viru, který by zcela jistě způsobil celosvětovou epidemii zvanou pandemie, se obávají zdravotníci celého světa. Proti novému kmeni totiž nebude mít nikdo vytvořené protilátky a výroba vakcíny, pokud se vůbec podaří virus kultivovat, bude určitou dobu trvat. Na onemocnění, které každých dvacet let zasáhne celý svět, by umíraly tisíce lidí. „Následky pandemie by zřejmě nebyly tak hrozivé jako při španělské chřipce v roce 1918, ale v době od zjištění nového kmene do výroby vakcíny by u nás určitě stovky lidí přišly o život,“ řekl včera internista Nemocnice Vysočany Milan Kubek. Hongkongská chřipka zasáhla svět v roce 1968 a vyžádala si statisíce lidských životů. Nyní virus již 33 let „spí“. „Sedíme na doutnající sopce. Pandemie chřipky může vypuknout letos, ale taky za pět let. Nikdo to nedokáže odhadnout. Musíme být připraveni, “ uvedl hygienik hlavního města Prahy a spolutvůrce národního pandemického plánu pro Českou republiku MUDr. Vladimír Polanecký a dodal, že vláda bere možnost pandemie na lehkou váhu. Bezpečnostní rada státu totiž schválila pro případnou realizaci pandemického plánu místo požadovaných 80 milionů pouhou polovinu. „Původní číslo bylo spočítáno podle nákladů vynaložených na zastavení minulých pandemií. Jsem ale rád i za polovinu,“ řekl hygienik. Řídící skupina by měla organizovat život v zemi, očkování a podávání protivirových preparátů. „Zavíraly by se školy, úřady, kulturní podniky a další organizace podle potřeby. Při pandemii onemocní polovina až dvě třetiny národa, takže je jednoduché si představit, kolik peněz je nutné vydat na výrobu a rozdělování vakcíny a léků,“ konstatoval Polanecký. Onemocnění chřipkovým virem je velmi zrádné především proto, že se velmi rychle šíří a postihuje naráz celé kontinenty. „Onemocnění je vysoce nebezpečné pro staré lidi, malé děti a chronicky nemocné,“ uvedl hygienik. Při výskytu nového kmene chřipkového viru mohou však být ohroženi i naprosto zdraví lidé. „V případě pandemie bude velkým problémem nedostatek vakcíny, kterou budeme nuceni dovážet od některého ze světových výrobců léčiv,“ řekl Polanecký. V současné době probíhají klinické testy preparátu s názvem Maridin, který účinku je nejen jako prevence proti chřipce, ale používá se s úspěchem i k její léčbě. „Ideální je podat vakcínu i lék,“ uzavřel s tím, že onemocnění tak velkého množství lidí by mohlo způsobit ekonomický kolaps.

Příznaky chřipky:

* kašel, rýma

* horečka

* bolesti svalů

* bolesti kloubů

* bolesti hlavy

Pandemie ve 20. století a počty mrtvých:

* 1918-1920 – španělská chřipka – 20-25 milionů obětí

* 1957 – asijská chřipka – milion obětí

* 1968-1969 -hongkongská chřipka – 700 tisíc obětí

* 1977 – ruská chřipka – počet obětí není znám

* 1997 – ptačí chřipka – objevila se v Hongkongu na drůbežích farmách, přenosná přímo na člověka bez mezipřestupu přes jiného savce – v prosinci téhož roku tam bylo vybito 1,4 milionu slepic, kachen a krůt. Virus se přestal šířit.

IRENA KAŠÁKOVÁ-DESENSKÁ, Slovo, 26.7.2001

Léčebně toxikomanů v Červeném Dvoře hrozí ukončení činnosti

Když před rokem psal Jaroslav Kojzar pro přílohu Haló novin svoji reportáž o naší nejznámější léčebně toxických závislostí, netušil on ani vedení ústavu, že nad Červeným Dvorem se snášejí mraky. Okresní úřad v Českém Krumlově se pomalu chystá ukončit svou činnost a nikdo nemá zájem toto zařízení od něj převzít… Komplex, který je nejen podle odborníků evropský, možná i světový unikát svou polohou, architekturou i nakonec léčebnými metodami, by měl zaniknout…

ČERVENÝ DVŮR – Když před rokem psal (možná to bude i déle) Jaroslav Kojzar pro přílohu Haló novin svoji reportáž o naší nejznámější léčebně toxických závislostí, netušil on ani vedení ústavu, že nad Červeným Dvorem se snášejí mraky. Okresní úřad v Českém Krumlově se pomalu chystá ukončit svou činnost a nikdo nemá zájem toto zařízení od něj převzít. Připravovaná delimitace majetku okresu s největší pravděpodobností další osud léčebny jen zkomplikuje. Přitom jen za minulý rok jí prošlo 687 pacientů, z toho největší počet z Prahy.

Psychiatrická léčebna v Červeném Dvoře vznikla z iniciativy pražského psychiatra MUDr. Vladimíra Řezníčka v roce 1966 v objektu, původně určenému k demolici. Na začátku měla třicet klientů. Od té doby se stala nejznámější léčebnou nejen v České republice, ale její novátorské metody léčby především toxických závislostí se dnes uplatňují v celé řadě vyspělých zemí. Patří mezi ně například pracovní terapie, pro kterou jsou v rozsáhlém parku a sklenících ideální podmínky.

I když náklady na léčení toxikomanů nejsou malé, společnosti se vyplatí – měsíčně stojí jeden pacient dvacet tisíc korun, další prostředky potřebuje režie zámečku. Jen velmi obtížně (pokud se to vůbec podaří) se hledají sponzoři, pro které je výhodnější dát třeba milión korun některé známé nemocnici na léčebný přístroj, než půl miliónu této léčebně.

Co bude dál? Město Český Krumlov léčebnu nechce (pro pár krumlovských toxikomanů se to nevyplatí), to by tu raději vidělo třeba golfové hřiště nebo luxusní hotel pro zahraniční klientelu, obec Chvalšiny nemá finanční prostředky navíc, léčebna svádí, podobně jako jiná zařízení, neustálý boj se zdravotními pojišťovnami. Léčí se tu pacienti z celé republiky, neměl by ji převzít stát se vším všudy, když kraji se do toho moc nechce? Podle okresního úřadu by měla být léčebna uzavřena do konce roku, zásluhu na tom má reforma státní správy, protože není, komu by byla léčebna předána.

Komplex, který je nejen podle odborníků evropský, možná i světový unikát svou polohou, architekturou i nakonec léčebnými metodami, by měl zaniknout. Přitom do jeho rekonstrukce včetně interiérů byly v posledních letech investovány desítky miliónů korun. Vyletí do vzduchu? Zájem by na druhé straně o celý areál byl – bývalý českokrumlovský starosta Jan Vondrouš by si tu dobře představil třeba léčebné zařízení NATO, nevadilo by mu tu golfové hřiště (jedni podnikatelé již zámeček i s parkem od státu koupit chtěli), o areál podobně jako o další nemovitosti usilovala Alžběta Petzoldová, údajně příbuzná Schwarzenbergů. Někteří politikové se podivují, proč by měli pacienti bydlet v rokokovém interiéru a užívat takový chráněný park. Zakladatel léčebny i lékaři, kteří tudy prošli a léčili pacienty, i samotní klienti, kterým právě Červený Dvůr pomohl vymanit se ze závislosti, mohou jen mlčky zatínat pěsti. Že se dokonce našel mecenáš, který chtěl dotovat léčebnu včetně jejího nabídnutí zahraniční klientele, to nikoho z těch, kteří mají moc, nezajímá. Proč také, když o osudu a možná i budoucím majiteli zámečku i parku je pravděpodobně rozhodnuto někde jinde. Že nebezpečí návykových nemocí je stále větší, že se přece jen vyplatí léčbu maximálně podporovat? To si tento stát zřejmě uvědomit nechce, i když si bere příklad jinde, tady zůstane svůj.

JOSEF CÍSLER, Haló noviny, 26.7.2001

Hospodaření vysokomýtské nemocnice skončilo za první pololetí mírným ziskem

Dramatické přecházení pacientů vysokomýtské nemocnice od jedné pojišťovny k jiné se v letošním roce nekonalo. V tomto směru se situace ve zdravotnickém zařízení, které není státním zařízením, ve srovnání s minulým obdobím poměrně výrazně uklidnila. „Máme za sebou první pololetí letošního roku a s ním půlroční uzávěrky. Už víme, že hospodaření nemocnice skončilo mírným ziskem…

Vysoké Mýto – A pokud jde o smlouvy s jednotlivými zdravotnickými pojišťovnami – od prvního července se uzavírají se všemi pojišťovnami zcela nové typové smlouvy,“ upozornila na některé poznatky z poslední doby ředitelka vysokomýtské nemocnice Ivana Urešová.

U některých pojišťoven se objevila další novinka – nabízejí smlouvy na pět let.

„To je pro nás velmi příjemné překvapení. Všeobecná zdravotní pojišťovna nabízí na dva obory – internu a chirurgii – smlouvu do června příštího roku. Také tato skutečnost je příznivá, vždyť byly doby, kdy se smlouvy prodlužovaly po čtvrtroce, půlroce, někdy dokonce jenom po měsíci,“ pokračovala ve výčtu příznivých zpráv Ivana Urešová.

Klid na celý rok

Z toho vyplývá, že nemocnice by nyní mohla mít klid nejméně na dalších dvanáct měsíců. „Zbývají ještě oddělení dětské a gynekologie s porodnicí. V tomto případě nemáme s Všeobecnou zdravotní pojišťovnou nadále v obou odbornostech smlouvu uzavřenou a poskytujeme jejím pojištěncům pouze akutní péči. Musím však objektivně přiznat, že v oblasti akutní péče nejsou s Všeobecnou zdravotní pojišťovnou žádné problémy. Znamená to, že neakutní péči ve jmenovaných odbornostech hradí tito pojištěnci v plném rozsahu,“ pomohla nahlédnout do spletité finanční problematiky zdravotní péče Ivana Urešová.

Uklidnění situace

„Všeobecná zdravotní pojišťovna zjistila, že by bylo na škodu jejím pojištěncům, kdyby se a priori stavěla zády k našemu zařízení. Dnes tady má třicet procent všech našich klientů. Je pro nás jednou z významných pojišťoven, její dominantní postavení však zmizelo,“ dodala ředitelka Ivana Urešová.

Ta se zároveň netají tím, že situace v zařízení, které vede, se směrem k pojišťovnám přinejmenším uklidnila.

Financování otazníkem

Pololetní uzávěrka znamená zároveň problém pro všechny pojišťovny a nemocnice – ty totiž stále nevědí, jak jsou od 1. ledna letošního roku financovány. „Dostali jsme opět zálohy, první pololetí má být vyúčtováno v srpnu nebo až v září. Přechází se na platbu za tak zvané unikátní rodné číslo, takže doposud nevíme, zda budeme za první pololetí něco vracet či dostaneme doplaceno. Toto ale jde napříč spektrem pojišťoven,“ glosovala současný stav Ivana Urešová. Jinými slovy – jedná se o klasickou bolest našeho zdravotnictví, že se něco provozuje, ovšem neví se, jaké bude placení.

JIŘÍ KONÍČEK, Orlické noviny, 26.7.2001

Šumperk vloží do rekonstrukce oddělení nemocnice čtyři milióny

Do rekonstrukce hematologickotransfuzního oddělení vloží ještě letos město Šumperk čtyři milióny korun. Správce soukromé šumperské nemocnice požádal zastupitele, aby se přestavba pokryla z městského rozpočtu. Oddělení totiž hrozilo, vzhledem k nevyhovujícím stavebním a hygienickým podmínkám, odejmutí statutu odběrového a výrobního centra. Hematologicko-transfuzní oddělení patří k jednomu z největších…

v rámci bývalého Severomoravského kraje. „Loni v červnu přijeli lidé se Státního ústavu kontroly léčiv a zjistili závažné nedostatky. K tomu, abychom si obhájili statut výrobce, musí oddělení projít opravou. Nejzažší termín k tomu, abychom požádali kontrolní ústav o audit je v únoru příštího roku, kdy už musí být rekonstrukce hotová,“ vysvětlila primářka oddělení Marie Urbánková. Celkové náklady na rekonstrukci transfuzní stanice, jejímž vlastníkem je město, činí 4,8 miliónu korun. Zastupitelé se jednoznačně na svém posledním zasedání shodli na potřebnosti tohoto zařízení. „Uvědomujeme si odpovědnost a víme, že jiné řešení není,“ uvedl zastupitel a šéf finančního výboru František Merta (KSČM). Soukromý provozovatel nemocnice platí roční nájemné městu ve výši 2,7 miliónu korun. Tyto peníze se vrací do zdravotnického zařízení v investicích a opravách. Zastupitelé rozhodli, že z nájemného vyčlení na pokrytí rekonstrukce 1,6 miliónu. Zbývající část vezmou z přebytku hospodaření Šumperské městské realitní, která spravuje majetek města. „Musíme provést rozpočtové změny. Je to hodně peněz, ale ty by se nám měly v průběhu let vrátit z odečtu nájemného, které nemocnici zvýšíme,“ dodal Merta. Nemocnice pak pokryje náklady na vybavení, které se budou pohybovat kolem 800 tisíc korun.

Bára Haušková, Právo, 26.7.2001

Nemocnice Chrudim vyniká díky systematické podpoře kojení

Prvního srpna začíná Světový týden kojení. Novorozenecké oddělení Nemocnice v Chrudimi se může pochlubit výsledky, které překračují celostátní průměr. V dubnu roku 1999 obdrželo titul SZO/UNICEF „Baby friendly hospital“ (nemocnice přátelská k dětem). „V České republice bylo v tu dobu při propuštění do domácí péče plně kojeno 89,1 procenta novorozenců, v Chrudimi jsme dosáhli 93,9 procenta…

Chrudim – “ říká lékařka Alena Drahokoupilová. Díky odborné péči zdravotníků novorozeneckého a porodnického oddělení se daří výsledky dál zlepšovat.

Vloni se v Chrudimi narodilo 655 dětí, všechny zdravé byly ošetřovány na pokoji s matkou. Při propuštění jich devadesát osm procent bylo plně kojeno – pouze u čtyř jedinců zdravotníci doporučili přikrmování a tři děti přešly výhradně na umělou výživu.

Ještě před několika lety se krmení novorozenců mateřským mlékem nepřikládal takový význam jako nyní. Přitom kojení je nenahraditelný způsob poskytování potravy dítěti, který je ideální pro jeho zdravý růst a vývoj. Snižuje výskyt nebo intenzitu průjmových onemocnění, infekce dýchacích cest a jiná bakteriální onemocnění.

„V ideálním případě mají být děti výlučně kojené šest měsíců. Je prokázáno, že toto období má dobrý vliv i na zdraví matky,“ uvádí Alena Drahokoupilová.

Odborníci tvrdí, že je třeba s osvětou začít již v těhotenství, důležitá je také podpora žen v porodnici. V okresním městě mají dobré výsledky právě proto, že tyto zásady plní a stále je rozvíjejí – dlouhodobější je například spolupráce s chrudimským Mama klubem, který pořádá pro nastávající i současné maminky pravidelné laktační poradny.

„Setkáváme se pravidelně od září do června každé první úterý v měsíci. Máme tři lektorky, které se střídají – lékařku, zdravotní sestru a takzvanou matku – poradkyni, která letos studuje v pražské Thomayerově nemocnici kurs pro nezdravotníky týkající se kojení,“ vysvětluje Lída Kopecká z Mama klubu Chrudim. Zájem o docházku do laktační poradny podle jejích slov stoupá, a to zejména ze strany nastávajících maminek. „Ještě před porodem vědí, co je čeká, a to je pro ně nejlepší,“ dodává Lída Kopecká.

Noviny Chrudimska, 26.7.2001

Na podzim se ukáže, zda pilotní projekt úřadů splní očekávání

Pod patronací českého a slovenského ministerstva práce a sociálních věcí společně zpracovaly úřady práce v Pardubicích a v Dunajské Strede pilotní projekt, jehož smyslem je řešit problém nezaměstnanosti… „Podle našich informací chystá slovenské ministerstvo zdravotnictví reorganizaci, při níž by mělo přijít o práci na deset tisíc zdravotníků. Domnívali jsme se, že pardubická nemocnice, které chybí kolem 50 zdravotníků, zde uspěje. Prozatím byly pouze navázány kontakty se zdravotnickou školou…

Pardubice – Pod patronací českého a slovenského ministerstva práce a sociálních věcí společně zpracovaly úřady práce v Pardubicích a v Dunajské Strede pilotní projekt, jehož smyslem je řešit problém nezaměstnanosti.

Zatímco na Pardubicku se pohybuje míra nezaměstnanosti kolem pěti procent a evidují zde kolem 1500 volných míst pro pracovníky s určitou kvalifikací, v okrese Dunajská Streda mají až dvacetiprocentní nezaměstnanost a v nabídce pouze 80 míst.

„Dnes už jde většinou o nezaměstnané středoškoláky a vysokoškoláky, kteří znají jazyky, nejčastěji angličtinu,“ připomíná ředitelka pardubického Úřadu práce Jana Klimečková. Zároveň doplňuje, přestože na Pardubicku registrují kolem 4000 nezaměstnaných, zpravidla v profesích technického rázu, nemohou všechny firmy zcela uspokojit.

Na mezinárodní burzu práce v Dunajské Strede přivezl pardubický úřad konkrétní nabídku 120 volných míst. Například na Slovensku došlo k velkému útlumu zemědělství, a přitom na Pardubicku tyto pracovní síly chybějí.

„Podle našich informací chystá slovenské ministerstvo zdravotnictví reorganizaci, při níž by mělo přijít o práci na deset tisíc zdravotníků. Domnívali jsme se, že pardubická nemocnice, které chybí kolem 50 zdravotníků, zde uspěje. Prozatím byly pouze navázány kontakty se zdravotnickou školou,“ říká ředitelka s tím, že obdobně je na tom královéhradecká klinika, jejíž zástupci jeli s nimi rovněž dělat nábor.

Z Pardubicka se burzy zúčastnilo dvanáct firem. Přestože se Foxconn potýká s nedostatkem pracovníků v elektrotechnických profesích, neměl tak dobrou informační nabídku, jakou si připravily jiné firmy. V prezentaci mu například chyběla možnost ubytování.

„Foxconn má přitom zájem o desítky zahraničních pracovníků. Možná ale při malé změně personální politiky by je snadno získal v České nebo Slovenské republice,“ míní ředitelka.

„Pro nás je výhodné, že Slováci měli stejný systém školství jako my, a proto lze jejich vzdělání u nás okamžitě využít,“ uvádí ředitelka. Na mezinárodní burze práce rozdali spoustu písemných informací a nyní doufají, že za dva měsíce, až skončí dovolené, se příznivé dopady akce projeví.

„Spíš však půjde o jednotlivce a menší skupiny, těžko lze ihned očekávat masový příliv nových zaměstnanců,“ dívá se realisticky na celou problematiku ředitelka Jana Klimečková.

JIŘINA MIKEŠOVÁ, Hradecké noviny, 26.7.2001

Sázka na zákon

Potřeba, aby byl v USA přijat nový federální zákon o genetickém testování, který by chránil soukromí zdravotních pojištěnců a zakázal jejich diskriminaci, je podle většiny pozorovatelů neoddiskutovatelná. Vyřešit by měl dvojí úkol – zmírnit znepokojení veřejnosti nad selekcí pracovníků a zbavit zaměstnavatele problémů spojených s dodržováním početných zákonů… ve Velké Británii jmenovala vláda Výbor pro genetiku a pojištění, který loni na podzim pojištěncům sdělil, že výsledky genetických testů na Huntingtonovu chorobu mohou použít při uzavírání životního pojištění…

V dalších zemích zavedla pojišťovací průmyslová sdružení z vlastní iniciativy morální pravidla nebo moratorium na použití výsledků genetických testů. „Všechny evropské země mají zákony omezující nebo zakazující použití těchto informací,“ uvedl pro agenturu Reuters Tom Lerche, pracovník chicagské společnosti Aon Consulting. „V USA zatím existují příslušné zákony v rámci členských států, ale myslím si, že tlak na přijetí federální legislativy dále poroste,“ dodal.

Podle Rady pro zodpovědnou genetiku se sídlem v Cambridge přijalo 42 amerických států zákony, které poskytují jistou ochranu před genetickou diskriminací ve zdravotním pojištění. V 21 státech zajišťuje legislativa ochranu před genetickou diskriminací v práci. „Mnohé z těchto zákonů jsou velmi, velmi omezené nebo velmi slabé,“ řekl Reuters Philip Bereano, profesor na Washingtonské univerzitě v Seattlu a člen Rady.

Pracovní skupina pro genetické testování, kterou v roce 1994 založila Národní asociace pro pojišťovací komisaře, o této problematice jednala a vydala o ní zprávu. Na federální úrovni existují významná právní ustanovení v rámci zákona o přenosnosti a zodpovědnosti zdravotního pojištění. Tento zákon zařazuje genetické informace mezi faktory, které nelze použít k odmítnutí nebo omezení pojištění pro účastníky plánu skupiny. Zároveň vylučuje možnost považovat genetické informace za prvotní podmínku za předpokladu, že nebyla stanovena diagnóza nemoci.

Zákon rovněž zakazuje pojišťovatelům v rámci skupiny účtovat jedné osobě vyšší pojistné než jiné osobě nacházející se v podobné situaci.

Kromě toho existuje ochrana podle zákona o invalidech. Má-li zaměstnanec genetický znak určité nemoci a zaměstnavatel přijme rozhodnutí na základě této skutečnosti, může být pokládán za invalidu a spadat pod ochranu tohoto zákona.

Prezident Clinton sice podepsal 8. února 2000 výkonné nařízení o zákazu diskriminace vůči federálním zaměstnancům na základě genetických informací, pokus o přijetí jednotného zákona však ztroskotal. Normu zakazující genetickou diskriminaci ve zdravotním pojištění a zaměstnání prosazovala ve Sněmovně reprezentantů demokratka Louise Slaughter, v Senátě vůdce demokratické menšiny Tom Daschle. Návrh zákona vyzýval k úplnému zákazu genetické diskriminace v zaměstnání, zakazoval zaměstnavatelům požadovat od zaměstnanců zpřístupnění jejich genetických informací a povoloval genetické testy pouze při monitorování nepříznivých vlivů na pracovištích s vysokým stupněm zdravotního rizika. Zároveň požadoval, aby všechny předpovědní informace byly drženy v přísné tajnosti. Kromě toho zakazoval restrikce při přijímání do zaměstnání, úpravy pojistného založené na předpovědních genetických informacích a nedovoloval pojišťovatelům žádat od zaměstnanců, aby se podrobili genetickým testům.

Další návrhy, soudí Reuters, nepochybně přijdou. A nabízí analogii se schválením jednotného celonárodního zákona o rodinném a zdravotním volnu z roku 1993, před jehož přijetím museli zaměstnavatelé dodržovat rozdílné zákony v rámci jednotlivých států.

Někteří pozorovatelé jsou ovšem přesvědčeni, že nový federální zákon není nutný. Alespoň prozatím. „V této fázi to nepovažuji za problém,“ uvedl Ed Kaplan, konzultant ve věcech zdravotního pojištění newyorské společnosti The Segal Co. „Myslím si, že se o to postará trh. Plná zaměstnanost a přesvědčivá kvalita dobrého systému zdravotního pojištění by vedly zaměstnavatele k tomu, aby se podobným záležitostem vyhnuli,“ upřesnil.

Ekonom, 26.7.2001

Šéf kosmonoské léčebny končí

Ministr zdravotnictví Bohumil Fišer včera k 31. červenci odvolal z funkce ředitele Psychiatrické léčebny v Kosmonosech na Mladoboleslavsku Pavla Štycha. Reagoval tak na výsledky kontroly, kterou v léčebně provedl Nejvyšší kontrolní úřad… Podle úřadu vedení léčebny bez vědomí pacientů v posledních třech letech využívalo peněz z jejich účtů a používalo je pro financování léčebny…

Kosmonosy – Suma vypůjčených peněz se neustále zvyšovala a loni dosáhla 55 milionů korun. Po zveřejnění výsledků kontroly v minulém týdnu ředitel připustil, že se pacientů skutečně nikdo nezeptal. Podle něj však neexistují předpisy, jak se má postupovat. Ministerstvo zdravotnictví se od tvrzení Pavla Štycha distancuje. Případ léčebny převzala policie. „Zatím nejsou žádné nové poznatky. Je to velmi složitý případ a jeho vyšetřování zřejmě potrvá dlouho,“ řekl včera zástupce ředitele mladoboleslavské policie Josef Šťovíček.

Slovo, 26.7.2001

Státní léková politika by vyřešila obtíže s účinností, dostupností a cenou léčiv

V oblasti lékové politiky je zapotřebí rozlišovat procesy globální, odehrávající se na úrovni nadnárodních firem, jejich přístupů, dohod v oblasti mezinárodního obchodu a dále pak procesy na národní úrovni. Nadnárodní problémy jsou spjaty s patentovou ochranou výrobních produktů velkých firem… Na národní úrovni se výrobci snaží stále více ovlivňovat: rozhodovací procesy v průběhu přípravy příslušných právních norem, každodenní rozhodování lékařů při předepisování léčiv, samotné pacienty…

v oblasti volného prodeje léčiv. Mezi používanými nástroji jsou reklama, návštěvy lékařů prodejci léčiv spojené s různými formami ovlivnění (pozornosti). Jde však také o vliv uplatňovaný na tvůrce zdravotní politiky, tj. na pracovníky státní správy a na volené představitele, kterým je svěřeno právo rozhodnutí v zákonodárném procesu. V oblasti léčiv jde o rozhodnutí, která mají vztah k dostupnosti, účinnosti a ceně a především ve vztahu k veřejnému zájmu, nikoliv v zájmu samotných výrobců a distributorů. Většina států se při tvorbě svých národních lékových politik musí soustředit na bezpečnost léčiv a kontrolu: míry zisku, výše cen, rozsahu reklamy a celkové spotřeby léčiv. Cílem těchto regulačních opatření je vyvážit negativní vlivy monopolního trhu s léčivy. Problémem zůstává způsob financování výzkumu v oblasti farmaceutického průmyslu.

V obecné rovině je tedy vývoj v oblasti tvorby pravidel a postupů užití léčiv příležitostí k uskutečňování zájmů výrobců léčiv ve vztahu k naplnění potřeb léčby různých onemocnění u pacientů. Zájem výrobců léčiv stále zvyšuje snahu ovlivnit jejich okolí. Tento konzumní styl, který často nezohledňuje sociální důsledky, je charakteristický i v jiných oblastech podnikání (životní prostředí). Ve zdravotnictví se tato snaha stále častěji dostává do rozporu s celospolečenskými zájmy (dostupnost léčiv, jejich cena, „léky jen pro bohaté“).Tyto problémy jsou komplexní povahy a jednotlivé státy je řeší na základě integrujícího přístupu.

Hlavním cílem zdravotní politiky je zlepšení zdravotního stavu populace daného státu. Od tohoto cíle jsou odvozeny také dílčí cíle v oblasti lékové politiky . Její nutnou součástí je její průběžné monitorování a hodnocení.

Situace, kdy některý z účastníků zákonodárného procesu přichází sám se zásadním návrhem na změny existujících zákonů v oblasti lékové politiky, se ve vyspělých právních státech nevyskytují. Takto můžeme do jisté míry hodnotit návrhy několika poslanců, které byly zamítnuty v prvním čtení.

V HN jsme měli možnost se následně dozvědět, že vlastně šlo o žádoucí vývojové změny, které jsou potřebné, abychom měli lepší a rychlejší dostupnost k novým léčivům. Celá záležitost byla zjednodušena. Průběh projednávání obou návrhů ukázal, že jejich předkladatelé se dostali do určitého rozporu s Ústavou ČR, pokud jde o práva občanů na dostupnost a úhradu zdravotní péče. Důsledkem jednoho z návrhů bylo výrazné omezení dostupnosti léčiv hrazených z prostředků zdravotního pojištění a naopak rozšíření přímé úhrady pacientem. Jde tak o naplnění záměru výrobců léčiv, kteří se snaží přesunout větší podíl prodeje léčiv mimo regulované prostředí pojištění.

Celkové výdaje na léčiva v ČR v roce 2000 činily 38,4 mld., přičemž výdaje na nákup za hotové a za doplatky se pohybují nejméně kolem 20 % z této celkové částky, tj. asi 7 mld. Z celkových výdajů na zdravotní péči v ČR v roce 2000 bylo vydáno 27 % na léčiva. To je v porovnání se zahraničím hodně. Ve sněmovně zaznělo při projednávání navržených novel zákona č. 48/1997 Sb., že v ČR vydáváme v přepočtu na obyvatele a rok na léčiva kolem 100 USD, zatímco ve vyspělých státech Evropy se tato částka pohybuje od 200 do 280 USD. V řadě vyspělých států je však naopak tato absolutní částka výdajů na léčiva v průběhu roku v přepočtu na obyvatele menší než v ČR. Vývoj výdajů na léčiva je varovný a svědčí pro nezvládnutí kontroly v tomto segmentu zdravotnických služeb. Legitimní formou řešení všech problémů v oblasti léčiv je pouze národní léková politika.

Eva Fischerová (autorka je poslankyně PSP ČR za ČSSD), Hospodářské noviny, 26.7.2001

Ministerstvo vnitra připravuje policejní databázi vzorků DNA

Ministr vnitra Gross požádal FBI o speciální program na analýzu genetických vzorků zločinců. Policejní databázi vzorků DNA (kyseliny deoxyribonukleové), kterou připravuje Ministerstvo vnitra, lze použít pouze k identifikaci osob. Nelze ji zneužít ze strany pojišťoven nebo zaměstnavatelů pro posuzování zdravotního stavu klientů nebo pracovníků, tvrdí Václav Pačes z Ústavu molekulární genetiky Akademie věd…

„Policisté mohou znát maximálně strukturu nepatrného kousku DNA, který je u každého jedince jiný,“ uvedl Pačes. „Tento tzv. otisk DNA v sobě nenese žádnou dědičnou informaci, nekóduje žádnou chorobu,“ podotkl.

Zneužití sebraných genetických údajů vyloučil i ředitel pražského kriminalistického ústavu Jan Hlaváček. „Spolupracujeme úzce s Úřadem pro ochranu osobních údajů,“ vysvětlil. Zřízení genetické databanky umožnila až novela zákona o policii. Hlaváček i jeho genetik Daniel Vaněk se dušují, že opatření budou natolik přísná, že nebude možné vzorky DNA ani zaměnit, natož zneužít informace z nich plynoucí. Policie navíc nakládání se vzorky upraví přísným interním předpisem. Předseda Úřadu na ochranu osobních údajů Karel Neuwirt našemu listu sdělil, že bude na databázi dohlížet, i když podle některých právních výkladů na to nemá ze zákona právo. „Policie má pouze výjimky z některých ustanovení zákona o ochraně údajů. Nemusí nám například oznamovat, že přenáší data do ciziny. Ale z dozorové kompetence vyjmuta není,“ vysvětlil Neuwirt.

Česká policie splnila i podmínky americké FBI a ministr vnitra Stanislav Gross zaslal jejímu vedení minulý týden dopis, ve kterém požádal o poskytnutí speciálního počítačového systému pro analýzy DNA. V září, nejpozději v říjnu, odjedou do Spojených států na školení dva čeští policejní genetici. Poté přijede expert FBI, nainstaluje srovnávací program a od ledna se bude databáze plnit záznamy. Již v současné době ale čeští policisté s genetickými vzorky pracují. Ročně jich analyzují kolem tří tisíc.

Šéfka londýnské Forensic Science Service Janet Thompsonové, která školila české experty, tvrdí, že samotná expertiza DNA se jako důkaz použít nedá. Srovnání vzorků z databáze a místa činů slouží policii jen jako vodítko. Po dopadení údajného pachatele se odebírají vzorky nové a opět porovnávají, genetik poté zpracuje znalecký posudek, který bývá předložen soudu.

Podle britského kriminalisty Bena Gunna pomohla tamní genetická databáze odhalit již 832 vrahů.

Jan Hrbáček, Aleš Vojíř, Hospodářské noviny, 25.7.2001

Voda, vzduch i bahno léčí

…Podle informací z ministerstva zdravotnictví je většina našich lázní, nestátním zdravotnickým zařízením, zpravidla akciovou společností. Vlastníkem přírodních léčivých zdrojů zůstává stát. Celkový počet lůžek v lázeňství se pohybuje do 20 tisíc, ročně se v lázních léčí kolem 300 tisíc nemocných. Z hlediska ekonomiky představují finanční prostředky vynakládané na lázeňství téměř nejmenší položku – kolem…

Využívání místních přírodních zdrojů a klimatu ke zlepšení zdraví má ve zdravotnictví své pevné místo. Přírodní léčivé lázně v České republice jsou výjimečné výskytem mimořádně kvalitních minerálních a termálních vod k zevnímu i vnitřnímu užití, k hydrokinezioterapii při léčení pohybového systému, ke kombinovanému léčení radonovými prameny a zářením.

Díky přírodním zdrojům máme tak možnost využívat kvalitních zřídelních plynů a aplikaci slatiny a slatinné zeminy. Výjimečné jsou například lázně Jeseník svými klimatickými poměry s mimořádnou skladbou iontů ve vzduchu, ovzduším bez alergenů, nejčistším vzduchem v Evropě. Vybírat se v Česku dá mezi desítkami velkých nebo méně známých míst – každé má své pro a proti. Nejlepší je dát na odbornou radu lékaře, popřípadě na zkušenosti známých, kteří takový pobyt už absolvovali.

Ročně 300 tisíc pacientů

Podle informací z ministerstva zdravotnictví je většina našich lázní, nestátním zdravotnickým zařízením, zpravidla akciovou společností. Vlastníkem přírodních léčivých zdrojů zůstává stát. Celkový počet lůžek v lázeňství se pohybuje do 20 tisíc, ročně se v lázních léčí kolem 300 tisíc nemocných. Z hlediska ekonomiky představují finanční prostředky vynakládané na lázeňství téměř nejmenší položku – kolem 2,1 miliardy korun (je to asi 1,6 procenta) všech výdajů na zdravotnictví.

Tři způsoby léčby

Do lázní lze se dnes dostat třemi způsoby – buď na doporučení praktického lékaře s komplexní léčbou, s příspěvkovou léčbou, nebo jako samoplátce.

O formě léčení rozhoduje revizní lékař zdravotní pojišťovny. Ten také určí, zda pojišťovna uhradí průvodce na cestě a doprovod za pobytu v lázních.

Většina pacientů – až 70 procent – podstupuje komplexní lázeňskou péči, při které hradí vyšetření, léčení, stravování a ubytování pojišťovna. Nemocným je vystavena pracovní neschopnost, základní doba léčení je třítýdenní, u některých nemocí až vícetýdenní (například nemocní po neurochirurgických operacích mozku s přetrvávajícím ochrnutím mají délku léčby až 7 týdnů). V mimořádných případech uhradí zdravotní pojišťovna přepravu nemocného do lázní a zpět sanitním vozem, jinak si cestu platí pacient sám.

U příspěvkové lázeňské léčby hradí pojišťovna pouze vyšetření a léčení, nemocný platí ubytování, stravu a dopravu. Léčbu absolvuje v době své řádné dovolené a doba léčení je omezena na 21 dní.

V lázních se mohou léčit i samoplátci, kteří hradí veškeré náklady spojené s pobytem z vlastních prostředků. Pro jejich léčení není nezbytný lékařský návrh a délka pobytu samoplátce je věc osobní dohody s lázněmi. Kromě klasické lázeňské léčby nabízejí jednotlivé lázně i řadu kratších, tzv. regeneračních či protistresových pobytů. Ty jsou určeny především pro manažery či dlouhodobě přepracovaně jedince.

mw, Večerník Praha, 25.7.2001

Zdravotní klaun rozdává radost i poučení malým pacientům

…V Olomouci a Praze se v nástavbových studiích připravují mladí lidé na profesi herního terapeuta. „S dětmi bude v nemocnici vedle zdravotníků člověk, který provede předoperační přípravu. Hovoří s nimi o všem, co malé pacienty čeká, o zákrocích a vyšetřeních. Zatím je s tím seznamují učitelky mateřských škol,“ říká Marie Švábová. Dítě má k hernímu terapeutovi větší důvěru, odborník mu je vždy nablízku…

Svitavy – Jednou měsíčně přináší na dětské oddělení svitavské nemocnice jediný zdravotní klaun v České republice Gary Edwards zábavu, smích a radost. „Jeho pondělní návštěva malým pacientům pomáhá v uzdravení, je to pro ně vzpruha, povzbuzení,“ potvrzuje vrchní sestra Marie Švábová.

Do větších pravidelně

Při setkání zástupců dětských oddělení a škol v Pardubicích se svitavské pracovnice s Garym seznámily a požádaly ho, zda by mohl navštívit Svitavy. Do větších nemocnic a na kliniky, kde děti bývají na delším léčení, totiž jezdí pravidelně. Zdravotní klaun je pro české zvyklosti novinkou, například v USA je běžnou „součástí“ dětských oddělení už dvě desetiletí.

Klaun v pestrém oblečení a s nezbytným nosem děti pobaví a odreaguje, ale také nenásilnou formou hry zprostředkuje rehabilitační pohyb. „Smyslem mé práce je i to, že si dělám legraci z nemocnice, zdejšího prostředí, vyšetření, lékařů i sester. Děti se smějí a už se nebojí,“ vysvětluje Gary Edwards. S úsměvem přiznává, že mu někdy kluci a holčičky kvůli jeho přízvuku úplně nerozumí, nicméně v češtině se stále zdokonaluje.

Po zdravotnických zařízeních v České republice jezdí Edwards už více než tři roky.

„Sedm let jsem působil v Holandsku a Německu. Pak jsem zjistil, že v Čechách zdravotní klaun neexistuje, proto jsem začal,“ říká. V sousedním Rakousku je do podobného projektu zapojeno 55 mužů a žen.

„Koukali, že to dělám zadarmo. Dali mi sponzorský dar a já si budu hledat nástupce, alespoň dva,“ plánuje Gary.

Cit pro situaci

Zdravotní klaun není obyčejný cirkusový.

„Není to cirkus ani divadlo. Člověk musí umět věci jako klaun a zároveň musí mít cit pro situaci, což někdy není jednoduché. Musí znát, jak nemocnice funguje a jak daleko může zajít. A samozřejmě mít rád děti,“ přibližuje Gary předpoklady pro práci zdravotního klauna.

V Olomouci a Praze se v nástavbových studiích připravují mladí lidé na profesi herního terapeuta.

„S dětmi bude v nemocnici vedle zdravotníků člověk, který provede předoperační přípravu. Hovoří s nimi o všem, co malé pacienty čeká, o zákrocích a vyšetřeních. Zatím je s tím seznamují učitelky mateřských škol,“ říká Marie Švábová. Dítě má k hernímu terapeutovi větší důvěru, odborník mu je vždy nablízku a vysvětlí, co je potřeba.

Gary Edwards potěšil v pondělí svitavské děti, včera navštívil Ústí nad Orlicí a na pátek má naplánovanou pražskou nemocnici. Pak bude odpočívat, protože i klaun potřebuje dovolenou. Do Svitav přijede koncem srpna.

PETRA SOUKUPOVÁ, Noviny Svitavska, 25.7.2001

Sestry se učí pochopit pacienty

Sestrám v liberecké nemocnici už dávno nestačí jen poznatky získané při středoškolském studiu. Každoročně se zúčastňují odborných kurzů a přednášek, z nichž řadu samy připravují. Loni kupříkladu pokračoval kurz komunikativních dovedností, jehož první dvě části absolvovalo celkem šedesát sester. Kurz se zaměřuje na zvládání praktických a provozních zkušeností a řešení situací…

Liberec – s nimiž se mohou zdravotnice na oddělení setkat. Teoretické informace jsou pouze doplňkem. Na třicet sester prošlo výcvikovým protistresovým programem, další absolvovaly semináře v Institutu pro další vzdělávání pracovníků ve zdravotnictví v Brně. „Považuji za významný servis této nemocnice, že sestrám toto vzdělání umožňuje. Výrazně se tak zvyšují jejich komunikativní schopnosti,“ uvedla Mgr. Ladislava Kohoutová, vrchní sestra chirurgie. Přesvědčila se podle svých slov o tom, že školené sestry dokážou daleko lépe vnímat pocity a psychiku nemocných. Liberecké zdravotnice rovněž publikují své poznatky v celostátních časopisech Sestra a Ošetřovatelství, spolupracují s lékaři na výzkumu při klinickém hodnocení léků a působí ve výborech odborných společností. V loňském roce se tři sestry zúčastnily zahraničních stáží v Německu a ve Švýcarsku.

JANA VOKATÁ, Liberecký den, 25.7.2001

Nemocnice by soustředila pacienty na oddělení chronické resuscitace

Myšlenka vypracovat studii oddělení chronické intenzivní resuscitace pro vysokomýtskou nemocnici vznikla před několika týdny. „Autory myšlenky jsou jednak zastupitelé Pardubického kraje, jednak krajská sekce Asociace malých a středních nemocnic. Je to typ péče, který schází nejen v Pardubickém kraji, ale vlastně také – jak si troufám říci – v celé České republice. A právě naše nemocnice by mohla být vhodným místem…

Vysoké Mýto – kde by se tito pacienti soustředili,“ naznačuje perspektivu nemocnice její ředitelka Ivana Urešová.

Jednalo by se o pacienty, kteří potřebují zajistit životně důležité funkce, jsou odkázáni na dýchací a ostatní přístroje, a to třeba po několik dlouhých měsíců.

Nyní tráví tito pacienti potřebný čas na lůžkách akutní péče na odděleních ARO nebo na jednotkách intenzivní péče, což není právě nejšťastnější umístění.

„Připravili jsme po konzultaci s krajskou sekcí Asociace studii, ta byla předána zastupitelstvu kraje. Očekáváme, že koncem srpna nebo v září se sejde krajská komise pro zdravotnictví a sociální věci, aby se touto záležitostí zabývala. Domnívám se, že by to byl vhodný program pro naši nemocnici. Disponujeme komplementem, který je nutný k provozování chronické resuscitace,“ upřesnila Ivana Urešová.

Až dvanáct lůžek

Podle slov ředitelky by šlo o zřízení deseti až dvanácti lůžek oddělení chronické resuscitační intenzivní péče.

„Oddělení by zabralo prostor v jednom traktu budovy léčebny následné péče. Vznikla by vhodná návaznost na klasickou LDN, jestliže by tam byli pacienti z tohoto oddělení, bez velkého překládání. Využila by se nově zřízená rehabilitace, šlo by tedy o šťastné řešení pro nás. Všechno pochopitelně záleží na finančních prostředcích, neboť hlavně přístrojové vybavení bude velmi nákladné. Po stránce stavební by se úpravy provedly v únosné míře,“ pokračovala ředitelka.

Náročnou záležitostí bude bezpochyby také personální obsazení. Zamýšlené oddělení by se nedalo provozovat bez týmu erudovaných lékařů, a to zejména odbornosti ARO.

„Určitý počet kvalifikovaných lékařů máme, ovšem zdaleka by to nestačilo, museli bychom přijmout další. Je třeba kout železo, dokud je žhavé, proto nezakrývám, že personální posílení by se u nás stalo nutností,“ uzavřela Ivana Urešová.

JIŘÍ KONÍČEK, Orlické noviny, 25.7.2001