Medicína prožívá úžasně progresivní vývoj

Pokrok v rozvoji moderních vyšetřovacích a léčebných metod je srovnatelný s rozvojem v oblasti počítačů.

"Moderní vyšetřovací a léčebné metody se prolínají celou oblastí medicíny… Ve všech podoborech gynekologie a porodnictví jich bylo v posledních desetiletích aplikováno velmi mnoho," říká na úvod prof. MUDr. Michael Halaška, DrSc., přednosta Gynekologicko-porodnické kliniky Fakultní nemocnice Na Bulovce.


 

Pokrok v rozvoji moderních vyšetřovacích a léčebných metod je srovnatelný s rozvojem v oblasti počítačů

„Moderní vyšetřovací a léčebné metody se prolínají celou oblastí medicíny… Ve všech podoborech gynekologie a porodnictví jich bylo v posledních desetiletích aplikováno velmi mnoho,“ říká na úvod prof. MUDr. Michael Halaška, DrSc., přednosta Gynekologicko-porodnické kliniky Fakultní nemocnice Na Bulovce.

* Nedá mi to nezeptat se na úvod přímo na vaši specializaci, na obor urogynekologie. Jak v této oblasti probíhal vývoj metod a přístrojového vybavení?

Můj milovaný obor – urogynekologie -zažil v posledních 30 letech rozsáhlý rozvoj od empirického, obecně řečeno pokusného či zkušenostního posuzování potíží pacientek, které mají problémy s udržením moči a kterých je mimochodem 20 %, přes první jednoduché přístroje zjišťující poměry v močové trubici a močovém měchýři, až k sofistikovaným elektronickým přístrojům, které máme možnost používat v současné době. Špičkové přístrojové vybavení dnes není výjimkou, vyšetření jsou hrazena pojišťovnami a v ČR jsou tato vyšetření také jako v jednom z mála států podmínkou doporučení operační léčby. Jedná se o složité vyšetřovací metody, cévkování, zjišťování důvodu úniku moči… Neocenitelným přínosem pro všechny medicínské obory je jistě rozvoj ultrazvukového vyšetření, které rozšiřuje diagnostické možnosti a zaujímá stěžejní místo v první linii péče o pacienta. Co se chirurgie v gynekologii týká, pak velký rozvoj nastal v endoskopické operativě. Laparoskopicky dnes můžeme řešit většinu benigních nálezů či jiné problémy v oblasti vnitřních rodidel, ale i některá onkologická onemocnění. Neméně významný je i vývoj operačních metod v léčbě inkontinence moči.

* Můžete některou z těchto metod přiblížit?

Jedná se například o abdominální operační metody léčby inkontinence moči. Ty česká urogynekologie za uplynulých 20 až 30 let doslova vypilovala do dokonalosti – naši specialisté ji uváděli do odborné literatury, vychovávali nové a nové žáky… V této oblasti jsme byli zhruba pět let před vývojem v Rakousku a deset let před západním Německem a dalšími nepoměrně bohatšími a svobodnějšími sousedy. Do té doby byly pacientky operovány transvaginálně, chirurgický zákrok sám byl negativně ovlivňován jak tehdy ne zcela správnou diagnózou, tak statisticky 50% úspěšností výkonu.

* Zmiňujete nesprávnou diagnózu a poloviční úspěšnost zákroku. Jak se tyto skutečnosti odrazily na celkové úspěšnosti této operační metod/y?

Již polovina indikací nebyla pro operativní řešení vhodná. Je nutné si uvědomit, že v té době nebylo dostupné dnešní moderní urogynekologické vyšetření, odhalující příčiny inkontinence. Velmi stručně… existují dva hlavní důvody, a to dráždivý močový měchýř nebo dislokovaná, snížená, močová trubice či poškozený mechanismus uzávěru. Operativní řešení je vhodné pouze v případě změny polohy nebo poškození močové trubice či jejího uzávěru. První typ příčin inkontinence, to znamená dráždivý močový měchýř, je zcela nevhodnou indikací z důvodu, že po operaci se okolí měchýře stává ještě dráždivějším, což kolegové v 60. a 70. letech vzhledem k nedostatečné diagnostice nebyli schopni rozlišit a k operaci přistupovali v domnění, že se stav pacientek zlepší. A právě zmiňované nevhodné indikace a samotná poloviční úspěšnost u indikací správných vedly k tomu, že mnoho žen po operaci trpělo inkontinencí stejně či dokonce více než před zákrokem. Vývoj vyšetřovacích a léčebných metod za posledních 30 let naštěstí stav v oboru diametrálně obrátil.

* Diagnostické, léčebné a operační metody posledních desetiletí výrazně posunuly nejen urogynekologii, ale jistě i další gynekologicko-porodnické obory?

Samozřejmě, nových metod se v tomto období objevila řada. Já osobně jsem zažil velmi šťastné období. Byl jsem přímým svědkem změny od téměř naprostého neúspěchu zákroků k takřka úplnému úspěchu. Svůj podíl na tom mají samozřejmě i další metody, jako např. švédský vynález miniinvazivní páskové metody, která u nás byla zavedena dokonce dříve než v USA apod. V oboru gynekologie je dnes jedním z dalších vážných problémů péče o sestup rodidel a v této oblasti se také rozvíjejí operační techniky. Již historie se snažila tento ne právě řídký problém řešit. Dnes úsměvnou metodou je například přístup věhlasného Hippokrata, který doporučoval zavěšení ženy za nohy přes den, což pokles orgánů omezí. Obdobné úžasné metody, ač propagované slavnými lékaři, samozřejmě neléčí. Operativní metody sestupu až prolapsu orgánů jsou náročné, rizikové a přinášejí řadu nebezpečí.

* Existují nějaké možnosti prevence těchto zmiňovaných potíží?

Jednou z uvažovaných příčin rozvoje sestupu až prolapsu orgánů a zároveň i potíží s inkontinencí je porod. Ačkoli je porod přirozený a žádoucí, představuje pro pánevní dno, respektive svaly pánevního dna, zdroj neuromuskulárního poškození. Proto je velmi důležité informovat širokou veřejnost a zároveň i veřejnost odbornou o významu a možnostech prevence. Pro ženy, a to nejen po porodu, je velmi vhodná například gymnastika pánevního dna.

* Zabrousili jsme do oblasti porodnictví. Roste zájem o takzvané alternativní porody. Jaký je váš názor na tyto přístupy?

Dnes již řada pracovišť nabízí možnost porodu v „rodinném prostředí“, v nestandardních podmínkách, bez toho typického medicinálního lékařského prostředí. K tomu jsou určeny speciálně zařízené prostory, porodní sály a porod sám není natolik technický – sál, elektrody, monitoring a naprostá kontrola všech etap porodu… To byla klasická praxe například 70. let, kdy byly monitorovány všechny rodičky a v průběhu celého porodu, ale která zároveň přinesla jednu velkou zkušenost s tím, kdy je nutné monitorovat a kdy ne, jak často apod. S tím také souvisejí další kvality tehdejší péče, jejichž výsledkem bylo a stále ještě je výrazné zlepšení prenatální a perinatální mortality a morbidity – všeobecně je známo, jakých vynikajících výsledků dosahuje na tomto poli Česká republika, kdy perinatální úmrtnost u nás se stále snižuje… Pokud se vrátím zpět k alternativnímu porodnictví, porodnictví více vyčkávajícímu, ne tolik aktivnímu, nezasahujícímu tak razantně do porodního děje, pak evidentně tyto přístupy produkují nejen zdravé děti se stejně nízkou perinatální úmrtností a morbiditou jako u aktivně, technicky vedeného porodu, ale zároveň i zdravé maminky, které mnohdy chtějí již několik hodin po porodu opustit kliniku. To je ale samozřejmě možné až po uplynutí určité doby nutné pro zhojení pupečníku děťátka atd. Je třeba dohlédnout na to, aby vše probíhalo i po porodu bez komplikací, a proto se i v případě alternativních postupů jedná o dobu zhruba 4 až 5 dnů, které maminka s děťátkem stráví pod dohledem lékařů v nemocnici.

* Pro vás tedy alternativa představuje především příjemné, dalo by se říci rodinné prostředí a v rámci možností volný průběh porodu? Co ale další možnosti, jako například porody do vody, porody doma apod.?

Hovoříme-li o alternativních přístupech, pak jistě říkám ano. Je však důležité rozlišovat jednotlivé přístupy. Porody doma nevidím jako dobré řešení a občas hospitalizujeme rodičky krvácející, umírající jako důsledek… Porody doma jsou pro mne jasným důkazem toho, kam až alternativní péče zacházet nemá. Bez kontinuálního sledování porodu nemáme pod kontrolou výsledek porodu, nemůžeme zajistit péči o rodičku a bezpečnost novorozence, které jsou primární. Alternativní porody tedy jednoznačně ano, ale v porodnicích a s kvalitní lékařskou péčí. A porody do vody? Já osobně mám velkou rezervu v pochopení tohoto přístupu.

* Jak vy sám byste závěrem shrnul oblast gynekologie a porodnictví v našich domácích podmínkách?

Široká otázka. Obory gynekologie a porodnictví mají v ČR obrovskou tradici a také ve světovém měřítku jsou na vysoké úrovni. Co může situaci v jednotlivých oblastech trochu komplikovat je, domnívám se, zatím nedostatečný pocit zodpovědnosti veřejnosti za své zdraví, který je v řadě zemí lidem mnohem bližší. Centrální zdravotnictví doby minulé mělo jednu z velmi dobrých stránek v možnostech povinně přimět pacienty k některému ze screeningových vyšetření, a to teď možná trochu schází. Odpadla povinnost, centralizace řízení prevence a například depistáže onemocnění a ve spojení s nedostatečnou zodpovědností k vlastnímu zdraví nám vzniká takový malý problém. Například v onkogynekologii se setkáváme s nálezy zanedbanými, v pokročilých stadiích, což následně zhoršuje výsledky onkogynekologické léčby a zároveň razantně zvyšuje náklady na tuto léčbu. Takže jednoznačně možnosti prevence, diagnostiky a léčby zde jsou, jsou dostupné a na vysoké úrovni, pouze si musíme zodpovědnost za vlastní zdraví více zažít.

Martina Pelikánová

*

Prof. MUDr. Michael Halaška, DrSc. **

Přednosta Gynekologicko-porodnické kliniky 1. LF UK, Fakultní nemocnice Na Bulovce, proděkan 1. LF UK pro zahraniční vztahy

Specializace: urogynekologie, senologie

Místopředseda Urogynekologické společnosti

Člen výboru Senologické společnosti

V roce 1994 prezident International Continence Association

V roce 2002 prezident International Urogynecological Association

Ústřední tajemník European Urogynecologic Association

Předseda Masarykova demokratického hnutí

Členství v redakčních radách: Neurourology and Urodynamics (Willey-Liss, New York), International Urogynecology Journal and Pelvic Floor Disorders (Springer, London)

Zahraniční zkušenosti: hostující operatér a přednášející (Berlín, Jena, Frankfurt, Schwerin, Vídeň, Graz, Bruck, Londýn, Boston-Cambridge)

Ohodnoťte tento článek!