Hlavní hygienik Michael Vít: Restrukturalizace je nutná!


 

MUDr. Michael Vít

Co bylo hlavní náplní činnosti odboru hlavního hygienika České republiky od března, kdy jste byl uveden do funkce?

Bezesporu prosazení zákona č. 258 /2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, který nabude účinnosti 1. ledna příštího roku. Ten významně přispívá i ke sladění našich právních norem v této oblasti s Evropskou unií. Hlavní myšlenky zákona jsme vysvětlovali všem poslancům napříč politickým spektrem. Když zákon prošel sněmovnou, čekala nás neméně náročná práce v senátu, kde jsme narazili na nesouhlas s navrženým přenesením výkonu státní správy z okresního hygienika na pracovníky hygienické služby neboli orgánů ochrany veřejného zdraví. Takže po diskusi a po legislativní analýze jsme na změny navržené senátem přistoupili. Znamenají, že výkon státní správy budou provádět pouze okresní a krajský hygienik a jejich zástupci, zatímco jiní pracovníci orgánů ochrany veřejného zdraví budou vykonávat kontrolní činnost a připravovat potřebné materiály. Pak prošel zákon i senátem, ačkoliv ten zároveň přijal usnesení, které požaduje zahájit již nyní práce na novele zákona. Ta by už měla reagovat na nové správní uspořádání čili zrušení okresních úřadů po roce 2003, což si bude vyžadovat restrukturalizaci hygienické služby. Každopádně už přijatý zákon stanoví vznik šesti nových krajských hygienických stanic.

Jak se v novém zákoně projevilo sladění našich norem s EU?

Zákon vlastně nově definuje postavení orgánů ochrany veřejného zdraví například při ochraně vod, pitných vod, v boji proti infekčním nemocem, v obecné komunální hygieně neboli v hy- gieně životního prostředí. Jasně definuje kompetence krajských hygieniků, okresních hygieniků a hlavního hygienika. V současné době jsme měli kolem 70 různých hygienických předpisů a metodických pokynů, které s přijetím nového zákona odpadají. Proto jsme také museli připravit 20 nových vyhlášek a nařízení vlády. Většina je ve vnějším připomínkovém řízení. V platnost by měly vstoupit též k 1. lednu 2001. Zatím pokračuje legislativní proces podle časového plánu. Tyto nové vyhlášky a nařízení vlády jsou již ve své většině kompatibilní s požadavky EU.

Mohl byste být konkrétnější?

Jako příklad mohu uvést vyhlášku o požadavcích na kvalitu pitné vody, která plně odpovídá požadavkům EU. V souladu s nimi jsme už provedli screening všech možných organických i anorganických chemických škodlivin v pitné vodě a zpracovali jejich závažnost. Rovněž tak jsme stanovili strategii, jak povolené limity dodržet. To vše je už ve vyhlášce zmapováno. Obdobně respektujeme požadavky EU na předměty běžného užívání – na kosmetiku, což se též obrazí v přísluš- ných vyhláškách. Nový zákon také reaguje na požadavky Světové zdravotnické organizace.

V jakém směru?

Zavádí dvoje nové očkování proti virové hepatitidě B a Haemophilu influenzae B. O to jsme uslilovali několik let, ale neměli jsme oporu v zákoně. Nyní ji máme, bude za tím účelem vydána také vyhláška. Finanční prostředky na očkování, které bude zahájeno pravděpodobně v prvním čtvrtletí příštího roku, budou zajištěny z rozpočtu. Takto se tedy snažíme vyhovět doporučením Světové zdravotnické organizace. I když to vždy nezávisí jen na nás, protože nejsme jediným orgánem státního dozoru.

Vznikají třecí plochy mezi jednotlivými orgány státního dozoru?

Děláme vše proto, aby neexistovaly. Důkazem je například spolupráce s ministerstvem zemědělství při dozoru nad potravinami. Státní dozor je v tomto případě rozdělen mezi Českou potravinářskou a zemědělskou inspekcí a Veterinární správu. Přiznám se, že trošku nám teď dělá vrásky novela zákona 110 z roku 1997 o potravinách. V jejím důsledku byl ze zákona vyškrtnut paragraf, že dozorujeme epidemiologicky závažné poživatiny. Ale už jsme se domluvili, že povedeme jednání, jejichž cílem budou jasně stanovené kom- petence mezi dozorovými orgány v této oblasti.

Nemáte spory s ministerstvem životního prostředí?

To platilo spíše v minulosti. Nyní obě ministerstva – zdravotnictví i životního prostředí – cítí, že se vzájemná spolupráce zlepšila. Snažíme se do složkových zákonů MŽP, ať je to zákon o ovzduší, zákon o odpadech nebo připravovaný zákon o po- suzování vlivů na životní prostředí, zakotvit též působnost ministerstva zdravotnictví a orgánů ochrany veřejného zdraví v těch oblastech, které mají vliv na zdraví. Jako hygienická služba bychom měli dohlížet a hodnotit zdravotní rizika, takže to také bude v kompetenci ministerstva zdravotnictví a orgánů ochrany veřejného zdraví, a nikoli MŽP, kterému to ani nepřísluší. Tato naše pravomoc je už zapracována do zákona o geneticky modifikovaných organismech. Jde o relativně velký průlom a musím říci, že pochopení je na obou stranách, jak na naší, tak na ministerstvu životního prostředí. Dalším příkladem dobré spolupráce je i to, že jsme podle požadavku MŽP připravili vyhlášku o osobách, které budou hodnotit vlivy na zdraví obyvatel. Jsme toho názoru, že to nemusejí dělat jen orgány hygienické služby, ale i třeba soukromé fyzické nebo právnické osoby. Musí k tomu mít ale určité vzdělání. V tomto duchu jsme tedy připravili vyhlášku, která zatím prošla vnitřním připomínkovým řízením.

Takže se vám se všemi ministerstvy spolupracuje dobře.

Jisté třecí plochy máme s ministerstvem práce a sociálních věcí, a to v souvislosti se státním zdravotním dozorem nad pracovními podmínkami, čili v oblasti hygieny práce. MPSV navrhuje tzv. integrovanou inspekci. Já si myslím, že pokud by integrovaná inspekce neměla zvýšit kvalitu dozoru a měl by to být jen administrativní úkon, znamenalo by to krok zpět. Ale stále ještě pokračujeme v jednání a věřím, že nalezneme řešení.

Podle nového zákona o ochraně veřejného zdraví vznikne nových šest krajských hygienických stanic. Co to pro vás bude znamenat?

Ve spolupráci s ministerstvy financí a vnitra musíme provést delimitaci a převod finančních prostředků z okresních úřadů a z MV na MZ, což musí být vyřešeno k 1. lednu 2001. Na našem ministerstvu hledáme zároveň prostředky pro zkvalitnění personálního, popřípadě i přístrojového vybavení nových krajských hygienických stanic. Opět jde o úkol, který je velmi složitý. Otevřeně říkám, že se nám ho nepodaří vyřešit během jednoho roku, že u nových stanic bude přibližování se kvalitě stávajících krajských hygienických stanic určitou dobu trvat. V rozpočtu určitě nebude tolik finančních prostředků, které bychom potřebovali. Na druhé straně zanikla lékařská fakulta hygienická a začínáme mít nedostatek lékařů hygieniků v terénu.

Vidíte to jako velký problém?

Velký snad ne, ale problém to určitě je. V současné době si necháváme zpracovat kvalifikační, oborové a věkové složení pracovníků hygienické služby. Pak budeme muset diskutovat s děkany jednotlivých lékařských fakult o tom, zda by nebylo vhodné zkvalitnit výuku preventivní medicíny tak, abychom měli více absolventů, kteří by chtěli působit v hygienické službě. Máme také signály, že například lékařská fakulta v Košicích měla zájem zřídit lékařskou fakultu hygienickou.

Hovořil jste o spolupráci s MŽP. Zname-ná to tedy, že také sledujete vliv životního prostředí na zdraví občanů?

Zcela určitě, a jde o oblast, která je v ČR ošetřena legislativně. Usnesení vlády 369 z roku 1991 nám uložilo zahájit monitorování zdravotního stavu obyvatelstva ve vztahu k životnímu prostředí. Toto monitorování, které máme zavedeno ve 30 okresech ČR, koordinuje Státní zdravotní ústav v Praze a je zaměřeno do všech oblastí. To znamená, že se snažíme sledovat vliv nebo kvalitu pitné vody, možná zdravotní rizika a jejich kvantifikaci, dále i kvalitu ovzduší versus zdravotní stav dětské a dospělé populace, ale i kvalitu potravních řetězců a možná zdravotní rizika plynoucí jak z mikrobiální kontaminace poživatin, tak způsobená například cizorodými látkami v potravních řetězcích. Monitorování zahrnuje i vliv hluku na zdravotní stav exponované populace, hlavně hluku komunálního čili ve venkovním prostředí. Od roku 1991 se snažíme sledovat i výskyt mediálně diskutovaných polychlorovaných bifenylů v lidských tkáních, např. v mateřském mléku, abychom byli schopni prokázat, že zákaz existující u nás v tomto směru již několik let se už projevuje ve snížení těchto látek v lidském organismu. K tomu mohu dodat, že jsme to již prokázali. V současné době se snažíme rozšířit toto sledování o monitorování pracovního prostředí. Výsledky monitorování zdravotního stavu obyvatelstva jsou každoročně publikovány v souhrnné zprávě a v podrobných odborných zprávách k jednotlivým subsystémům. Tyto zprávy se předávají všem ministerstvům, příslušným výborům parlamentu a senátu, všem zainteresovaným institucím.

Jak jsou tyto snahy oceňovány zahraničím?

Dvakrát jsem byl na výročních konferencích Společnosti pro enviromentální epidemiologii, kde jsme prezentovali výsledky tohoto systému monitorování, a byly velmi kladně přijaty. Málo-který stát provádí tak důkladné monitorování. Náš systém monitorování prošel v roce 1995 auditem, který uskutečnila London School of Hy- giene and Tropical Medicine s pozitivním výsledkem. V rámci spolupráce provedl audit i Národní institut pro zdraví a životní prostředí v Holand-sku. Rovněž bylo konstatováno, že naše monitorování je na velmi solidní úrovni.

Takže v monitorování zdravotního stavu obyvatelstva už vás nové úkoly nečekají?

Naopak. Musíme plně aplikovat v praxi závěry 3. ministerské konference o životním prostředí a zdraví, která se uskutečnila v červnu 1999 v Londýně. Snažíme se o to prostřednictvím národního Akčního plánu zdraví a životního prostředí. Podstatné na tomto plánu je, že jasně stanoví, že zdraví není jen věcí ministerstva zdravotnictví a že v tomto směru musí existovat široká meziresortní spolupráce. Rovněž tak podtrhuje nutnost prosazovat zlepšení zdraví a životního prostředí i na lokální úrovni, prostřednic- tvím lokálních plánů. Za to se plně postavila vláda v usnesení 706 z 12. července 2000, ve kterém navíc deklaruje, že zdraví a ochrana životního prostředí jsou pro ni prioritou.

Kdy by měly začít lokální plány fun- govat?

Pro nás nejde o žádný nový objev, u nás už vlastně takové plány zdraví a životního prostředí existují. A to v Ostravě, v Olomouci a v Karviné. Každý z těchto pilotních programů je sice řešen trochu jinak, ale to už vyplývá z priorit, které se z hlediska stavu zdraví a životního prostředí v dané lokalitě objevují. V této souvislosti mě napadá další úkol, který považuji za jeden z nejdůležitějších, totiž dosáhnout standardizace hygienického dozoru.

Proč tomu přikládáte takový význam?

Jako i nyní, tak i v budoucnu budeme orgánem státního zdravotního dozoru. Budeme provádět zdravotní supervizi a tento dozor se musí v celé hygienické službě provádět stejným způsobem. I proto bychom nyní chtěli v hygienické službě zavést informační systém, abychom měli informace ze všech okresů, krajů, ze všech hygienických oblastí a byli tak s to hygienický dozor racionálně plánovat, standardizovat a sjednotit.

Práce vás, jak vidět, čeká hodně. Ale podařilo se vám splnit předsevzetí, která jste si dal?

Zatím nikoli všechna. Skončila první etapa, etapa prosazení zákona o ochraně veřejného zdraví. Druhá etapa bude ale mnohem obtížnější – je to změna myšlení v hygienické službě, zkvalitnění její činnosti a její restrukturalizace. O restrukturalizaci hygienické služby neradi mluvíme, bude k ní ale muset dojít. Z jednoho prostého důvodu, že totiž máme oblasti jak personálně, tak přístrojově velmi kvalitně vybavené, ale také oblasti, o kterých to říci nelze. Restrukturalizaci si také vynucuje nové správní uspořádání. Zaměstnanci hy- gienické služby by ale neměli mít strach, že snad přijdou o místo. Stačí rozbor toho, co potřebujeme pro provádění standardního zdravotního dozoru, abychom došli k závěru, že hygienická služ- ba bude mít spíše nedostatek než nadbytek pracovníků. Možná trochu jiná bude situace, pokud jde o hygienické laboratoře a snahy o zkvalitnění a zefektivnění jejich činnosti. Naši kolegové ale musejí pochopit, že jsme služba placená z daní poplatníků, a právě proto bychom měli velmi racionálně postupovat při vynakládání prostředků, abychom dosáhli odpovídajíciho rozložení hygienické služby v celé ČR.

Ilona Kovaříková, foto ZDN Vladimír Brada

Ohodnoťte tento článek!