Ve šlépějích J. W. Goetheho

Ve šlépějích J. W. Goetheho

„Přírodní vědy a medicína se staly součástí mého života,“ vypráví profesor Jaroslav Slípka, významný plzeňský vědec, lékař a dlouholetý šéf Ústavu histologie a embryologie LF UK v Plzni.


Ve šlépějích J. W. Goetheho

 

„Přírodní vědy a medicína se staly součástí mého života,“ vypráví profesor Jaroslav Slípka, významný plzeňský vědec, lékař a dlouholetý šéf Ústavu histologie a embryologie LF UK v Plzni.

* V roce 1948 jste podnikl první velkou poválečnou expedici na Island, kde jste jako zoolog strávil tři měsíce. Jak a proč se zrodil nápad uskutečnit tuto expedici?

Vždy mne zajímala Arktida. Už jako kluk jsem chtěl být polárním badatelem. V době studií na pražské univerzitě jsem byl členem arktického klubu, vedeného zkušeným botanikem a polárníkem dr. Emilem Hadačem. Původně jsme plánovali výpravu do Grónska, kde měli být zastoupeni odborníci různých přírodovědeckých oborů a kde jsem měl působit jako entomolog. Přišel ale Únor 48, kdy bylo Grónsko obsazeno Američany, a tak se expedice nesměla uskutečnit. Jako náhradu jsme vybrali Island, který už v té době byl samostatným státem. Strávili jsme tam celý polární den, tedy období od června do poloviny září, kdy už začínala polární noc.

Bylo to zajímavé tím, že jsme například o půlnoci fotografovali pod polárním sluncem. Island je krásný, je to jedno z mých nejoblíbenějších míst na zemi. Je tu vidět, jak vznikala naše planeta. Krajina mezi sopkami a ledovci, kde ze země tryskají horké prameny a vše je tu stále v přerodu. Na Islandu jsme udělali velký kus práce a setkali se i s mnoha významnými lidmi. Dokonce jsme v Reykjavíku sborově zpívali české a slovenské písně při příležitosti vzpomínkové relace islandského rozhlasu o československém prezidentovi Benešovi v čase jeho úmrtí.

* Z jakých odborníků byla výprava složena a jak probíhal výzkum?

Jednalo se výhradně o českou, šestnáctičlennou expedici. Byla mezi námi i jedna žena, botanička a výtvarnice, která ilustrovala naše publikace. Výpravu podporoval prezident republiky Beneš, který nám na ni poskytl i vlastní finanční příspěvek. Byl jsem tehdy pokladníkem výpravy. Na Island jsme jeli lodí z dánské Kodaně a bydleli ve stanech v pustině mezi ledovci. Studovali jsme tamní floru i faunu. Já měl na starosti výzkum hmyzu, zvláště dvoukřídlého.

Studoval jsem podmínky, během kterých se tento hmyz vyvíjí ze skupiny tiplic v místech, která lze srovnávat s nezaledněnými plochami v době ledové v naší zemi. Island je entomologicky chudý, nejsou tam teplomilné druhy ani mravenci či včely, zato množství komárů. V té době tam nebyly ani lesy, jen vřesoviště. Zalesňovat se snaží až v poslední době, aby ubylo erozí. Stromy, které tu dnes jsou, jsou tedy uměle vysazeny.

* Jaké poznatky jste přivezli do České republiky?

Na Ostrovech západních mužů, které leží jižně od Islandu, natočil člen naší expedice dr. Václav Staněk, známý biolog a filmař, film nazvaný „Na ptačích ostrovech“. V té době tu vznikl i jeho další film „V zemi sopek a ledovců“ a také naše stejnojmenná kniha, kterou jsme pak u nás vydali. Protože jsme fotografovali a preparovali všechny živočichy, zvláště ptáky, vznikla rozsáhlá dokumentace o místní fauně, předaná do našeho Národního muzea. Svoje zkušenosti a zážitky jsme publikovali také v různých odborných botanických i zoologických časopisech.

* Podařilo se vám na Island ještě někdy vrátit?

Bylo to před pěti lety, kdy jsem na Island opět zavítal. Dokonce jsem našel místa, kde jsme tehdy s expedicí žili. Navštěvoval nás tam náš přítel Karel Vorovka, islandský Čech, který později jako islandský pastor přijal jméno Kárí Valsson. Tam nás navštívil i slavný islandský spisovatel a nositel Nobelovy ceny Halldór Laxness. Naše tábořiště se jmenovalo Biskupova stráň, žili jsme ve stanech s podsadami a kuchyni jme měli v jakési zemljance. Našel jsem velrybí jezero a znovu viděl i další místa, která jsme před více než padesáti lety navštívili.

* Co následovalo po vašem návratu z expedice?

Bezprostředně po návratu jsem v Praze potkal profesora Slabého, který v té době zakládal v Plzni Ústav histologie a embryologie a ovlivnil můj další osud. Ukončil jsem svá studia na přírodovědecké fakultě a ještě téhož roku jsem začal studovat medicínu, abych si doplnil své znalosti zoologické o biologii koruny tvorstva – člověka. Můj zájem o mikroskopickou anatomii způsobil, že už jako medik jsem se stal asistentem profesora Slabého na Ústavu histologie a embryologie LF UK v Plzni.

* Jaké byly vaše začátky v oblasti výzkumu?

V počátcích mého působení na ústavu byla mým velkým zájmem mikroskopická anatomie bezobratlých živočichů. Svá první bádání jsem prováděl na složeném oku hmyzu. V téže době se k nám začaly dovážet první izotopy. Pracoval jsem s izotopem jódu a moje první práce byly v podstatě experimentálně morfologické a v této oblasti pionýrské. Pomocí izotopu 131 jódu jsem se snažil rozluštit některé morfologické problémy u larev vodního hmyzu.

Teprve potom jsem začal pracovat na zárodcích savců a tak postupně vznikly experimentálně embryologické práce s endokrinologickou tématikou. Při nich jsem používal dekapitační metodu – odstranění hlavičky zárodku potkana k vyřazení vlivu hypofýzy, abychom poznali vývoj štítné žlázy a dalších endokrinních orgánů. Potom jsem přešel k řešení problémů vývoje imunitních orgánů a nakonec jsem se zabýval studiem segmentace lebky.

* Čím jsou tyto poznatky důležité?

Všechna tato studia mají význam nejen teoretický, ale pomáhají pochopit i odchylky vývoje, zvláště na základě změn prostředí, a tím jsou cenná při řešení problémů klinických.

* Jste spoluzakladatelem unikátní sbírky zárodků obratlovců na plzeňské lékařské fakultě. Jak vznikala a jaké exempláře zahrnuje?

Snažíme se získávat jednotlivá vývojová stadia od nejrůznějších druhů živočichů, která pak histologicky zpracováváme. Sbírka zahrnuje tisíce zárodků obratlovců různých živočišných skupin, včetně člověka, a vznikala několik desítek let. Slouží ke studiu nejen našim posluchačům, ale i odborníkům, kteří k nám přijíždějí z různých vědeckých pracovišť nejen od nás i ze zahraničí.

* Existuje někde ve světě podobná sbírka?

Podobné sbírky jsou v pražském anatomickém ústavu. Ale taková kompletní sbírka, od zárodků ryb přes obojživelníky, plazy, ptáky, savce až po člověka, je zcela unikátní. Další podobné a mezinárodní sbírky jsou například v nizozemském Utrechtu, anglickém Oxfordu nebo americkém Baltimoru. Ty ale obsahují materiál shromážděný z různých sbírek. V naší muzejní sbírce máme rovněž zárodky a plody s různými vrozenými vývojovými vadami.

Jedním z takových vzácných případů je plod siamských dvojčat srostlých hrudníky. Máme ale také například plody s různými malformacemi centrálního nervstva, končetin, srdce nebo rozštěpovými vadami. Pečlivě studujeme tyto vývojové odchylky a snažíme se vysvětlit příčiny jejich vzniku, abychom tak přispěli k prevenci těchto vad. To je důležité zvláště u mladých žen žijících často v nezdravém prostředí nebo užívajících různé léky a podobně.

* Jak probíhá výzkum v oblasti embryologie a jaké objevy už přinesl?

Co se týká výzkumu zárodků, každý zárodek a současně každé vývojové stadium krájíme na řezy silné asi deset mikrometrů, což je deset tisícin milimetru. Na jednom milimetru materiálu tedy provedeme přibližně sto řezů. Je to náročná, ale pro vědu nesmírně cenná práce, protože na každém preparátu můžeme sledovat stupeň vývoje jednotlivých orgánů. Naší snahou je vytvořit pokud možno kompletní obraz o stavu zárodku v určitém vývojovém stadiu. Proto se snažíme získávat co nejmenší a velmi vzácné zárodky člověka. Nejmenší zárodek člověka, který máme histologicky zpracovaný v naší sbírce, měří čtyři a půl milimetru. Máme ale i celou kontinuální řadu různě starých zárodků a plodů člověka a také zárodky a zmíněné plody malformované.

* Co se za těch několik desítek let, od vašich začátků v roce 1948, v tomto oboru změnilo?

Věda pokročila úžasným způsobem. Když si dnes vezmu své třicet let staré poznámky z přednášek, neodvážil bych se podle nich dnešním studentům přednášet. Řada věcí, které věda považovala za vyřešené, už dnes neplatí. Tehdy medicína vystačila s obecným pohledem na lidské tělo a jeho mikroskopickou stavbu. Dnes už ale musíme studovat molekulární pochody buněk a tkání, což je nesmírně náročné.

* Přednášíte nejen u nás, ale i v zahraničí. Jsou některá místa, kam se rád vracíte?

V době totality se na Západ prakticky jezdit nemohlo. Mocipáni dovolovali jen cesty do rozvojových zemí. A tak jsem se dostal do Iráku, kde jsem v Ústavu mikroskopické anatomie na Univerzitě v Bagdádu, vystřídal svého kolegu. Už před svým odjezdem jsem se spřátelil s jednou z největších ženských postav v naší historii, doktorkou Vlastu Kálalovou, která v tehdejší Mezopotámii založila malou československou nemocnici.

Snažil jsem se navázat na její úspěšnou práci a pokračovat tak v záslužné humanitární činnosti, za niž byla dr. Kálalová označována jako „český Schweitzer“. Jsem hrdý na to, že mne považovala za svého pokračovatele. V Bagdádu jsem působil jako šéf Ústavu mikroskopické anatomie od roku 1962 do roku 1966. Arabský svět mě vždy velmi zajímal a byl mi natolik blízký, že jsem přednášel tamním studentům medicíny embryologii dalších téměř dvacet let při několikatýdenních přednáškových pobytech v Iráku, ale také v Libyi, Sýrii a Kuvajtu. Naposledy jsem byl v Kuvajtu přednášet loni.

* Můžete prozradit, na čem v současné době pracujete?

Se dvěma anglickými kolegy nyní pracuji na studii, která se týká vývoje lebky. Jde o prokázání teorie, kterou vyslovil básník Johann Wolfgang Goethe, zabývající se amatérsky anatomií. Vytvořil teorii o segmentaci hlavy, v níž tvrdí, že lebka je vlastně pokračováním páteře a kosti lebky jsou podobně článkovitě uspořádány. Snažíme se tuto teorii potvrdit. Protože jsem se narodil v Lokti nad Ohří, mám další důvod k tomu, abych se právě touto problematikou zabýval.

Vždyť Loket, Karlovy Vary a Mariánské Lázně byly oblíbeným místem Goetheho. Sem jezdil za svojí Ulrikou. Domnívám se, že segmentační teorii sepisoval právě v západních Čechách ve dvacátých letech 19. století. Mimochodem, na potvrzení této teorie se pracuje už téměř 200 let. Krom toho pracuji na dalších publikacích. Například na učebnici, která je určena hlavně zahraničním studentům embryologie, a pokračuji také ve studiu vývoje imunitních orgánů. Archiv rozhovorů z předchozích čísel najdete na: www.zdn.cz/rozhovory

Běla Nedorostová

prof. MUDr. et RNDr. Jaroslav Slípka, DrSc. * 10. června 1926 v Lokti nad Ohří

Studovat začal po válce, nejprve přírodní vědy a poté medicínu. Absolvoval Přírodovědeckou fakultu v Praze, obor přírodopis a zeměpis, a Lékařskou fakultu UK. Spojení oborů, které si v té době pro své studium vybral, považuje dodnes za ideální. V Ústavu histologie a embryologie Lékařské fakulty UK v Plzni, kde dosud na částečný úvazek působí, začínal jako výpomocný asistent v roce 1948. V té době se vrátil z první velké poválečné arktické expedice na Island, kde jako zoolog strávil tři měsíce.

Vždy inklinoval k mikroskopickým oborům, cytologii a histologii, ale jeho velkou láskou je evoluční morfologie. V Ústavu histologie a embryologie zakládal spolu se svým učitelem profesorem Slabým unikátní sbírku zárodků všech skupin obratlovců, zvláště ovšem člověka. Vedoucím ústavu byl od roku 1979 do roku 1993. Za svoji vědeckou činnost získal mnohá ocenění. Kromě Zlaté medaile Univerzity Karlovy, medaile Bolzanovy a medailí českých lékařských fakult byl před rokem odměněn Cenou Josefa Hlávky za celoživotní práci ve vědě.

Byl iniciátorem a zakladatelem Univerzity třetího věku, která vznikla před dvaceti lety na Lékařské fakultě UK v Plzni. Dosud na lékařské fakultě přednáší, působil také na filosofické fakultě a je prorektorem Vysoké školy zdravotní v Plzni. Publikuje, je čestným členem (dříve předsedou) České anatomické společnosti a Spolku lékařů v Plzni. Působil jako sekretář Evropské asociace morfologů, je čestným členem několika zahraničních anatomických společností a členem redakčních rad několika odborných časopisů. Byl jmenován čestným vědeckým spolupracovníkem Anatomického ústavu Londýnské univerzity a je stálým spolupracovníkem Anatomického ústavu Univerzity v Oxfordu, kde byl naposledy přednášet letos v létě. Přednášel na mnoha světových univerzitách, od Japonska až po Kanadu.

Ohodnoťte tento článek!