Cenami na první pololetí nemocnice nadšeny nejsou

Rozhovor s MUDr. Zdeňkem Bašným, který byl koncem loňského roku potřetí zvolen do čela Asociace nemocnic České republiky (AN ČR)


 

Jste spokojen s cenami péče na letošní první pololetí?

Nejsem nadšen, protože úhrady nevzrostou ani o předpokládané navýšení objemu vybraného pojistného. To povede k dalšímu prohlubování deficitu v segmentu lůžkové péče, který především kvůli nucenému zvyšování mezd loni dosáhl asi 750 miliónů korun. Tím však nechci říci, že zdravotníci jsou odměňováni přiměřeně, jejich práce je značně podhodnocena. Za velký problém považuji strop pro úhrady odborným léčebným ústavům na sto procentech při prakticky zachované vysoké obložnosti srovnávacího období. Ještě méně srozumitelné je pro mne snížení úhrad léčebnám dlouhodobě nemocných na 96 procent, protože na provoz LDN se dosud vždy doplácelo.

S jakými požadavky jde asociace do dalšího jednání o cenách?

Chtěli bychom zvýšení úhrad odpovídající procentuálnímu zvýšení objemu vybraného pojistného. K udržení současné výše reálných mezd i rozsahu poskytované péče na úrovni loňského roku by bylo nutné zvýšit letošní úhrady lůžkovým zařízením v tomto roce o pět až sedm procent.

Vyhovuje vám samotný systém financování nemocnic, to znamená například existence výkonové ceny bodu?

Postoje členů naší asociace k výkonové ceně bodu se velmi liší. Někteří tento systém naprosto odmítají, pro jiné představuje určitou objektivizaci výkonnosti zdravotnických zařízení. Je pravdou, že výkonová cena bodu má mnoho chyb, problémem je už její definice. Při výpočtu se objevily i velké rozdíly mezi jednotlivými nemocnicemi se srovnatelnou strukturou výkonů, přičemž propočty zřizovatelů se liší od propočtů pojišťoven i konkrétních zdravotnických zařízení. Otáz-kou však je, zda nyní existuje nějaká relevantní alternativa.

Jaký systém by byl přijatelný do budoucna?

Místopředseda vlády Vladimír Špidla nedávno hovořil o možnosti zavedení prospektivních rozpočtů, kterou považuji za smyslu- plnou, pokud bude zavedena kontrola struktury poskytovaných výkonů. Její případná změna by ovšem měla mít jen omezený vliv na výši výnosů, aby nemocnice bezprostředně existenčně neohrozila. Při vytváření ja- kéhokoliv smysluplného systému je však především nutné definovat, které údaje jsou opravdu relevantní a má cenu o nich diskutovat. V rámci dohodovacího řízení to měl být úkol pro analytickou komisi. Dosud každý účastník vychází z jiných dat, a pak pochopitelně těžko může dojít k dohodě.

Na posledním plénu AN ČR, kde jste v čele asociace vystřídal Leoše Hegera, došlo ke změnám ve stanovách. Ne-mocnice a odborné léčebné ústavy nyní mají ve vedení asociace stejné zastoupení. Jste s touto změnou spokojen?

Struktura asociace v současnosti asi nej-lépe v její historii odpovídá základním potřebám. Sekce nemocnic i léčeben se mohou dělit ještě na podsekce, takže vyhovuje všem typům lůžkových zařízení. Vyjasňují se také vztahy a postoje mezi asociací a Sdružením fakultních nemocnic. Je velmi dobře, že předsedou sekce nemocnic AN ČR je tajemník sdružení. Všichni už pochopili, že drobení sil na menší celky by oslabilo postavení lůžkových zařízení v dohodovacím řízení i ve všech dalších jednáních.

Sdružení smluvních lékařů usiluje o to, aby nemocniční ambulance poskytovaly méně ambulantní péče, především té, kterou mohou poskytnout neústavní specialisté…

Specializované ambulance k nemocnicím patřily vždy. A v posledních letech se ambulance specialistů všude ve světě ve velké míře stahují k nemocnicím. Komplement je totiž natolik drahý, že pro jeho efektivní vy-užívání je poskytování většiny takových služeb nutné. Tento trend je nezadržitelný. Důležité však je, aby systémové změny byly vyvážené a neodrážely jen lobbistické tlaky jedné či druhé strany.

Předseda Asociace českých a moravských nemocnic Jaroslav Přehnal vy- volal petiční akci proti povinnému členství v České lékařské komoře. Jaký je váš názor?

Byl jsem vcelku rád, když bylo povinné členství v komoře ustaveno ze zákona. Představoval jsem si ji jako silnou stavovskou organizaci, na kterou stát může bez obav delegovat mnoho svých povinností vůči systému, nejen co se týká hlídání etiky či kvality poskytované péče, ale například i vzdělávání. Komora se bohužel vydala jiným směrem. V současnosti jsem proto proti povinnému členství v komoře. Ale že jsem musel dojít k tomuto názoru, je mi velmi líto.

Jaké jsou v současnosti vztahy asociace a komory?

Prezident komory David Rath napsal všem ředitelům, že představitelé asociací nechtějí mluvit s komorou o problémech nemocnic a že je tedy asi nepovažují za tíživé. To samozřejmě není pravda. Nemocnice mají zájem, aby jejich zaměstnanci mohli plně využívat svou erudici a byli odpovídajícím způsobem placeni, protože se to odrazí v kvalitě péče o pacienty. A o tu by mělo jít především. Ale nelze jednat na půdě lékařské komory o cenových ujednáních v době, kdy je v plném proudu příprava na dohodovací řízení na další pololetí, které jako jeden z mála instrumentů může zmírnit dopady rozhodnutí vlády o cenách na pololetí prvé. Osočování zástupců nemocnic, že nemají zájem o odstraňování negativních jevů ve zdravotnictví, vyvolává zbytečné animozity, které všem zainteresovaným škodí. Věřím však, že napětí mezi ČLK a AN ČR vyvolané málo šťastnými mediálními výstupy prezidenta komory časem pomine a vzájemná komunikace se vrátí do standardních kolejí.

Udržuje AN ČR kontakt s Unií zaměstnavatelských svazů?

Unie měla před lety tendenci zastřešit obě asociace a zastupovat je, což jsme odmítli. Nyní nejsme v žádném kontaktu a ani o něj neusilujeme. Chceme se zastupovat sami v součinnosti s Asociací českých a moravských nemocnic, se kterou udržujeme dobrou spolupráci.

Už několik let se hovoří o problému pražského a brněnského zdravotnictví, kde vysoce specializované nemocnice poskytují i velký objem péče, kterou v jiných regionech zajišťují levnější okresní nemocnice. Je to ještě vůbec řeši- telné?

Určitě. Bývalý ministr Ivan David to u mne tak trochu prohrál, když prohlásil, že se nebude zabývat pražským zdravotnictvím, protože to je neprůchodné. Systém v Praze je totiž třeba vyřešit jako první. Jednak tím vznikne dobrý precedens pro ostatní, ale především tu nehrozí nedostupnost péče, i kdyby se při jeho restrukturalizaci stala nějaká chyba. Začít od největšího celku vyžaduje kus politické odvahy, ale po pravdě řečeno, zabývat se existencí malých nemocnic v okresech se můžeme až nakonec, protože systém zase tolik nestojí. V Praze i Brně je třeba stanovit, které nemocnice budou fungovat jako městské a které zůstanou fakultními, a definovat, jakou péči budou poskytovat. V této souvislosti se stále hovoří o tom, že nemáme dostatek informací o zdravotnických zařízeních a o péči v nich poskytované. Je pravdou, že docházíme k různým výsledkům, ale informací rozhodně není málo. Je to spíše otázka jejich zpracování do analýz.

Mohou to vyřešit výběrová řízení na specializovanou péči?

Pokud budou dobře provedená a dokončená, pak ano. Ale nesmí se připustit příliš mnoho výjimek. Diskutovat je nutné před započetím restrukturalizace, ne v jejím průběhu. Kdyby existovalo jasné rozhodnutí a bylo zřejmé, že se za půl roku opět nezmění, všichni se mu podřídí a zrealizují jej. Ale jak se i poté nechají nějaké skulinky pro diskusi…

Když se něco rozhodne, je to nutné realizovat, protože tak se odhalí případné chyby. A v tomto případě je lepší dopustit se některých chyb, než neudělat vůbec nic. Před dvěma až třemi lety panoval napříč politickým spektrem jednotný názor, že struktura lůžkových zařízení neodpovídá potřebám. Nyní už to mohlo být vyřešeno, ale místo toho se začíná diskutovat znovu od počátku.

Co by měla udělat státní správa v oblasti lůžkových zařízení?

Je třeba vytvořit systém, kterým bude financována lůžková péče. Dále je nutné jasně definovat, jakým způsobem budou sledovány náklady jednotlivých zařízení a co to pro ně bude znamenat a také vztah lůžkových zařízení k vyšším územněsprávním celkům. Všichni ředitelé potřebují vědět, co se s jejich zařízením stane za několik let, protože jen tak jej lze efektivně řídit. Těžko se plánuje, pokud není jasné, jaký typ specializované péče bude poskytovat, případně zda vůbec bude existovat. Každé zařízení se pak připravuje tak trochu na všechno, což vytváří ekonomické ztráty.

S Odborovým svazem zdravotnictví a sociální péče se asociace nemocnic shodly, že je třeba do zákona o zdravotní péči včlenit pasáž o lůžkových zařízeních, případně přijmout samostatný zákon. Co by měl obsahovat?

Měl by jasně definovat typy lůžkových zdravotnických zařízení, jejich postavení v síti a způsob financování. Zároveň musí obsahovat veškerá pravidla, která umožňují provozovat tato zařízení a která musejí platit pro státní i nestátní sektor. Takový zákon by vyjasnil postavení každého lůžkového zařízení v systému zdravotnictví.

Jedním z dalších bodů, o kterém jed-náte s odborovým svazem, je připravovaný zákoník práce. Co vyvolalo tuto diskusi?

Jedním z velmi aktuálních problémů jsou navrhované normy na lékařskou pohotovost v nemocnicích. Hladina příjmů nemocničních lékařů je udržována často prostřednictvím velkého počtu přesčasových hodin. Jestliže bude zákoník přijat v podobě, ve které je připraven, nemocnice budou nuceny v této oblasti přejít na třísměnné provozy. Přijde je to na více peněz, ale lékaři si přitom vydělají méně. Společně s odbory hledáme možná řešení tohoto problému.

foto ZDN Vladimír Brada

MUDr. Zdeněk Bašný je rovněž ředitelem Psychiatrické léčebny v Praze-Bohnicích

Ohodnoťte tento článek!