České a zahraniční kloubní náhrady se liší jen v cenách

Rozhovor se Stanislavem Beznoskou, prezidentem společnosti BEZNOSKA, s. r. o., která je hlavním výrobcem endoprotéz v ČR


 

Zdravotnické noviny nedávno zveřej-nily článek, ve kterém jistý dovozce zdravotnické techniky tvrdí, že české endoprotézy jsou sice levnější než zahraniční, ale vydrží méně. Souhlasíte s tím?

V žádném případě. Mezi endoprotézami naší výroby a zahraničními je pouze cenový rozdíl. České kloubní náhrady jsou na stejné technické úrovni jako zahraniční. Tím, že zanikla kladenská Poldovka, která byla naším materiálovým zázemím, jsme byli donuceni nakupovat materiál od stejných dodavatelů jako zahraniční firmy. Všechny materiály, kovové i plastové, dovážíme z USA, Anglie, Německa, Švédska a Francie a musejí splňovat podmínky mezinárodních norem ISO. Jiné materiály se prostě k výrobě endoprotéz nesmějí používat a žádná firma, která chce obchodně uspět, by porušení těchto norem neriskovala.

Můžete být konkrétnější, pokud jde o cenové relace?

Všechny implantáty, které jsou na trhu, jsou v číselníku pojišťovny. Totální endoprotéza kyčle určená k cementování se skládá ze dvou částí, z dříku a jamky. Náš dřík stojí 5900 korun, jamka 1269 korun. Dřík od firmy Johnson stojí 14 500, jamka 4354 korun. Firma DePuy prodává dřík za 14 058 korun, jamku za 7310 korun. Firma Zimmer nabízí dřík za 10 192, jamku za 4442 korun a tak bych mohl pokračovat.

Ale zahraniční výrobci prý mají širší sortiment. Je to pravda?

Ano, ale trochu bych to upřesnil. U standardního řešení náhrady kyčelního a kolenního kloubu v podstatě neexistuje kvalitativní rozdíl. Variant postižení je však celá řada, takže v některých případech je třeba použít specifický typ náhrady, který v našem sortimentu nemáme. Do roku 1990 se endoprotézy vyráběly v Poldi, zdravotnictví bylo centrálně zásobováno a postačovalo standardní řešení náhrad. Ale v současné době na našem trhu působí i zahraniční firmy, které mají delší tradici než my, nabízejí tedy i bohatší sortiment.

Jak si ale vysvětlujete, že i mezi lékaři se objevuje názor, že česká endoprotéza je horší?

Když jsem před lety předložil jednomu významnému českému ortopedovi náš návrh nového výrobku, vyslovil památnou větu. Řekl, že kdyby byl implantát skutečně tak dobrý, že by ho už dávno vyráběli Švýcaři. To přesně vystihuje mentalitu českého národa. Podle ní je všechno, co přichází ze Západu, lepší než to, co se vyrábí u nás. To je nesmysl. Tehdy šlo o náhradu jamky kyčelního kloubu, tzv. ježka, která je ojedinělá a nikdo ve světě ji nevyrábí. Začala se u nás používat v roce 1993, implantuje se dodnes a všichni jsou s ní spokojeni. Existují i názory, že tento výrobek je to nejlepší, co na našem trhu je.

Čekací lhůty na operace endoprotéz se prodlužují, nemocnice tvrdí, že nemají peníze.

Čekací lhůty by vůbec nemusely být nebo by se alespoň mohly zkrátit …

… kdyby se nakupovaly vaše endoprotézy?

Základ problému je jinde. Pro úspěšnou funkci jakéhokoli podnikatelského subjektu, tedy i nemocnic, je rozhodující respektování rovnováhy mezi pravomocí a zodpovědností. Jakmile se tato rovnováha poruší, dochází ke konfliktům a k neúspěchu. V nemocnicích se to stává každodenně. Ředitel má zodpovědnost, pojišťovna platí. Jedná s ředitelem, s ekonomem, s vedením nemocnice. Ale o tom, co se nakoupí, rozhoduje primář, tedy chirurg, který nenese odpovědnost za ekonomiku nemocnice. Neuvažuje ekonomicky, ale jako ortoped. A ředitel si mu nedovolí nařídit, jaký výrobek musí implantovat, pouze mu stanoví finanční limit. V důsledku toho se stává, že koncem měsíce se odkládají plánované operace s odůvodněním, že na ně nejsou finanční prostředky. Veřejnost se potom pochopitelně domnívá, že ve zdravotnictví je málo peněz. Jsem přesvědčen, že v okresních nemocni- cích takové problémy nejsou. Mají také málo peněz, ale snaží se s nimi vystačit, aniž by poškodili pacienta. Začínají totiž uvažovat ekonomicky. Problémy jsou prokazatelně ve velkých nemocnicích, na velkých ortopedických od- děleních.

Proč zrovna tam?

Velká oddělení byla v minulosti zvyklá, že dostala to, oč požádala, pokud ovšem nešlo o větší nákupy za devizy. Pro tuzemské výrobce pak po vzniku zdravotních pojišťoven nastalo nejhorší období. Oddělení byla totiž před- zásobena, všude byly zásoby kloubních náhrad a někde jsou ještě dnes.

I Všeobecná zdravotní pojišťovna přiznává, že se u nás provádí vysoký počet reoperací – až u 30 procent případů. Je to důsledek nekvalitní práce?

Úspěšnost operace závisí z 25 procent na implantátu a ze 75 procent na operatérovi a jiných faktorech, tedy i na pacientovi. Náhra- dy kyčelních kloubů vyrábíme od roku 1973 a jsou pacienti, kteří s nimi chodí přes dvacet let. Jiní ale musejí po relativně krátké době absolvovat reoperaci. U standardních cementovaných endoprotéz je nejslabším místem náhrada pánevní jamky a v celém světě je známo, že právě její uvolnění je příčinou většiny reoperací.

Jak dopadá srovnání množství reoperací v ČR s poměry v zahraničí?

Centrální evidence druhu a počtu implantovaných endoprotéz u nás neexistuje, k dispo-zici jsou pouze dílčí údaje z jednotlivých pracovišť. Pracovníci ortopedické kliniky na Bulovce konstatovali, že po šesti letech zůstalo nerevidováno 97 procent dříků a 86 procent jamek. Lékaři z brněnské I. ortopedické kliniky zveřejnili studii o našich cementovaných náhradách kyčelního kloubu. Podle ní po deseti letech nerevidovali 94 procent, po dvanácti letech 91 procent, po patnácti letech 76 procent endoprotéz. Jinými slovy, po patnácti letech bylo reoperováno 24 procent endoprotéz. Vý-sledky dosahované u pacientů po aplikaci naší cementované totální endoprotézy jsou na úrovni světového standardu. Například ve Švédsku zůstalo po sedmnácti letech bez re- operace 81,8 procenta endoprotéz.

Souhlasíte s úvahami, že starším pa- cientům stačí „horší“ české endopro- tézy?

To je nesmysl, a pokud to řekne ortoped, je to neakceptovatelné. U nás se naopak implantovalo mnoho špatných zahraničních endoprotéz, ale o tom se oficiálně nemluví.

Máte představu, jak do těchto poměrů vnést pořádek?

V první řadě je nutné znovu zřídit instituci hlavního odborníka, který by ortopedii orga-nizoval a řídil po odborné stránce. Hlavní odborník do roku 1990 rozhodoval o tom, zda se v konkrétní nemocnici vůbec budou endoprotézy implantovat. Dnes implantace provádí kdekdo, a také proto je procento nákladných reoperací tak vysoké. A pak je třeba změnit postoj zdravotních pojišťoven, které bez ohle- du na náklady odsouhlasí všechno, co dovozce nabídne. I návštěvy ze zahraničí vyjádřily podiv nad tím, že se některé zahraniční endoprotézy při kvalitě našich dovážejí. Chybí jasně stanovený standard. Chápu, že sociálně demokratická vláda chce udržet svůj sociální program. Ale na druhé straně je také jasné, že nemůžeme naše zdravotnictví vybavit na úrovni Spojených států. Naše endoprotézy jsou srovnatelné se světovým standardem a pokud někdo chce náhradu švýcarskou nebo americkou, pak chce nadstandard a nechť si na něj doplatí nebo ať má možnost se komerčně připojistit.

Byla by vaše firma s to pokrýt spotřebu endoprotéz u nás?

Stoprocentně určitě ne. V současné době vyrábíme už přes 2300 výrobků. To je velmi široký sortiment, který blokuje výrobní kapacitu. Musíme ho však udržet, protože pak by se některé výrobky musely nakupovat za vyšší ceny v zahraničí. Výroba implantátů byla v roce 1969 zahájena v Poldi na přání ortopedů a traumatologů jako antiimportní opatření, protože nebyl dostatek deviz. Požadavky ale postupně narůstaly a sortiment se rozšiřoval, což se týkalo hlavně traumatologie. V roce 1973 se začaly vyrábět první endoprotézy kyčelního kloubu. Nyní nemůžeme traumatologům říci, že rušíme jim určený program, i když řádově 65 procent naší produkce jsou náhrady kloubů a jen 35 procent je pro traumatologii.

Dovoz je tedy nutný?

Ano, ale v omezenější míře. Posledním typem náhrady kolenního kloubu, který jsme vyvinuli jako standardní, by se dalo „spravit“ asi 75 procent případů. Ale jsou i takové situace, kdy koleno není stabilizované. To znamená, že pacient nemá v pořádku ani zadní zkřížené, ani postranní vazy. Naše firma dodá stabilizovanou náhradu kolenního kloubu na trh v letošním roce. Teď už dodáváme do některých nemocnic, například na Bulovku, revizní koleno pro tumorová onemocnění. Patelu už také vyrábíme. Domnívám se, že tím pokryjeme všechny potřeby z hlediska klasického standardního řešení problémů kolenního kloubu. Takže už zbývá jen několik extrémních variant, kdy se musí vyrobit individuální náhrada kolenního nebo kyčelního kloubu. Některé vyrábíme a dodáváme a ve srovnání se zahraničními nestandardními výrobky máme extrémně krátké dodací termíny a extrémně nízké ceny. I přesto bude třeba určité typy implantátů dovážet.

Z jakých důvodů?

Není možné, aby fakultní nemocnice, kde probíhá výuka mediků, byly omezovány tím, že nebudou implantovat zahraniční endoprotézy. Budoucí lékaři musejí vědět, co se děje ve světě, měli by mít možnost objektivně srovnávat kvalitu i funkčnost náhrad. Fakultní nemocnice kromě toho řeší převážnou část extrémních případů. Ale i pro takové situace musejí být jasně stanovená pravidla s tím, že pro okresní nemocnice stačí převážně standardní péče.

Jakou část vaší produkce vyvážíte?

70 procent vyrábíme pro tuzemsko, 30 procent vyvážíme, zejména do Ruska, Polska, Špa-nělska a Jižní Afriky.

Kterým českým nemocnicím dodáváte své výrobky?

V podstatě všem, kde jsou ortopedická a traumatologická oddělení. Pražské kliniky nakupují více v zahraničí, protože většina z nich má vyšší limity. Velmi dobrou spolupráci máme s nemocnicí na Bulovce.

O své firmě mluvíte téměř v superlativech. Dostáváte nabídky ke spolupráci od zahraničních výrobců?

Navštívila nás řada zástupců zahraničních podnikatelských subjektů, ale měli zájem jen o kapitálové vstupy. Smutné je, že zahraniční firmy dobře vědí, že zápolíme s nedostatkem peněz, neboť nemocnice platí značně opožděně. V podstatě jim poskytujeme bezúročné půjčky. Musíme však včas platit mzdy našim vysoce kvalifikovaným pracovníkům, za materiál platíme zahraničním dodavatelům dokonce s předstihem. Takže si půjčujeme u Komerční banky, i když nelze říci, že bychom byli v krizové situaci. Je velká škoda, že zanikla Poldi. Naše firma vznikla na základě privatizačního projektu jako následník té její části, která vyráběla implantáty. Dodnes prodáváme některé naše endoprotézy jako typ Poldi, pod tímto názvem jsou také známy v zahraničí.

Jste jediným tuzemským výrobcem endoprotéz?

Kromě nás je produkuje ještě Walter Motor-let. Další firmou, která vyrábí část našeho sortimentu, ale zatím jen pro traumatologii, je bý- valá Chirana v Novém Městě na Moravě, dnes Medin.

Stanislav Beznoska

Tento typ náhrady jamky kyčelního kloubu – tzv. ježek – se prý vyrábí jen u nás

Ilona Kovaříková, foto ZDN Vladimír Brada

Ohodnoťte tento článek!