Objektivní úspěchy chirurga se hodnotí těžko

Objektivní úspěchy chirurga se hodnotí těžko

Čtyřiatřicetiletý MUDr. Jan Doležel, Ph. D., pracuje jako hrudní chirurg na 1. chirurgické klinice FN u svaté Anny v Brně. Na tomto pracovišti byla před dvěma lety poprvé v České republice provedena robotická plicní lobektomie a MUDr. Doležel u této operace asistoval. V současné době se jako jediný v ČR systematicky věnuje využití robotiky v plicní chirurgii.


Objektivní úspěchy chirurga se hodnotí těžko

 

Čtyřiatřicetiletý MUDr. Jan Doležel, Ph. D., pracuje jako hrudní chirurg na 1. chirurgické klinice FN u svaté Anny v Brně. Na tomto pracovišti byla před dvěma lety poprvé v České republice provedena robotická plicní lobektomie a MUDr. Doležel u této operace asistoval. V současné době se jako jediný v ČR systematicky věnuje využití robotiky v plicní chirurgii.

* Do seriálu ZDN „Úspěšní mladí lékaři“ vás navrhl přednosta vaší kliniky profesor Ivan Čapov. Proč podle vašeho názoru vybral právě vás?

Spíš by to byla otázka pro pana profesora, ale ptáte-li se na můj názor, je to zřejmě proto, že naše klinika získala v oblasti robotické chirurgie prvenství v České republice – v listopadu 2006 jsme zde jako první provedli takzvanou robotickou plicní lobektomii, tedy odstranění plicního laloku. Operoval profesor Čapov, já mu asistoval.

* Podle přednosty vaše zásluhy spočívají v tom, že se využití robotiky v plicní chirurgii věnujete systematicky. Co to konkrétně znamená?

Chtěl bych, aby se tento výkon změnil z unikátního na rutinní. Dostal jsem příležitost se v rámci superspecializace věnovat využití robotiky v hrudní chirurgii, zvláště pokud jde o plicní lobektomii. Systematičnost spočívá ve zvládnutí menších operačních výkonů – extraanatomických resekcí v přípravě na robotickou plicní lobektomii. V současné době je mým zájmem rozvíjet tuto metodu ještě o náročnější postupy, což jsou brocho- a angioplastické anatomické resekce plic.

* Nejlepší formou výuky na klinikách je prý nechat mladé lékaře operovat, zatímco profesoři asistují. Jak to bylo v případě využití robotiky? Nechal vás profesor Čapov při některých výkonech operovat a asistoval on vám?

Na každém pracovišti jsou zvyklosti trochu jiné. U nás přednosta i primář operují se svými podřízenými, takže je nejen vychovávají, ale také je dobře poznají při samostatné práci. Pokud mám tedy odpovědět na vaši otázku – ano, mám osobní zkušenost s tím, že nadřízení nechávají mladé lékaře operovat a učí je tím, že jim asistují.

* Jak jste se připravoval na práci s využitím robotické plicní lobektomie? Kdo přinesl znalosti o této metodě na vaší kliniku?

První znalosti o robotické plicní lobektomii donesl na naší kliniku profesor Čapov, který měl informace již v době, kdy se tato myšlenka zdála být v ČR téměř „science-fiction“. Absolvovali jsme školení ve Francii a zvládli jsme technické ovládání systému, což je poměrně jednoduchá záležitost. Náročnější je pak dokonalé zvládnutí operačního výkonu, které vyžaduje mnohem delší dobu na zácvik.

* Kolik pacientů dnes operujete s použitím této metody?

Frekvence zákroků s užitím hrudní anatomické resekce je zatím nízká. Dosud jsme provedli sedm plicních lobektomií. Tato nízká četnost výkonu je dána velmi náročnými indikačními kritérii. Je určena pro časná stadia plicního karcinomu – stadium 1a a 1b, tedy pro nádory do velikosti maximálně 4 cm. Bohužel v současné době dochází k záchytu tohoto onemocnění většinou až v pokročilejším stadiu. To je jeden z důvodů, které nás omezují.

Dalším omezením jsou peníze. Tuto metodu jsme zatím mohli provádět pouze v rámci pilotního projektu pro pacienty Všeobecné zdravotní pojišťovny, který byl domluven mezi pojišťovnou, ministerstvem zdravotnictví, Nemocnicí Na Homolce a Centrem robotické chirurgie FN u sv. Anny. Nyní je další úhrada této metody nejistá. V současnosti probíhají jednání s pojišťovnami a zatím žádná smlouva není.

* Podílíte se jako lékař také na vyjednávání ohledně dalšího financování této metody?

Tato jednání probíhají na úrovni vedení naší nemocnice a pojišťoven. Já funguji jen jako článek výkonný, tedy čekám, že pokud se smlouvu podaří podepsat, budeme moci tyto výkony provádět i nadále.

* Hodnotit objektivní úspěchy chirurga je podle vás obtížné. V čem je právě chirurgie v tomto ohledu odlišná od ostatních oborů?

Úspěšného chirurga charakterizuje co největší počet kvalitně provedených operačních výkonů a počet uzdravených pacientů. Takto úspěšný chirurg však za sebou nutně nemá stejný počet úspěšně publikovaných článků v časopisech s vysokým impact faktorem. To jsou dvě odlišné věci. Co se týče počtu publikací v uznávaných medicínských časopisech, chirurgové se nemůžou srovnávat s lékaři z jiných oborů. Maximum pracovní náplně chirurga je péče o pacienta během operace a po ní. Veškeré jiné aktivity, včetně vědeckých, musí chirurg dělat ve svém volném čase, protože v pracovní době se věnuje pouze pacientovi. Pro chirurga je tedy obtížnější prosadit se publikační činností v prestižních časopisech, pokud se této aktivitě nevěnuje „na plný úvazek“.

* Chirurgové určitě mají k dispozici řadu kazuistik. Ty ale prý nejsou pro prestižní publikace příliš zajímavé…

To mohu ze své zkušenosti jen potvrdit. Sám jsem se snažil nabídnout do zahraničních časopisů práce, které se zabývaly souhrnným hodnocením konkrétních chirurgických případů. Bohužel bez úspěchu.

* Přitom kazuistik je obecně nedostatek a sami lékaři poptávají zkušenosti ostatních kolegů. Přesto o ně renomované časopisy nemají zájem. Není to překvapující?

Ono je to na jednu stranu pochopitelné, protože kazuistik je nepřeberné množství. Pro jednotlivé lékaře jsou kazuistiky zajímavé, i já si rád přečtu zajímavý případ z praxe. Ale k tomu, aby si lékař mohl vytvořit nový názor na určitý problém v medicíně, potřebuje hmatatelné kvantitativní doklady, které jsou založené na velkém souboru pacientů a na statistice. Jednotlivé případy z kazuistik popisují určitou raritu, nikoli systematický přístup nebo změnu přístupu k nějakému problému.

* Které problémy podle vás řeší mladí lékaři vašeho věku nejvíc?

Záleží určitě na konkrétním lékaři, jak je spokojený na pracovišti a především zda dosáhl určité erudice a postavení. Po této stránce spokojený jsem. Na druhou stranu každý mladý lékař řeší i otázku peněz. Platy lékařů jsou v současné době takové, že musíme každý den přemýšlet jak s penězi vyjít.

* Na webu Zdravotnických novin proběhla diskuze, co lékaře nejvíce motivuje k práci. Drtivá většina z nich odpověděla, že peníze. Nedostatek peněz je často hlavním důvodem odchodu do zahraničí. Jaký názor na to máte vy?

S tím nesouhlasím. Mladý lékař, který je zapálený pro svůj obor, většinou vidí peníze až na druhém místě. Ale je možné, že úplně nejmladší generace lékařů na to má odlišný pohled. Člověk, který má medicínu rád, má na prvním místě hledisko profesní. V samoobsluze pak ale možná dojde k tomu, že to asi není správný názor. Práce v zahraničí by samozřejmě lákala i mě, mimo jiné také z ekonomických důvodů. Zkušenosti z ciziny mám zatím díky různým stážím, ale o odchodu za prací do ciziny nepřemýšlím.

* Moc takových zapálených mladých lékařů však není. Nemocnice hlásí zoufalý nedostatek klíčových specialistů. Většina „zapálenců“ odchází buď k farmaceutickým firmám, nebo do zahraničí. Vás neláká odejít na zkušenou do zahraničí ani na určitý čas?

Mezi typem lékařů, které uvádíte, a mnou jako chirurgem je velký rozdíl. Pokud chirurg toto místo opustí, nahradí ho někdo jiný. Kdybych odešel na čas do ciziny, není jisté, jestli vůbec takové místo potom najdu. Konkrétně u mě pro takovou změnu ani není důvod. Na naší klinice funguje výborný operační tým, mám tu jedinečné operační příležitosti a i vyhlídky do budoucna, takže zatím dávám přednost práci v tuzemsku. Současného místa si vážím natolik, že v této chvíli mě práce v zahraničí opravdu neláká.

MUDr. Jan Doležel, Ph. D. * 16. června 1974 v Brně

Lékařskou fakultu Masarykovy univerzity v Brně absolvoval v roce 1998. Z chirurgie atestoval v letech 2000 a 2005. V roce 2007 obhájil disertační práci na téma „Paralýza střevní po operacích aborálního tlustého střeva a její ovlivnění časnou enterální výživou“. Od roku 1998 pracuje na 1. chirurgické klinice FN u sv. Anny v Brně jako sekundární lékař. Specializuje se na hrudní a robotickou chirurgii. Je členem České chirurgické společnosti a Evropské společnosti hrudních chirurgů (ESTS). Absolvoval stáže na pracovištích hrudní chirurgie v Grenoblu (2004) a Koblenci (2008). Dosud byl spoluřešitelem čtyř grantových projektů IGA, v současné době je žadatelem o grant IGA jako řešitel. Publikoval 22 článků in extenso a abstrakt v domácí i zahraniční literatuře, je spoluautorem dvou monografií, přednesl celkem 20 přednášek na domácích i zahraničních fórech. Je rozvedený, zajímá se o splitboarding, skialpinismus, cyklistiku a hudbu.

Iva Bezděková

Ohodnoťte tento článek!