Komora by neměla být přímým účastníkem cenových jednání

S Ivanem Vonkem, donedávna členem představenstva České lékařské komory, o její roli v konstituování parametrů financování zdravotní péče


 

MUDr. Ivan Vonke

MUDr. Ivan Vonke dopisem ze 17. února oznámil prezidentu ČLK Davidu Rathovi svou rezignaci na funkci člena představenstva. Jako důvod uvedl, že komora se pod svým současným vedením „dostává stále častěji do velmi vážných konfliktů se všemi ostatními složkami společnosti …“. Dále píše, že „… politika boje proti všem, vyhledávání skutečných i domnělých nepřátel místo hledání partnerů a spojenců napříč společností a politickou scénou při prosazování našich cílů je zcela kontraproduktivní, samoúčelná a v konečném důsledku je jedním z hlavních důvodů současného negativního vývoje. Jelikož nejsem schopen svým hlasem v představenstvu ČLK tuto politiku ovlivnit, nejsem schopen ji před kolegy hájit a nechci a nemohu ji jako člen představenstva veřejně kritizovat, považuji za správné a čestné na tuto funkci rezignovat a přijmout nabízené místo v OS ČLK České Budějovice“.

Prezident ČLK D. Rath o týden později v odpovědi I. Vonkemu napsal, že jeho rezignaci považuje „tak trochu za dezerci v situaci, kdy jde trochu do tuhého. … Nemys- lím si, že máte pravdu v tom, že vyhledáváme skutečné či domnělé napřátele. Ve svobodné společnosti je běžné, že s někým nesouhlasím a projevuji jiný názor“. Dále D. Rath mj. vyjmenovává pracovní styky, které komora na dobré úrovni udržuje například s pojišťovnami nebo s poslanci.

(Text dopisů je na internetové stránce lékařské komory http://www.lkcr.cz)

Jako téma mimořádného sjezdu komory byly oficiálně deklarovány také důsledky vládního rozhodnutí o cenách na 1. pololetí 2000. Opět se nabízí již nejednou probíraná otázka, do jaké míry se má komora účastnit cenových jednání.

Mimořádný sjezd má mít témata dvě – hodnocení současné situace ve zdravotnictví, s čímž bezprostředně souvisí i vládní rozhodnutí o cenách, a projednání návrhů změn stavovských předpisů. Záleží na rozhodnutí delegátů sjezdu, zda budou chtít projednat obě témata.

Otázka po roli komory v cenových jednáních úzce souvisí s představou o jejím postavení a náplni činnosti. Podle mého názoru se má podílet na tvorbě a realizaci celkové koncepce zdravotnictví, nikoli na vlastním dohodovacím řízení o cenách. V ekonomické oblasti to znamená vytvo- ření představy o podílu zdravotnictví na HDP a základní kostry dělení finančních prostředků mezi ambulantní a lůžkovou péči, tvorbu a úpravy seznamu výkonů apod. S tím souvisejí i některé odborné otázky, například které výkony lze provádět ambulantně, kolik minimálně a kolik maximálně jich lze provést za určenou dobu, jaké pro ně musí být personální a technické vybavení a z toho vyplývající nepodkročitelná cena výkonu. V této oblasti je komora i exekutiva zdravotnictví i občanům-pacientům hodně dlužna. Takto pojatá koncepce by měla také vytvořit pravidla pro dohodovací řízení. Současná cenová jednání je jasně dána nemají, proto se z nich stává bezbřehá diskuse, která v podstatě vylučuje možnost úspěšné dohody.

Již předchozí vedení komory dlouho bojovalo o korunu za bod, důsledkem však byly regulace, které jsou přijímány se značnou nevolí a fakticky znamenají paušály. Kudy ven z tohoto začaro- vaného kruhu, když není mnoho ochoty korigovat seznam výkonů?

Pokud někdo určí cenu bodu pod jed- nu korunu, akceptuje některou ze tří možností:

Výkon nebude proveden v tom rozsahu a kvalitě, v jakých je popsán v kalkulačním listu. Negativní důsledky nese pacient.

Zdravotnické zařízení provede výkon v předepsaném rozsahu a kvalitě, rozdíl mezi náklady a úhradou hradí z jiných zdrojů, nejčastěji na úkor investic do přístrojů, budov a mezd. Negativní důsledky nese zdravotnické zařízení, jeho zaměstnanci a jeho pacienti, kteří jsou vyšetřováni a ošetřováni zastaralými přístroji.

Daný výkon je v sazebníku nesprávně zkalkulován. Pak je spokojeno zdravotnické zařízení, jelikož úhrada odpovídá reálné ceně výkonu nebo ji převyšuje. Spokojen je i pacient, protože se mu dostane zdravotní péče v definovaném rozsahu a kvalitě. Bit je však systém, z kterého neúčelně odté- kají prostředky. Důsledkem je deformace systému a chybějící finance na jiné výko- ny. Nakonec nese negativní následky opět pacient.

Jak se tedy těmto rizikům vyhnout?

Jediným řešením je přestat donekonečna manipulovat s cenou bodu, ponechat ji na úrovni jedné koruny a meziročně navyšovat o inflaci. Je nutné znovu zvážit celý systém regulačních mechanismů. Ty mají primárně zabránit neúčelnému vynakládání finančních prostředků a omezit některé excesy ve formě neodůvodněně vysokých nákladů na pomocná vyšetření a léky nebo v podobě nezvládnutelně vysokého obratu pacientů. Nemají sloužit k omezení dostupnosti zdravotní péče.

Tato rozhodnutí by sama o sobě vedla k většímu zájmu všech zúčastněných o narovnání některých křiklavých disproporcí a chyb v seznamu výkonů. Jednání o sazebníku sice probíhají, ale za současných podmínek, kdy cena výkonu je v podstatě určována jinými mechanismy, nikoho nic nenutí k efektivitě těchto jednání.

Jak byste hodnotil váhu hlasu předchozího a současného vedení komory při cenových jednáních? O této komparaci se mluvilo i na listopadovém sjezdu v Hradci Králové a výsledkem bylo jen vzájemné napadání bez valné argumentační úrovně.

Na to je obtížné korektně odpovědět, jakákoli odpověď je nutně subjektivní. Fak-tem je, že poslední rozhodnutí vlády o cenách je s vysokou pravděpodobností nejhorším „výsledkem“ dohodovacích řízení v jejich historii. Jeho nesprávnost a záro- veň odlišnost od předchozích rozhodnutí spočívá hlavně v tom, že nerespektuje dohody dosažené ve všech segmentech kromě nemocnic.

Bylo by laciné svalovat vinu za neúspěch cenových jednání na současné vedení komory. Od počátku bylo jasné, že na straně poskytovatelů vzniknou silní partneři, kteří budou zcela oprávněně a agresivně zastupovat zájmy své skupiny. Komora by oproti tomu měla zastupovat všechny lékaře. To vede ke kompromisům, které pozici komory v jednáních tříští a tvoří z ní poměrně slabého partnera.

Co však kladu současnému vedení komory jednoznačně za vinu, je jeho selhání v politické rovině. Ztráta komunikace s minister- stvem zdravotnictví, které připravovalo podklady o cenách pro vládu, vedla k tomu, že její rozhodnutí poprvé vůbec nerespektuje dosažené dohody. Rovněž posouvá regulační mechanismy určené k omezení neefek-tivního čerpání prostředků do oblasti určování výše plateb, kvality a dostupnosti zdravotní péče. Neobratná politika vedení komory vedla k tomu, že při přípravě tohoto rozhodnutí ČLK vůbec nebyla přizvána ke konzultacím a s výsledkem se seznámila až z internetových stránek ministerstva.

Aktivity krizového štábu vzniklého po posledních cenových jednáních nelze jednoznačně hodnotit jako úspěšné. Praktičtí lékaři a specialisté dali ote-vřeně najevo, že při cenových jednáních se nehodlají nechat zastupovat komorou, nemocnice se jednání štábu vůbec neúčastnily. Má komora za těchto okolností šanci hrát roli koordi- nátora cenových jednání, jak si ji představuje její současné vedení v čele s dr. Rathem?

Nakolik se jednotlivé skupiny chtějí nebo nechtějí v cenových jednáních nechat zastupovat komorou, je jistě diskutabilní. Jisté je, že ve všech segmentech existují názory pro i proti. Jak je který názor silný, vlastně nikdo neví. Úspěšnost jakékoli aktivity je hodnotitelná pouze z pohledu toho, jaké výsledky jsme od ní očekávali. Musím se přiznat, že výsledky činnosti krizového štábu přinesly více, než jsem očekával.

Cenových jednání se za poskytovatele účastní subjekty, které zastupují skupiny zdravotnických zařízení s jasně definovanými, ale často protichůdnými zájmy. Základ-ním předpokladem úspěchu je dosažení shody mezi těmito skupinami. Více či méně halasné prosazování jejich úzkých zájmů různými postranními cestičkami může být sice krátkodobě efektivní, dlouhodobě je však nepochybně kontraproduktivní. V této situaci se původní slabina komory, která zastupuje všechny lékaře, mění v silnou stránku. V tomto státě neexistuje jiná organizace, která by již ze své struktury byla schopna vyváženě prosazovat zájmy všech lékařů. Ko-ordinátor je na můj vkus trochu silné slovo, ale komora by nepochybně měla být silným účastníkem těchto koordinačních jednání. Že k takovému vývoji dojde, je z mého pohledu stejně nepochybné, jako že komora odejde z vlastních dohodovacích řízení o cenách. Je to pouze otázka času.

foto ZDN Vladimír Brada

Ohodnoťte tento článek!