Bez energie to zkrátka nejde

Bez energie to zkrátka nejde

Jeho metodika dělení esterů cholesterolu mu vynesla mezinárodní uznání a prestiž. Nyní se prof. MUDr. Jiří Tichý, DrSc., věnuje problému laterality a i v této oblasti přináší zajímavé poznatky. První „porevoluční“ děkan 1. LF UK a emeritní přednosta Neurologické kliniky 1. LF UK a VFN nedávno za svou práci obdržel Purkyňovu cenu.


Bez energie to zkrátka nejde

 

MUDr. Jiří Tichý, DrSc. * 6. dubna 1929

Na Fakultě všeobecného lékařství UK promoval v roce 1953. Po dvouleté praxi v Ústí nad Labem, Karlových Varech a Terezíně získal v roce 1957 místo sekundáře a později (po návratu ze základní vojenské služby) vědeckého pracovníka v laboratoři pro patofyziologii nervové soustavy na pražské Neurologické klinice u akademika Kamila Hennera. Zde se systematicky věnoval studiu lipidů v mozkomíšním moku a jejich srovnávání s lipidy séra.

V roce 1965 obhájil kandidátskou disertační práci na téma „Cholesterol v mozkomíšním moku“ a v roce 1969 doktorskou disertační práci nazvanou „Cholesterol v CNS“. Je autorem originálních metod extrakce likvorových lipidů, chromatografie polárních a neutrálních lipidů na tenkých vrstvách s kvantitativní denzitometrií, publikoval práce o složení mastných kyselin v jednotlivých třídách lipidů, jež zkoumal pomocí plynové chromatografie; mezinárodně uznávaný byl zejména jeho způsob chromatografického dělení esterů cholesterolu podle stupně nenasycenosti mastných kyselin. Cenné zkušenosti získal pobytem u profesora Svennerholma v Göteborgu. V roce 1990 byl jmenován přednostou Neurologické kliniky 1. LF UK a VFN a ve stejném roce zvolen i děkanem 1. lékařské fakulty UK.

V době jeho přednostenství bylo v prostorách kliniky vybudováno oddělení magnetické rezonance a otevřena jednotka intenzivní péče. Byl předsedou oborové rady pro postgraduální studium v oboru neurověd a prošel řadou funkcí ve vědeckých radách (IPVZ, UK, ČSAV). Jeho vědecko-výzkumná a publikační činnost zahrnuje více než 200 původních prací. Mezi nejvýznamnější patří „Neurologie“, kterou napsal společně s profesorkou Soňou Nevšímalovou a profesorem Evženem Růžičkou (Galén 2002). Za svou celoživotní práci a přínos oboru byl letos vyznamenán Purkyňovou cenou ČLS JEP. Je vdovec, má dceru a syna.

OTÁZKA: Za druhé světové války jste studoval na gymnáziu, co poté rozhodlo, že jste si vybral medicínu?

ODPOVĚĎ:

MUDr. Jiří Tichý, DrSc.

Bez energie to zkrátka nejde

Studoval jsem nejdřív na Spolkovém ruském gymnáziu a pak na gymnáziu v Michli, které bylo velmi prestižní. Věděl jsem, že chci jít na vysokou školu, ale techniku jsem musel zavrhnout, protože jsem nebyl příliš silný v matematice. Medicína mi připadala jako pro mě ušitá. Tedy spíše já pro ni. Přihlášku jsem podával v roce 1947 a díky tomu, že začátkem roku 1948 ještě přijímací pohovory nebyly tak politicky laděné jako v dalších letech, jsem se bez problémů na medicínu dostal. Měl jsem o deset let starší sestru, která pracovala na urologické klinice. Zařídila mi, že jsem od prvního semestru pracoval jako fiškus na II. patologicko-anatomickém ústavu UK. Tam jsem pobyl tři roky na různých pozicích, nakonec i jako asistent.

21.10.2009 16:09:09

 

OTÁZKA: V té době už jste pracoval na výzkumu arteriosklerotických změn?

ODPOVĚĎ:

MUDr. Jiří Tichý, DrSc.

Bez energie to zkrátka nejde

Ano, tehdy jsem vlastně udělal svoji nejlepší práci. Všiml jsem si, že frekvence arteriosklerotických změn v tepnách aorty, mozku, srdce a na ledvinách je u lidí s nádory daleko menší než u normální populace. jsme s mojí ženou podrobný protokol. Dnes už se to nedá dost dobře zopakovat, protože pitvaných je hrozně málo. Publikací o tomto jevu bylo tehdy ve světě asi jenom šest. Pracovali jsme na tom tehdy se ženou celé léto, dohromady skoro 6,5 tisíce pitev. A statistiku udělal magistr Malý, autor jedné z našich prvních statistických monografií. Celé prázdniny jsme zaznamenávali výsledky do připravených archů, žádné počítače nebyly. Měli jsme svůj vlastní systém hodnocení. Statistika byla naprosto jasná, vyšlo nám to a výsledky poté byly zveřejněny v odborných časopisech.

21.10.2009 16:09:09

 

OTÁZKA: O vašem budoucím směřování rozhodlo místo sekundáře u akademika Hennera na Neurologické klinice. Jak jste se k němu dostal?

ODPOVĚĎ:

MUDr. Jiří Tichý, DrSc.

Bez energie to zkrátka nejde

Neurologie tehdy byla jen jedna, čímž se moje snažení zjednodušilo. Během studií jsme si mohli vybrat, na který obor se zaměřit, a zrovna o neurologii moc velký zájem nebyl. Poslední dva roky na medicíně jsem tedy působil již pod panem profesorem Hennerem, dohromady nás bylo šest. Všichni se vypracovali na známé odborníky, například docent Kvíčala, primář Káš a primář Országh. Já nebyl příliš dobře politicky zapsaný, a proto jsem po promoci dostal pokyn, že si sice vzhledem ke své dosavadní práci mohu vybrat obor, ale že to musí být mimo Prahu. Šel jsem tedy do Ústí nad Labem. Moje žena v tu dobu zrovna porodila syna, který je mimochodem nyní docentem neurochirurgie v Motole. Ona v Praze zůstat mohla, ale zase si nemohla vybrat obor. Měla však štěstí, že se dostala na pediatrii, ve které celý svůj život výborně působila.

21.10.2009 16:09:09

 

OTÁZKA: Po škole jste pracoval na několika různých místech. Kde se vám líbilo nejvíc?

ODPOVĚĎ:

MUDr. Jiří Tichý, DrSc.

Bez energie to zkrátka nejde

Nedá se to tak snadno říci, jednotlivé pobyty nelze příliš srovnat. Primářem neurologie v Ústí nad Labem byl jeden z prvních žáků profesora Hennera, Evžen Ponča. Byl to vynikající neurolog, mě měl docela rád a díky tomu jsem měl co do výzkumu úplně volnou ruku. Studoval jsem optokinetický nystagmus, pozoroval a popsal příznaky trombózy arterie basialis. Na oddělení to tedy bylo hrozně zajímavé. I přesto jsem chtěl do Prahy na kliniku, jednak abych byl „u pramene“ a jednak doma s rodinou. První rok nebylo místo, druhý rok jsem dostal vyřízení, že mohu nastoupit, tak jsem rozvázal pracovní poměr.

Jenže hned poté, co jsem tak učinil, mi přišel druhý dopis s tím, že se situace změnila a že na toto místo byli vybráni dva absolventi leningradské univerzity. Já zůstal bez místa a měl odejít někam na obvod. Shodou okolností, jak už to v medicíně bývá, jsem se dostal do sanatoria Imperial v Karlových Varech, kde sháněli neurologa. Měla tam jít kolegyně z Ústí nad Labem, která ale nechtěla. Nějakým způsobem že půjdu já. Mluvil jsem velmi dobře rusky, poněvadž jsem za sebou měl studium na ruském gymnáziu, a nástup mi z tohoto hlediska nečinil problémy… Znovu jsem se ale účastnil konkurzů na kliniku a po dvou letech to konečně vyšlo…

21.10.2009 16:09:09

 

OTÁZKA: Mohl jste se dát ihned do práce?**

ODPOVĚĎ:

MUDr. Jiří Tichý, DrSc.

Bez energie to zkrátka nejde

Bohužel ne. Hned po nástupu na kliniku mi přišel papír, že budu muset na dva roky na vojnu. Když jsem se po absolvování základní vojenské služby na kliniku vrátil, můj syn šel do školy. Neměl jsem to tedy jednoduché. Ale i na vojně jsem se zúčastnil výzkumné práce, poslední tři měsíce jsme fungovali v takové psychiatricko neurologické skupině, která studovala dopravní nehodovost. A to mi zůstalo v povědomí natolik, že jsem napsal několik prací o příčinách nehod, kterých zoufale přibývá. Musím říci, že je to věcí osobnosti, lidé jsou netrpěliví, agresivní, ostatně to vidíme každý den. Na toto téma jsem napsal i jednu kapitolu do americké monografie o nehodovosti.

21.10.2009 16:09:09

 

OTÁZKA: Mezinárodně uznávaný je zejména způsob chromatografického dělení esterů cholesterolu podle stupně nenasycenosti kyselin ve srovnání s plynovou chromatografií. Jak dlouho jste na tomto výzkumu pracoval a v čem je toto dělení tak unikátní?

ODPOVĚĎ:

MUDr. Jiří Tichý, DrSc.

Bez energie to zkrátka nejde

Když jsem se dostal na kliniku, byl jsem sekundářem profesora Františka Hanzala, který vedl likvorologické oddělení, a intenzivně jsem pracoval na metodice jak dělit estery cholesterolu. Tehdy nebyly k dispozici současné metody, podmínky byly samozřejmě mnohem horší. Dělali jsem analýzu na tenkých vrstvách, k tomu jsme používali takovou zvláštní umělohmotnou desku. Vyvinul jsem také určité rozpouštědlo, kterým se estery cholesterolu dělily na pět vrstev.

Musím přiznat, že tato metodika měla poměrně velký úspěch. Několikrát jsem o tom přednášel na mezinárodních sjezdech, byl jsem zván na různé kongresy. Na tomto výzkumu jsem pracoval až do roku 1984, kdy se laboratoř zavřela a můj žák docent Adam přešel na Homolku. Tím u nás samostatná likvorologie skončila a zůstala jen jako konziliární cytologická služba na současné biochemii.

21.10.2009 16:09:09

 

OTÁZKA: Vaše disertační práce se jmenovala „Cholesterol v mozkomíšním moku“. Této problematice jste se věnoval i později. Co bylo vaším hlavním objevem v této oblasti?

ODPOVĚĎ:

MUDr. Jiří Tichý, DrSc.

Bez energie to zkrátka nejde

Bylo to zjištění, že spektrum likvorových mastných kyselin v esterech cholesterolu se výrazně liší od spektra v séru a podobá se složení lipidů v tkáni.

21.10.2009 16:09:09

 

OTÁZKA: V nedávné době jste se též začal hodně zabývat problémem laterality. Jak jste se k tomuto výzkumu dostal?

ODPOVĚĎ:

MUDr. Jiří Tichý, DrSc.

Bez energie to zkrátka nejde

Od roku 1989 jsem na výzkum neměl příliš času, stal jsem se totiž přednostou kliniky a děkanem. K problému laterality jsem se tedy dostal postupně a až mnohem později, už jako emeritus. Zajímalo mě to však i dříve. Již v Ústí nad Labem jsem pozoroval, že psi se při aportování hozeného klacku otáčejí převážně doleva… Na problematiku laterality jsem dále narazil při zpracování kapitoly o fantomové bolesti do významné Rokytovy monografie o bolesti. Věnoval jsem se také amuzii, o které jsem napsal několik článků. Teď se zabývám konkrétně možností stanovení laterality u zdravých, mám vyšetřeno přes 350 dětí ve věku 9 až 12 let. Výsledky byly částečně publikovány a částečně čekají na publikování v impaktovaném časopisu. Potvrzuje se, že profesor Henner měl pravdu, když tvrdil, že existuje dominance mozečku, která je zkřížená.

Když má někdo dominantní levou mozkovou hemisféru, pak má dominantní pravou mozečkovou hemisféru. Dráhy fronto-ponto-cerebelární a zpětnovazebné spoje cerebelotalamo-kortikální s napojením na spinální a kmenové struktury jsou velice složité. Pokud si chcete dát prst na špičku nosu, vykoná to úplně jiná skupina svalů, když člověk sedí, leží, nebo je třeba hlavou dolů. Mozková kůra dává jen hrubý pokyn a ostatní mozečkové struktury udělají takové naladění, že pohyb je přesný. Musí se ovšem nacvičit. Je to otázka paměti, která je nejen v mozku, ale i v mozečku. Výzkumy ukazují, že aktivita mozečku je daleko větší, když se člověk učí, než když už něco umí, respektive má nacvičeno. Pak už je to na mozkových okruzích zapsané. Jde o strašně zajímavá témata a je mi líto, že jsem tak starý, že už na nich nebudu moci tak dlouho bádat a sledovat je.

21.10.2009 16:09:09

 

OTÁZKA: V této souvislosti jste se zabýval i výzkumem leváctví a praváctví. Jaké máte aktuální poznatky?

ODPOVĚĎ:

MUDr. Jiří Tichý, DrSc.

Bez energie to zkrátka nejde

O této problematice existuje asi 36 tisíc publikací, které normální smrtelník nemůže přečíst, takže občas se objeví nějaký souhrnný referát. Nejkrásnější je Geschwindtův z roku 1985, kde jsou zmiňovány různé teorie. Dodnes se neví, nakolik je praváctví a leváctví geneticky vázané. Já jsem přesvědčen, že geneticky podmíněno je, ale jelikož gen znám, tak se po něm pátrá. V posledních týdnech jsem navázal kontakt s naším genetickým oddělením a biochemií. Pokud naše rodiny leváků, kterých máme zhruba 20, budou souhlasit s odebráním tři mililitrů žilní krve, pokusí se naše pokročilé laboratoře analyzovat DNA a zjistí, zda existuje nějaký gen.

Není-li gen, není struktury. Leváctví ale není zcela „normální“ proces – když máte něčeho 5 až 10 procent, nejde o normální rozložení. Na druhé straně, protože mozek používáme jen asi ze 20 procent (pokud nejsme vyloženě geniální osoby), neplatí, že by leváci představovali nějakou méněcennou část populace. Mnohdy jsou to právě oni, kteří vynikají. Hodně levorukých je mezi umělci, někdo maluje pravou rukou, ale kresbu dokončuje levou. Ve sportu mají pro svoji atypičnost výhodu například hráči tenisu… Můj poslední názor je, že mezi praváctvím a leváctvím existuje přechod, který asi není úplně lineární. U nás testujeme podle modifikovaného Edinburského dotazníku (jejich druhů je ovšem nespočet).

V E-dotazníku je obsaženo šest úkonů z deseti (psaní, kreslení, držení nože, tužky, klíče, sirky), jež jsou na našem materiálu navzájem statisticky nerozlišitelné. Podle výsledků pak rozlišujeme jedince na čisté leváky a praváky, ale skupina čistých leváků zdaleka není tak homogenní jako skupina praváků; leváci mají vždycky nějakou odchylku. Tento výzkum stále pokračuje, pracujeme na něm od roku 2006. Zabere hodně času – než se udělá plán, nasbírají data a tak dále. Nyní bude etická komise 1. LF UK a VFN rozhodovat o prodloužení platnosti výzkumného úkolu, který má trvat ještě dva roky s rozšířením o vyšetřování DNA, a doufáme, že v něm budeme pokračovat i nadále… Výsledky jsou totiž hodně zajímavé.

21.10.2009 16:09:09

 

OTÁZKA: Pracujete nyní i na jiných výzkumech?**

ODPOVĚĎ:

MUDr. Jiří Tichý, DrSc.

Bez energie to zkrátka nejde

Nepracuji. Stojí hodně úsilí získat materiál na jeden výzkum, natož pak na více. Navíc se vždycky musí napojovat i jiná pracoviště, například u našeho výzkumu je to foniatrická klinika, respektive paní docentka Dlouhá. Naše vyšetření stojí na stanovení mozečkové dominance. Nyní máme k dispozici čerstvé výsledky u tří skupin dětí (v počtu 221, 47 a 98), které jsem vyšetřoval nezávisle na sobě ve třech úsecích, a jsou prakticky shodné, byť šlo o takzvané subjektivní měření.

21.10.2009 16:09:09

 

OTÁZKA: V roce 1990 jste byl jmenován přednostou Neurologické kliniky 1. LF UK a VFN, ve stejném roce zvolen i děkanem 1. faprof. kulty UK. Jak na toto hektické období svého života vzpomínáte?

ODPOVĚĎ:

MUDr. Jiří Tichý, DrSc.

Bez energie to zkrátka nejde

To bylo neskutečně zajímavé období. Na klinice se nám tehdy podařilo zavést magnetickou rezonanci, jako první ve Všeobecné fakultní nemocnici. Na to mohu být pyšný. Naštěstí tu vždycky byli spolupracovníci, kteří té problematice rozuměli víc než já, a bylo to skvělé. Já prosadil rezonanci organizačně, protože jsem věděl, že je to potřeba. Nejdůležitější však byli ti, kteří u ní trávili ony dlouhé hodiny. Klíčem byly samozřejmě finance, ale s tím jsme tehdy větší problémy neměli, vedení chápalo, že jde o velmi důležitou investici.

Štěstí na spolupracovníky jsem měl i ve funkci děkana, velkou oporou mi byl také akademický senát. Nezbytné personální změny všichni chápali a myslím, že nikomu nebylo ublíženo.

21.10.2009 16:09:09

 

OTÁZKA: Jak jste prožíval období totality, normalizace? Například vaše profesura se z kádrových důvodů uskutečnila až v roce 1988. S čím dalším jste se musel potýkat kvůli tomu, že jste nebyl ve straně?

ODPOVĚĎ:

MUDr. Jiří Tichý, DrSc.

Bez energie to zkrátka nejde

Do strany jsem nikdy nevstoupil, i když mi to bylo několikrát nabízeno. Je však třeba říci, že ani mnozí straníci se nechovali hanebně, charakterově to byli lidé naprosto normální; nebyli členy KSČ z prospěchářství, ale ze strachu. Já se díky profesoru Starému stal poměrně brzo docentem, ale moje profesura byla pozdržena až těsně před revoluci. Ti, kteří na to měli vliv, už začínali povolovat. Samotná neurologická klinika ovšem vždycky byla tak demokratická, že když někdo pracovat chtěl, u nás mohl. Nikdy jsem neměl žádné vážnější problémy.

21.10.2009 16:09:09

 

OTÁZKA: Za svého života jste napsal i řadu publikací, jejich hlavním tématem byla neurochemie a likvorologie. Kde vám vedle všech činností zbyl na tuto práci čas a energie?

ODPOVĚĎ:

MUDr. Jiří Tichý, DrSc.

Bez energie to zkrátka nejde

Energie musí být, bez ní to zkrátka nejde. O výchovu dětí se postarala žena. Dokonce jsme v roce 1969 vážně přemýšleli o tom, že emigrujeme, ale moje dcera, které tehdy bylo asi patnáct, nechtěla, tak jsme zůstali. Paradoxem je, že poté, co dostudovala, si vzala Dána a žije v Dánsku. Dnes ovšem toho, že jsme zůstali, rozhodně nelituji. Měl jsem skvělé rodinné zázemí, takže jsem se mohl naplno věnovat práci a psaní publikací, což k tomu patří. Jak už jste zmínila, věnoval jsem se hlavně neurochemii, likvorologii, v posledních letech i prionovým chorobám a samozřejmě otázkám kolem laterality a hemisferální dominance.

21.10.2009 16:09:09

 

OTÁZKA: Vyučil jste čtyři generace mediků a tři generace neurologů. Co vás na pedagogické činnosti bavilo a co naopak ne? Často se zmiňuje váš pověstný učitelský optimismus – máte nějaký recept, aby si jej člověk udržel i po tolika letech?

ODPOVĚĎ:

MUDr. Jiří Tichý, DrSc.

Bez energie to zkrátka nejde

Mě to kupodivu nepřestalo bavit, stále učím anglicky neurologii studenty ergoterapie na FTVS. Mám osvědčenou taktiku. Když jsou studenti připuštěni k závěrečné zkoušce, vyžaduji od nich písemné vypracování odpovědí na 67 otázek. Mohou si vzít ku pomoci jakoukoli anglickou knihu, a tedy „opisovat“. A oni tím, že to píší, se tu látku i naučí. Zrovna teď jsem zkoušel dva studenty posledního ročníku a oba dostali jedničku. Mě to tedy baví a snažím se zpestřovat výuku sobě i studentům.

21.10.2009 16:09:09

 

OTÁZKA: Veřejnosti jste znám i jako zakladatel a umělecký vedoucí dixielandu 1. LF UK. Co vás vedlo k založení tohoto seskupení?

ODPOVĚĎ:

MUDr. Jiří Tichý, DrSc.

Bez energie to zkrátka nejde

Hudba mě provázela od oktávy gymnázia. Někteří kamarádi pak studovali konzervatoř, někteří se mnou šli do Ústí, takže i tam jsme měli kapelu, v níž jsem hrál na harmoniku a na trubku. Během studií jsem měl příležitost hostovat ve skupině, ve které hrál mimo jiné Jan Hammer starší, primář Budínský, doktor Zavadil a další. Říkali si Lékařský Umělecký Estrádní Soubor (LUES). máme skupinu zvanou LUES III (podle neurolues). Vystupujeme v Akademickém klubu 1. LF UK ve Faustově domě jednou za 14 dní, v létě samozřejmě ne, začínáme v říjnu.

Máme stabilní publikum, které nám fandí a tleská, což nám dělá dobře, protože všichni jedinci – a muzikanti zejména – jsou ješitové. Zrovna prvního července jsme hráli v rámci rozloučení se školním rokem na zahradní slavnosti Carolina ve Valdštejnské zahradě. Mimo jiné jsme vyslechli projev pana rektora a dalších členů akademické obce. Zaujal mě projev studenta, který kritizoval současnou politickou situaci. Hovořil o tom, že lidé nesmí být uzavřeni sami do sebe a stát se jakýmisi „fachidioty“, ale že se musí trochu více starat i o veřejné věci. Což je myslím svatá pravda, veřejné věci by měly probíhat tak, aby nezavdávaly kritiku a pesimismus vedoucí k neúčasti ve volbách. To je přeci pro demokracii to nejhorší.

21.10.2009 16:09:09

 

OTÁZKA: Jste také vášnivý sportovec. Které sporty vás lákaly a lákají nejvíce?**

ODPOVĚĎ:

MUDr. Jiří Tichý, DrSc.

Bez energie to zkrátka nejde

Od dětství jsem chodil do Sokola, v letech 1947 a 48 jsem se dostal do výběru nejlepších nářaďovců jednotlivých žup do Tyršova domu. Když jsem pak přestal dělat nářadí, začal jsem běhat. Opakovaně jsem absolvoval Velkou Kunratickou, Libereckou padesátku a další. Také jsem sjezdoval, ale to bylo spíše pro zábavu. Nikdy jsem moc nehrál míčové hry, to mě až tak nebavilo.

21.10.2009 16:09:09

 

OTÁZKA: Stíháte při své náročné práci i nějaké jiné koníčky?

ODPOVĚĎ:

MUDr. Jiří Tichý, DrSc.

Bez energie to zkrátka nejde

Když jsme nemohli odjet na plánovaný pobyt do Švédska, namalovali jsme si obdélník ve středních Čechách a řekli si, že si zde koupíme chalupu. Jeli jsme tam a já se zeptal v jednom městě jedné paní, zda by nevěděla o někom, kdo by nějakou chaloupku prodal… A ona na to: „Ale panáčku, to je všechno prodaný.“ Pak si vzpomněla, že někdo snad něco prodává, jel jsem se tam podívat a tam byla krásná chalupa. Zrovna se u ní opalovala nějaká dáma, nájemkyně, která tu chalupu také chtěla koupit, ale majitelce jsem nakonec víc padnul do oka já. Neměl jsem však peníze, museli jsme se zadlužit a nějak domluvit. Stalo se a chalupaření je moje velké hobby. I když teď jsem kvůli kloubním problémům dosti hendikepovaný.

****MUDr. Jiří Tichý, DrSc. * 6. dubna 1929 ****

Na Fakultě všeobecného lékařství UK promoval v roce 1953. Po dvouleté praxi v Ústí nad Labem, Karlových Varech a Terezíně získal v roce 1957 místo sekundáře a později (po návratu ze základní vojenské služby) vědeckého pracovníka v laboratoři pro patofyziologii nervové soustavy na pražské Neurologické klinice u akademika Kamila Hennera. Zde se systematicky věnoval studiu lipidů v mozkomíšním moku a jejich srovnávání s lipidy séra.

V roce 1965 obhájil kandidátskou disertační práci na téma „Cholesterol v mozkomíšním moku“ a v roce 1969 doktorskou disertační práci nazvanou „Cholesterol v CNS“. Je autorem originálních metod extrakce likvorových lipidů, chromatografie polárních a neutrálních lipidů na tenkých vrstvách s kvantitativní denzitometrií, publikoval práce o složení mastných kyselin v jednotlivých třídách lipidů, jež zkoumal pomocí plynové chromatografie; mezinárodně uznávaný byl zejména jeho způsob chromatografického dělení esterů cholesterolu podle stupně nenasycenosti mastných kyselin. Cenné zkušenosti získal pobytem u profesora Svennerholma v Göteborgu. V roce 1990 byl jmenován přednostou Neurologické kliniky 1. LF UK a VFN a ve stejném roce zvolen i děkanem 1. lékařské fakulty UK.

V době jeho přednostenství bylo v prostorách kliniky vybudováno oddělení magnetické rezonance a otevřena jednotka intenzivní péče. Byl předsedou oborové rady pro postgraduální studium v oboru neurověd a prošel řadou funkcí ve vědeckých radách (IPVZ, UK, ČSAV). Jeho vědecko-výzkumná a publikační činnost zahrnuje více než 200 původních prací. Mezi nejvýznamnější patří „Neurologie“, kterou napsal společně s profesorkou Soňou Nevšímalovou a profesorem Evženem Růžičkou (Galén 2002). Za svou celoživotní práci a přínos oboru byl letos vyznamenán Purkyňovou cenou ČLS JEP. Je vdovec, má dceru a syna.

21.10.2009 16:09:09

 
Bez energie to zkrátka nejde
Ohodnoťte tento článek!