Život v medicínsko-muzikantské rodině zanechal viditelnou stopu i na synovi


 

Profesor MUDr. Jan Hořejší, DrSc., přednosta Gynekologicko-porodnické kliniky 2. LF UK v Motole a předseda České gynekologické a porodnické společnosti České lékařské společnosti Jana Evangelisty Purkyně (ČLS JEP), patří k našim předním specialistům. Už po několik desetiletí se intenzivně věnuje i gynekologii dětí a dospívajících. Proto se také na počátku června stal hlavním organizátorem a prezidentem VIII. evropského kongresu gynekologie dětí a dospívajících, jenž se uskutečnil pod patronací ČLS JEP, České společnosti gynekologie dětí a dospívajících a České gynekologické a porodnické společnosti. Konal se ke 100. narozeninám zakladatele oboru profesora Rudolfa Petera a zároveň k 60. výročí založení oboru. Profesor Jan Hořejší se vedle své lékařské činnosti už od dětství věnuje i hudbě a oba tyto zájmy poznamenaly celý jeho život.

Rodinná tradice

Hudební talent měli předkové Jana Hořejší-ho v genech. Na počátku rodinné tradice v minulém století hrávali na hudební nástroje jako vesničtí učitelé, jejich potomci se pak stali již profesionálními muzikanty. Jen jeden z rodu šel jinou cestou. Jmenoval se Jaroslav a už v dětství se rozhodl pro medicínu. Stal se lékařem a ne ledajakým. Byl univerzitním profesorem – internistou, zakladatelem české klinické biochemie. Oženil se s profesionální houslistkou, absolventkou mistrovské školy houslové. Byl mu dopřán dlouhý a pilnou prací naplněný život. Zemřel v 92 letech a až do konce svých dnů vědecky pracoval a publikoval. Je více než zřejmé, že takovéto inspirativní prostředí silně působilo na jeho syna Jana.

Léta dospívání, léta rozhodování

Život v medicínsko-muzikantské rodině a kontakty se silnými zralými osobnostmi zanechaly na chlapci nejednu stopu. Touha vyrovnat se oběma rodičům byla tak neodbytná, že Jan dlouho zvažoval, které z obou profesí má dát přednost. Lákala ho hudba i medicína. Dlouho si pohrával s myšlenkou studovat na konzervatoři, posléze však zvolil tehdejší jedenáctiletku. Měl štěstí na výborné profesory. Biologii ho učil profesor Jan Martinovský, průkopník českého skautingu, osobnost, která Jana Hořejšího lidsky obohatila. Druhým nezapomenutelným učitelem byl Radim Pa-louš, pozdější rektor Univerzity Karlovy, který učil na jedenáctiletce chemii. I on zapůsobil na dospívajícího chlapce nezapomenutelným dojmem.

V medicíně asi nejvíce působil vliv otce, třebaže se mezi nimi nikdy o profesní budoucnosti nemluvilo. Medicínu otec ani nedoporučoval, ani od ní nezrazoval, nechal synovi volnou ruku. Po maturitě tedy následovala Fakulta všeobecného lékařství Univer-zity Karlovy. Jan Hořejší chtěl především ná- sledovat otce, i když to neznamenalo, že se mu touží ve všem podobat. Například o své lékařské specializaci neměl dlouho konkrétní představu. Sám o tom říká: „Kdybych měl říci, že jsem hned na počátku studií věděl, co budu v medicíně přesně dělat, lhal bych. Student se učí nejprve složení lidského těla a samozřejmě nic netuší o tajích jednotlivých odvětví medicíny. Pokud někdo tvrdí, že měl hned od počátku jasno, je pokrytec.“

Od anatomie ke gynekologii

Po třech letech lékařských studií začal pracovat na poloviční úvazek v Anatomickém ústavu, kde učil mladší kolegy-studenty. Po promoci zde zůstal ještě dva a půl roku, ale v té době se už externě věnoval gynekologii a porodnictví. Proto také odešel na Gyne- kologicko-porodnické oddělení nemocnice v Kutné Hoře a odtud přešel na I. gynekologicko-porodnickou kliniku Všeobecné fakultní nemocnice, kde si udělal I. a II. atestaci. Své další a tentokrát už definitivní působiště našel na Gynekologicko-porodnické klinice v Londýnské ulici v Praze 2. Tady se začal doktor Hořejší věnovat především dětské gynekologii, na niž bylo toto pracoviště mimo jiné zaměřeno. Začínal zde jako vědecký neboli odborně-technický pracovník, později se stal ordinářem pro dětskou gynekologii, docentem a profesorem gynekologie a porodnictví a nakonec také přednostou. Kliniku vedl až do roku 1995, kdy ji tehdejší zastupující ředitel motolské nemocnice ze dne na den zlikvidoval a odstěhoval do nouzových domečků v Motole. Téměř dva roky tam živořila, než se dočkala nové budovy. Profesor Hořejší dnes tehdejší situaci hodnotí jako ukvapený krok, který ústav velmi poškodil. Řada lékařů odešla, protože je nelákala práce v nouzových podmínkách, a s nimi došlo i k odlivu pacientek – zpočátku tu často měli i jen jeden porod denně. Teprve nyní, když se Motol stává známou nemocnicí, začínají se pacientky zase vracet.

Jezdí sem z celé Prahy, ale i z celé republiky. Protože je Motol nejkomplexnějším dětským zařízením, přicházejí do zdejší porod- nice nastávající matky, u nichž vyšetření odhalilo poškození plodu. Lékaři-porodníci okamžitě informují specializovaná pracoviště, a tak po porodu matku s dítětem očekává dětská chirurgie, kardiochirurgie, dětská neurochirurgie a třeba i dětská onkologie.

Z hlediska gynekologického se klinika specializuje především na onkogynekologii. Tradič-ním specifikem, jež si lékaři přinesli z Londýn- ské ulice, je ovšem dětská gynekologie.

Odborná práce

Gynekologii dětí věnoval doktor Hořejší svou kandidátskou i doktorskou práci, je také autorem publikace Dětská gynekologie, první soustavné učebnice tohoto oboru.

I když se jeho vědecká a publikační činnost týká převážně gynekologie dětí a dospívajících, věnuje se stále celému oboru, operu- je, „rodí“, slouží. Za celoživotní ocenění své práce považuje právě to, že se letošní VIII. evropský kongres gynekologie dětí a dospívajících uskutečnil v Praze a on byl jmenován jeho prezidentem. Jednalo se podle něj o velmi prestižní akci, jíž se zúčastnili odborníci z celé Evropy, z Latinské Ameriky, především z Chile a z Argentiny, z USA, Japonska a Austrálie. Celkem tu bylo přihlášeno více než 200 odborných sdělení.

Na klinice profesora Hořejšího se řada lékařů podílí na mezinárodních odborných projektech. Zabývali se i několika multicentrickými studiemi v oboru gynekologické onkologie, porodnictví a gynekologie dětí a dospívajících. Jan Hořejší je také členem zkušební komise IFEPAG, která uděluje vysvědčení o složení mezinárodní kvalifikační zkoušky z oboru gynekologie dětí a dospívajících. Motolská klinika je zařazena mezi evropské školicí ústavy, které k získání takové kvalifikace zájemce připravují. Letos tyto zkoušky proběhnou již počtvrté.

Hudba – celoživotní hobby

Když se Jan Hořejší před desítkami let rozhodl, že dá přednost medicíně, zdaleka to neznamenalo, že by se vzdal hudby. Soukromě studoval hru na flétnu, později byl členem souboru Ars Cameralis, s kterým až do svých 55 let pravidelně vystupoval. Hrál v něm na flétnu a gotické dechové nástroje, jako jsou například zobcové flétny, krumphorn a další. Soubor míval kolem čtyř koncertů měsíčně, v Praze i jinde, občas se dostal také do ciziny. Profesor Hořejší, který se nakonec kvůli náročnosti své profese musel s Ars Cameralis rozejít, vzpomíná, že skloubit medicínu na špičkové úrovni s kvalitním, téměř profesionálním muzicírováním bylo velmi náročné: „Často jsem musel nasednout ve čtyři hodiny odpoledne do auta, dojet například do Chomutova, tam bezchybně odehrát koncert, vrátit se v noci a ráno jít zase brzy do práce a zodpovědně se věnovat medicíně. Po padesátce se to už hůře snáší i fyzicky, ale dnes už to absolutně nemohu stihnout. Jsem v práci zhruba do devíti večer, a když přijdu po půl desáté domů, už se mi nechce ani vzít flétnu do ruky. Medicína přece jen nad hudbou zvítězila.“ Přesto na své působení v souboru rád vzpomíná. Ars cameralis se zaměřuje na gotickou i současnou hudbu, někteří hudební skladatelé, například Jaroslav Rybář či Jan Klusák, své skladby komponovali přímo pro soubor.

Snad proto, že celý život hrával komorní hudbu, jako posluchač dává J. Hořejší přednost hudbě symfonické jakéhokoliv období. Blízký je mu Brahms, Dvořák, Beethoven, Mozart a Wagner, velmi rád má ale i současnou tvorbu, zejména symfonickou.

Hudba byla pro profesora Hořejšího více než seriózní koníček. Spolu s medicínou mu zabírala dvacet čtyři hodin denně. Ale přece jen je tu takový minikoníček, spíše prostředek na udržení kondice. Pokud neprší, nemrzne a nemusí být slavnostně oblečený, jezdí profesor Hořejší do práce a z práce na kole.

Rodinné zázemí

Jak jinak – je opět muzikantsko-medicínské. Manželka je lékařka. Léta pracovala jako radioložka, dnes je již v důchodu, ale stále pracuje na zkrácený úvazek na mamografii v preventivním programu Thomayerovy nemocnice v Praze. Ona jediná z celé rodiny se aktivně nevěnuje hudbě.

Dcera se jako lékařka specializuje na internu. Jejím vyvoleným nástrojem se staly housle a „v rámci slušného amatérismu“, jak říká profesor Hořejší, hraje v neprofesionálním souboru. Její manžel se živí jako flétnista, koníček se mu stal povoláním.

Také syn J. Hořejšího se rozhodl plně pro hudbu. Vystudoval hru na lesní roh a je koncertním mistrem ve Státní opeře Praha.

Dagmar Navrátilová,

foto autorka a z archivu

prof. J. Hořejšího

Ohodnoťte tento článek!