Naděžda Chorkovská: Dáma na kolejích

Naděžda Chorkovská: Dáma na kolejích

„O feminismu, rovnoprávnosti a rovných příležitostech mužů i žen se nesmí mluvit. Musí se to především důsledně praktikovat!“ s úsměvem říká Ing. Naděžda Chorkovská, ředitelka Železničního zdravotnictví Českých drah, a. s.


Naděžda Chorkovská: Dáma na kolejích

 

ŽELEZNIČNÍ ZDRAVOTNICTVÍ

„O feminismu, rovnoprávnosti a rovných příležitostech mužů i žen se nesmí mluvit. Musí se to především důsledně praktikovat!“ s úsměvem říká Ing. Naděžda Chorkovská, ředitelka Železničního zdravotnictví Českých drah, a. s.

České dráhy jsou velkým podnikem, jedním z největších zaměstnavatelů v republice. Zaměstnanci si zaslouží kvalitní lékařskou péči. ŽZ existuje téměř ve všech vyspělých evropských zemích. U nás vzniklo po válce, v 50. letech bylo zrušeno, ale začaly se množit nehody na železnici, způsobené více či méně lidským faktorem.

Stávalo se, že na různých pozicích pracovali lidé neodpovídajících vlastností a nevyhovující smyslové způsobilosti, kteří se tam dostali bez kvalifikovaného lékařského posouzení. Pod tlakem této skutečnosti bylo zařízení zase obnoveno.

■ Mohla byste nám pojem železniční zdravotnictví vysvětlit?

Železniční zdravotnictví je odštěpný závod Českých drah, a. s. Jeho úkolem je zajišťovat komplex závodní preventivní péče pro železniční zaměstnance a pro zaměstnance externích zaměstnavatelů, diagnostickou a léčebnou zdravotní péči o železniční zaměstnance s možností doplňkového poskytování uvedených služeb externím subjektům. Železniční zdravotnická zařízení nabízejí zajištění komplexu služeb vyžadovaných na zaměstnavatelích platnými zákony způsobem, který vyhovuje požadavkům české legislativy i doporučením EU.

■ Jaký obor jste vystudovala a jak jste se k této práci dostala?

Můj muž mi říká, že jsem se narodila na kolejích se švelem pod hlavou. Můj táta dlouhá léta sloužil na dráze a já jsem část svého dětství vyrůstala na nádraží. Ale vážně. Téměř čtyři roky jsem pracovala na tehdejší Generální inspekci Českých drah (tehdy to ještě byla státní organizace) jako systémový specialista, analytik.

Potom jako poradce v úseku prvního náměstka generálního ředitele ČD, a. s. a pro předsedu dozorčí rady ČD, a. s. Je o mně známo, že jsem takový technicko-ekonomický vyvrhel z lékařského příbuzenstva. V podstatě jenom z trucu jsem šla studovat techniku, ačkoliv mě rodina nutila do medicíny. Sestra je lékařka, dcera je lékařka, zeť je lékař, bratranec je lékař, neteř je lékařka, kolem samý doktor. Takže teď se mi to vrátilo zpátky.

■ ŽZ představuje Železniční nemocnici v Praze a p2t železničních poliklinik. Jaký status polikliniky mají?

Železniční nemocnice a pět železničních poliklinik jsou nestátní zdravotnická zařízení (registrovaná podle zákona 160/1992 Sb. v platném znění o zdravotní péči v nestátních zdravotnických zařízeních, a to od roku 2000), jejichž provozovatelem je právnická osoba ČD, a. s.

Tato zařízení zajišťují dlouhodobě dobře dostupné komfortní ucelené služby kvalifikovanými odborníky různých lékařských oborů v jednom místě a mají zkušenosti s poskytováním závodní preventivní péče pro podniky různého zaměření. Dostupnost zdravotnických služeb železničního zdravotnictví na většině území České republiky představuje výhodu v nabídce služeb závodní preventivní péče pro zaměstnavatele.

■ Železniční nemocnice byla zařazena do privatizačního projektu, přesto nakonec nebyla zprivatizována. Proč?

Železniční nemocnice je součástí obchodní společnosti ČD, a. s., která je jako právnická osoba jejím provozovatelem. Privatizovaly se ale některé železniční polikliniky. Byla to chyba, protože si myslím, že právě ta koncentrovaná péče praktického lékaře a specialistů je užitečná. Potřebujete očaře, ušaře, neurologa, protože jde o specifické otázky profesí na dráze, a to nejen u preventivních prohlídek, a máte je na jednom místě.

Včetně laboratoří. Takže pacient nemusí kvůli vyšetřením běhat z místa na místo. Myslím si, že když dráhy vybavily polikliniky, tak je i mohou provozovat. Je to služba nejen pro jejich zaměstnance, ale i pro ostatní občany. V nemocnici v Italské ulici v Praze se dnes léčí zhruba 25-30 % vlastních zaměstnanců drah, 70 % tvoří vnější klientela. Je to podobné jako třeba s vojenskými nemocnicemi.

Ing. Naděžda Chorkovská

* 16. 11. 1948 v Klášterci nad Ohří

● Absolventka Stavební fakulty ČVUT Praha (obor vodní stavby a vodní hospodářství se zaměřením na speciální zakládání staveb).
● Postgraduální studium ukončila na Pedagogické fakultě UK (technická angličtina, pracovní psychologie, politická ekonomie).
● Zajímavé pracovní zkušenosti: hlavní stavbyvedoucí a vedoucí analytička u firmy Bauer Spezialtiefbau v SRN, analytička při zakládání přistávacích a vzletových drah ve Spojených arabských emirátech.
● Od roku 1998 poradkyně GI pro systémovou analýzu a zvláštní procesy na Generální inspekci ČD, od r. 2003 poradkyně GŘ a předsedy dozorčí rady ČD, a. s., od r. 2005 ředitelka Železničního zdravotnictví, o. z., ČD, a. s.
● Je vdaná. Dcera Zuzana pracuje jako všeobecný a plastický chirurg ve Spojených státech amerických.

■ Nehrozilo někdy zrušení nemocnice, která díky své výhodné poloze v centru Prahy mohla být zajímavá pro nejrůznější firmy, jež se zdravotnictvím nemají nic společného?

Dle mých informací (jež mám i díky tomu, že jsem skoro čtyři roky pracovala na Generální inspekci Českých drah), zrušení nemocnice hrozilo v letech 1995 až 1998. Byla to taková koncentrovaná akce, kdy vystěhování hrozilo třeba i VFN Praha na Karlově náměstí. Myslím, že se můžeme domnívat, že to bylo ze stejných důvodů, tedy získat lukrativní pozemky a domy uprostřed města bez ohledu na to, kam pacienti, ale třeba i studenti lékařské fakulty, budou jezdit.

■ ŽZ zajišťujete komplex závodní preventivní péče pro železniční zaměstnance, pro zaměstnance externích zaměstnavatelů, diagnostickou a léčebnou zdravotní péči o železniční zaměstnance. Železničářů je však stále méně… Jaký je poměr pacientů?

Se změnou financování, vznikem zdravotních pojišťoven a zákonem zajištěnou svobodnou volbou lékaře se ŽN a ŽP staly otevřenými zdravotnickými zařízeními pro všechny pojištěnce. Například v ŽP Plzeň tvoří zaměstnanci ČD, a. s. zhruba 12 procent klientely.

■ Jaká jsou typická onemocnění železničářů?

V době do roku 1992, kdy přešla krátkodobá posudková péče pod obvodní správu sociálního zabezpečení, nebylo statisticky zjištěno žádné onemocnění, které by se mohlo označit jako specificky související s prací na železnici. Výskyt takzvaných civilizačních onemocnění se nevymyká z průměru ostatního obyvatelstva. V dopravě však obecně narůstá stresových situací, zátěže jsou rozhodně větší, než bývaly dřív.

Preventivní prohlídky se týkají všech specifických oborů na dráze, nejenom strojvůdců, ale také třeba výpravčích či posunovačů, lidí v provozu, kteří vcházejí do kolejiště. To znamená, že tito lidé musejí mít dobrou orientaci, musejí dobře vidět, slyšet a bez problémů se pohybovat.

Ale to se netýká jen těchto specifických profesí na železnici. Podle nově schváleného zákona o provozu na pozemních komunikacích se to bude týkat i řidičů v dálkové dopravě. Budou muset mít např. vyšetření elektroencefalografem. Myslím si, že je to úplně na místě, protože zodpovědnost strojvůdců a řidičů je stejně velká.

■ Máte také oddělení preventivní péče, kde se dělají preventivní prohlídky stanovující způsobilost pro výkon povolání. Máte zde k dispozici téměř všechny ambulantní obory. Jakými vyšetřeními železničáři procházejí?

V tomto tématu je třeba rozlišit preventivní prohlídky v rámci závodní preventivní péče a preventivní prohlídky stanovené zákonem č. 48/1997 o veřejném zdravotním pojištění. K posouzení zdravotní způsobilosti k práci je zapotřebí celá škála odborností, posouzení musí být komplexní.

■ Jaké má železniční nemocnice vybavení diagnostickými přístroji?

Nejenom nemocnice v Italské má velmi dobré vybavení (je potřeba jej ovšem stále obnovovat, aby bylo nadčasové), ale i ostatní polikliniky – když to vezmu od Ostravy přes Olomouc až po Plzeň, kde je jedna z největších a nejlepších železničních poliklinik. Paní ředitelka Němcová z ní vytvořila jednu ze špičkových poliklinik v rámci celého plzeňského kraje. Když uvážíme, že Plzeň je univerzitní město, kde má lékařská fakulta dlouhou tradici, tak si myslím, že je čím se chlubit.

■ A nekonkurují si s fakultní nemocnicí?

Železniční poliklinika je velice konkurenceschopná. Já jsem si ji prošla jako inkognito návštěva, abych si sama mohla udělat obrázek, jak tam zacházejí s pacienty a jaký je normální provoz. Musím říct, že jsem byla nesmírně příjemně překvapena. Pořádek, vlídné zacházení s pacienty, to už jsou takové pevné indikátory, že je tam možné personálu důvěřovat. Když jsem si to pak prošla i zevnitř v roli ředitele ŽZ, viděla jsem, že obě misky vah jsou opravdu velice dobře vyvážené, ku prospěchu pacienta.

■ Jak je to s financemi?

Vzhledem ke kázni, kterou projevují ředitelé jednotlivých železničních zdravotnických zařízení, na tom železniční zdravotnictví finančně není špatně. Máme tady ale jednu bolest, a to je pražská železniční nemocnice. Nikoli kvůli kvalitě, ale protože zdravotní pojišťovny platí jinak nemocnice a jinak polikliniky. Když to vezmu zhruba, tak poliklinika dostává za jeden bod asi o 15 % víc než nemocnice.

Pokud by to byla typická nemocnice, ani by nám to tolik nevadilo, ale třeba pražská železniční nemocnice v podstatě není nemocnice, je to poliklinika s lůžkovým oddělením, protože 80 % výkonů se děje v ambulancích, tedy poliklinickým systémem. A jsou automaticky o 15 % méně hodnoceny než jiné polikliniky.

Tady je však zase výhoda sdruženého železničního zdravotnictví, protože všechny polikliniky plus nemocnice tvoří jeden celek, jeden odštěpný závod, jehož garantem jsou České dráhy jako takové. Takže jsme schopni všechno zkoordinovat a provázat. Ale faktem je, že opravdu málokterá nemocnice má jen 10 až 20 % nemocničního provozu na 80 % poliklinického.

■ Myslíte, že žena to má v takovéto manažerské pozici těžší než muž?

Na tuto otázku jsem naposledy odpovídala zhruba v roce 1988 do podnikového časopisu firmy Bauer Spezialtiefbau v Německu, kde jsem tehdy pracovala. Tak zhruba přeložím, co jsem tam tehdy řekla: Pro řízení je třeba mít kupu energie a dost velkou dávku humoru, správně prošpikovaného ženským zmijím jedem, a snažit se jednat bez ješitnosti.

Markéta Mikšová

Foto: archiv Ing. Chorkovské**

Ohodnoťte tento článek!