Pracovní adresa: Allegheny General Hospital

<br><b>Jen málo zdravotníků ze střední Evropy zamíří za prací do skandinávských zemí. Slovenský chirurg Miro Uchal má tříletou pracovní zkušenost z Norska, z centrální nemocnice ve městě Forde v oblasti Westlandet. Nyní pracuje jako rezident v nemocnici Allegheny General Hospital v Pittsburghu, kde bydlí společně se svou ženou a dvěma dětmi.</b><br>

Díky dlouholetým pobytům v obou zemích může srovnávat. Pracovní podmínky lékařů v Norsku a ve Spojených státech mají svá pro a proti. V USA si zdravotník vydělá více peněz než v Norsku. Má také větší pracovní příležitosti – zaměstnávání cizinců nepodléhá omezením, která znají pracovníci ze zemí Evropské unie.<br>

Na druhou stranu nemá rozhodně tolik volného času a dovolené jako v Norsku. Nemůže také počítat s takovými sociálními jistotami, které by měl ve skandinávských zemích. Musí být zároveň připraven na to, že kvalifikaci získanou "doma" mu ve Spojených státech úřady neuznají…<br>


 

Jak se žije lékaři, který pracuje v jedné z prestižních nemocnic v USA

Jen málo zdravotníků ze střední Evropy zamíří za prací do skandinávských zemí. Slovenský chirurg Miro Uchal má tříletou pracovní zkušenost z Norska, z centrální nemocnice ve městě Forde v oblasti Westlandet. Nyní pracuje jako rezident v nemocnici Allegheny General Hospital v Pittsburghu, kde bydlí společně se svou ženou a dvěma dětmi.

Díky dlouholetým pobytům v obou zemích může srovnávat. Pracovní podmínky lékařů v Norsku a ve Spojených státech mají svá pro a proti. V USA si zdravotník vydělá více peněz než v Norsku. Má také větší pracovní příležitosti – zaměstnávání cizinců nepodléhá omezením, která znají pracovníci ze zemí Evropské unie.Na druhou stranu nemá rozhodně tolik volného času a dovolené jako v Norsku. Nemůže také počítat s takovými sociálními jistotami, které by měl ve skandinávských zemích. Musí být zároveň připraven na to, že kvalifikaci získanou „doma“ mu ve Spojených státech úřady neuznají.

* Proč jste se rozhodl odjet právě do Norska? Uměl jste jazyk?

Rozhodla nabídka. Norové mi umožnili zajímavou práci v dobrých podmínkách. Na začátku pobytu vystačíte s angličtinou, každý vám rozumí. Norové umí velmi dobře anglicky, od uklízečky až po ředitele nemocnice. Pro přímý kontakt s pacientem i z hlediska legislativy je znalost alespoň jednoho ze skandinávských jazyků nevyhnutelná. Norština je také vyžadována tehdy, pokud jde o delší pobyt. To byl i můj případ, takže jsem musel skládat jazykové zkoušky. Chodil jsem každý den po pracovní době na intenzivní jazykový kurz.

* Jak se k vám chovali norští lékaři? Byli ochotni sdílet své zkušenosti s nově příchozími kolegy, kteří jsou navíc cizinci?

Norsko je zemí, která zažívá boom imigrace. Jedním z důvodů je solidarita země – Norsko poskytuje azyl utečencům, zároveň je přitažlivé i z ekonomických důvodů. Norové jsou proto na cizince zvyklí. I já jsem zažil ze strany norských kolegů přátelské chování. Na pracovišti se všichni snaží co nejvíce odbourat stres, příjemné pracovní prostředí je nejdůležitější. Výměna informací je oboustranná, a jakmile se nový lékař stane členem týmu, nemá problémy.

* Mají Norové dostatek svých lékařů, nebo lákají do své země kvaliř kované síly?

Lékařů je dlouhodobě málo. Vzhledem k rostoucím nárokům současného zdravotnictví nejsou tři norské univerzity schopné vychovat dostatečný počet lékařů. Mnozí studují v různých zemích Evropské unie. Nábor „hotových“ lékařů probíhá hlavně ve Švédsku a Dánsku. Země jsou si blízké díky společné historii, kultuře, jazyku a trhu práce. Lékaři z ostatních skandinávských zemí zastupují chybějící norské specialisty zejména v letních měsících. V Norsku dostanou dvojnásobný až trojnásobný plat – závisí na tom, v jaké mizerii se daná nemocnice nachází. Jsou vítáni lékaři i ze zemí Evropské unie, hlavně z Německa a Holandska. Musí však umět norsky. Nejvíce jsou vítáni specialisté z oboru anesteziologie, otorinolaryngologie, kožní, oční. Chybějí také praktičtí lékaři. Ti mají v Norsku velmi dobré finanční ohodnocení, nezřídka dvojnásobek platu lékaře v nemocnici.

* Norsko se umisťuje spolu s ostatními skandinávskými zeměmi na předních příčkách nejméně zkorumpovaných zemí na světě. Jak řeší norští pacienti takové záležitosti, jako jsou dlouhé čekací lhůty na operace a další situace, které jsou klasickým prostorem pro korupci?

Korupce v norském zdravotnictví opravdu není. Neexistuje systém „odměny“ za operaci, nekolují tašky. Zdravotnictví je řízené centrálně státem a všechno je přehledné a kontrolovatelné. I Norsko trápí omezená kapacita špičkových nemocnic, a proto jsou čekací doby na některé operace dlouhé. U endoprotéz kyčelního kloubu mohou být až dva roky. Norské úřady ale řeší situaci tím, že pacientovi uhradí operace v Dánsku nebo Švédsku. Čekání v ambulancích neexistuje (kromě pohotovostní služby). Každý pacient je objednaný, jeho údaje zapsané v počítači a na řadu přichází na minutu přesně. Když náhodou dojde ke zpožděnému přijetí pacienta o 15-30 minut, je přijatý bez úhrady za provedený výkon. Jinak se za vyšetření platí paušál, a to 100-200 NOK (350-700 Kč).

* Čeští lékaři, kteří odešli pracovat například do Německa, poukazují na to, že na kariérní postup si v německé nemocnici museli počkat o něco déle, než by čekali v Česku. Měl jste také tento problém?

Něco podobného se může stát i v Norsku, Nor bude před cizincem upřednostněn. Spojené státy v tomto ohledu postupují úplně jinak. Je jedno, z jaké planety jsi a jakou máš barvu kůže. Jestli jsi dobrý a prorazíš, není cílů, které by byly nedosažitelné. Ve Spojených státech má šanci každý. Soukromému zaměstnavateli nikdo nemůže přikázat, koho má zaměstnat. Ekonomický tlak a zpětná vazba tady neuvěřitelně dobře fungují – z mého sociálního pohledu často až příliš tvrdě. Kdo je dobrý, přitáhne více pacientů, má vyšší cenu. Zdravotnictví je tady ve Spojených státech byznys jako každý jiný. Šéfové zdravotnických zařízení nemají žádné medicínské vzdělání. Řídí podnik zpoza stolu, veškeré parametry jsou čísla.

* Liberálnější přístup amerických úřadů byl také jedním z důvodů, proč jste se rozhodl skončit v Norsku a odešel pracovat v USA?

Zlákaly mě obrovské možnosti Allegheny General Hospital v Pittsburghu, která patří ke dvaceti nejlepším nemocnicím v USA. Tato nemocnice nabídla velmi zajímavý chirurgický program. V Norsku nám nevyhovovalo podnebí – stále pršelo, místy až příliš velký klid, a začal mi vadit stereotyp. A vůbec, USA byly vždy můj cíl. Teď začínám oceňovat některé výhody, které poskytovalo Norsko, ale to je myslím normální. Nikde není úplně tak, jak bychom si přáli.

* Jaké zkoušky jste musel skládat pro získání registrace v Norsku a v USA?

V Norsku je nutné složit jazykovou zkoušku a zkoušku z klinických předmětů. Pracovní povolení je vystavené na základě potvrzení nabídky některé z norských nemocnic. To je třeba zařídit osobně. Když je zájem z norské strany, všechny byrokratické bariéry se lámou. Těžší je, když se člověk tlačí sám. Zkoušky v USA jsou oproti těm norským podstatně náročnější, jak vědomostně, tak i finančně. Testy mají několik stupňů. Step 1 – basic science, Step 2 – clinical science exam, TOEFL, CSA – clinical skill assessment exam, Step 3 – computer based patient management exam. Absolvování některého z rezidentských programů je nevyhnutelné a trvá 2-5 i více let.

* Co tyto programy konkrétně obnášejí?

Jde o zkoušky potřebné k zařazení do tréninkového programu a k možnosti dostat licenci lékaře. Step 1 – anatomie, fyziologie, biochemie, statistika, psychologie, farmakologie, mikrobilogie. Step 2 – zkouška více klinicky zaměřená na všechny hlavní odbory medicíny, jako je chirurgie, interna, gynekologie, psychiatrie, pediatrie, ENT. Step 3 – závěrečná zkouška z managementu pacienta. Lékař navíc skládá tzv. Clinical Skill Assessment Exam (CSA), kde musí prokázat, že dovede komunikovat s pacienty, má profesionální přístup a umí určit diagnózu. Je to doslova divadlo. Najatí herci představují pacienta a hrají velmi věrohodně. Máte přesně vyměřený čas, během kterého musíte položit správné otázky a sepsat nález. Ještě před získáním CSA skládáte jazykový test TOEFL. Jako lékař musíte uspět alespoň na 80 procent.

* Americké úřady vaši kvalifikaci neuznaly. To je běžné, že Spojené státy neberou vzdělání druhoatestovaného lékaře z Evropské unie?

Ve Spojených státech neuznají žádnou zahraniční praxi. Výjimku mají Kanaďané. Uznají univerzitu, pokud člověk splní počet výukových hodin. Školení musí uchazeč absolvovat v akreditované nemocnici na území USA. Existují výjimky, například pro nositele Nobelovy ceny apod. To se mě tedy zdaleka netýká. Osobně znám případ lékaře, kterému kvalifikaci úřady uznaly. Šlo o uznávaného chirurga, vědce, který napsal přes 300 publikací, spolupracuje řadu let s americkými chirurgickými klinikami. I tak ale veškeré vyřizování stojí spoustu peněz (potřebujete právníka) a času (2-3 roky jednání s úřady).

* Takže zahraniční lékař začíná ve Spojených státech téměř od nuly. Vy pracujete v Allegheny General Hospital v Pittsburghu jako rezident. Co si má člověk pod tím pojmem představit?

Rezident je lékař po skončení lékařské fakulty. Rezidentura je vlastně trénink v oboru, který si absolvent vybral. Trvá 2-5 let, další možnosti specializace jsou označované jako fellowship. Například v chirurgii trvá základní program pro všeobecnou chirurgii pět let v nemocnici, která je akreditovaná a poskytuje dostatečnou škálu výkonů. První rok je označován jako intership. Další dva roky pracuje lékař jako resident junior. Zodpovědnost roste s přibývajícími lety výcviku. Tzv. senior residents jsou velmi samostatní, řeší všechny případy ve spolupráci s „attending surgeon“. Rezidenti operují všechno, mají dlouhou pracovní dobu, mnoho povinností. Trénink je abnormálně náročný. Lékaři spí v nemocnici, musí být na telefonu, dohlíží na celý chod servisu. Dále se člověk může specializovat v rámci tzv. felowship tréninku (trvá 1-3 roky). Fellowship nabízí specializaci, pro některé odbory nutnou (například dětská chirurgie, cévní chirurgie). To také zvyšuje cenu chirurga na trhu. Dostat se do tohoto programu je těžké. Do nemocnice Allegheny General Hospital se ročně hlásí 800-1200 lidí, kteří mají o rezidenturu zájem. Komise přitom vybere a pozve na interview zhruba 125 z nich. Program je však otevřený jen pro čtyři zdravotníky. Já pracuji jako rezident v rámci General Surgery Residency Program. Díky předchozí praxi bylo moje školení zkrácené na tři roky. To je maximum úlev, jichž je možné dosáhnout.

* Pokud chce lékař odejít do zahraničí kvůli lepšímu platovému ohodnocení, kde vydělá více peněz – v Norsku, nebo v USA?

Plat chirurga v Norsku je 500 000800 000 NOK (1,75-2,8 milionu Kč) ročně. Plat chirurga v USA je v průměru 300 000 $ (6,6 milionu Kč) ročně. Daň v Norsku je 40-50 %. Daň v USA je 20-30 %.

* Z hlediska platu je tedy mnohem výhodnější pracovat ve Spojených státech.

Rozhodně. Možná se mýlím, ale Spojené státy nabízejí nejvyšší průměrné platy pro lékaře vůbec.

* A co sociální zázemí? Kde má lékař více sociálních výhod?

Norsko je v tomto směru mnohem vstřícnější než Spojené státy. Na prvním místě se zaměstnavatel snaží, aby lékaři a sestry měli příjemné moderní pracovní prostředí, minimum stresu, minimum pracovních hodin, velmi dlouhé dovolené a rekondiční pobyty (dovolené 5-8 týdnů, pro anesteziology a rentgenology až do 3 měsíců). V USA je každý lékař samostatnou jednotkou, která pracuje na sebe. Tlak prostředí, konkurence a pacientů je velký. Pracovní podmínky jsou druhořadé. Lékaři mají obrovské pracovní nasazení a vybrat si mohou jen krátké dovolené. Já mám nárok jen na tři týdny ročně. Pokud lékař ve Spojených státech nemá pacienty, nevydělává. Pokud neoperuje, nevydělává. Kolik odoperuje, tolik vydělá. Nejde ale jen o peníze. Práce ve Spojených státech otevírá různé životní možnosti.

* Jaká je teď vaše každodenní práce? Je hodně odlišná od toho, na co jste byl zvyklý v nemocnici na Slovensku?

Je to naprostý rozdíl. Američtí pacienti jsou velmi nároční, vyžadují mnoho informací, péče a času. Na Slovensku mi stačilo, když jsem pacientovi řekl – tak zítra operujeme. Tady se lékař věnuje pacientovi před operací nejméně půl hodiny. Lékař musí odpovědět na kupu otázek, které nemocného zajímají. Práce je zde velmi časově náročná. Pracovní doba od čtyř ráno do sedmi, osmi večer. Každý den. Rezidenti víkendy neznají. Podle nového zákona je limitovaný počet hodin v týdnu (80 hodin – naštěstí!). Každý rezident by tak měl mít v průběhu sedmi dnů 24 hodin volno. Většinou se to snažíme respektovat, protože dodržování těchto pravidel se přísně kontroluje a hrozí, že nám program mohou zavřít, respektive zrušit. V Allegheny General Hospital je medicína na špičkové úrovni. Je zde vše, co může lékař pacientovi v současnosti na této planetě poskytnout.

* Jste nyní po profesní stránce spokojený? Dovedete si ještě představit, že byste zase pracoval jako lékař na Slovensku?

Myslím, že ano. Chyběl by mi ale fungující systém zdravotnictví, technické vybavení nemocnic a možnosti osobního rozvoje. Spádové oblasti na Slovensku jsou oproti americkým poměrům malé. Vždyť jen tzv. Pittsburgh area má spádovost skoro čtyři miliony obyvatel, což představuje téměř celkový počet Slováků. Odvykl jsem systému protekce, kdy je potřeba mít někde někoho známého, aby člověk vyřídil běžné žádosti. Naštěstí nemusím sledovat politiku, která je stejně špinavá na Slovensku i v USA. Jsem však na Slovensko hrdý. Jsem hrdý na to, kam země směřuje a čeho už dosáhla. Držím palce i českým zdravotníkům. Mám v Česku mnoho dobrých přátel i kolegů. Spolupracuji na výzkumu šíření rakoviny tlustého střeva s chirurgickým oddělením motolské nemocnice a rád se do Prahy vracím.

Iva Bláhová

Ohodnoťte tento článek!