Věra Kleplová: Mými učiteli byli a jsou moji pacienti

Věra Kleplová: Mými učiteli byli a jsou moji pacienti

Rychlejší životní tempo, stres, zásadní změny v pohybovém režimu, to vše s sebou nese více nemocných, unavených, nepozorných a impulzivních dospělých i dětí. Pomoci jim dokáže Bodová cvičební metoda, kterou vyvinula MUDr. Věra Kleplová. Stejně účinně lze jejím prostřednictvím docílit zlepšení stavů po úrazu či po operacích pohybového aparátu.


Věra Kleplová: Mými učiteli byli a jsou moji pacienti

PRŮKOPNICE BODOVÉ CVIČEBNÍ METODY

Rychlejší životní tempo, stres, zásadní změny v pohybovém režimu, to vše s sebou nese více nemocných, unavených, nepozorných a impulzivních dospělých i dětí. Pomoci jim dokáže Bodová cvičební metoda, kterou vyvinula MUDr. Věra Kleplová. Stejně účinně lze jejím prostřednictvím docílit zlepšení stavů po úrazu či po operacích pohybového aparátu.

■ U většiny takzvaně zlobivých dětí můžeme pozorovat příznaky lehkých mozkových dysfunkcí (ADHD), pro něž jsou příznačné hyperaktivita, poruchy pozornosti, impulzivita až agresivita, ale i velmi pomalé pracovní tempo. Často pak na této bázi vznikají i poruchy učení. Které děti jimi trpí především?

Těmito potížemi trpí ve větším počtu děti předčasně narozené, ale i s alergiemi a s oslabenou imunitou. Předpokládá se, že 50-70 % problémů děti dědí po svých rodičích, 20-30 % jich vzniká během těhotenství a porodu a 10-20 % především v prvním roce života, nejen v souvislosti s častou nemocností, ale i s odchylkami v psychomotorickém vývoji.

V 80. letech minulého století odborníci uváděli, že lehkými mozkovými dysfunkcemi trpí jedna třetina dětské populace. Průzkum, který jsem provedla, ukázal u předškolní populace z velkoměst drobné odchylky v pohybovém vývoji, jež jsou signálem rozvoje ADHD u více než 80 % jedinců. Jde většinou o děti, které lezly málo nebo vůbec, začaly velmi brzy chodit, rodiče je hodně dávali do ohrádky, hopsadla a chodítka.

Dříve se předpokládalo, že jsou lehké mozkové dysfunkce pouze záležitostí oslabení mozku. Jsem však přesvědčena, že je potřeba řešit problém z celostního hlediska. V posledních osmi letech vyšetřuji děti s ADHD na EAV přístroji. Ukazuje se, že se nejedná pouze o drobné postižení mozku, ale že je třeba upravovat poměry i na jiných orgánech. Nejlépe v kombinaci se cvičením a už od kojeneckého věku.

■ Cvičíte zvláštní technikou, kterou jste nazvala Bodová cvičební metoda. Můžete ji přiblížit ?

Bodová cvičební metoda je reflexní technikou. Z jednoho či více bodů lze navodit správný pohybový stereotyp, tedy komplex pohybů vzájemně na sebe navazujících.

■ Odkdy tuto techniku používáte?

Od roku 1978 a neustále se rozvíjí.

■ Vzpomínáte na svého prvního pacienta, jemuž vaše metoda pomohla?

Samozřejmě, protože díky jeho vnímavosti a za jeho aktivní spolupráce nová reflexně působící Bodová cvičební metoda vznikla. Obrátila se na mě s prosbou o pomoc matka šestnáctiletého hocha, který havaroval na motorce. Výsledkem bylo těžké poranění celého komplexu nervů, jež zajišťují pohyb paže. Přes různé léčebné procedury lékaři uvažovali o amputaci celé paže. S chlapcem jsem cvičila reflexní technikou manželů Bobathových.

Při doteku v určitých místech hlásil větší citlivost a pocit šíření do určitého bodu na periferii. Zpočátku jsem uvažovala o náhodě, ale ukázalo se, že body, ze kterých se vjem „někam“ šíří a kde končí, mají přesná pravidla. V průběhu dráhy vjemu se začal na paži objevovat pohyb. Ve stejné době jsem měla hodně kojenců s poporodním poškozením na nervech paže podobně jako u dospělého pacienta.

Zkusila jsem stejný postup a zjistila, že pohyb vyvolaný z určitých bodů není omezen pouze na část těla, např. paži, ruku, ale reaguje celé tělo. Takže z bodů na noze mohu vybavit pohyb hlavy a horní končetiny, nebo opačně z bodů paže mohu ovlivnit hlavu, trup, dolní končetiny. Každý pohybový celek má svoji zákonitost. Chlapci se nakonec podařilo celou paži, z větší části funkční, zachránit.

■ V roce 1986 jste novou léčebnou formu zaváděla v léčebně Erben v Teplicích. Můžete shrnout poznatky s jejím uplatňováním v praxi?

Do této léčebny se z celého Československa sjíždělo mnoho pacientů s diagnózami dětská mozková obrna a poranění pažního pletence, v různém věku a s různým stadiem postižení. Rehabilitace Bodovou cvičební metodou ukázala, že čím jsou děti mladší nebo mozek více poškozený, tím je pohyb viditelný na více částech těla. Se zlepšením nebo dozráváním mozkové činnosti, pohybové funkce, je viditelná odpověď menší.

Zdůrazňuji „viditelná“. V dospělém věku aktivace pohybových řetězců také existuje (používám ji pro regeneraci), ale není vidět. Sval nebo ruka se nepohnou, cvičenec pouze pociťuje úlevu nebo se zvětšuje rozsah jeho pohybu, např. u skolióz, vadného držení těla, přetížení ze sportu. Jakmile však dojde k úrazu nebo poškození mozku, reaguje dospělý podobně jako kojenec, což lze využít při léčení po úrazech a centrálních mozkových příhodách.

■ Je vaše cvičební metoda podobná jako reflexní technika, kterou používal doktor Vojta?

Ne. Má zcela odlišné pojetí přístupu k pacientovi. Bodovou cvičební metodu je možné provádět v běžném denním režimu, děti se nemusejí svlékat. Je spojena s příjemnou komunikací s dítětem.

■ Ani body, z nichž navozujete správný pohybový stereotyp, nejsou převzaty z techniky doktora Vojty?

Ne. Prvopočáteční soubor bodů určil onen mladý pacient se zraněnou rukou z dopravní nehody. Označil přesné místo, ze kterého vycházel určitý pocit jeho šíření, a místo, kde pocit končil. Postupem doby těchto bodů přibývalo. Jejich škála je široká a pro každého pacienta individuální.

MUDr. Věra Kleplová

● Absolventka Fakulty dětského lékařství UK působila od roku 1962 jako pediatr.
● Pracovala v Pohybové poradně pro okresy Teplice, Česká Lípa a Děčín, ve vedení léčebny Erben a nyní v Pohybovém studiu v Oldřichově (u Duchcova).
● Od roku 1972 cvičí techniku manželů Bobathových, která ji inspirovala k vytvoření Bodové cvičební metody. Vědecký výzkum v tomto směru sice neprováděla, ale konkrétní výsledky práce může doložit na svých pacientech. O své Bodové cvičební metodě přednášela na 24. konferenci o dětské mozkové obrně (Teplice 1993), na VII. sjezdu Společnosti rehabilitační a fyzikální medicíny (Luhačovice 2000), Sympoziu informační medicíny a terapie (Brno 2001), na V. českém pediatrickém kongresu s mezinárodní účastí (Teplice 2002).
● Je autorkou publikací: Jsem zde, očekávaný, žádaný, milovaný – informace o správném vývoji dítěte, Jsem zde, koordinace pohybu, Jsem zde, rodiče a děti – cvičení rodičů a dětí na podkladě techniky manželů Bobathových a Dobré ráno, dobrý den – cvičení (nejen) pro seniory.

 

■ Jsou to tedy body akupunkturní?

Nejsou, i když se to na první pohled zdá. Nemají však tak přesné umístění jako akupunkturní body. Jejich místo se mění u každého pacienta a v čase.

■ Pro koho ještě je, kromě dětí s diagnózou lehké mozkové dysfunkce, vaše Bodová cvičební metoda vhodná?

Pro kojence, děti s velkými zdravotními problémy, například po dětské mozkové obrně, zdravé děti i dospělé. Pomáhá vyvinout, udržet nebo zlepšit nejen pohybové, ale také duševní schopnosti. Například u zdravých dětí se díky této metodě může předcházet mnoha školním problémům – zlepšuje pohybové schopnosti a koordinaci pohybů. Dospělým dokáže pomoci s problémy únavového syndromu, vyčerpání, bolestmi zad, hlavy či skoliózy. Tato metoda se také používá v četných případech léčby poúrazových stavů. Ovšem zdůrazňuji, že vše je přísně individuální.

■ Jakými výsledky se můžete pochlubit?

V případech, kdy rodiče vydrží běh na dlouhou trať a s dětmi dlouhodobě a soustavně cvičí, jsou výsledky velmi dobré.

■ Máte nějaké kontrolní skupiny?

Cíleně vytvořené skupiny nemám. To bych si jako pediatr nikdy nedovolila. Ale nechtěné kontrolní skupiny mohou dobré výsledky mojí cvičební metody potvrdit. Jsou to děti rodičů, kteří nevěřili radám „obyčejného“ obvodního pediatra.

■ S kolika dětmi jste cvičila?

Nikdy jsem to nepočítala. Ale od roku 1962, od kdy pracuji jako pediatr v terénu, jsou jich do dnešního dne tisíce.

■ Bodovou cvičební metodou pracuje pouze vaše Pohybové studio a nikdo jiný nemá právo ji používat. Zasvěcujete někoho do tajů této techniky?

Zatím ne. Ráda bych předala Bodovou cvičební metodu pediatrům v terénu. Sama jsem ji jako terénní pediatr ve svých obvodech uplatňovala. Zde má také největší dopad. Čím dříve se začne se cvičením, tím lepší jsou výsledky. Navíc obvodní pediatr má děti v dlouhodobé péči, a proto také může sledovat jejich vývoj a dlouhodobě na ně působit. Bodovou cvičební metodu by také mohli dobře uplatnit pedagogové, především u dětí v období těsně předškolním a školním.

■ Vaši Bodovou cvičební metodu se tedy může naučit každý?

Nečekejte jednoznačnou odpověď. Po zácviku a jeho kontrole může cvičit rodič i pacient. Ale řídit a vést cvičení Bodovou cvičební metodou nemůže každý. Na to je potřeba znát nejen pohybový vývoj, ale podrobně i vývoj pohybu a dynamiku změn. Používání a proškolování Bodové cvičební metody na úrovni pediatrů bude jiné než na úrovni pedagogů.

■ Uvažujete o proškolování studentů fakult?

Domnívám se, že studenty stačí o metodě pouze informovat. Velmi podstatnou složkou studia k využívání a aplikaci Bodové cvičební metody je možnost dlouhodobého sledování pohybu a jednání každého klienta. K tomu mají podmínky jen pediatři v terénu a učitelé v mateřských školách a školách.

■ Máte podporu při rozšiřování vaší Bodové cvičební metody?

Pokud byl podporou tichý souhlas zkušených vedoucích pracovníků s vysokými odbornými znalostmi, pak ano. Jinak se informace o mé technice šířila pouze ústně mezi pacienty a jejich známými. V současné době se ale situace poněkud mění. V pražském Centru zeleného zdraví při Tělovýchovné jednotě Jižní Město Chodov probíhá od února letošního roku (zatím jednou týdně) cvičení dětí od kojenců po školáky ve skupinkách podle věku a tělesné zdatnosti jednotlivců.

V první části hodiny cvičí celá skupinka pod mým vedením, ve druhé části je prostor věnován individuálním konzultacím. Je to umožněno díky finanční podpoře T-Mobile, protože Bodové cvičení je vysoce nadstandardní metodou, kterou zdravotní pojišťovny nehradí. Každé ze cvičících dětí má svůj vlastní nepřenosný soubor, v němž jsou popsány cviky, které jsou sestaveny podle problémů dítěte a mění se tak, jak se vyvíjejí jeho pohybové schopnosti.

 

Marie Kurková**

Ohodnoťte tento článek!