Žijeme mezi nálepkami

Řada návrhů zákonů nebo vyhlášek vychází z ideologie, nikoliv z věcných argumentů, říká prezident České stomatologické komory Jiří Pekárek…


 

Řada návrhů zákonů nebo vyhlášek vychází z ideologie, nikoliv z věcných argumentů, říká prezident České stomatologické komory Jiří Pekárek

Česká stomatologická komora má služebně nejstaršího prezidenta – Jiří Pekárek působí v této funkci od obnovení komor v roce 1991 a ještě rok předtím byl v čele Lékařské komory stomatologů, předchůdkyně dnešní profesní organizace zubních lékařů. Měl tedy v poměrně vysokém postavení možnost sledovat celý polistopadový vývoj českého zdravotnictví.

Po listopadu 1989 jsme všichni přemýšleli o tom, kudy se bude ubírat další vývoj. Do jaké míry se naplnila vaše očekávání?

Připadá mi, že se vracíme zpátky, že není dán prostor pro svobodné podnikání, a to nejenom v oblasti výkonu svobodných povolání, ale pro svobodné podnikání vůbec – mám na mysli především drobné a střední podnikatele. Je tu velmi mizerná vymahatelnost práva a právní cítění řady politiků nebo úředníků je velmi nízké. Je to ko- neckonců vidět na mnoha ministerských vyhláškách, které jsme napadali my nebo poslanci a které podle našeho názoru byly v rozporu s vyššími právními předpisy. Připadá mi, že řada návrhů, ať už zákonů nebo vyhlášek, vychází z určité ideologie, nikoliv z věcných argumentů. Možná že je to dáno tím, že programy politických stran jsou hodně ideologické a nevycházejí ze znalosti práva, ekonomiky nebo dokonce holých faktů.

Samozřejmě k tomu vede rozpolcenost daná množstvím politických stran ve sněmovně a v senátu, protože ať už to byla koaliční vláda takzvaně pravicová, nebo ať už je to současná smíšená koaliční vláda, má velmi těžkou pozici, zvláště může-li se ve sněmovně opřít o velmi malou většinu, v současnosti danou jedním hlasem. Ale ani v minulosti to nebylo výrazně jinak. Když se ODS s ČSSD pokoušela prostřednictvím opoziční smlouvy zavést většinový systém, byl jsem nepřítelem takového postupu.

Připadalo mi, že v pozadí je určité rozdělení statků, trafik a podobně. Nyní se začínám přiklánět k tomu, že by většinový systém měl být v nějaké podobě zaveden, aby vítězná strana, eventuálně strany vítězné koalice měly větší sílu udělat zásadní kroky, které by nasměrovaly naši republiku dopředu v Evropské unii. To je v současné situaci téměř nemožné.

Co by se mělo řešit vnitropoliticky?

Jsou zde některé důležité reformní kroky, jako otázka důchodového systému a veřejného zdravotnictví, které by se měly připravit za účasti všech demokratických stran, nelze k nim přistupovat jenom silou, zvláště pokud by se koalice mohla opřít jen o malou většinu v parlamentu. A problémy důchodového zabezpečení i zdravotního pojištění mají stejné kořeny – zmenšuje se produktivní podíl populace. Zlepšuje se zdravotnictví a prodlužuje se délka života, ale ne všichni se dožívají více let v plném zdraví. Právě zde se musí vynakládat obrovské množství prostředků na to, abychom udrželi trend zlepšování zdravotního stavu obyvatel – život by neměl být jenom dlouhý, ale také plnohodnotný. Obávám se, že finančních prostředků pro tyto účely nebude dostatek, protože úzká část produktivní populace nebude schopna zajistit seriózní život svých starších spoluobčanů. Pokud to nevyřešíme během několika let, může dojít k jakémusi mezigeneračnímu souboji a vzpouře produktivní generace. Jestli mladší lidé utečou jinam, kde budou podmínky lepší, nebo to dají najevo jiným způsobem, to nevím, ale současný systém není dlouhodobě udržitelný. Chápu, že sociální demokracie má určitý program, se kterým vstupovala do voleb a vyhrála je, ale v ekonomické oblasti je špatný a sociální demokracie ho bude muset změnit. Bylo by zapotřebí, aby demokratické strany ve dvou letech, která zbývají do voleb, daly dohromady experty a připravovaly důchodový a zdravotnický systém tak, aby mohl být brzy po volbách nasazen.

Jaké kompetence byste přisoudil ministerstvu zdravotnictví?

Já bych šel výš. Vláda by měla zajistit v souladu s programem stran, které v ní jsou, určitou sociální jistotu pro obyvatele. To je otázka důchodů, nemocenské, přístupu ke zdravotní péči. To všechno spolu souvisí a dovedu si představit, že by opět existovalo jakési ministerstvo sociálních věcí a zdravotnictví, nebo spíš ministerstvo sociálních jistot. A jednou z těch jistot je dostupnost zdravotní péče. Tu lze zajistit tak, jak jsme tomu byli zvyklí za socialismu, že všechno patří státu, který všechno provozuje a organizuje, což ovšem pořádně neumí. Nebo druhou cestou, že stát stanoví určitá pravidla, která zakotví v legislativě, nechá si určitou kontrolní pravomoc nebo možnost vytvářet subjekty, které kontroluje, a tím si strašně odlehčí od úředních věcí, provozovatelských kompetencí a podobně. Ale dneska už je ministr jenom osobou, která je dosazena do určité dané hierarchie, do určité předem formované role. Myslím, že by bylo potřeba změnit úlohu jednotlivých hráčů v systému.

JIŘÍ PEKÁREK:

– narozen 1952

– lékařskou fakultu Univerzity Palackého v Olomouci absolvoval v roce 1976

– 1976 až 1990 sekundář, samostatně pracující lékař a odborný asistent na dětské stomatologické klinice 2. LF UK a FN Motol

– 1990 až 1996 přednosta stomatologické kliniky 3. LF UK

– od roku 1996 privátní praxe

– od dubna 1990 do září 1991 prezident Lékařské komory stomatologů, poté opakovaně prezidentem České stomatologické komory

– rozvedený, tři synové

Předplatitelé ZDN najdou celý článek >.

Martin Tarant, Zdravotnické noviny

Ohodnoťte tento článek!