Cesta na Západ a zase zpět

Začínala jako zdravotní sestra v pražském IKEM. Po mateřské dovolené odjela do USA, kde založila firmu, která zprostředkovává práci zdravotníkům v zahraničí. Před čtyřmi roky se vrátila zpět a založila tu českou pobočku. Simona Zavřelová zná dobře nejen britské a americké zdravotnictví; zajišťuje práci i v Saúdské Arábii….


 

Čeští zdravotníci dávají přednost krátkodobým kontraktům v zahraničí, říká Simona Zavřelová.

Začínala jako zdravotní sestra v pražském Institutu klinické a experimentální medicíny. Po mateřské dovolené odjela do USA, kde založila firmu, která zprostředkovává práci zdravotníkům v zahraničí. Před čtyřmi roky se vrátila zpět a založila tu českou pobočku. Simona Zavřelová zná dobře nejen britské a americké zdravotnictví; zajišťuje práci i v Saúdské Arábii. Připouští, že na počátku se potýkala s určitou nedůvěrou některých zástupců českých nemocnic. „Dnes už si uvědomi-li, že se jim lékaři a sestry zase brzy vrátí. Čeští zdravotníci nemají ve zvyku se za prací odstěhovat natrvalo.“

Vstupem do EU se otevřely hranice především pro práci v Británii a v Irsku. Očekávali jste vyšší nebo nižší zájem lékařů o práci v těchto zemích?

Očekávali jsme přibližně takový zájem, jaký se ukazuje. Po vstupu do EU se poptávka po práci v zahraničí trochu zvýšila, ale stále se setkáváme se stejným problémem jako dříve. Lidé chtějí za prací vyjet ven, ale neumějí dostatečně anglicky. Když se dozvědí podmínky nemoc-nic, zjistí, že po jazykové stránce na ně nestačí.

Takže měla pravdu bývalá ministryně Marie Součková, když před časem řekla, že českých lékařů, kteří umějí vládnout anglicky slovem a písmem, je velmi málo?

Není jich málo, ale není jich tolik, kolik západní země čekaly. Lékaři umí angličtinu dobře pasivně – dovedou si přečíst odborné texty. Komunikační znalost jazyka však mají většinou ti, kteří už v zahraničí byli. Sestry nebo lékaři, kteří tuto zkušenost nemají, bojují s nejistotou postavit se před pacienta a začít s ním an-glicky mluvit.

V jaké chvíli zdravotník zjistí, že jeho angličtina není dostačující?

Buď poté, co mají skládat naše orientační jazykové testy, nebo po oficiálních testech – IELTS pro Británii a TOEFFL ve Spojených státech.

Zaměstnavatelé ve státech EU nesmí pro přijetí uchazeče z jiného členského státu klást podmínku složení jazykového testu. Proč tomu tak je?

Takové nařízení by v rámci Evropské unie mohlo být diskriminující. Když by sem přišel britský zdravotník, tak bychom po něm také nepožadovali složení zkoušek z českého jazyka. Zaměstnavatel si ale jazykovou znalost ověřuje nepřímo. Uchazeč, který může doložit absolvování mezinárodní zkoušky, je lépe připraven na pohovor se zaměstnavatelem.

Nesetkáváte se někdy s názory, že výsledkem vaší práce je odliv kvalifikovaných sil do zahraničí? Místo toho, aby-ste se snažili zlepšit podmínky lékařů tady, lákáte je ven.

Občas se s takovými názory setkávám. Když jsem se vrátila z USA, tak jsem začala různým institucím vysvětlovat, co je smyslem této práce. Myslím, že když někdo chce jít do zahraničí, stejně tam půjde, beze mne nebo se mnou.

Ze kterých stran tedy přichází případná kritika, že podporujete odchod českých zdravotníků do ciziny?

Ze začátku to byli ředitelé nemocnic, staniční sestry, zkrátka management nemocnic. Mnozí z nich si už uvědomili, že pokud budou této myšlence otevření a umožní lékařům a sestrám za prací odjet do zahraničí, tak se zase za určitou dobu vrátí. Tito zdravotníci budou mít pro jejich nemocnici mnohem větší hodnotu – jedinečné zkušenosti, lepší kvalifikaci a dobré kontakty na zahraniční odbor- níky. A to vše za peníze zahraničích nemocnic.

Jak se dívají britští pacienti na české lékaře? Nepřistupují k nim trochu jako k lidem z Východu?

Záleží na tom, do jaké nemocnice a na jaké oddělení se dostanou. Někde se stává, že čeští lékaři pociťují nedůvěru i od svých kolegů. Řekla bych, že větší než v Saúdské Arábii. Britové chtějí, aby zdravotníci v jejich nemocnicích uměli dobře jazyk a chápali i různé sociální souvislosti. Je třeba velký rozdíl starat se o interního pacienta v České republice a v Británii. Britský pacient, který nemá peníze na zaplacení pobytu v léčebně, musí odejít do domácí péče. Pokud je to jen trochu možné, pacient odchází domů a stará se o něj sestra nebo lékař. Pro většinu Britů s průměrnými příjmy není dostupná následná péče, jako je tomu nás. V podobných situacích si musí český lékař uvědomit specifickou situaci britského pacienta, aby nedošlo k trapným situacím.

Ředitelka britské agentury European Doctors mi řekla, že v Británii je největší poptávka po specializovaných lékařích. Do zahraničí však odcházejí pracovat spíše mladší zdravotníci, kteří ještě specializace nedosáhli. Máte i vy tyto zkušenosti?

Ano, největší zájem je o zkušené lékaře v pozicích „consultant“, „assistant consultant“, tedy vedoucí oddělení, primáři. Do ciziny však odcházejí spíše mladí lidé, kteří ještě nemají materiální a rodinné zázemí, nemají vybudovanou tak vysokou pozici, jaké dosáhnou právě díky dlouholetému působení v oboru.

Setkala jste s případem padesátiletého docenta, který se rozhodl odejít za prací do zahraničí?

Ano, ale je jich opravdu velmi málo. Lékařů v podobném postavení se u nás registrovalo jen zhruba kolem dvaceti.

Zdravotníci mají zájem o práci na Západě především kvůli lepším výdělkům. Jaké lékařské obory jsou ve světě nejlépe placeny?

Prakticky všechny specializované chirurgické obory, oční chirurgie, kardiochirurgie, plicní chirurgie, transplantologie.

Dá se říct, kolik si tito specialisté zhruba vydělají?

Zkušený lékař, který pracuje v těchto oborech na vysoké pozici, má v Saúdské Arábii měsíční příjem 10 až 15 tisíc dolarů čistého. Lékaři, kteří těchto platů dosahují, jsou většinou lidé s akademickými tituly – docenti, profesoři, doktoři věd. Ale tyto částky jsou spíše výjimečné. Běžný druhoatestovaný lékař vydělává pět až sedm tisíc dolarů čistého. V Británii je to od pěti do deseti tisíc liber, ale před zdaněním. Což je velký rozíl. V Saúdské Arábii jsou zdravotníci od daní osvobozeni. Navíc mají zdarma letenky, bydlení pro sebe i pro rodinné příslušníky, dopravu po městě a podobně.

SIMONA ZAVŘELOVÁ:

– narozena 1962 v Litoměřicích

– absolvovala vyšší odbornou

školu, obor všeobecná sestra

– pracovala v IKEM a FN Královské Vinohrady

– v letech 1998 až 2000 pobývala
v USA, kde založila firmu
Eurostaff LLC a po návratu
do ČR i její zdejší pobočku

– má syna a dceru

Čím to, že pracovní podmínky v Saúdské Arábii jsou pro zdravotníky tak výhodné? Nezdaněný příjem, letenka zdarma, sedm týdnů dovolené, bydlení zdarma ve vilách…

Ještě před 30 lety neměla Saúdská Arábie vlastní nemocnice. Pacienti museli jezdit za ošetřením do ciziny. Pak si země nechala nemocnice postavit a pozvala experty z Británie, USA a Kanady, kteří nemocnice začali řídit. Protože bylo cílem přilákat do této země kvalitní zdravotníky, museli jim nabídnout velmi výhodné podmínky. V Saúdské Arábii existuje řada věcí, na které si Evropan hůře zvyká. Nemůže jít večer do baru, ženy nesmějí samy řídit auto, je tu příšerné horko a podobně. A protože Saúdové o těchto nevýhodách vě- dí, musejí zdravotníkům pořádně zaplatit. Drtivá většina pracovníků v saúdskoarabském zdravotnictví jsou přitom cizinci. Zatímco v Británii tvoří 90 procent personálu rodilí Britové, v Saúdské Arábii je to přesně naopak.

Kdo tyto štědré výdaje do zdravotnictví dotuje? Stát?

Ano, prostředky na provoz státních nemocnic jdou z královských peněz. Saúdská Arábie má i soukromé kliniky, ale ty pro zahraniční lékaře v tomto ohledu nemají tak dobrý zvuk. Platí sice dobře, ale ne vždy pravidelně.

Ovlivňuje nějak kulturní prostředí v Saúdské Arábii práci tamního lékaře, například co se týká vyšetření?

Do jisté míry ano. U gynekologického vyšetření, které provádí lékař-muž, má právo být přítomen manžel pacientky. Dále je tam například zvyklost, že o pacientovi, zvláště o ženě, rozhoduje rodina. Pokud tedy lékaři zjistí, že má žena maligní onemocnění, musí nejprve informovat rodinu. Pokud se rozhodne, že by to příbuzná ne-unesla, tak jí to nesdělí.

Takže saúdskoarabská žena si nemůže rozhodnout, zda chce slyšet svou dia-gnózu. A muž?

Myslím, že tam jsou vazby otec – syn. V některých případech může syn rozhodovat za starého tatínka, ale není to tak jasně dané jako u žen.

A co třeba vyšetření u praktického lékaře, kdy se žena musí vysvléknout do půlky těla? Může i to být problém?

S tímhle si Arabové starosti nedělají. Pro muslimské ženy je důležité nechat si zahalenou tvář, odkrytí ostatních částí těla není tak důležité.

Očekávatelná otázka: Saúdská Arábie se v poslední době stala místem různých teroristických útoků, došlo k únosům několika zahraničních pracovníků. Mají i po těchto událostech čeští zdravotníci o tuto zemi zájem?

V poslední době si sami zdravotníci všimli toho, že se mnohá opatření v nemocnicích zpřísnila. Ale nestěžují si, že by se nyní v Saúdské Arábii báli. My jsme tam měli své lidi už v době událostí po 11. září a obávali jsme se, co se bude dít. Na ambasádě a v nemocnicích nám řekli, že pokud se pracovníci cítí ohrožení, mohou odjet domů. Místo jim tu podrží ještě několik měsíců. Dosud této možnosti až na výjimky čeští zdravotníci nevyužili. Teroristické útoky jsou navíc vedeny většinou na podniky, které jsou spojeny s vládními kam-paněmi, průmyslové podniky a podobně. Z pohledu teroristů by nebylo příliš strategické útočit na nemocnici.

Jak se vyrovnávají rodiny zdravotníků s tím, že jejich příbuzní odjedou na delší dobu do zahraničí?

Někdy musíme řešit situaci mladých ses-třiček, které chtějí odjet do Saúdské Arábie a maminky se o ně bojí. Já to zcela chápu. Dívky tam budou nosit abayu, bude jim horko, první tři měsíce nebudou systému práce v arabské nemocnici vůbec rozumět. Británie je samozřejmě v tomto ohledu jednodušší volbou, na druhou stranu si v této zemi musejí zdravotníci zařídit všechno sami. Od sociálního pojištění, přes bankovní konto až po lékařskou péči. V Saúdské Arábii vyzvednou sestru či lékaře na letišti a o vše ostatní se postarají.

Za jakých podmínek může rodina od-cestovat spolu s lékařem?

I v tomto ohledu nabízí Saúdská Arábie větší výhody než evropské země. Lékař, který se rozhodne v této zemi pracovat, má takzvaný „family contract“. To znamená, že příbuzní mohou odjet s ním. V případě sester tato možnost není, ale pokud zůstane v zemi delší dobu a postoupí na vyšší pozici, může si vzít rodinu s sebou. Většina sester a lékařů však odjíždí do ciziny bez rodiny. Zhruba 80 procent českých zdravotníků totiž nejede do zahraničí na dlouhodobé kontrakty, ale jen na rok či dva. V tomto ohledu jsou čeští zdravotníci trochu odlišní od pracovníků z jiných zemí. Češi si jedou vydělat peníze, získat zkušenosti, ale chtějí se zase brzy vrátit zpět.

Iva Bláhová, foto Martin Kovář

**

Ohodnoťte tento článek!