V diagnostice a léčbě je třeba dospět k jednotným pravidlům

Rozhovor s ředitelem Institutu postgraduálního vzdělávání ve zdravotnictví prof. MUDr. Karlem Trnavským, DrSc.


 

ZdN: Do své funkce ředitele IPVZ jste nastoupil zcela nedávno. Co jste si vytkl jako svůj první úkol?

K. Trnavský: Rozhodl jsem se poznat všechna pracoviště institutu osobně, což se dříve nedělo – někteří zaměstnanci viděli ředitele naposledy před třiceti lety. Máme asi 83 klinik, kateder, subkateder a podobně. Seznamuji se s pracovními podmínkami i s úrovní pedagogů. Některá pracoviště jsou špičková, jiná jsou průměrná. Celkový profil ústavu považuji za slušný, avšak katedry pracují v rozdílných podmínkách.

ZdN: V jakém stavu je správa majetku institutu?

K. Trnavský: Už můj předchůdce Antonín Pečenka se musel vyrovnávat s chybami, k nimž došlo v minulosti. Ho-tel, který vznikl při institutu, znamená ekonomický přínos, protože kryje část našeho rozpočtu. Za bývalého ředitele Vladimíra Hofmana však v této oblasti do-cházelo k postupům, které nebyly v souladu s právními předpisy. Díky tomuto období teď vedeme několik soudních sporů a ročně platíme advokátům přes milión korun. Například byly uzavřeny smlouvy nevýhodné pro institut. Po výběrovém řízení na auditorské firmy necháme zpracovat ekonomický audit, který se bude týkat celého institutu včetně hotelu. V minulosti se také vyskytly snahy tento hotel zprivatizovat, ačkoli jde o nezbytnou součást institutu, která má primárně sloužit lékařům – poskytovat jim ubytování za výhodných podmínek.

ZdN: Hodláte prosazovat nějaké změny v oblasti vzdělávání lékařů?

K. Trnavský: Stávající systém bude třeba transformovat již s ohledem na náš vstup do Evropské unie. Dosud však nikdo nezpracoval koncepci nového způsobu vzdělávání. Chybí zákon o doškolování pracovníků ve zdravotnictví. V konti-nuálním vzdělávání se nyní vedle institu-tu angažují profesní organizace, odborné společnosti nebo i různé firmy, ale je nutné do této oblasti vnést řád. Jednal jsem již na toto téma s vedením ministerstva, s prezidenty lékařské, stomatologické a lékárnické komory, se zástupci lékařských fakult, České lékařské společnosti i dalších organizací ve zdravotnictví. Prezident stomatologické komory se setkal s ředitelem IPVZ poprvé. Tato komora má zájem na tom, abychom stomato-logy vzdělávali v oborech, které je obtížné zajistit v privátních ordinacích (stomato-chirurgie aj.). Například společnost vše-obecného lékařství vypracovala program školicích akcí na celý rok a má v něm ur-čitý řád. Měl by ale zřejmě – vždy na rok – existovat jednotný registr všech doškolovacích akcí bez ohledu na to, které subjekty se na nich podílejí.

ZdN: A návrhy lékařské komory?

K. Trnavský: Doškolování by mělo být závazné. Prezident komory David Rath se domnívá, že by se nové poznatky v lékařských oborech renovovaly například v dvouletých cyklech. Komora by měla zpracovat spolu s ostatními organi-zacemi nový systém hodnocení lékařů, zdařilejší než ten současný – tzv. bodovací systém, proti němuž jsou výhrady. Ně-které nynější školicí akce mají různou úroveň a dostatečně se nekontroluje, zda se jich lékař skutečně zúčastnil. Jako užitečnější než různé kongresy se jeví jedno-denní seminární akce, v jejichž závěru by třeba proběhl orientační test. Zákon o postgraduálním vzdělávání by měl mi-mo jiné definovat postavení našeho institutu. Pro tuto otázku jsem vytvořil poradní sbor, jehož účastníkem – kromě ministerstva, fakult, komor a dalších – je i Od-borový svaz zdravotnictví a sociální péče. Než však tento zákon vznikne, odhaduji, že určitě dva roky potrvá jakési přechodné období.

ZdN: Nakolik je institut vytížen vzdělávacími akcemi?

K. Trnavský: Za rok projde doškolováním přibližně dvacet tisíc lékařů a počet atestací se pohybuje mezi tisícem až dvěma tisíci, včetně farmaceutů. Náplně jednotlivých oborů by se měly přehodno-tit a měli bychom se pokusit výukové programy inovovat podle momentálního stavu medicíny. Budeme se snažit obnovit týmy pedagogů tam, kde by jejich profil nebyl dostačující. V této souvislosti žádáme o pomoc lékařské fakulty i nelékařské instituce. Hledáme například odborníky na nejvyšší možné úrovni pro oblast organizace zdravotnictví, právo a ekonomiku. V minulosti vznikala výuková pracoviště někdy jako houby po dešti, je třeba uvažovat i o jejich případné redukci a zajistit pro vzdělávání moderní podmínky. K některým změnám již dochází: přemísťujeme například na 1. lékařskou fakultu katedru stomatologie a subkatedru foniatrie a na 2. lékařskou fakultu přesunujeme dětskou psychiatrii. V některých oborech je rozhodování jednoduché – existují v nich odborníci s přirozenou autoritou (např. transplantologie, kardiochirurgie). U takových oborů není pochyb o tom, kdo má vzdělávání garantovat. V jiných oborech se však mohou vyskytnout různé názory na umístění katedry – například v obecné chirurgii.

ZdN: Jaký máte názor na kvalifikační vzdělávání?

K. Trnavský: Mělo by být řízeno cen-trálně a být zřejmě pod správou státu. Institut má v této oblasti vypracován systém, administrativu, ať už se zkoušky budou nazývat atestacemi, nebo jinak. Je třeba zvážit, jakým způsobem se přiblížit zahraničním vzorům. Podle některých ná-zorů by bylo možno získávat kvalifikaci pobytem u renomovaného pedagoga. Ne-muselo by jít o přísnou „školáckou“ zkoušku, ale lékař by měl potvrzeno splnění stanoveného počtu výkonů – například 30 výkonů u chirurga. Záleží na tom, jakou úroveň institut nasadí. Horší podmínky některých pracovišť pro vzdělávání může někdy překlenout charismatický učitel. Domnívám se, že šéf katedry by měl být uznávanou osobností v rámci odborné společnosti. Co se týče zázemí institutu, vysokou úroveň má jeho informační cen-trum, dokumentační oddělení, lze využívat rešeršní službu, internet apod. Výuko-vou techniku chceme ještě rozšířit.

ZdN: Velkým problémem se jeví uplatnění nových lékařů v praxi.

K. Trnavský: Když se v zahraničí chce člověk rozhodnout pro studium medicíny nebo pro určitou specializaci, dozví se z počítače, jakou má šanci na uplatnění. Například ve Francii se s předstihem doví, že jako všeobecný lékař najde uplatnění až v roce 2008 a do té doby má šanci být tím a tím… U nás tohle zmapované není. Oslovili jsme proto vedoucí zdravotnických referátů ve všech okresech, aby nám popsali situaci v oblasti potřeby všeobecných lékařů. Ústav zdravotnických informací a statistiky vám sice řekne současný počet lékařů, ale okresní úřady jsou schopny sdělit, kolik míst je neobsazeno – jaká je skutečná potřeba pracovních míst. Už nám začaly chodit vyplněné dotazníky, z nichž pak získáme přehled o situaci v okresech. Pro informaci: výuka praktických lékařů pod vedením schválených školitelů, zajištěná i na mnoha mimopražských pracovištích, letos bude stát zhruba 15 miliónů Kč.

ZdN: Jak vnímáte diskuse o potřebě léčebných standardů?

K. Trnavský: V minulosti například existovala jednotná léčebná doktrína v ar-mádě. Lékař musel postupovat podle přesně vypracované doktríny vojenské medicíny. Bylo to jako rozkaz. Potom, v další fázi, se vydávaly – na úrovni komise s oponentními posudky – metodické listy jako návod k moderní léčbě. V současné době vidím standardy především jako forenzní záležitost. Lze očekávat, že advokáti se přeorientují z restitucí na medicínu. Pokud by lékař splnil stanovený standard, nebyl by ohrožen soudním sporem. Způsob diagnostiky a léčby se lékař učí na fakultě a v rámci doškolování. Smyslem standardů by mělo být to, aby medicínsky účinný diagnostický a léčebný postup byl zároveň i ekonomicky racionální. Dříve například existovaly komise pro účelnou farmakoterapii. V současné době by se rovněž mělo bránit „divotoku“ v preskripci či v počtu a druhu vyšetření. Standard by tedy měl určit lege artis postup pro případné soudní spory a zároveň podpořit racionálnost léčby. Je to i názor ministerstva.

ZdN: Vydávání standardů vázne na-příklad na tom, že různé skupiny lékařů uznávají pouze „svůj“ postup a ne-dospějí ke shodě.

K. Trnavský: Měla by se definovat pracovní skupina, v níž by byli zastoupeni zastánci všech existujících odborných názorů. Je nutné dospět k jednoznačným pravidlům. To je důležité především v oborech akutní medicíny, kdy na pra-vidlech závisí život pacienta. Česká lé-kařská společnost získala od ministerstva grant a práce na standardech běží. Vedle této problematiky je však stejně důležité bránit chaotickému vývoji ve zdravotnictví i v oblasti sítě jednotlivých typů zdravotnických zařízení – hierarchizovat je a neprovádět určité výkony tam, kde pro jejich kvalitu nejsou dostatečné podmínky. Nelze pomalu všude léčit vše. S tím souvisí i chaotické vybavování zdravotnických zařízení přístroji. Za vhodné po-važuji určit, co a z kterého oboru má léčit určitý lékař v konkrétním typu zařízení. Například, co z revmatologie může léčit praktický lékař a co revmatolog na dalších stupních.

ZdN: Neměl by mít váš institut zpětnou vazbu – znát léčebné výsledky lé-kařů a nemocnic? Zřejmě nestačí sledovat pouze hrubé ukazatele, které publikuje ÚZIS.

K. Trnavský: S tím souhlasím. Určitě by tu měl existovat kontrolní orgán v ob-lasti sledování kvality zdravotní péče. Na základě hodnocení těchto údajů by metodicky vedl zdravotnická zařízení k do-držování stanovené úrovně péče. V současné době se uvažuje o úloze takzvaných hlavních odborníků, kteří by tohle měli v kompetenci. Česká lékařská společnost má přehled o největších osobnostech v lékařských oborech.

ZdN: Domnívám se, že hodnocení kvality péče by nemělo spočívat na tom, zda se ministrovi spolupracuje lé-pe s komorou nebo s ČLS JEP, a kontrola by neměla záviset na „klíči“ určeném jednou osobou – ministrem či jedním konkrétním odborníkem. V zahraničí například krajská zastupitelství volí pro dozor nad kvalitou skupinu odborníků z nejlepších ne-mocnic.

K. Trnavský: Mám některé zkušenosti se zahraničními systémy, například s rakouským. Jistě lze hledat ty nejvhodnější vzory. V současné době však u nás bohužel řešíme úplně jiné problémy. Některé věci se zřejmě měly transformovat pomaleji, aby vývoj zdravotnictví neprobíhal tak chaoticky.

Vladimíra Bošková

Foto ZdN – Vladimír Brada

Prof. MUDr. Karel Trnavský, DrSc.

Ohodnoťte tento článek!