Ve středu se z primářky měním v úředníka


 

Vedoucí lékařka a ředitelka Ústavu lékařské kosmetiky MUDr. Miroslava Pelechová drží úřední středy

Ústav lékařské kosmetiky (ÚLK) založený v roce 1959 je nejstarším zařízením zaměřeným na oblast estetické medicíny. Již v době socialismu mu byl přiznán statut zařízení provádějícího nadstandardní estetické výkony.

Ač téměř k nevíře, na tehdejší politické poměry se jednalo již v té době o výkony placené. Po roce 1989 prošel ÚLK několika nelehkými etapami, které se naštěstí podařilo „ustát“. Jak se daří dnes tomuto nestátnímu zdravotnickému zařízení a dámě, která stojí v jeho čele?

* Zaměstnancem ÚLK jste od roku 1994 a byla jste svědkem několika zmiňovaných „obtížných období“ instituce. O co se přesně jednalo?

Ústav lékařské kosmetiky byl v povědomí veřejnosti několik desetiletí – od roku 1959 do roku 1996 – spojen s pražským Palácem Adria v Jungmannově ulici. Zhruba od roku 1990 u nás začala vznikat také další soukromá zařízení specializující se na estetickou medicínu, my jsme však mohli „těžit“ z dlouhé tradice a výhodou byla i zvučná jména odborníků, kteří tvořili lékařský tým ÚLK.

Nově vznikající konkurence samozřejmě nebyla hlavní „komplikací“. V polovině 90. let prošel Palác Adria rekonstrukcí směřující k tomu, že se nadále bude jednat o budovu spíše bankovně-úřední. Tomu odpovídají logicky jiné normy a podmínky než pro zdravotnické zařízení, nemluvě následně o předpokládané výši nájmů. Pro zdravotnické zařízení, které v souvislosti s nabízenou šíří služeb vyžaduje nemalé prostory, se nájem stává poměrně významnou nákladovou složkou.

Z těchto důvodů jsme se v roce 1996 přestěhovali do vhodnějších prostor v areálu pražského kláštera Na Slovanech, v Emauzích, kde do té doby působila I. kožní klinika VFN Praha. Spojení rozšiřující se nabídky zařízení poskytujících služby estetické medicíny a změna adresy pro nás v té době znamenaly jistě určitou ztrátu klientů.

* Přestěhováním ústavu a ztrátou části klientely však problematické období ÚLK nekončilo…

V té době začal ÚLK navíc zápasit se skutečností, že si na sebe vzal mnohem větší objem finanční zátěže spojené např. s nákupem vybavení, než bylo bez komplikací možné ufinancovat. Kolem roku 2000 se situace vyhrotila natolik, že se ústav dostal do konkurzu.

Záhy se však podařilo především díky spolupráci se správcem konkurzní podstaty zařízení zachránit a prodat z konkurzní podstaty i s ochrannou známkou, čímž byla další existence ústavu udržena. Obtížné období jsme překlenuli a po čase jsme se opět vrátili do „přijatelných“ čísel a začali jsme rovnoměrně existovat, aniž bychom ztratili punc komplexnosti a návaznosti služeb.

* Působíte na postu ředitelky ústavu. Na jaké problémy jako nestátní zařízení nejčastěji narážíte?

Řešíme obdobné problémy jako ostatní nestátní zařízení. Všechny investice musejí být promyšlené, počítat musíte se všemi nákladovými položkami, a pokud zařízení obecně nedokáže splácet, nikoho to nezajímá. Navíc s sebou nesete zodpovědnost za zaměstnance a z toho plynou další odvody. Většinu relativně nevelkých zařízení v současné době asi „děsí“ vidina toho, že projde návrh placení 14 dnů nemocenské zaměstnavatelem v případě menších organizací.

Tento fakt by pro nestátní zařízení skutečně představoval obrovskou zátěž. Nákladové položky se neustále zvyšují a společně se všemi obdobnými navrhovanými úpravami doléhají na všechna zařízení plnou silou. Klientela našeho zařízení je zhruba z 80 % tvořena českou populací, z toho více než polovina je mimopražská – pro ty je samotná cesta spojena s vynaložením nemalé finanční částky…

Pokud my budeme v závislosti na rostoucích nákladech zvyšovat ceny, dostaneme se na položky pro naši klientelu neúnosné. Je nutné si uvědomit, že u nás klienti „nehledají“ vždy nadstandard estetické medicíny, ale obracejí se na nás také s problémy běžnějšího rázu. V těchto případech je naším nadstandardem ČAS – čas pro konzultaci problému a hledání jeho řešení.

Pro řadu klientů je také čas důvodem, pro který jsou ochotni konzultaci uhradit. Abych se ale vrátila k otázce: doléhají na nás obdobné problémy a okolnosti jako na ostatní menší a střední podniky… obrovská daňová zátěž a plány typu zmiňovaného návrhu přenesení povinnosti hrazení pracovní neschopnosti na zaměstnavatele apod.

To považuji za kroky a rozhodnutí, jak pomaličku ale jistě nestátní podnikání udusit. Buď bude ceník vašich služeb pro klienty již nereálný, nebo bude váš podnik balancovat neustále na hranici přežití.

* Co považujete za největší interní problém ředitele?

Nevím, zda to nazvat právě problémem, ale jako ředitel musíte věnovat významnou část času a energie administrativě, komunikaci s veškerými institucemi, musíte dokázat sestavit tým schopných lidí, lidí ochotných se dál učit, lidí, kteří budou vstřícní k pacientům a kdykoli zapomenou jakýkoli svůj osobní problém před dveřmi ústavu.

Není to zcela jednoduchý úkol a dalo mi poměrně dost práce, aby ten tým – počínaje recepcí, přes střednězdravotnický personál až po lékaře – byl kompaktní, aby se společně vzájemně respektovali, chovali se ve svém pracovním prostředí tolerantně apod. Aby se nám tady společně dobře žilo a pracovalo, a to vše se pak automaticky obrací ve skutečnost, že se společně intenzivně snažíme poskytnout klientům maximum toho, co umíme, v nějaké vyrovnané kvalitě.

* Má váš ústav smlouvy s pojišťovnami?

Nemá. Služby, které my poskytujeme, vyčíslují pojišťovny jako nadstandardní.

* ÚLK v Jungmannově ulici ale poskytoval své klientele i celou řadu běžných služeb, kde by případná spolupráce s pojišťovnami možná pravděpodobně byla?

Pojišťovnám partnerství vnutit nemůžete. Smlouvu buď dostanete, nebo ne, ale neexistuje varianta, podle které si můžete říci „já to chci a já to budu mít“. Mezi chtít a moci je bohužel poměrně velká diference a pojišťovny u nás prakticky „všechno mohou a málo chtějí“.

* V jakém poměru jste v rámci pracovního dne ředitelka a lékařka?

Musím přiznat, že jsem se naučila být lepším úředníkem, než jsem byla na začátku. Naučila jsem se oddělovat chvíle, kdy jsem primářka a kdy ředitelka-úředník. Vyčlenila jsem si středu jako úřední den, kdy, stejně jako ostatních institucích, úřaduji, řeším personální otázky… věnuji se cele chodu ústavu. Velmi stručně: od… do jsem primářka, před a po jsem úředník a ve středu jsem pouze úředník.

* Narážíte jako žena-úředník v komunikaci s jednotlivými lidmi či institucemi…?

V rámci komunikace s institucemi – od hygieniků po lékařskou komoru – si zatím rozhodně nemohu stěžovat na žádné potíže, neochotu, naschvály apod. A to jako úředník-ředitel a navíc žena. Co se týká komunikace přímo v oboru, zde to vidím také jako naprosto bezproblémovou záležitost.

Nepoznala jsem, že bych měla jakýkoli handicap jako žena, a myslím si, že by tomu tak nebylo ani v případě, kdyby zde seděl muž. V tomto zařazení a v našem oboru to rozhodně nemá nikdo ani lehčí, ani těžší pouze v závislosti na skutečnosti, zda je muž či žena.

* Objevila jste u sebe – jako u paní ředitelky – nějakou vlastnost, kterou jste na sobě jako lékařka neviděla?

Rozhodně jsem se utvrdila v přesvědčení, že pravidla, která jsou nastavená pro všechny, platí skutečně pro všechny v budově. Dále jsem se naučila, že dohoda je možná vždycky a konflikt je zbytečný. Pokud je dohoda výsledkem jakési asertivity obou stran a vysvětlíme si všechna hlediska, pak lze ke vzájemné dohodě dojít. A jak jsem již řekla, naučila jsem se „za pochodu“, že ve chvíli, kdy jsem ředitelka, nejsem lékař a naopak.

MUDr. Miroslava Pelechová

Fakultu všeobecného lékařství Univerzity Karlovy ukončila státními rigorózními zkouškami v roce 1985. V oboru dermatovenerologie se jako zaměstnanec OÚNZ Beroun a později OÚNZ Praha 4 školila v rámci předatestační přípravy na I. kožní klinice FVL UK. Od roku 1987 byla zaměstnancem I. kožní kliniky. Atestaci I. stupně v oboru dermatovenerologie složila v roce 1989.

Specializační nástavbovou atestaci v oboru korektivní dermatologie získala v roce 1994. Od roku 1994 do ledna 1999 pracovala v Ústavu lékařské kosmetiky. Se souhlasem zaměstnavatele současně pracovala na částečný úvazek v Institutu pro další vzdělávání lékařů a farmaceutů (IPVZ) na katedře korektivní dermatologie.

V polovině roku 2000 byla oslovena konkurzní správkyní s nabídkou pozice vedoucího lékaře ÚLK. Od listopadu 2000 působí jako primářka ÚLK. Poté, co došlo k prodeji ústavu novému majiteli konkurzním správcem z konkurzní podstaty, setrvala v ÚLK na pozici ředitelka – primářka. Další vzdělání: makléřská zkouška o cenných papírech včetně opčních obchodů (1998).

Martina Pelikánová

Foto: Josef Žáček

Ohodnoťte tento článek!