Život v pohraničí není žádný med


 

Mám tento region rád a není mi jedno, jaká tu bude lékařská péče, říká chirurg František Vlček z Kraslic v okrese Sokolov

Je odborným garantem a spolumajitelem polikliniky, která částeč- ně nahrazuje zavřenou nemocnici a nedávno zrušenou lékařskou pohotovost. Zajistit chod poliklini-ky tak, aby obyvatelé co nejméně postrádali služby, bývá někdy téměř nad lidské síly. Kraslicko je zadlužený region s velkou nezaměstnaností, ležící v hornaté oblasti. Vylidňuje se, lékařům ubývají výkony. Tím, že jsou Krasli- ce vzdálené od větších center, se prodražují veškeré servisní služby. Problémy, s nimiž se potýkají zdravotnická zařízení ve vnitrozemí, se tak v pohraničních oblastech násobí.

Pracoval jste jako primář chirurgického oddělení dnes už zrušené nemocnice v Kraslicích. Jak by váš život vypadal, kdyby nemocnice nadále fungovala? Byl byste spokojenější než dnes?

Těžko říct. Pracoval jsem v nemocnici jako druhoatestovaný chirurg sám, a tak jsem tam byl přivázaný jako kůl k plotu. V nemocnici působili mladší lékaři, někteří neměli ani první atestaci, takže cokoliv se stalo, byl jsem permanentně na telefonní příslužbě. Když jsem šel s dětmi na procházku, musel jsem hlásit přesnou trasu, kudy půjdeme, aby v případě, že mě budou v nemocnici potřebovat, mohl vyjet vůz a najít mě. Na druhou stranu jsme se tady v nemocnici hodně naučili – museli jsme řešit řadu obtížných situací velmi improvizovaně. Nebyli tu žádní anesteziologové, a tak jsme se museli naučit dávat základní typy narkóz sami. Já jsem se učil na anesteziologii v sokolovské nemocnici. Pak jsme si tady navzájem pomáhali. Gynekolog přijel dát narkózu pacientovi na zánět slepého střeva a já jsem zase dával narkózu na císařský řez. Dnešní mladí lékaři si mohou jen stěží představit, co jsme všechno museli v takové pohraniční nemocnici dělat. Ale to bylo před rokem 1990 a nechtěl bych se k tomu vracet.

Teď jste spoluvlastníkem kraslické polikliniky. Je to výnosný obchod, provozovat soukromé zařízení v pohraničí?

Rozhodně ne. Za prvé jde o malou spádovou oblast – kdyby poliklinika stála v Praze, udělala by mnohem více výkonů. Tady je to, jak já říkám, „nalej – vylej“. Sotva zaplatíme mzdy a režie, investovat se z výkonů nedá. Stát by si měl uvědomit, že nemůže přistupovat ke zdravotnickým zařízením v pohraničí stylem „pokud si na to vyděláte, tak to tady mějte“. Měl by se k některým poliklinikám chovat jako k malým praxím a přispívat na ně, pokud bude chtít, aby v dané oblasti nadále fungovaly. Udržet chod, platy zaměstnanců, řešit havarijní situace desítky let staré budovy, zajistit fungování všech ordinací ve městě se zavřenou nemocnicí a zrušenou LSPP je někdy nad lidské síly. Dopravní obslužnost je navíc v tomto regionu špatná, nezaměstnanost vysoká.

Až deset procent.

I víc. Ve skutečnosti je tady bez práce víc lidí, než se píše v médiích. A protože tu není práce, začíná se region pomalu vylidňovat a s tím zákonitě klesají výkony. Odcházejí především mladí a obyvatelstvo začíná stárnout. Také kulturní vyžití v regionu je prakticky nulové – není tu žádné divadlo, kino hraje jednou týdně. Řekl bych, že sehnat lékaře do Kraslic bude určitě časem obtížné. Už teď je problém získat zástup v době dovolených.

Pokud ale odcházejí z regionu obyvatelé a klesá počet výkonů – má smysl snažit se nalákat do oblasti další lékaře?

V základních oborech tady lékaři být musejí. My zatím v poliklinice jsme a potřebnou péči máme pokrytou. Je tady chirurg, internista, praktik, dětský lékař, stomatolog, jezdí sem ortoped, neurolog. Je ale otázka, jak to bude časem – jestli začnou klesat výkony, zda tady lékaři zůstanou.

Úřady vám na to určitě namítnou – jste soukromá poliklinika, takže co si vyděláte, to budete mít.

Jenže to právě vzhledem k současnému systému financování ve zdravotnictví neplatí. Co jsme to za soukromníky, když vstupy jsou tržní, ale výstupy jsou jasně dané? Vodárny, dodavatelé, ČEZ a jiné firmy ceny zvyšují, ale nám se hodnota bodu mění minimálně. Takhle se stát k žádnému jinému soukromníkovi nechová. Je pravda, že na rozdíl od ostatních soukromníků máme zajištěnou alespoň nějakou návratnost finančních prostředků. Je ale otázka, jestli ty peníze budou stačit. Například nedávno začal platit nový předpis o sterilizaci s využitím kontejnerového systému, což pro nás znamenalo velké výdaje. Jediný kontejner stojí dvacet tisíc. Po takových investicích nezbudou peníze na zvýšení platu sestrám. Dnes máme strach, aby nám sestra neodešla – naše sestry nedosahují platů podle tabulek pro státní nemocnice.

A vy jste neuvažoval, že byste odešel pracovat do Německa?

Teď už ne. Možná před deseti lety bych o tom přemýšlel. Ale teď jsme se dali do privatizace polikliniky, vedeme ji od roku 1996 a musíme zachovat věcné břemeno zdravotnické péče po dobu deseti let.

Co říkáte názorům, že kvalitní lékaři na západ od Karlových Varů odešli do Německa a ostatní jsou druhá kategorie?

Za obec chirurgickou mohu říci, že kvalita lékařů v regionu je dobrá. V některých jiných oborech je dnes situace taková, že v dané specializaci nemají v nemocnicích ani primáře. Lékaři z těchto oborů odešli za prací na Západ nebo do soukromé praxe. A nelze se jim divit, když vidí, že jejich kvalitní práce je tam honorovaná podstatně lépe. Z těch třiceti let, co pracuji jako lékař, jsem patnáct let věnoval v přesčasové práci na oltář vlasti.

Co se stane za dva a půl roku, kdy vám a vašim společníkům skončí břemeno poskytování zdravotní péče?

Město má výhodu, že polikliniku vedou lékaři, kteří se jinak živit neumějí, takže nehrozí, že bychom ji chtěli prodat na něco jiného. Ale co se stane za deset let, až půjdeme do důchodu? Najdou se lékaři, kteří budou mít na koupi polikliniky peníze? Nedovedu si představit, že se za současného způsobu financování nějaký lékař rozhodne zatížit pětimiliónovým úvěrem. Druhou variantou je, že polikliniku koupí zpět město. A je také možnost, že časem tu žádná poliklinika nebude.

Od vánoc nemáte v Kraslicích LSPP, lidé musejí jezdit pětadvacet kilometrů do Sokolova. Proč byla pohotovost zrušena?

Kraj řekl, že na provoz LSPP na Kraslicku nejsou peníze, obce prohlásily, že na to finance dávat nebudou, a tak jsou Kraslice bez pohotovosti. Důvodem tedy rozhodně nebylo to, že by lékaři nechtěli sloužit. Je pravda, že se pohotovost zneužívala a nikdo nenašel způsob, jak tomu zabránit. Věřím ale, že by se našly způsoby, jak službu udržet. Například tím, že by se za ošetření zavedl nějaký symbolický poplatek.

To by asi nešlo – lékař či zařízení podle zákona nesmí za hrazenou péči přijmout od pacienta žádnou úhradu.

Potom je nutné péči dotovat. Zjistilo se, že dotace pro LSPP by v tomto regionu byla asi dva nebo dva a půl miliónu korun. Ty peníze se ale nenašly. Přitom se tady v kraji děje řada nesystémových kroků. Zastupitelé odpustí nemocnicím, které přešly na společnosti s ručením omezeným, nájmy v řádu 20 miliónů korun, aniž by bylo zajištěno, že se příště do dluhů nedostanou. Bylo by potřeba zrevidovat sazebník a doložit, že jsou špatně nastavené režijní minuty, špatně udělaný kalkulační vzorec apod. Lepší by byl ceník výkonů, který by reálně odrážel skutečné náklady, a ne sazebník. Ve velkém se dějí tak nesystémové věci, a přitom dva milióny na zachování LSPP na Kraslicku kraj nedá.

Mluvila jsem s mladou matkou z Rotavy, jak vidí současnou dostupnost akutní péče na Kraslicku. Řekla mi, že v jejím případě to ještě jde – manžel ji může odvézt na pohotovost autem. Neví ale, jak to dělají starší lidé bez auta.

Po zrušení LSPP je to komplikovanější. Pokud jde o život ohrožující případ, přijede za pacientem záchranka, jinak si musí zajistit dopravu do Sokolova sám. V Kraslicích sice existuje převozní sanitka, která dopravu zajistí, je ale jediná a pacienti na ni musejí čekat. Musí totiž vozit i případy, které by ve větších městech v žádném případě nevozily. V Praze nikdo nenapíše sanitku, když si někdo rozřízne prst. Když se ale totéž stane někomu v Kraslicích v noci, kdy už nejezdí žádné vlaky a pacient nemá auto, sanitka ho musí k ošetření odvézt. V Sokolově pak lékař rozhodne, jestli je indikovaný převoz zpátky sanitkou, nebo ne. Když není, tak si musí pacient sám najít způsob, jak se do Kraslic dostat zpátky.

Jaké další nevýhody máte oproti velkým zařízením v kraji?

Veškeré služby se prodražují. Tím, že jsme mimo dosah všech center, musíme firmám platit mnohem větší cestovní výdaje. Když sem přijede servisní technik opravit přístroj do biochemické laboratoře, součástka stojí 190 korun, ale on si napočítá 600 korun za hodinu a ještě cestovné. A jsou tu další problémy. My si na rozdíl od velkých nemocnic nemůžeme dovolit nezaplatit dodavatelské firmě ve lhůtě splatnosti. A pak přijede opravář a řekne mi, že jede z jedné okresní nemocnice, která mu už čtyři měsíce dluží. Malá poliklinika v pohraničí není pro firmu tak zajímavý klient jako nemocnice.

Soukromí lékaři také poukazují na to, že na rozdíl od státních zařízení nedostanou na nutné vybavení dotaci.

To je velký problém. Asi před dvěma lety na nás dolehl nový atomový zákon. Rentgen dosluhoval a na nový jsme z výkonů nevydělali. Ale protože jsme nestátní poliklinika, neměli jsme na dotaci od státu nárok. Pomohly nám finance od obcí, sbírka občanů a sponzorské příspěvky. Přístroj nakonec zakoupilo sdružení měst a obcí regionu Kraslice a dodnes ho splácí.

Myslíte si, že do vaší chirurgické ordinace budou po vstupu do EU častěji jezdit němečtí pacienti?

Akutní případy tu ošetřujeme už teď, jsme horská oblast, takže tu máme občas zraněné turisty. Že by k nám ale Němci jezdili za plánovanými chirurgickými výkony, to ne. Zájem západních pacientů se týká spíše zubních lékařů, a pak především lékáren. Jedna místní lékárna zažívá přímo invazi německých pacientů.

Obyvatelé pohraničních měst mají čas-to pocit, že na ně ostatní části republiky, především Praha, zapomínají. Co bys- te vzkázal pražským úředníkům, kteří systém ve zdravotnictví ovlivňují a mohou ho změnit?

Buď ať řídí všechno, nebo nic. Jestliže předali pravomoci na kraje, a pak stejně do řady věcí zasahují, tak to dopadá stejně, jako když byl zřizovatelem stát. Zase se někde vezme a zaplatí to všichni. Úředníci by měli jasně definovat, co vlastně je dostupná a základní péče, a nedělat v investiční politice takový rozdíl mezi státním a nestátním zdravotnictvím. Taky bych jim asi řekl, ať si sem do pohraničí někdy přijedou zkusit žít. Já mám tenhle region rád a není mi jedno, jaká tu bude lékařská péče.

Iva Bláhová,

foto Vladimír Brada

**

františek vlček

–  narozen 1949 v Klatovech

–  1974 dokončil studium na LF UK v Plzni

–  1974 až 1987 sekundární lékař na chirurgickém oddělení nemocnice v Kraslicích, kam nastoupil v rámci krajského stipendia na pomoc pohraničním oblastem

–  1987 až 1991 primář chirurgického oddělení

–  od roku 1996 spolumajitel a odborný garant Polikliniky Kraslice, s.r.o.

–  rozvedený, má tři děti

Ohodnoťte tento článek!