Chirurgem jsem nikdy být nechtěl

"Na I. klinice tuberkulózy a respiračních onemocnění 1. LF UK a VFN Praha jsem stážoval již jako student 5. ročníku Fakulty všeobecného lékařství v Praze. Zaujala mne zde osobnost pana docenta Levinského, měl pro mne velký význam jako odborník i jako člověk," vyznává se ze své lásky k oboru prof. MUDr. Jiří Homolka, DrSc., přednosta I. kliniky tuberkulózy a respiračních nemocí 1. LF UK a VFN v Praze…


 

Tuberkulóza a další respirační onemocnění z pohledu pneumologa

„Na I. klinice tuberkulózy a respiračních onemocnění 1. LF UK a VFN Praha jsem stážoval již jako student 5. ročníku Fakulty všeobecného lékařství v Praze. Zaujala mne zde osobnost pana docenta Levinského, měl pro mne velký význam jako odborník i jako člověk,“ vyznává se ze své lásky k oboru prof. MUDr. Jiří Homolka, DrSc., přednosta I. kliniky tuberkulózy a respiračních nemocí 1. LF UK a VFN v Praze.

Historie kliniky sahá do 30. let minulého století. V červenci roku 1932 profesor Jedlička založil při Lékařské fakultě UK v Praze Ústav pro studium tuberkulózy. Mateřskou základnou nového zařízení se tehdy stala Nemocnice Na Bulovce.

Během válečných let byla činnost pozastavena, profesoru Jedličkovi se však podařilo zachránit vybavení, které bylo přestěhováno do Motola. Od roku 1945 funguje klinika s dnešním oficiálním názvem I. klinika tuberkulózy a respiračních nemocí na současné adrese v Praze 2, Kateřinská 19. „Za téměř šedesát let působení v těchto prostorách tu máme i genius loci,“ dodává profesor Homolka.

* Co lze více říci o činnosti vaší kliniky?

Zajišťujeme komplexní diagnostiku a léčbu celého spektra plicních onemocnění včetně TBC. Výzkumná část činnosti kliniky se pak soustřeďuje především na intersticiální plicní procesy – fungujeme zároveň jako Centrum pro intersticiální plicní procesy s celorepublikovou působností.

Tuto naši výzkumnou specializaci zahájil již začátkem 50. let docent Levinský, který patřil k prvním československým odborníkům publikujícím studie o plicních fibrózách. Počátkem 80. let jsme jako první v republice začali provádět bronchoalveolární laváže, což je metoda, která nám pomáhá především v oblasti vysvětlení patogeneze, to znamená, jakými mechanismy intersticiální plicní procesy vznikají.

* Jak jste se vy osobně dostal k oboru tuberkulóza a respirační onemocnění?

Od pátého ročníku studia medicíny jsem na této klinice působil jako pomocná vědecká síla a velmi mne zaujala osobnost docenta Levinského, tehdejšího přednosty kliniky. Osobností české pneumologie zde ale působilo více. Rád bych jmenoval také docenta Macholdu, význačného českého odborníka v oblasti hrudní radiodiagnostiky a bronchogenního karcinomu.

Po ukončení mých studií ale na klinice nebylo volné místo a vzhledem k tomu, že jsem nechtěl být chirurgem, zakotvil jsem na dva roky na I. interním oddělení Ústřední vojenské nemocnice v Praze-Střešovicích. Zde jsem nahlédl do oboru kardiologie a interní medicíny. Na klinice docenta Levinského se roce 1976 uvolnilo místo, můj zájem o tento obor nadále trval, a tak jsem roku 1976 na I. kliniku tuberkulózy a respiračních nemocí nastoupil a působím zde dodnes.

* Stále věrný jedné klinice…

Přijde mi, že je to v českých zemích tradice. Vedoucí kliniky si většinou vychovává svého nástupce a já se domnívám, že docent Levinský se mnou jako se svým nástupcem počítal.

* Co vás jako přednostu kliniky trápí?

Ošidná otázka! V době elektronické komunikace mne trápí přebujelá administrativní práce, která člověku odebírá podstatnou část energie. S tím mnohdy také souvisí obtížné zařizování zdánlivě jednoduchých věcí, které by měly v podstatě ,jít' samy od sebe. Představuje to však nesmírné úsilí, které by bylo možné věnovat něčemu jinému. Nepředpokládáte totiž, že určitou relativně banální záležitost budete zařizovat tak zdlouhavě a s takovým úsilím.

Jinak samozřejmě s chodem kliniky a jejím hospodařením souvisejí také finanční nároky na nákup přístrojového vybavení a obnovu obecně. I když v tomto ohledu je nyní situace lepší, vedení Všeobecné fakultní nemocnice naše rozumné požadavky operativně řeší, přesto bychom rádi měli některé nové přístroje pro výzkum.

Tyto investice je však nutné hradit z výzkumných záměrů a grantů a ani to nebývá vždy nejjednodušší. Působil jsem půl roku na stáži v USA a rok a půl v Německu – s takovými zkušenostmi pak může člověk snáze porovnávat úroveň diagnostiky, léčby a výzkumu respiračních chorob mezi jednotlivými zeměmi.

* Jaká je současná situace v oboru TBC a respiračních nemocí?

Tuberkulóza představuje stále pro zdravou populaci závažný problém, o dalších respiračních onemocněních nemluvě. Proto jsou nadále, i přes klesající trend v počtu nově zjištěných případů onemocnění TBC, kontrolní opatření ve státním zájmu.

V roce 1960 jsme měli např. 15 000 nových případů onemocnění TBC – všech forem a lokalizací – v roce 2000 to již bylo 1442, v roce 2001 dokonce 1350, v roce 2002 další pokles na 1200 a poslední uzavřená data máme za rok 2003, kdy jsme zaznamenali 1162 nových případů. Pro rok 2004 hovoříme zatím o předběžném čísle 1006 nových onemocnění, ale stále ještě je nutné počítat s odchylkou v řádu desítek případů.

Tento kvantitativní pokles nově zjištěných onemocnění je markantní, ale jakmile bychom kontrolní opatření omezili, lze očekávat, že dojde opět ke zvýšení počtu nových onemocnění. Stalo se to ve vyspělejších státech, např. v USA polevil v oblasti New Yorku dohled nad TBC a následkem toho došlo k nárůstu nově zjištěných onemocnění.

Z celosvětového pohledu však patříme k zemím s nízkou prevalencí TBC. Každoročně na světě zemřou tři miliony lidí v důsledku onemocnění TBC. Jedná se především o oblasti jihovýchodní Asie, subsaharské Afriky a dalších zemí. Země v oblastech s vysokou prevalencí TBC mnohdy nemají prostředky na včasnou diagnózu a léčby TBC. Pouze pro srovnání, v ČR zemřelo v roce 2004 v důsledku TBC 47 osob.

* Vrátíme-li se však k tuberkulóze u nás. Vede klesající trend, ale můžeme být trochu konkrétnější?

V České republice zhruba 85 % případů TBC představuje tuberkulóza plicní a zbytek tvoří formy mimoplicní. K rizikovým oblastem patří např. Karlovarský kraj, kde se postupně zvyšuje procento TBC u cizinců. Následuje kraj Ústecký, Jihomoravský a Praha. Souvisí to s imigrací a nárůstem počtu obyvatel narozených mimo ČR, koncentrací sociálních problémů – nezaměstnanost či bezdomovci apod.

V relativních počtech incidence TBC ale klesá. Je však nutné nové případy stále aktivně vyhledávat. Vyhledávání ztěžuje řada komplikací. Cizince podchytíte obtížně a v případě sociálně rizikových skupin, ke kterým patří například již zmiňovaní bezdomovci, jsou cílené akce také nelehké. Lidi je nutné pro vyšetření motivovat a zároveň koncipovat screening tak, aby sám o sobě zdravotně nezatěžoval zdravou populaci.

Například dřívější metoda snímkování ze štítu představuje pro zdravou populaci vysokou radiační zátěž. V současné době zjišťujeme tři čtvrtiny případů onemocnění TBC pro potíže, jedná se však bohužel již o rozsáhlejší formy. Ideální by samozřejmě bylo zjistit nové případy TBC ještě před vypuknutím potíží, ale s tím je spojeno zvýšené radiační riziko.

Trvající trend poklesu incidence TBC v české populaci však nasvědčuje tomu, že nenastanou-li nějaké nepříznivé změny, budeme tento trend i nadále udržovat. Jistě však není pravdou, že je možné tuberkulózu zcela vymýtit, jako např. plané neštovice nebo jiné infekční choroby, protože celosvětové počty TBC pacientů jsou obrovské a v době téměř neomezených možností cestovat není v silách medicíny tuberkulózu v dohledné době eradikovat.

* Jaká je situace na poli ostatních respiračních onemocnění?

Zaměřme se především na bronchogenní karcinom, který je dnes nejčastějším zhoubným nádorem u mužů – 91 mužů ze 100 000 onemocní ročně podle posledních statistik rakovinou plic a pouze 5 % z pacientů se nám daří dlouhodobě vyléčit. Ženy v duchu ,touhy' vyrovnat se mužům čím dál tím více kouří a statisticky dnes 24 žen ze 100 000 ročně touto zhoubnou chorobou onemocní.

Obdobně jako u TBC se pacienti s rakovinou plic dostávají do péče odborníků většinou až ve chvíli, kdy se objeví potíže. Nejúčinnější léčbou karcinomu plic je plicní resekce, bohužel operabilních je pouze 20 % případů. Ve většině případů je totiž stadium onemocnění příliš pokročilé a chirurgické možnosti jsou již nereálné.

* Možnosti a perspektivy jsou diskutované stále dokola, ale přesto… Jak postupovat?

V případě rakoviny plic je to jednoznačně výchova k nekuřáctví jako jedinému rozumnému způsobu života. To však kuřáci velmi neradi slyší. Současná diagnostika je bohužel limitována pozdními projevy choroby, proto by se mělo zintenzivnit aktivní vyhledávání v rizikových skupinách včetně linie prvního kontaktu, to znamená v ordinacích praktických lékařů. Kouření představuje samozřejmě nejvýznamnější rizikový faktor, přesto existují další faktory a tím také i rizikové skupiny, na které se můžeme zaměřit.

* Jaké jsou nyní žhavé novinky vašeho oboru?

Novinek je celá řada, a to jak v oblasti diagnostiky, léčby i výzkumu. V diagnostice je to jistě autofluorescenční bronchoskopie, využívající skutečnosti, že nádor i předrakovinová stadia mají změněnou autofluorescenci. Nejedná se přímo o žhavou novinku, ale je to metoda řadu let vyvíjená a přinášející slibné výsledky v rizikových skupinách.

Ze zobrazovacích metod je pro nás velmi důležitá pozitronová emisní tomografie. V Praze jsou dva přístroje, z nichž jeden kombinuje pozitronovou emisní tomografii s CT, čímž je možné v průběhu jednoho vyšetření lokalizovat nádor a stanovit jeho celkový rozsah. Neméně významné jsou také novinky v léčbě zhoubných nádorů a plicních fibróz, kde máme nyní k dispozici několik nových účinných preparátů.

Martina Pelikánová

Foto: Josef Žáček **

Ohodnoťte tento článek!