Veřejná diskuse není v české politice samozřejmostí

Rozhovor s místopředsedou vlády a ministrem práce a sociálních věcí Vladimírem Špidlou o sblížení s Evropou


 

ZdN: Byl jste jmenován koordinátorem resortů spadajících do veřejného sektoru včetně zdravotnictví. Řešil jste z této pozice již něco konkrétního?

V. Špidla: Každému jednání vlády předchází schůzka ministrů, které koordinuji. Na těchto schůzkách se zabýváme návrhy zá-konů, které tito ministři předkládají.

ZdN: A co zákony předkládané ministrem zdravotnictví?

V. Špidla: Momentálně se jedná o návrh zákona o ochraně veřejného zdraví, na který jsem si již vytvořil určitý názor. S ministrem Davidem jsme debatovali o působnosti to-hoto zákona v našich resortech a proti pů-vodní koncepci jsme dospěli k jinému řešení, což se týká zejména oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci. V původním ná-vrhu byla výrazná ingerence do zákoníku práce, šlo by přibližně o 26 nepřímých no-vel. Protože to neodpovídalo evropským směrnicím, nalezli jsme jiné řešení, které omezuje zasahování nového zákona do zá-koníku práce a do kompetence sociálního resortu.

ZdN: Dohodl jste se již s ministerstvem zdravotnictví na řešení zdravotní péče v sociálních ústavech?

V. Špidla: Pro tento problém jsme vytvořili meziresortní komisi, která se jím bude zabývat. Zatím jsme se dohodli na princi-pu, že plenkové kalhotky pro inkontinentní obyvatele ústavů jsou součástí zdravotního pojištění a v tomto směru jsme se obrátili dopisem na prokuristku Všeobecné zdravotní pojišťovny.

ZdN: Opozice dává najevo nesouhlas s vašimi záměry s důchodovou reformou. Nepokusíte se ji přesvědčit tím, že nebudete pouze žádat zvýšení pojistného, ale nabídnete další systémové změny vedoucí k racionalitě celkového systému? Mám na mysli vliv sociální pojišťovny na zdravotní pojišťovny.

V. Špidla: Jste asi špatně informovaná. Harmonogram důchodové reformy vzal vý-bor pro sociální politiku a zdravotnictví na vědomí, takže půjde do sněmovny. Opozice se vyjadřuje odmítavě k návrhu zákona, kterým chceme zvýšit sociální pojištění. Mají–li se ovšem zachovat nároky důchodců, je nutné ho zvýšit. Systém je nutné průběžně stabilizovat. Chceme sociální pojišťovnu oddělit od státního rozpočtu. V první fázi by spravovala své dosavadní agendy a pak sa-mozřejmě uvažujeme o dalších systémech, které by se mohly do ingerence sociální pojišťovny zařadit. Otevřená je například otázka nemocenského pojištění.

ZdN: Není to málo – rozplánovat na tři až čtyři roky pouhé oddělení důchodového pojištění od státního rozpočtu? Neměl by se urychlit vznik normálního evropského systému, kdy jsou všechny typy zá-konného pojištění propojené a sociální pojišťovna je dozorčím úřadem nad zdravotními pojišťovnami?

V. Špidla: Žádný normální evropský systém neexistuje, a zvlášť v sociálním po-jištění. Pokud si myslíte, že je to málo, vy-tvořit sociální pojišťovnu, tak je to váš ná-zor. Znamená to prosadit mnoho zákonů. Tak zásadní změny se nedají dělat jako re-voluce – nejsem sociální revolucionář. Pod-ceňujete mnoho věcí, které jsou složitější, než předpokládáte. Vybudování sociální po-jišťovny spravované demokraticky pojištěnci a zaměstnavateli je takový revoluční průlom do současného systému… Například je nutné nalézt finanční prostředky pro rezervní fond, strukturu celkové organizace, kontrolní mechanismy, určit, zda má mít stát právo veta v systému odděleném od státní správy – to jsou otázky, na které ještě nebyla dána odpověď. Budeme muset stanovit důchodový věk – zda se udrží pevná hranice, nebo zda bude hranice důchodového věku pružnější, jakým způsobem prosadit princip pojistné ekvivalence, co s nejnižšími důchody, jak zvládnout pojištění samostatně výdělečných osob atd. Každá z těchto otázek vyžaduje veřejnou diskusi na základě korektních faktů. Už jen cíl sociální demokracie, aby se rozhodovalo až po veřejné diskusi, je v moderní české politice natolik nezvyklý, že půjde o významný posun, když se to podaří prosadit.

ZdN: Sociální pojišťovna bez propojení se zdravotními pojišťovnami nebude mít nástroje k ovlivnění části svých nákla-dů – výdajů na invalidní důchody a na nemocenské dávky.

V. Špidla: Musím přiznat, že nerozumím podstatě vaší otázky.

ZdN: V SRN, ve Švýcarsku i v jiných zemích má sociál- ní pojišťovna právní nástroje k ovlivnění kvality zdravotní péče, rehabilitace, pečovatelských služeb a podobně.

V. Špidla: Dobře, ale jak dlouho tam tento systém vznikal? De-sítky let.

ZdN: Naši předci v době první republiky dokázali propojit důchodové, nemocenské a zdravotní pojištění za čtyři roky – respektive příslušný zá-kon vznikl během čtyř let.

V. Špidla: Vznikl během čtyř let, ale na základě desítky let fungujících veřejných pojišťoven. Čerpalo se přitom z německého Bismarckova systému a ten se stejně jako náš prvorepublikový systém dále vyvíjel. Veřejnoprávní důchodová pojišťovna, kterou chceme vytvořit, nebude přímou vazbou na zákon z roku 1924, ale bude to vazba na období 1945 až 1952. Tehdy šlo o národní pojištění, které zahrnuje všechny kategorie včetně osob samostatně výdělečně činných. Samozřejmě předpokládám, že po oddělení sociální pojišťovny od státního rozpočtu provedeme i mnoho hmotněprávních úprav, které s tím souvisejí, ale ty budou následovat teprve tehdy, až bude jasné, že to znamená zlepšení situace. Skutečně nemíním dělat jakékoli dobrodružné kroky. Je nutné vzít v úvahu, jaké kapacity jsou u nás pro tak komplikované změny k dispozici. Pokud se podaří vytvořit sociální pojišťovnu, prospějeme tím sociálnímu systému i principu demokracie. Další otázky – které modely do toho zasadit, jaký vztah vytvořit mezi sociální pojišťovnou a Všeobecnou zdravotní pojišťovnou – to jsou významné, ale dílčí problémy. Ostatně otázku jedno- ho místa pro výběr pojistného právě rozpracováváme.

ZdN: MPSV má ve své kompetenci asi jedenáct ústavů. Kdo v nich dnes kontroluje zdravotní péči?

V. Špidla: To je komplikovaná a nejasná otázka – jakým způsobem do budoucna zajišťovat zdravotní péči v sociálních ústavech. Celková péče je podřízena řediteli organizace. Kvalitu péče obecně kontroluje ministerstvo.

ZdN: Zdravotní péči ale nikoliv.

V. Špidla: O té jsem nehovořil.

ZdN: Zjistila jsem, že ani ministerstvo zdravotnictví to zatím v plánu nemá. Skupina silně ohrožených jedinců, například mentálně postižení, tak zůstává v si-tuaci, kdy nefunguje žádná vnější kontrola. Není přinejmenším nehumánní po-nechat obyvatele sociálních ústavů bez kontroly úrovně zdravotní péče?

V. Špidla: Neponecháváme to bez po-všimnutí. Tato vláda není ve funkci ani celý rok. Zpracovávají se kvalitativní standardy a bude se provádět zevrubná kontrola úrovně péče v sociálních ústavech. Chystám se teď dokonce jednat s ministrem vnitra Gru-lichem, aby se tak otevřela možnost pro kontrolu i v ústavech zřizovaných okresními úřady. Tyto věci byly zanedbané a není možné je vyřešit během několika měsíců. Bohužel. Problematika zdravotní péče v so-ciálních ústavech je předmětem jednání nově založené meziresortní skupiny mezi MPSV a MZ.

ZdN: Na rozdíl od civilizovaných zemí nemáme tzv. sociální klauzuli, takže naše pojišťovny neproplácejí spoluúčast pa-cientům bez příjmů či s nízkými příjmy (např. nezaměstnaným). Pokud by pojišťovny snížily své administrativní náklady, třeba využitím společných revizních lékařů, mohla by se z úspor sociální klauzule zavést.

V. Špidla: Myslím, že vaše myšlenka je značně nepraktická, že by neposkytla dostatek zdrojů. Sociální klauzule je koncepčně teoretická otázka a doposud se nediskutovala dostatečně věrohodně. Přiznám se, že o ní uvažuji, ale znovu musím prohlásit, že de-bata na odpovídající úrovni, aby se mohla stát podkladem pro rozhodnutí, neproběh-la. Co je sociální klauzule? Co je standard a nadstandard? Těch debat, které dosud nebyly ukončeny, je tolik, že je naprosto nemožné předkládat nějaký uzavřený koncepční návrh.

ZdN: Nebylo by možné ve spolupráci s ministerstvem spravedlnosti popohnat vznik lepšího systému odvolacího řízení v resortech MZ i MPSV? Dnes se lidé do-volávají nápravy věcí jak na okresní úrovni, tak u ministerstev takřka výlučně k lékařům či ke komisím lékařů. V zahraničí existují rozhodčí orgány za účasti ne-stranných právníků a soudců. O pacientovi či občanovi žádajícím invalidní dů-chod v zahraničí nerozhodují lékaři.

V. Špidla: Nyní se mimo jiné zabývám posudkovou službou. Myslím si, že není správné, aby základní rozhodnutí bylo pou-ze v rukou lékařů. Posoudit případ onemocnění je problém vícedisciplinární. Jedním z mých cílů je zreformovat systém posudkového řízení. Zákon o správním řízení ale není mou ambicí.

ZdN: Domnívala jsem se, že současná vláda má ambici vytvořit správní soudnictví podle Evropské unie a zrušit stávající komunistický zákon, který se týká této oblasti.

V. Špidla: To je otázka pro ministra spravedlnosti. Mým cílem je změnit systém po-sudkového řízení.

ZdN: Rád se zmiňujete o potřebě vést veřejnou diskusi o změnách – například v souvislosti se zákonem o sociální pomoci nebo s důchodovou reformou. Česká veřejnost ale zřejmě nepřijde se stoprocentně věcně správným řešením a bude třeba vycházet spíše z odborně ověřených věcí, hlavně ze zahraničních zkušeností.

V. Špidla: Žádné stoprocentně věcně správné řešení neexistuje, to je omyl. Exis-tuje konvence – způsob organizace – která vyplývá z historických a dalších záležitostí a je schopna fungovat efektivněji nebo mé-ně efektivně. Už jsem se o tom zmínil – evropských modelů je několik, jsou založeny na určitých hodnotách, například že péče má být dostupná všem občanům. Nedovedu si představit, že by se nepostupovalo tou nejjednodušší a nejběžnější metodou – stu-diem literatury a systémů ve světě. To je rutina. Diskuse by samozřejmě měla probíhat na základě korektních faktů za účasti kompetentních odborníků, za plné informovanosti veřejnosti, která musí mít možnost do ní aktivně vstoupit.

Vladimíra Bošková

Foto ZdN – Vladimír Brada

PhDr. Vladimír Špidla

Ohodnoťte tento článek!