Novináři mě šikanují


 

Milada Emmerová slibuje, že svoji vlastní koncepci předloží do poloviny listopadu

Ještě neuplynulo ani sto dní jejího působení v horkém křesle minis-tryně zdravotnictví a už je středem nelichotivého zájmu médií. Docentka Milada Emmerová ale jenom naplňuje to, co už bylo zřejmé před jejím nástupem do funkce. Drží se svých levicových názorů, přičemž jejich formulování pružně přizpůsobuje aktuální situaci. Některé odpovědi nakonec nechala vypracovat svým expertům.

Ve veřejnosti vyvolal zděšení materiál, který vypracovala zdravotnická komise Lidového domu. Jakou váhu vlastně tato komise má?

V Lidovém domě pracují různé odborné komise, mezi nimi i zdravotnická. Sdružuje straníky i nestraníky, které spojuje jediný zájem, a tím je zdravotnictví. Kdysi jsem tam také někdy chodila, ale neměla jsem na to čas. V komisi jsou většinou lékaři, kteří mají na zdravotnictví určitý názor, se kterým nejsem úplně v rozporu, ale přece jenom jsem mladší a stále mám kontakt s praxí, a tak na rozdíl od nich vím, jak to ve zdravotnických zařízeních chodí. Také jsem vychovaná dělat věci systematicky, jasně, umět členit materiál. Nejsou to experti, které bych já ustavila, některé ani neznám.

Proč na tom tedy pracovali?

Kritizovali mé předchůdce, že s nimi nebyli v kontaktu a nevyzvali je nikdy ke spolupráci. Jako členka předsednictva strany a ministryně jsem do jisté míry jejich gestor. Nemohla jsem jim tedy říci – nechte si to, já si to udělám sama. Musela jsem jim dát příležitost, takže mi sem chodily různé verze jejich materiálů. Vždycky jsem to jenom prolistovala, protože kdybych to měla pokaždé celé přečíst, tak nic jiného nedělám. Dostali se ovšem do jistého rozporu s ředitelem Institutu zdravotní politiky a ekonomiky (IZPE) Petrem Hávou, takže jsme měli asi dvě schůzky na toto téma, kdy já jsem se zastávala právě jeho verze.

Co bude dál?

Poté, co materiál unikl z Lidového domu, jsem obdržela kritické připomínky od našich členů. Všichni ale vědí, že já jsem na tom neudělala ani čárku. Rozhodla jsem se vrátit se ke své stručné koncepci a napsat nový materiál kompletně sama. Mám různé další materiály, například právě z IZPE, ale i jiné včetně materiálu týkajícího se pražského zdravotnictví. A teď je na mně, abych vytvořila něco, za čím si budu stát, co bude mojí vizitkou. Tohle není můj materiál, netvořila jsem ho a nestojím za ním. Chtěla bych také upozornit, že tento materiál unikl před volbami. Šikana ze strany některých novinářů tedy pokračuje.

Až vytvoříte nějaký vlastní materiál, proberete ho před jeho zveřejněním se svými spolupracovníky, například na ministerstvu?

To bych chtěla, ale tím se jeho zveřejnění zpozdí. Do půlky listopadu chci předložit koncepci, čili moje pojetí zdravotní péče. Z této strategie by měly vyplynout taktické kroky, nebo-li zákony, nařízení, dohody… Jednotlivé cíle utřídím podle času na krátko-, středně- a dlouhodobé. Čtyři klíčové zákony uvedené v programovém prohlášení by měly být předloženy do konce června příštího roku.

Na koncepci čekají také hejtmani, zejména jsou asi zvědaví, jak bude definována síť.

Síť samozřejmě z koncepce vyplývá. Je zapotřebí zpracovat v této souvislosti metodiku tvorby zdravotních plánů krajů, o nichž jsme hovořili na jednání s hejtmany. Její vytvoření by ale mohly narušit převody nemocnic na akciové společnosti. V Plzeňském kraji byl převod na akciovky schválen minulý rok v květnu a nemohla jsem s tím nic dělat. Když se ale nyní objevila středočeská koncepce, kde byly vytipovány čtyři klíčové nemocnice a ostatní bude možné privatizovat, připadá mi, že je tvorba sítě ohrožena.

Asi záleží na tom, jak hustou síť budete chtít garantovat. Čím hustější, tím větší spor s kraji riskujete.

Chci, aby nezanikla žádná nemocnice alespoň v dohledu zhruba pěti let. Měla by ovšem být v každé provedena restrukturalizace lůžek. Nemocnice by pak byly kategorizovány do tří skupin, přičemž třetí by byla nejvyšší. Potom by v nemocnicích nižšího typu, zejména asi toho prvního, některá lůžka zbyla, a ta by bylo možné převést do kategorie zdravotně sociálních lůžek. Dnes nemám od krajů na tato lůžka žádný požadavek, nevím, kolik jich potřebují, ale nerada bych se dožila situace, kdyby se kvůli tomu začaly stavět nové budovy. To by bylo plýtvání a šílený nesmysl.

Mluvila jste o tom s hejtmany?

Hovořila jsem s nimi jak o zdravotně sociálním lůžku, tak o jeho vícezdrojovém financování. Zabývá se tím i společná komise MZ a ministerstva práce a sociálních věcí, kterou vede náměstkyně Müllerová z MPSV. Tato komise také zvažuje, nakolik by zdravotněsociální lůžka byla hrazena z prostředků sociální sféry a nakolik ze zdravotního pojištění a jaká by měla být spoluúčast pacienta, anebo jeho rodiny. Tím nemyslím zvýšení spoluúčasti za zdravotní péči, ale mám na mysli zavedení jiné kategorie lůžek, kde by připlácení pacienta tvořilo jeden ze zdrojů financování. Z LDN si totiž opakovaně stěžují, že jsou tam umísťováni lidé, jejichž blízcí si je vzít nechtějí a navštěvují je pouze ve dnech výplaty penze. Člověk v takové léčebně působí jako zdroj spoření své rodiny.

Domníváte se, že soukromý subjekt tím, že se uchází o veřejné peníze – v tomto případě ze zdravotního pojištění – přestává být soukromým subjektem?

Taková právnická osoba se dostává do působnosti veřejného práva a její vztah už není jen obchodního charakteru, jak se v ČR dosti často mylně traduje. Kvalita služeb poskytovaných těmito subjekty musí být garantována v rámci veřejného práva. Důležité jsou vztahy, do kterých se právnické či fyzické osoby dostávají a v rámci jakého systému práva k těmto vztahům dochází (soukromého či veřejného). Je zřejmé, že poskytování veřejných zdravotnických služeb nemůže být realizováno pouze v rámci obchodního práva.

Co by tedy bylo podmínkou pro zařazení do sítě?

Pro mne je podstatné zachování tří hledisek: dostupnosti – časové, geografické a ekonomické -, rovnosti a kvality. Nemocnice by měla projít akreditačním řízením. Z dlouhodobého hlediska je výhodnější, jde-li o nemocnice, které jsou právnickými osobami nestátního neziskového typu, zřízené ze zákona a působící v rámci veřejného práva. Ziskové obchodní společnosti nejsou pro poskytování veřejných služeb vhodné. Sledují především cíl zisku a nejsou jim vytvořeny podmínky pro poskytování veřejných zdravotnických služeb. Po čase by se dostaly nutně do konfliktního vztahu. Nemohly by zajišťovat zisk.

Takže proto prosazujete neziskovky.

V současnosti nemáme v ČR zákon o neziskových lůžkových zdravotnických zařízeních, ani obecný zákon o neziskových společnostech, působících v rámci veřejného práva. Právní rámec příspěvkových organizací krajů byl v ČR nastaven ministerstvem financí tak, že znevýhodňuje tuto právní formu oproti akciovým společnostem. To motivuje kraje, aby přešly na akciové společnosti. Ale zdravotnictví je veřejná služba a k jejímu naplňování není tato forma dlouhodobě vhodná. Aby někdo chtěl přejít z obchodní společnosti na neziskovou organizaci, musel by tím získat nějaké výhody, které by zaručil zákon. Obvykle to bývají různé daňové výhody. Tato myšlenka byla ale podrobena kritice ministerstva financí. Nyní se o návrhu zákona jedná a nevím, k jakým závěrům se dospěje (jde o návrh zákona o neziskových organizacích ve zdravotnictví – pozn. red.). Jisté je, že by tam určité výhody měly být ponechány. Jinak nevidím důvod, proč by kraje upustily od obchodních společností. Jenom proto, že by to Emmerová doporučovala? Pochybuji.

Také bych chtěla navrhnout, aby se hospodaření nemocnic řídilo jednotnými směrnicemi. Jestliže vím, že je jedna nemocnice pořád v plusu, tak proč nenastavit pravidla podle ní? Důležitá je potom také kontrola, aby už nedocházelo k takovým blamážím nebo spíše tragédiím, jako v případě planské nemocnice, která zanikla.

Do jaké míry berete v potaz doporučení Světové banky pro české zdravotnictví?

Některá doporučení Světové banky je zapotřebí podrobit kritické reflexi a seznámit s nimi širší veřejnost. Důsledky jejich doporučení by znamenaly podobné změny jako například na Slovensku. Vzala jsem si ovšem k srdci názor, že na to, jak máme limitován objem peněz financování zdravotnictví, jsme až příliš velkorysí na výdajové stránce. Proto si při nastavení organizace zdravotní péče nemohu namalovat pohádky – a chtít třeba 400 nemocnic. Medicína jde dopředu. Dříve konzervativní obory se stávají invazivními, zavádí se jednodenní chirurgie apod. Chci všechny tyto organizační aspekty prokombinovat, aby se neplýtvalo tak jako dnes.

Také proto bych moc chtěla zavést zdravotní knížku. Je mi naprosto jedno, jestli bude papírová nebo elektronická. Vím ale, že senioři, kteří by ji nejvíce užili a potřebovali, většinou doma počítač nemají, nejsou napojeni na internet, nemají mobilní telefon nebo na něj ani nevidí. Mohli bychom postupovat paralelně – zavést papírovou knížku a současně budovat a vypilovávat elektronickou komunikaci. Už jsem dala pokyn náměstkovi Slámovi, aby v tomto smyslu jednal s představiteli IZIP.

Jak bude knížka ošetřena legislativně?

Papírovou knížku lze dát bez problémů do zákona, a byla by tedy povinná, elektronická zatím nikoliv. Kdo by chtěl, mohl by mít elektronickou verzi a v papírové knížce by byla kapsička, do níž by se dala uložit elektronická karta.

Vyhovíte požadavkům na zvýšení platů tak, jak je formuluje předák lékařských odborů Milan Kubek?

Sešli jsme se spolu, abychom probrali dokumenty, které by jejich požadavky podložily. Chci také mít nejprve podrobnou analýzu finančních důsledků, protože si nemohu dovolit zhoršit situaci v nemocnicích a zavést je do dalších dluhů. Nic ještě není rozhodnuto, na konci listopadu se sejdu s kolegou Škromachem a s Jiřím Schlangerem a Milanem Kubkem za odbory.

Proč se tak liší názory na zdravotnictví v samotné sociální demokracii? Už jste, nepočítáme-li Vladimíra Špidlu a jeho krátké zastupování, pátým ministrem zdravotnictví ČSSD. A co ministr, to jiný názor a jiná koncepce.

Nemyslím si, že se to týká jenom sociální demokracie. Lékařský stav je velmi různorodý a nejednotný, a to se odráží i v politických stranách. Pokud jde o mé předchůdce, tak jakousi koncepci, která není špatná a kterou jsem si v rámci samostudia znovu četla, předložil Ivan David. Profesor Fišer nevydal nic, měl málo času. To, co předložili Marie Součková a Jozef Kubinyi, podle mne nebyly koncepce. Oni pouze vycházeli z určité finanční krize, kterou chtěli řešit. Navrhli jiný způsob financování starého nepořádku.

Hodláte setrvat v ministerském křesle i po senátních volbách?

Objevuje se taková domněnka, že jsem se nechala do úřadu umístit namísto kampaně, a pokud ve volbách uspěji, tak odejdu. Taková že jsem intrikánka! Ale já takový úmysl nemám a chci pokračovat, pokud mi to zdraví dovolí.

Tomáš Cikrt,

foto Vladimír Brada

doc. MUDr. milada Emmerová**

– narozena 1944

– v roce 1967 absolvovala LF UK v Plzni

– v letech 1967 až 1996 pracovala na I. interní klinice LF UK a FN Plzeň

– v letech 1996 až 2002 místopředsedkyně výboru pro sociální věci a zdravotnictví poslanecké sněmovny, 2002 až 2004 jeho předsedkyně

– rozvedená, dcera a syn

– zájmy: ruční práce, skalničky, divadlo, vážná hudba, literatura

Ohodnoťte tento článek!