FN Motol se ve vykazování bodů chová jako okresní nemocnice


 

Rozhovor s ředitelem Fakultní nemocnice Motol v Praze Mgr. Ing. Miloslavem Ludvíkem o hospodaření tohoto zařízení, rozpočtových pravidlech i plánech do budoucna

Miloslav Ludvík

Když jste nastupoval do funkce, měl jste velké plány na zlepšení hospodářských výsledků nemocnice. Jak je na tom Motol dnes?

Jsme v propadu. Za první tři měsíce činila kumulovaná ztráta 65 miliónů korun a od května, kdy jsem se ujal funkce, se neprohloubila, naopak se o milión snížila, takže se nám podařilo propad alespoň zastavit. Přes červenec a srpen jsme v rozpočtovém provizoriu. Nyní vedeme jednání s Všeobecnou zdravotní pojišťovnou o změně způsobu financování od září. Ale vraťme se k hospodaření nemocnice. Obávám se, že by se mohlo zhoršit v důsledku novely zákona o rozpočtových pravidlech, která už prošla poslaneckou sněmovnou i senátem a čeká se pouze na podpis prezidenta republiky. Vstoupit v platnost by měla od příštího roku.

V čem vás ohrozí?

Novela nám bere i ten malý prostor, který jsme měli. Pokud bych chtěl například získat jisté prostředky na pokrytí nákladů pronájmem nevyužitých prostor, nebude to prakticky od ledna možné. Nový zákon nutí nemocnice odvést úplně všechny peníze, a to do tří dnů, což je fyzicky nemožné, a pak požadovat od ministerstva příspěvek na pokrytí nákladů. Je zcela jasné, že než požadavek projde aparátem ministerstva, bude to trvat pořádně dlouhou dobu. Novela také zakotvuje povinnost mít účty u České národní banky. Přitom pokud si chceme jako státní instituce vzít úvěr, můžeme za něj ručit pouze tím, že si u banky otevřeme účet. Náš případ je, že máme úvěr od Konsolidační banky a podle smlouvy, která je garantovaná vládním usnesením, tam máme také účty, kterými za úvěr ručíme. Od 1. ledna se tedy teoreticky dostaneme do paradoxní situace, neboť na jedné straně bychom podle novely měli mít účty u ČNB, ale my je musíme mít u Konsolidační banky, kde jimi ručíme za úvěr. Nevím, jak to budeme řešit. Novela také znemožňuje peněžní plnění mezi nemocnicemi, což nám může připravit velmi zapeklitou si- tuaci. Motol například nakupuje krevní deriváty ve Fakultní nemocnici Královské Vinohrady. Podle novely bychom jí teoreticky za deriváty nesměli zaplatit. My nemáme vlastní transfúzní stanici, takže pokud nám je vinohradská nemocnice odmítne dodávat, vůbec nevím, co budeme dělat. Řekl bych, že zákon je skvěle koncipovaný pro okresní muzeum, ale je velmi nevýhodný a obtížný pro fakultní nemocnice.

Takže budete hledat úspory jinde, třeba propouštěním?

Nikoliv. Prohlížel jsem si tabulky různých fakultních nemocnic a mohu říci, že Motol, který je největší českou nemocnicí, kterou projde ročně kolem 750 tisíc pacientů, je v počtu lékařů i středního zdravotnického personálu v poměru k státním fakulním nemocnicím na třetím místě, takže rozhodně nelze hovořit o přebytku. Na úvazky, tedy nikoliv na počet osob, má 613 lékařů a 2134 sester. Pravdou ale je, že má poměrně mnoho technicko-hospodářských pracovníků.

A ty budete propouštět?

Chtěli jsme to řešit jinak. Mou představou bylo, že bychom z obslužných provozů, kterých je zde mnoho a jsou předimenzované, vytvořili samostatnou organizaci, jenže opět podle již zmíněné novely by to nebylo možné. Původní plán však byl, že vzniklá samostatná organizace by hospodařila se státním majetkem, protože to je státní majetek, a zaměstnávala by tyto technicko-hospodářské pracovníky. Jejich mzdy by se odvíjely od hospodaření organizace. Za předpokladu, že by jela na plný výkon, poskytovala by své služby jak nemocnici, tak dalším subjektům. Přitom Motolu by je účtovala za ceny, které by byly výrazně nižší než nákladové. Tak by se nám také podařilo bez propouštění výrazně omezit počet těchto pracovníků, kteří dnes žijí ze zdravotního pojištění. Jinak platí v nemocnici tvrdý stop stav, takže za každého zaměstnance, který odejde, musí být hledána náhrada uvnitř nemocnice.

Koluje ale fáma, že hodláte uzavřít sesterskou ubytovnu, což prý může znamenat propouštění.

Rozhodně ne. V Motole máme dvě velké ubytovny. Musím přiznat, že nejsme schopni sehnat pražské sestry, byť je v Praze tolik zdravotnických škol. Z Prahy prostě sestra nenastoupí, protože jde dělat k firmě. Sestry získáváme především díky tomu, že nabízíme výhodné ubytování, konkrétně za 650 Kč měsíčně. A abych podmínky ještě více zatraktivnil, v září bychom chtěli v areálu nemocnice otevřít zařízení předškolního typu, jakousi školku, a další zařízení pro děti do 12 let, tedy družinu. Doufám, že se mi tak podaří nalákat i pražské sestry. Kromě toho existuje pokyn z porady ředitele nemocnice, že se budou přednostně přijímat nové sestry z Prahy.

K vystěhování některých sester z ubytovny ale prý už došlo.

K vystěhování nikoli, ale k přestěhování v rámci stejného objektu. A vysvětlím proč. Zde v budově ředitelství sídlí děkanát II. lékařské fakulty a řada jejích dalších organizací, například Ústav lékařské informatiky. V modrém pavilónu na druhé straně blokuje mnoho pacientských pokojů neuvěřitelné množství administrativního personálu. Jsou tam správa budov, oddělení zabývající se stykem s pojišťovnami a jako kuriozitu uvedu, že tam do- nedávna sídlil, a byl tedy zaměstnancem nemocnice, úředník zodpovědný za dostavbu modrého pavilónu, který je už dávno hotov. Administrativu zcela jistě zredukujeme, ale i to, co zůstane, bych chtěl přemístit do budovy ředitelství a fakultu do získaných prostor v ubytovně. Proto ony přesuny. Nutně totiž potřebujeme uvolnit pokoje v modrém pavilónu obsazené administrativou. Jinak bychom nemohli zahájit rekonstrukci dětské části FN Motol, která je v dezolátním stavu. Chceme ji rekonstruovat nikoli naráz celou, to by ani nebylo možné, ale po křídlech. K tomu potřebuji disponovat 150 lůžky v modrém pavilónu, protože to je přibližně kapacita jednoho křídla dětské části.

Už jste získali prostředky na rekonstrukci dětské části nemocnice?

Ne, ale rekonstrukce je přímo životní nutností. Pevně věřím, že si na příslušných místech uvědomí, že Motol je daleko více republikové, řekl bych až středoevropské, než pražské pracoviště. To není žádné lobbování za lokální zájmy. Faktem je, že my zde léčíme děti z celé republiky. Jakýkoliv komplikovanější případ dítěte, a nejen onkologický, končí u nás. Rekonstrukci potřebujeme provést ve dvou etapách. Nejdříve musíme urychleně přestěhovat a vybudovat v posledním patře komplementu dětskou hematologii, kde se provádí transplantace kostní dřeně. Bez jejího přestěhování nemůže rekonstrukce dětské části začít, protože toto oddělení je závislé na absolutně čistém prostředí. Současné vybavení hematologie už je kromě toho zastaralé. Potřeba absolutně čistého prostředí pro děti po transplantaci krevní dřeně je řešena tak, že jsou umístěny v igelitových stanech. Jenže ty už jsou dnes také různě přelepované leukoplastí, protože popraskaly, a nelze je nahradit novými, neboť se už nevyrábějí. Byly vyrobené pro potřeby civilní obrany jako ochrana proti radiaci. Ve světě existují tzv. superčisté pokoje a žádné stany. My máme nyní dvě jednotky pro děti po transplantaci kostní dřeně, což už nestačí, protože se počet dětí s leukemií prudce zvýšil. Potřebujeme už pět superčistých pokojů. Nová hematologie by stála přibližně 100 mi- liónů korun. Dalších 100 miliónů korun bychom potřebovali na projekt rekonstrukce dětské části.

Není to příliš mnoho?

Může se zdát, že jde o obrovskou částku, ale vycházíme z toho, že celá rekonstrukce by podle propočtů měla přijít stavebně na asi 1,4 miliardy korun a cena projektu z toho činí přibližně sedm procent.

Nakolik ale přijde rekonstrukce včetně vybavení?

Odhad na vybavení činí 2,5 miliardy korun, ale to už by tolik nespěchalo. Existující zařízení by se dala přestěhovat a postupně nahrazovat novými. Na příští rok by stačilo získat 200 miliónů korun – 100 na hematologii a 100 na projekt, abychom vše mohli v lednu odstartovat.

Už jste požádali ministerstvo zdravotnictví o finance?

Požadavek na státní rozpočet jsme již předložili. Pokud vím, ministerstvo má dostat příští rok z rozpočtu 900 miliónů korun. Nevím, jak se do toho vejdeme, ale věřím, že se to podaří. Myslím si, že vzhledem k významu nemocnice bychom měli být prioritou, i když velmi dobře vím, že téměř všechny české nemocnice mají velkou rozestavěnost, a potřebovaly by tedy také prostředky.

Proslýchá se, že byste se měli slučovat s Všeobecnou fakultní nemocnicí.

O tom nic nevím. Nejsem proti koncentraci či centralizaci péče, ale už takový kolos, jako je Motol, je těžko uřiditelný. Kromě toho mějte na zřeteli vzdálenost mezi oběma nemocnicemi.

Prý byste také měli rušit oddělení infekční hepatitidy.

Oslovil mě ředitel Fakultní nemocnice Bulovka primář Antonín Martínek, že by si rádi toto oddělení vzali. Bulovka na to má veškeré vybavení, zatímco u nás jde v podstatě o oddělené pracoviště s dosti špatnou personální situací. Jednání pokračuje a já nejsem proti. Kromě toho bychom mohli pavilón využít pro rozšíření interny, která doslova praská ve švech. Na 55 klinik máme jen jednu internu.

Z toho, co jste řekl, vyplývá, že situace motolské nemocnice není zrovna růžová. Označil byste ji za špatnou?

To rozhodně ne. Máme přece supermoderní modrý pavilón, čili skvělou část nemocnice. Pak bohužel také část, která je na spadnutí. Ale která česká nemocnice nemá problémy? Chtěl bych také říci, že hospodářská situace, ve které se nacházíme, je též důsledkem politiky minulého vedení. To, když se loni dostalo do ekonomických problémů, absolutně omezilo operativu. Nemocnice tak splnila rozpočet a pak se zde vyplatilo 10 miliónů korun na odměnách. Představte si podnik, který přestane vyrábět, díky tomu jakoby splní stanovené náklady, a pak si vyplatí odměny. K tomu zde došlo. Dále tvrdím, že zásadním problémem této nemocnice je, že špatně vykazuje provedenou péči pojišťovnám. Špatně vykazované body pro pojišťovny jsou zejména důvodem našich současných ekonomických problémů. Motol je špičkové pracoviště, ale ve vykazování bodů se chová jako okresní nemocnice. Výsledkem je, že peníze, které by měly jít do Motola, jdou jinam, jinými slovy, tím, že jsme špatně vykazovali, sponzorovali jsme jiné nemocnice. Řada klinik už se poučila, vykazuje přímo špičkově a doufám, že záhy to budeme moci říci o všech.

Ilona Kovaříková, foto ZDN Vladimír Brada

Ohodnoťte tento článek!