Rath je velký demagog


 

Dokážu svůj názor přizpůsobit realitě, říká viceprezidentka lékařské komory Helena Fousková

Majitelka ostravské polikliniky Helena Fousková byla posledních šest let loajální zástupkyní prezidenta Davida Ratha. Týden před volbami,říká viceprezidentka v nichž bojovala o senátorské křeslo, mu vypověděla poslušnost. H. Fousková se dušuje, že to nebylo ani kvůli senátu, ani kvůli výhledu na prezidentskou funkci.

* Proč jste tak najednou vyzvala Davida Ratha, aby uvažoval o odstoupení?

Poté, co 22. října z Lidového domu unikly informace, že by stát nazpět vykupoval privátní zdravotnická zařízení, tak jsem na toto téma s panem prezidentem opakovaně hovořila a žádala ho, aby se jasně vyjádřil.

Větší část členů ČLK jsou soukromí lékaři, a tak jsem chtěla, aby vedení komory vyslalo jasný signál, že se znárodňováním zásadně nesouhlasí. Jenže pan prezident to zlehčoval, říkal, že o nic nejde, že paní ministryně o tom téměř neví, protože to tam vypracovává nějaká skupinka senilních poradců. Ale já jsem přesvědčená o tom, že už sama ta myšlenka je zhoubná a je třeba ji odmítnout. Proto jsem pana prezidenta neustále kontaktovala, ovšem nic zásadního se nedělo. Až 1. listopadu na Frekvenci 1 pan prezident naživo řekl, že se soukromí lékaři nechali vmanipulovat do předvolebního boje proti ČSSD. To se mě bytostně dotklo, protože jestli se někdo angažoval v předvolebním boji, a to na straně ČSSD, tak to byl pan prezident Rath. A tak jsem mu napsala, aby zvážil své další setrvání ve funkci.

* Proč se ČLK podle vás rozhodla podporovat právě ČSSD?

Upřímně řečeno tomu příliš nerozumím. Když vezmu reálná fakta, čeho ČLK za vlády sociální demokracie dosáhla, tak musím konstatovat, že toho mnoho není. Ztratili jsme právo vyjadřovat se k personálnímu a věcnému vybavení zdravotnických zařízení, v podstatě už nemusíme vydávat licence, protože nejsou povinně vyžadovány, za vlády ČSSD jsme navíc od sněmovny dostali i další dáreček, a to zákon číslo 95/2004 Sb., díky němuž musíme dokladovat bezúhonnost a zdravotní způsobilost k výkonu povolání. To jsou všechno věci, které členům komory nic pozitivního nepřinesly. Takže pro nějaké stranění ČSSD důvod nevidím. Ale svou roli tu jistě mohou hrát i osobní vazby.

* Máte na mysli někoho konkrétního?

Například redaktor časopisu ČLK doktor Sojka se stal členem ČSSD, což něco o jeho myšlenkovém směrování vypovídá. Ale to je redaktor komorového časopisu, dobrá. Jinou věcí ovšem je, že se ČSSD nijak netají tím, že by chtěla odvolat ředitelku VZP, a vím z kruhů velmi blízkých panu premiérovi, že jedním z případných kandidátů na takto uvolněný post ředitele VZP je i pan doktor Rath.

* Váš spor s prezidentem řešilo i představenstvo komory. Jak to probíhalo?

Pan prezident mi tam vyčetl, že jsem si dovolila veřejně říci svůj názor na jeho jednání a že jsem komouška. Já zastávám názor, že pokud 15 let po „sametové revoluci“ chce jeden upírat druhému právo na názor, popírá tím demokratické principy. Cítím se sice být spíše pravicově orientovaná, ale na druhou stranu se netajím tím, že jsem do roku 1989 byla členkou KSČ. Když už mi ovšem chce někdo něco takového vyčítat, měl by si uvědomit svou vlastní politickou kariéru. Pan Rath byl v roce 1992 členem ODS, v roce 1996 už byl místopředsedou Dienstbierovy Liberální strany národně sociální, v roce 2002 se zařadil mezi členy hnutí, které si říkalo Cesta změny, no a teď se přiklání k ČSSD. Takže jeho politický vývoj logicky směřuje ke KSČM. Na to se pan Rath rozčílil a řekl, že já se nemám o demokratické principy 17. listopadu co otírat, a pan doktor Kubíček ho doplnil a řekl, že 17. listopadu se stala chyba, protože se prý měli komunisté věšet. A aby David Rath nezůstal pozadu, tak pravil, že bychom tuto tradici měli nyní zavést a Fouskovou bychom měli oběsit.

* V představenstvu nikomu nevadí, že se komora před volbami spojuje s ČSSD?

Samozřejmě že když se mnou kolegové hovoří soukromě, tak ten pocit sdílejí se mnou. Ale o tom, co jsem v tom dopise napsala, nepřipustil pan prezident diskusi. Diskutovalo se o důvěře v mou osobu.

* Jak byste charakterizovala pana Ratha?

Myslím si, že pan prezident Rath, jak je malý vzrůstem, tak je velký demagog a manipulátor, který zná dobře malost české povahy a ví, že je pro něj dobré v lidech vzbuzovat závist a na tuto strunku hrát, a tím dosáhnout svých cílů. Když jedná se svými protihráči a ti okamžitě nezačnou tleskat jeho názorům, tak se uchýlí ke konfrontaci. Jsem vedle něho šest let a dlouho jsem si myslela, že tato jistá prudkost v jeho povaze je dána jeho věkem, že potřebuje nějaký čas na to, aby osobnostně dozrál. Nicméně se nezdá, že by u něho došlo k nějakému zklidnění, spíše naopak. Zjistil, že tento způsob komunikace lidem nedělá dobře, a než by se dostávali do konfliktu s někým, kdo je napadá, uráží a je vůči nim agresivní, tak se mu raději vyhnou. V tomto jeho jednání je také podle mě důvod toho, proč ČLK nemá tu správnou váhu v celospolečenských diskusích, protože našim partnerům tu chybí seriózní, kultivovaný protihráč, s nímž by bylo možné diskutovat i o nepříjemných otázkách.

* Jak byste charakterizovala sebe?

Základním rysem mé povahy je pracovitost. Když jsem si v roce 1992 otevřela soukromou praxi, tak jsem pracovala od rána od sedmi do večera do sedmi, protože jsem věděla, že jedině tak můžu splatit své úvěry. Ale taky si myslím, že jsem hodně sociálně vnímavá – tady zrovna jsem zase přispěla na nějaký útulek pro psy a kočky (ukazuje na dopis na stole) – ale to je myslím každý doktor. Myslím si, že určitě nepatřím k agresivním typům. A co bohužel neumím, tak prodat svoji práci.

* Ale zakřiknout se taky nenecháte.

Musela jsem se naučit ve světě orientovat. Kdybych byla úplně ušlápnutá puťka, tak to by mi toho moc nevyšlo.

* Jakou vlastnost byste radši neměla?

Moje špatná vlastnost je, že strašně rychle zapomínám. A zapomínám i to, když msi někdo ublíží nebo ublíží někomu blízkému. No a jinak? Tak samozřejmě ráda jím to, co je nezdravé (směje se).

* Co kdyby David Rath poslechl vaši výzvu? Kdo po něm?

Na schůzi představenstva jsem nechala dát do zápisu, že není mojí ambicí stát se prezidentkou současné ČLK. To především. A kdo by se mohl stát prezidentem? Ze 40 tisíc lidí, které komora sdružuje, by se snad někdo našel. Ostatně na představenstvu mně tuto otázku položil docent Kaňovský a já mu odpověděla, že by to klidně mohl být on. Je vzdělaný, kultivovaný, uznávaný odborník, tak proč ne. Ale možných kandidátů by se jistě našlo víc.

* Byla jste zástupkyní dvou prezidentů, Davida Ratha a Bohuslava Svobody. Mohla byste je porovnat?

Jeden i druhý jsou velmi silné osobnosti. Myslím, že oba dokázali výrazně ovlivnit mínění auditoria, ale řekla bych, že ve vypjatých situacích, kdy došlo na konflikty, tak musím uznat, že pan docent Svoboda jednal s mnohem větší noblesou.

* Jak se bude teď situace v ČLK dál vyvíjet?

Další vývoj bude záležet na tom, nakolik se zlepší komunikace uvnitř představenstva. Právě představenstvu jsem se snažila sdělit, že nás pan prezident mnohdy neinformuje o tom, že zaujme nějaké stanovisko, jako by v době mailů a mobilů byl problém si některé věci prodiskutovat. Například o mnohých tiskových konferencích jsem se dozvěděla až od novinářů, když se mě zeptali na můj názor na nějakou věc, která tam zazněla, a já ani nevěděla, že tisková konference vůbec byla. To podle mě není komunikace. Ale nemyslím, že by nyní měl být mimořádný sjezd, spíš chci, aby se rozvinula diskuse o tom, jak bude probíhat komunikace uvnitř představenstva.

* Představte si, že je říjen roku 2005 a blíží se řádný sjezd komory. Budete iniciovat hlasování o důvěře prezidentovi?

Do října příštího roku je hodně daleko a může se odehrát spousta věcí, které mě buď dovedou k tomu, abych řekla: toho prezidenta už fakt odvolejte, anebo mě přesvědčí o tom, že byť prezident není komunikačně zdatný, tak chce komoru posunout někam, kde ji chceme mít. Pak jsem schopna říct, že ačkoli jsem v listopadu pana prezidenta vyzvala k odstoupení, za rok se stalo to a to, a tak si myslím, že by prezidentem měl zůstat. Nejsem z lidí, kteří nedokáží svůj názor přizpůsobit realitě.

* Proč jste kdysi vstoupila do KSČ?

Byla jsem v tomto prostředí vychovávána. Můj otec je dodnes komunista, je doposud předsedou uličního výboru. Má matka byla zase aktivní ve svazu žen, dokonce získala od Husáka nějaké ocenění a mě a mého bratra takhle vedli. Vím, že můj otec jako předseda uličního výboru musel psát posudky na děti, které se hlásily dále na školy, a také vím, že to psal stylem, jako že je to sice katolická rodina, ale hoch je dobrý žák a příkladný ve sběru barevných kovů. Prostě aby ta děcka mohla studovat. A já jsem vycházela z toho, že ten režim prostě takový byl, a jestli jste chtěl těm lidem pomoci, aby je nepřeválcoval někdo jiný, tak jste pro to něco musel udělat.

* Proč jste se letos rozhodla kandidovat do senátu za Evropské demokraty?

Mě by to ani nenapadlo, ale už na jaře mě oslovil předseda Evropských demokratů Jan Kasl s tím, jestli bych nechtěla být na kandidátce této strany do voleb do Evropského parlamentu. Tenkrát jsem se ho ptala, jestli skutečně nehrozí, že bych se do europarlamentu dostala, protože opravdu nemám ambici ovlivňovat evropskou politiku, a on mě ubezpečil, že ze sedmnáctého místa skutečně nemám šanci. Tak jsem s tím souhlasila. No a teď na podzim mě pan Kasl oslovil znovu, zda bych tentokrát nebyla ochotna kandidovat do senátu. Vůbec jsem netušila, co taková kampaň obnáší. Byla to obrovská škola života. Podílela se na ni celá řada lidí, od manžela, který mi zajišťoval technické zázemí, až po paní doktorku Klimovičovou, která mi sponzorsky zajišťovala volební noviny.

* Když se vám nechtělo do Evropského parlamentu, proč jste usilovala o senát?

Důvod je v tom, že tam stačí pět senátorů, aby navrhlo změnu nějakého zákona. Stále mluvíme o tom, že zákon o všeobecném zdravotním pojištění není dokonalý a tak dále. Za ta léta, co do toho dělám, si myslím, že té problematice trochu rozumím, a tak bych si troufla ji někam posunout. Proto jsem na to přistoupila. A navíc, když jsem se pana Kasla ptala, proč mě oslovil, tak mi řekl, že jeho vize je přivést do politiky nové lidi nezatížené politikařením. Tato myšlenka je mi blízká.

* Takže když se nepovedl senát, zkusíte příště sněmovnu?

Už mi to pan Kasl navrhoval, ale já jsem mu hned řekla, že v tomto ohledu na mě může zapomenout. Poslanecká sněmovna mě v žádném případě neoslovuje. Když vidím, jak to tam probíhá, tak vím, že mě tato společnost neláká. V senátu by podle mě měli být lidé, kteří v životě už cosi dosáhli a jsou svým způsobem nezávislí, ale když se podíváte na dění ve sněmovně a uvědomíte si, že většině těchto lidí nejde o blaho národa, ale o jejich vlastní výhody a příjmy, na kterých jsou ekonomicky a životně závislí, protože takové příjmy už nikdy mít nebudou, tak patřit do jejich středu netoužím.

***

MUDR. HELENA FOUSKOVÁ

* narozena v roce 1960 v Ostravě

* v roce 1985 absolvovala brněnskou lékařskou fakultu

* je ambulantní gynekoložka

* v roce 1997 byla zvolena viceprezidentkou České lékařské komory, v témže roce koupila na úvěr polikliniku v Ostravě-Porubě

* byla členkou KSČ, dnes je bez politické příslušnosti

* je vdaná a má jednoho studujícího syna

Jiří Prinz, Vít Hlásenský

foto Vladimír Brada

Ohodnoťte tento článek!