Lékař a manažer hospodářem

<br><b>MUDr. Ludomír Brož… 25 let práce na Klinice popáleninové medicíny FN Královské Vinohrady </b>

<b>Od roku 1990 zde působil jako primář, v roce 1995 byl jmenován přednostou kliniky. Kolik bolesti viděl, kolik radosti sdílel s vyléčenými pacienty? Jak přišel zájem o medicínu? Co zrelaxuje takovou zátěž? </b><br>

Klinika popáleninové medicíny FN Královské Vinohrady (FNKV) je v seznamu European Burn Association zařazena mezi evropskými popáleninovými zařízeními pod názvem Prague Burn Center jako největší pracoviště s nejdelší tradicí v Evropě.<br>

Toto specifické pracoviště bylo v roce 1953 založeno profesorem Burianem původně jako detašované v Legerově ulici. Od roku 1983 sídlí v nových prostorách v areálu FNKV. <br>
V roce 1991 získává statut Kliniky popáleninové medicíny FNKV. Ročně je zde ošetřeno průměrně 10 000 pacientů. <br>

<b>V novodobých dějinách kliniky došlo k významnému pokroku v léčbě dětí… </b><br>

Dětských pacientů je stále hodně. Nejrizikovějším je bohužel domácí prostředí. Nejčastějším mechanismem je opaření, které jednoznačně převažuje u obou pohlaví do 3 let. Proto je rok 1994, kdy bylo zřízeno dětské oddělení a JIP pro děti, velmi důležitý. Do té doby jsme v našich podmínkách právě ty nejmenší pacienty nemohli hospitalizovat. Děti do tří let jsme jezdili po práci ošetřovat na kliniku do Motola…<br>


 

MUDr. Ludomír Brož… 25 let práce na Klinice popáleninové medicíny FN Královské Vinohrady

Od roku 1990 zde působil jako primář, v roce 1995 byl jmenován přednostou kliniky. Kolik bolesti viděl, kolik radosti sdílel s vyléčenými pacienty? Jak přišel zájem o medicínu? Co zrelaxuje takovou zátěž?

Klinika popáleninové medicíny FN Královské Vinohrady (FNKV) je v seznamu European Burn Association zařazena mezi evropskými popáleninovými zařízeními pod názvem Prague Burn Center jako největší pracoviště s nejdelší tradicí v Evropě. Toto specifické pracoviště bylo v roce 1953 založeno profesorem Burianem původně jako detašované v Legerově ulici. Od roku 1983 sídlí v nových prostorách v areálu FNKV.

V roce 1991 získává statut Kliniky popáleninové medicíny FNKV. Ročně je zde ošetřeno průměrně 10 000 pacientů.

* V novodobých dějinách kliniky došlo k významnému pokroku v léčbě dětí…

Dětských pacientů je stále hodně. Nejrizikovějším je bohužel domácí prostředí. Nejčastějším mechanismem je opaření, které jednoznačně převažuje u obou pohlaví do 3 let. Proto je rok 1994, kdy bylo zřízeno dětské oddělení a JIP pro děti, velmi důležitý. Do té doby jsme v našich podmínkách právě ty nejmenší pacienty nemohli hospitalizovat. Děti do tří let jsme jezdili po práci ošetřovat na kliniku do Motola.

* V osmdesátých letech vznikla Kožní banka, která tvoří zásobárnu dočasných biologických krytů. Nyní používáte také umělou kůži Integru. Co znamená v popáleninové léčbě?

Biologické kryty mají dlouholetou tradici a dodnes je neocenitelná jejich kvalita i ve vztahu k ceně.

MUDr. J. Moserová v roce 1973 vyvinula metodiku odběru prasečích xenotransplantátů. Zmražené mají prakticky neomezenou dobu skladování. Od roku 2001 jsme však začali aplikovat také Integru – tzv.

umělou kůži, jejíž používání je zavedeno ve světě od 90. let. Tehdy, v souvislosti s malým chlapcem popáleným na 80 % tělíčka, byla u nás poprvé použita po povolení MZ ČR. Nyní je aplikace Integry v odůvodněných případech hrazena ze zdravotního pojištění. Integra je dočasný biosyntetický kryt poškozené kůže, který si organismus umí přestavět na vlastní tkáň, ale v další etapě je nutné ji překrýt vlastní kůží.

* Ve třiatřiceti jste se stal vedoucím JIP, v osmatřiceti odborným asistentem, ve 46 letech jste už vedl kliniku. Intenzivní kariéra stále v popáleninové medicíně. Proč jste po letech opět ve funkci primáře?

Dostal jsem se na špičku, ale začal úřadovat, a ne léčit, měl se ze mne stát učitel a vědecký pracovník, ale to nebyla moje parketa. Chtěl jsem pracovat manuálně, být v kontaktu s pacienty, operovat a zároveň se starat o ekonomiku svěřeného pracoviště.

Na jedné zahraniční cestě jsem poznal manažerku zahraniční firmy, která, aniž tušila, mi ukázala další možnosti jiných forem sebevzdělávání – kromě medicínských. Shodou okolností byla vyhlášena manažerkou roku 2003.

Půldruhého roku jsem se vzdělával v mimomedicínských formách řízení zdravotnického pracoviště v CMC (CMC Graduate School of Business o.p.s. – kurs Management ve zdravotnictví) Čelákovice. S odstupem času si uvědomuji, že každý vedoucí pracovník by měl takovouto formu vzdělávání absolvovat. Moc si cením, že mi zaměstnavatel toto vzdělání umožnil, i když teď se mnou má asi trochu větší problémy.

* Při intenzivním psychickém i fyzickém zatížení se popisuje tzv. syndrom vyhoření. Lékař se zcela vydá, zbývají mu ještě síly na vlastní regeneraci?

Ačkoli jsme stresové pracoviště, přímo s tímto syndromem jsem se u nás nesetkal, ale občas pozoruji, hlavně u lékařů ve službě, že kdo ve vypjaté situaci křičí nebo zvyšuje hlas, zastírá tak vlastní nejistotu.

Na psychiku zdravotníků má velký vliv zejména určitá beznaděj z našeho postavení, každý „hlupák nebo opilec“ si na nás může houknout, dokonce jsou zdravotníci i fyzicky napadáni a my musíme mít ještě obavu, aby si na nás náhodou někdo nestěžoval.

Zdravotnictví u nás nemá dobrý kredit, částečně si za to můžeme svojí někdy nekvalitní prací nebo opomenutím, ale spíše nám ubližuje např.

zveřejňování našich platů s jedovatou připomínkou, že opět chceme zvýšení. Zhruba polovina našeho platu je za služby – a to zejména noční a víkendové – za hodinovou mzdu, za kterou by nepracoval ani nádeník.

Bohužel to nevědí ani novináři. Je to nesprávné a zavádějící. Pokud nebude finanční spoluúčast pacientů, platby za výkony v mimopracovní dobu, úhrada za ošetření při úrazech v opilosti, zdravotnictví se z problémů nedostane. Pociťuji jako ostudu, má-li vysokoškolsky vzdělaný člověk, vedoucí pracovník špičkového pracoviště takový základní plat, za který odmítají nastoupit sekretářky do firem. O platu nastupujícího lékaře nemluvě. Jaké můžeme mít uznání, je-li naše činnost hodnocena méně než pracovní hodina např. v autoservisu. To je pro zdravotníky frustrující a bez naděje na vyřešení v současnosti. Hodně jsem si sliboval od toho, co se povedlo na Slovensku, a doufám, že se to povede i u nás. Politici ale mají jiné priority a zájmy, které jsou pro ně důležité… on ten zdravotník nakonec vždycky musí pomoct, vždyť na to přísahal, a toho je zneužíváno. Politiku ovlivňují strany, já jsem nikdy žádný straník nebyl a myslím si, že i zdravotnictví by mělo být nadstranické a rozhodovat by měli pouze odborníci.

* Do jaké míry situaci ve zdravotnictví ovlivňují zdravotní pojišťovny?

Pojišťovny nekritizuji, ty se chovají podle toho, co jim stát dovolí a kolik jim dá peněz. Z vlastní zkušenosti mohu říci, že asi neexistuje obor, který by problémy neměl. Míra problémů je přímo závislá na tom, jak se od vzniku zdravotní pojišťovny ten který obor podílel při tvorbě např. sazebníku, kde mohl ovlivňovat jednotlivé kódy a náklady v nich. Náš obor, který patří mezi tzv. superspecializované, se od počátku na tvorbě sazebníku podílel, nebylo sice vždy všechno ideální, ale zásadním problémům ve financování se nám podařilo vyhnout. Naše pracoviště je akutní a máme problém v plánování – nelze odhadnout, kolik vykážeme v určitém období bodů nebo zda dodržíme plánovanou spotřebu léků a spotřebního materiálu.

* Práce lékaře, služby, medicínské studium, publikování, nemedicínské studium – je čas žít a relaxovat?

V roce 1985 jsme si koupili chalupu v Krkonoších a tam trávím každé delší volno. Minimálně však jedenkrát za čtrnáct dnů musím obstarat naše minihospodářství. Pěstuji vlastní brambory a zásobuji celou rodinu.

Vytvořil jsem si systém péče o drobné hospodářské zvířectvo bez denního kontaktu, takže tam máme ještě pár slepic a králíků.

* Je to únik od civilizace, nebo skrytá vášeň sedláka v bílém plášti?

Pravděpodobně geny po pradědečkovi velkostatkáři. Probudily se ve mně už v dětství, když jsem se snažil vytvořit záhony se zeleninou a choval angoráky.

* Vaše farmaření je známo jako ekologické. V čem spočívá?

Preferuji spíše soběstačnost s minimálními náklady a využitím místních zdrojů. Vedlejším produktem králíků a taky slepic je hnůj, který shromažďuji pod chalupou a využívám ke hnojení polí, kde se pěstují brambory atd. Rozhodně nepoužívám umělá hnojiva. Moje manželka je oční lékařka z Prahy a moje hospodaření jí moc k srdci nepřirostlo. Její výchova i zájmy se ubíraly jiným směrem, spíš ke kultuře. Přestože máslo nestlouká, tak mi pomáhá třeba se senem. Ale získal jsem ji pro některé zvyklosti, které ona i rodina respektují.

* Dokonce se na vašem potoce vyrábí elektrická energie…

Blízký soused mě požádal o pomoc při budování takzvané malé vodní elektrárny. Podporoval jsem jeho myšlenku a na potoce, který pramení na našem pozemku – asi 200 m od místa, kde se vlévá do Labe – fungují tři turbíny. Nejsou z nich žádné velké zisky, protože takto vyrobená energie se musí prodat energetickým závodům a elektrickou energii pro vlastní potřebu si musí soused paradoxně kupovat od nich. Těší nás ale, že můžeme využívat energii z přírodního zdroje. Soused říká, že se o to bude snažit, dokud mu zisk stačí alespoň na jednu láhev vína.

* Stále více je jasné, že musíme ctít přírodu a respektovat její zákonitosti. Ona se nám pak odmění, nebo pomstí? Jak vidíte „soumrak lidstva“ podle zprávy mezinárodního týmu odborníků, kterou publikoval britský list The Independent a o níž se v poslední době hovoří?

(Pozn. red. – malé shrnutí zprávy: Globální klimatické změny dostanou do deseti let nezvratnou katastrofální dynamiku, pokud politici a hospodářské kruhy nepřistoupí na zásadní změny chování civilizace.

„Odtikává ekologická bomba,“ varují.

Vzhledem k dosavadnímu tempu přírůstků emisí oxidu uhličitého v atmosféře zbývá už jen sotva deset let, než koncentrace tohoto plynu bránícího v ochlazování Země dosáhne kritické hranice.) Chovat se přátelsky k přírodě je správné, budou ji potřebovat i naši potomci. Těší mě být v harmonii s přírodou, je to vlastně užitečná symbióza. Ale zmíněná zpráva je, myslím, zase jen jedním ze strašáků, který zapůsobí na nás, malé ryby, ale ty, kteří emise vyrábějí, to nechá v klidu.

Jaroslava Vachová

Foto Josef Žáček

Ohodnoťte tento článek!