To, co se nepovedlo, zůstává v duši dlouho

MUDr. Petr Chmátal, Ph.D.

„Všichni by si měli uvědomit, že řešení nevyhovující situace ve velké míře záleží na kvalitním zdravotnickém personálu, kterého na našem trhu práce ubývá a je problém jej získat,“ říká ředitel Nemocnice Česká Lípa MUDr. Petr Chmátal, Ph. D.


MUDr. Petr Chmátal, Ph.D.

Autor: ZDN
 

* 1960 v Hradci Králové

Předseda představenstva a generální ředitel Nemocnice s poliklinikou Česká Lípa, a. s. Studoval obor všeobecné lékařství na LF UK – VLVDÚ JEP v Hradci Králové (1979–1985). Na VLA Hradec Králové absolvoval externí doktorandské studium (1995– –1999) a obhájil disertační práci o tupých úrazech břicha. Získal specializace ze všeobecného lékařství (1. st.) a z chirurgie (1. a 2. st.). Praxi nabýval nejprve jako lékař u vojenských útvarů a od roku 1990 jako lékař chirurgického oddělení Ústřední vojenské nemocnice v Praze. V letech 1997–2006 byl zástupcem primáře chirurgického oddělení ÚVN Praha a v letech 2006– –2009 zde zastával funkci náměstka ředitele. Kromě řady zahraničních stáží (USA, Německo, Velká Británie, Izrael) působil jako chirurg v balkánské válce (1994) a v roce 2003 jako šéflékař 7. polní nemocnice v irácké Basře. Má na kontě i rozsáhlou odbornou publikační a přednáškovou činnost. Má dvě děti. Baví ho vysokohorská turistika a hudba. Žije v Praze.

OTÁZKA: Někdo se narodí a ví, čím bude, jiný se rozhoduje téměř na prahu dospělosti a ještě třeba později svou profesi zcela změní. Pamatujete na chvíli, kdy jste se rozhodl, že obléknete bílý plášť?

ODPOVĚĎ:

MUDr. Petr Chmátal, Ph. D.

MUDr. Petr Chmátal, Ph.D.

Vím, kdy jsem se rozhodl. O tom, že chci být doktorem, jsem byl přesvědčen už od svých osmi nebo deseti let. Bylo mi to tak jasné, až jsem svým dětem později vyčítal, že se pomalu blíží k maturitě a nemají vizi, co chtějí v životě dělat. Už na základní škole jsem v rámci branného cvičení vynikal ve zdravovědě. Co se mi na tom tak líbilo, nevím, to je asi v člověku. Možná to byla intuice, ale držel jsem se jí pevně. Na gymnáziu jsem studoval s různými peripetiemi, ale v ročníku, ve kterém jsme měli biologii člověka, jsem byl asi nejlepší.

19.1.2010 14:02:53

 

OTÁZKA: Chtěl jste, aby vaše děti pokračovaly v rodinné lékařské tradici?

ODPOVĚĎ:

MUDr. Petr Chmátal, Ph. D.

MUDr. Petr Chmátal, Ph.D.

Nepřesvědčoval jsem je, aby se z nich stali lékaři – v naší rodině nikdo další v medicíně nepracuje, prostě to zasáhlo jenom mě. Zatím.

19.1.2010 14:02:53

 

OTÁZKA: Vystudoval jste vojenskou lékařskou fakultu v Hradci Králové – proč jste se rozhodl pro kombinaci vojenství a medicíny

ODPOVĚĎ:

MUDr. Petr Chmátal, Ph. D.

MUDr. Petr Chmátal, Ph.D.

Bylo to z několika důvodů. Jednak se mi to líbilo a ta fakulta měla dobrou pověst a jednak mě v mém rozhodnutí podporovala rodina. Navíc jsme bydleli v Pardubicích, takže jsem měl vysokou školu doslova za kopcem a z Hradce jsem domů občas jezdíval i na kole.

19.1.2010 14:02:53

 

OTÁZKA: Rozhodl jste se už tenkrát pro chirurgii?

ODPOVĚĎ:

MUDr. Petr Chmátal, Ph. D.

MUDr. Petr Chmátal, Ph.D.

Chtěl jsem dělat velký obor, protože menší mi nepřipadaly tak zajímavé. A byl jsem přesvědčen, že nejsem šikovný, takže jsem směřoval k interně. Vydrželo mi to do pátého ročníku, kdy jsem před státnicemi přišel do Prahy na stáž a najednou se ocitl na operačním sále. Dozvěděl jsem se, že jsem manuálně zručný a že bych se na chirurgii hodil. Trochu mě to překvapilo, ale od té chvíle jsem byl rozhodnutý, že chirurgie je stejně intelektuálně rozsáhlý a významný obor jako interna a že budu dělat ji.

19.1.2010 14:02:53

 

OTÁZKA: Do pražské Ústřední vojenské nemocnice jste nastoupil hned po promoci?

ODPOVĚĎ:

MUDr. Petr Chmátal, Ph. D.

MUDr. Petr Chmátal, Ph.D.

Lákala mne prestiž pražské vojenské nemocnice, která v té době patřila mezi nejlépe vybavené ve státě, a i místopisně jsem to měl nejblíže svému původnímu bydlišti, rodině, gymnáziu a tak dále. Ještě během studia jsem tam začal dojíždět na jednotlivé praxe. Z Hradce Králové do Prahy jsem pak šel na dva roky na takzvané kolečko, po kterém se konalo rozdílení lékařů k vojenským útvarům (říkali jsme tomu trh s otroky) a já na tři roky odpochodoval k regimentu v Klecanech.

19.1.2010 14:02:53

 

OTÁZKA: Měl jste štěstí, opět jste byl jen kousek od Prahy. Kolik let jste pak strávil v Ústřední vojenské nemocnici?

ODPOVĚĎ:

MUDr. Petr Chmátal, Ph. D.

MUDr. Petr Chmátal, Ph.D.

Ty nezáviděníhodné posty služeb u vojenských útvarů začínaly u Chebu a končily někde u Domažlic, takže jsem měl v tomto směru opravdu výhodu. Byl jsem ženatý a měl řadu dalších plánů a aktivit. Větší vzdálenost by mi docela komplikovala život. Ve vojenské nemocnici jsem pak strávil pětadvacet let. Zprvu jsem sloužil u útvarů, ale do Prahy pravidelně dojížděl. Chodíval jsem tam sloužit a operovat, dobrovolně a zadarmo. V té době se to ještě nosilo. Dnes by těžko někdo šel ze svého vlastního volna zadarmo a dobrovolně sloužit na chirurgii jako lékař. Tenkrát jsme ale jako vojenští praktičtí lékaři chtěli tento obor v budoucnosti dělat, a proto jsme se v něm snažili co nejvíc vzdělávat.

19.1.2010 14:02:53

 

OTÁZKA: Za tu dobu jste určitě potkal řadu vynikajících kolegů – na které rád vzpomínáte?

ODPOVĚĎ:

MUDr. Petr Chmátal, Ph. D.

MUDr. Petr Chmátal, Ph.D.

Samozřejmě rád vzpomínám zejména na ty, kteří mě ovlivnili v mých začátcích. Například doktor Pavel Beňo mě přivedl k chirurgii a ukázal mi, jak vypadá zručnost operatéra. Doktor Miloslav Matoušek mě dovedl k odpovědnosti za svoji práci. Významně mě ovlivnila spolupráce s profesorem Milošem Hájkem, který svojí osobností přesahuje rámec české chirurgie. Ten mi otevřel obzor klinické vědy a dodnes oceňuji jeho vědomosti a především jeho poctivost a důslednost v této oblasti. Ostatně poctivost v prezentaci výsledků je v současné mediálněkomerční době rozhodně hluboké téma.

19.1.2010 14:02:53

 

OTÁZKA: Zapsali se vám do paměti i někteří pacienti?

ODPOVĚĎ:

MUDr. Petr Chmátal, Ph. D.

MUDr. Petr Chmátal, Ph.D.

Každý pacient je svým způsobem zajímavý a hlavně ojedinělý. Pokud indikujete člověka k chirurgickému výkonu, je to vždycky do značné míry otázka individuální, nikdy to není strojová výroba. Musíte si především uvědomit, co chcete operací dokázat a jestli dotyčnému pomůže. Na většinu pacientů si musíte vymyslet určitý konkrétní postup, plán. Operace nejsou stejné, vždycky je to přinejmenším trošku jiné. V paměti mi zůstala řada pacientů, člověku většinou utkví v hlavě jeho výrazné úspěchy nebo naopak neúspěchy. A je těžké říct, co víc. Myslím, že u zodpovědných chirurgů ulpívají v paměti spíše neúspěchy než výrazné úspěchy. Na to, co se povedlo, postupně zapomínáte; to, co se nepovedlo, zpravidla zůstává v duši dlouho. S neúspěchem se ale asi každý vypořádává podle svého naturelu. Mně pomáhá kombinace osobního života a sportu, zájmů a opět práce.

19.1.2010 14:02:53

 

OTÁZKA: V roce 1994 jste se zúčastnil mise na Balkáně. Jak jste ji vnímal?

ODPOVĚĎ:

MUDr. Petr Chmátal, Ph. D.

MUDr. Petr Chmátal, Ph.D.

Byl jsem tam s českým polním chirurgickým týmem. Od konce druhé světové války neměla tato mise co do rozsahu odborné péče pro české zdravotníky obdoby. Předtím, ve válce v Zálivu, se mise účastnili pouze jednotliví zdravotníci, na Balkáně poprvé fungoval celý chirurgický tým – byla tu zastoupena anesteziologie, dělaly se endoskopie, plně fungovala laboratoř… Prostě tu pracovala malá nemocnice.

19.1.2010 14:02:53

 

OTÁZKA: Jako první jste přijeli do velmi nehostinné země a přitom jste věděli, že svou práci bez určitých podmínek plnit nemůžete. Jak jste se na to připravovali?

ODPOVĚĎ:

MUDr. Petr Chmátal, Ph. D.

MUDr. Petr Chmátal, Ph.D.

Vlastní nemocnice v chorvatském Kninu měla být přichystaná, lépe řečeno sestavená z kontejnerů, a tak jsme si mysleli, že přijedeme, zařídíme si ji uvnitř a začneme pracovat. Ještě tady v Česku jsme si připravili veškerý materiál – ručníky počínaje a chirurgickými nástroji konče – a odjeli. Když jsme dorazili na místo, žádná kontejnerová budova tam k našemu velkému překvapení nestála, a tak jsme nejprve museli prodělat zhruba čtyř- až šestitýdenní válku s mašinerií OSN, která potom nemocnici na základě našich vlastních plánů postavila. Na výstavbě jsme se ovšem podíleli i my, manuálně, někdy i s pomocí kladiv a hřebíků. Ale podařilo se. Všechno bylo nové a nemocnice pak fungovala čtyři nebo pět let jako takový základní vzor českých polních nemocnic, jejichž budování následovalo.

19.1.2010 14:02:53

 

OTÁZKA: Koho jste ošetřovali?

ODPOVĚĎ:

MUDr. Petr Chmátal, Ph. D.

MUDr. Petr Chmátal, Ph.D.

Nemocnice byla určená k ošetřování členů mezinárodního sboru, který tam tenkrát byl rozmístěn, ale ošetřovali jsme i místní obyvatele. Záleží sice na tom, jak je stavěn úkol, ale tyhle mise mívají zpravidla kombinované poslání. Některé nemocnice jsou určené k zajištění vlastních lidí, kteří se pohybují v daném území, jiné, například v Iráku, jsou humanitární, tedy primárně mají pomáhat ošetřovat místní obyvatelstvo. Ale většinou se to kombinuje. Pokud máme prostředky, bylo by nelogické nepomáhat místním. Ošetřovali jsme prakticky všechno a lidé to měli zdarma. Přicházeli a přijížděli sami. Když hledáte pomoc a nemůžete najít adekvátní v místě, přijdete tam, kde si myslíte, že vám pomohou. Zranění vlastních lidí, tedy vojáků nebo humanitárních pracovníků, byla většinou způsobená minami nebo šrapnely.

19.1.2010 14:02:53

 

OTÁZKA: V české kotlině se naštěstí našinec s válečným utrpením nesetká. V rámci mise jste se ale ocitli v centru bojů, bolesti a neštěstí. Jak to na vás působilo?

ODPOVĚĎ:

MUDr. Petr Chmátal, Ph. D.

MUDr. Petr Chmátal, Ph.D.

Válečná zranění jsou moc ošklivá, ale myslím, že jsme je všichni vnímali profesionálně a určitým způsobem fatalisticky. Jinak to snad ani nejde, když musíte pomáhat. Psycholog by vám určitě řekl, že se na to člověk může připravit, ale myslím, že to spíš záleží od povahy, od osobnosti každého jedince. Člověk se musí zakousnout a brát to jako profesionál.

19.1.2010 14:02:53

 

OTÁZKA: V roce 2003 jste byl odvelen do Iráku a zúčastnil se mise jako šéflékař polní nemocnice. Jaké to bylo tam?

ODPOVĚĎ:

MUDr. Petr Chmátal, Ph. D.

MUDr. Petr Chmátal, Ph.D.

To byla jiná situace. Především jsme se pohybovali v jiném kulturním prostředí než v oblasti Kninu, která je téměř součástí Evropské unie. To se odrazilo na celém pobytu. Irák je jiná káva a vyslaná nemocnice byla navíc primárně určena k humanitární pomoci. Jednalo se tedy i o trochu jiný styl práce, což s sebou neslo závažnější problémy, které se týkaly především nedostatku materiálu k ošetřování. Zásobovaly nás jak koaliční jednotky, tak i Česká republika jako stát, ale když si vezmete, že jsme denně ošetřovali desítky až stovky lidí, je logické, že to nebylo jednoduché.

19.1.2010 14:02:53

 

OTÁZKA: Co jste jako lékaři museli řešit nejčastěji?

ODPOVĚĎ:

MUDr. Petr Chmátal, Ph. D.

MUDr. Petr Chmátal, Ph.D.

Úplně všechno, nejširší spektrum zdravotních problémů. Od válečných úrazů a zlomenin přes vysoké procento popálených až ke standardním chorobám, jako jsou střevní nádory, problémy se žlučníkem či infekce. Měli jsme s sebou i specialistu na dětské lékařství, a dokonce jsme rozjeli projekt, který běží dodnes – transport vybraných nemocných dětí do České republiky, kde se podrobily specializovaným výkonům, jako jsou například kardiochirurgické operace. V Česku to bylo poměrně dost mediálně prezentované. Výrazně se v tom angažoval primář oddělení hematologie, biochemie a krevní transfuze pražské Ústřední vojenské nemocnice podplukovník Miloš Bohoněk. Dalo by se říct, že projekt vznikl vcelku jednoduše – prostě se objevili dětští pacienti, kteří v místních podmínkách nebyli řešitelní, a tak jsme začali hledat cesty, jak by jim šlo pomoci. Na transporty i následnou léčbu byly vyčleněny státní finance, které šly přes ministerstvo vnitra. Za našeho působení odletěly dvě skupiny po čtyřech dětech a byla připravena třetí.

19.1.2010 14:02:53

 

OTÁZKA: Sledujete tyto děti dále, třeba i na dálku?

ODPOVĚĎ:

MUDr. Petr Chmátal, Ph. D.

MUDr. Petr Chmátal, Ph.D.

Osobně o nich aktuální zprávy nemám a myslím, že v České republice je asi nikdo mít nebude. Ale mohu se mýlit, protože vím, že kolega Bohoněk s některými kontakty v Iráku spolupracuje dodnes. Ale mám obavy, že se v souvislosti s vývojem situace během posledních dvou let ta praxe zřejmě trochu změnila.

19.1.2010 14:02:53

 

OTÁZKA: Myslíte si, že to těm dětem po zdravotní stránce skutečně pomohlo?

ODPOVĚĎ:

MUDr. Petr Chmátal, Ph. D.

MUDr. Petr Chmátal, Ph.D.

Jsem o tom přesvědčen. Důležité je vybrat správné diagnózy a optimální věk. Skupinu, které můžete pomoci. Proto jsme vybírali pacienty, u nichž jednoduché, byť specializované a nákladné vyšetření s výkonem přinese trvalý efekt. Například děti s vrozenými srdečními vadami, které se odoperují a jejich zdravotní stav je dlouhodobě vyřešen. Pravdou je, že většině dětí, se kterými jsme se v Iráku setkali, jsme nebyli schopni pomoci trvale. U mnoha diagnóz by totiž podobné transporty byly zcela nesmyslné. Sledování malých pacientů v zahraničí, další péče o ně, reoperace a všechny související problémy by byly velmi komplikované a mnohdy také neřešitelné. Pokud kontakt v místě přestane existovat, pak je trvalá pomoc v zásadě nemožná. Takže optimální bylo – a je – vybrat závažné diagnózy, které by pacienty v průběhu vývoje zahubily a u nichž jednorázový výkon trvale pomůže a dlouhodobě je vrátí do života. To je pravý smysl tohoto úsilí.

19.1.2010 14:02:53

 

OTÁZKA: Nemocnice v Iráku byla součástí vojenské základny, nebo stála někde ve městě?

ODPOVĚĎ:

MUDr. Petr Chmátal, Ph. D.

MUDr. Petr Chmátal, Ph.D.

Pracovali jsme v jihoirácké Basře a polní nemocnice sousedila s původní místní vojenskou nemocnicí. Byla to jedna ze tří nemocnic města, kde žilo téměř dva a půl milionu obyvatel, v celé provincii Basry jich žije přes tři a půl milionu.

19.1.2010 14:02:54

 

OTÁZKA: Irák má nádherné historické památky světového významu – viděl jste některé, nebo jste byli zavřeni jen v nemocnici?

ODPOVĚĎ:

MUDr. Petr Chmátal, Ph. D.

MUDr. Petr Chmátal, Ph.D.

Viděl jsem spoustu věcí včetně Bagdádu, Babylon, zikkuraty, soutok Eufratu a Tigridu, pouště, ropná pole… V zásadě jsem viděl vše, co oblast na jih od Bagdádu nabízí. V Bagdádu ale bylo sídlo české mise, takže k tomu cestování nebyly důvody turistické, nýbrž organizační a odborné. Američané pak veleli z Babylonu a na soutok Eufratu s Tigridem jsme jezdili do místní nemocnice ošetřovat pacienty. Je to vlastně místo biblického ráje, takže jsme si jezdili do ráje. Ty cesty ale měly k výletům opravdu hodně daleko. Řadový příslušník nemocnice se z areálu základny vzdalovat moc nemohl. V podstatě se pohyboval na ploše tak tři sta krát tři sta metrů. Když na to tak vzpomínám, myslím, že bych se tam jednou chtěl vrátit jako docela obyčejný turista a všechno si prohlédnout pěkně v klidu.

19.1.2010 14:02:54

 

OTÁZKA: Kromě misí jste ale absolvoval i různé stáže – co vám přinesl například pobyt v Izraeli?

ODPOVĚĎ:

MUDr. Petr Chmátal, Ph. D.

MUDr. Petr Chmátal, Ph.D.

V Izraeli jsem byl několikrát. Zásadní pro mě však byl první pobyt v 90. letech, kdy jsem absolvoval traumatologický kurz a poprvé viděl fungující emergency room. Bylo to v době, kdy u nás tento způsob příjmu akutních pacientů ještě prováděn nebyl.

19.1.2010 14:02:54

 

OTÁZKA: Když to všechno shrnu dohromady, byla práce ve vojenské nemocnici rušná…

ODPOVĚĎ:

MUDr. Petr Chmátal, Ph. D.

MUDr. Petr Chmátal, Ph.D.

Zajímavá a pestrá. Začala jako nadšení mladého chirurga a končila jako administrativa náměstka ředitele.

19.1.2010 14:02:54

 

OTÁZKA: Proč se tedy z takovéto nemocnice a z postu náměstka ředitele odchází do České Lípy?

ODPOVĚĎ:

MUDr. Petr Chmátal, Ph. D.

MUDr. Petr Chmátal, Ph.D.

Třeba kvůli organizační změně, určité únavě… Možná je to i obrana před syndromem vyhoření. Dostáváte nový náboj, chuť pracovat…

19.1.2010 14:02:54

 

OTÁZKA: Je to v menší nemocnici zajímavější?

ODPOVĚĎ:

MUDr. Petr Chmátal, Ph. D.

MUDr. Petr Chmátal, Ph.D.

Českolipská nemocnice je bezesporu velmi zajímavé působiště, ale jinak než Ústřední vojenská nemocnice. Jde o rozdílné organizace, odlišně řízené a fungující, s velmi rozdílnou minulostí. Ono se to občas používá jako klišé, ale opravdu bych řekl, že práce zde je pro mě určitým způsobem výzvou. České zdravotnictví na úrovni okresních nemocnic dnes obecně není v dobrém stavu a týká se to i českolipské nemocnice. Ani ona není v ideální kondici. Hrozí deficit hospodaření, které je nastavené tak, že může skončit záporným výsledkem. Není v dobrém technickém stavu, zejména po stránce stavební. Je potřeba najít i další perspektivu, motivaci a vize pro odborný personál. A peníze. Jsem tu sice pouze čtyři měsíce, ale nejsem v tom sám a máme určité vize, plány… V tomto směru je problémem, že jsme akciovou společností, která z podstaty své právní existence nemůže dostávat příspěvky na provoz. Z toho vyplývá, že když si nevyděláme, nebude lidově řečeno na chleba. Můžeme a chceme konzumovat investiční dotace a granty, ale sama víte, že v dnešní době krize je velmi obtížné je získávat. Takové zadání beru jako velmi pestrou práci.

19.1.2010 14:02:54

 

OTÁZKA: Říkal jste, že máte určité vize a plány. Kudy podle vás vede cesta k řešení aktuálních problémů?

ODPOVĚĎ:

MUDr. Petr Chmátal, Ph. D.

MUDr. Petr Chmátal, Ph.D.

Hlavně přes racionalizaci provozu a změny nastavení vnitřních mechanismů. Po stránce odborné, ekonomické, prostě v hledání vnitřních zdrojů a zorganizování fungování nemocnice jako firmy. Už jsme nastartovali hodně změn. A četné další jsou před námi. Nebojím se znovu a znovu zdůrazňovat, že v českolipské nemocnici je v opravdu poměrně krátkém čase potřeba narovnat spoustu věcí. Aby obstála a prosperovala. Téměř každý den s kolegy jednáme a hledáme řešení. Rychlá a účinná. Díky tomu se nám již podařilo zvládnout například nutné úpravy na dialýze a pokračujeme v neodkladném vytváření multioborové jednotky intenzivní péče pro chirurgická pracoviště. Budu považovat za osobní úspěch, podaří-li se to realizovat v prvním čtvrtletí tohoto roku. Na rozdíl od předchozího působiště jsme u nás v českolipské nemocnici teprve zřídili Radu pro kvalitu. Otázka kvality a bezpečnosti poskytované zdravotní péče je a bude jednou z priorit našeho vedení.

19.1.2010 14:02:54

 

OTÁZKA: Jaký máte časový horizont, kdy by se nemocnice mohla posunout alespoň trochu kupředu?

ODPOVĚĎ:

MUDr. Petr Chmátal, Ph. D.

MUDr. Petr Chmátal, Ph.D.

Předpokládám rok až dva. Je to složité, ale je potřeba si některé věci přiznat a začít to říkat všem – personálu, politikům, místní veřejnosti. Aby se jen nešeptalo, že je nemocnice dobrá nebo špatná. Všichni by si měli uvědomit, že řešení ve velké míře záleží na zdravotnickém personálu, tedy na kvalitním zdravotnickém personálu, kterého na našem trhu práce ubývá a je problém jej získat. To platí zejména o lékařích, které lákáme vším – penězi počínaje přes zaměstnanecké výhody až po životní perspektivu… Naštěstí je snad objem soukromých praxí už uzavřen, ale pořád nám ještě hlavně mladí lékaři utíkají do zahraničí.

19.1.2010 14:02:54

 

OTÁZKA: S čím se v nové funkci musíte potýkat a nepočítal jste s tím?

ODPOVĚĎ:

MUDr. Petr Chmátal, Ph. D.

MUDr. Petr Chmátal, Ph.D.

Od nástupu jsem byl vystaven různým fámám, dezinformacím, někdy i zlým pomluvám. Vycházely z různých zájmových skupin uvnitř nemocnice i mimo ni. A na to jsem nebyl úplně připraven. Protože nejsem tak úzce svázán s místním prostředím, všímal jsem si pouze toho, že čím víc kdo ryje do procesů a personálií, tím méně obvykle dělá pro perspektivu a rozvoj zařízení. Asi se to dá generalizovat. Ale to bylo i ve vojenské nemocnici. Před svým nástupem do České Lípy jsem také předpokládal, že s nemocnicí mnohem více spolupracují samosprávy měst v její spádové oblasti. Vždyť přece je v jejich nejvlastnějším zájmu, aby nemocnice fungovala co nejlépe. Byť nemají přímou majetkovou účast. Z dalších „překvapení“ přiznávám i žalostný stav nemocničních budov. Přestože jsem si nedělal iluze a znal některá fakta, od nástupu do funkce se stále konkrétněji přesvědčuji, že areál je nepraktický a technický stav dost alarmující. Až na pár výjimek nedošlo po celou dobu existence nemocnice od roku 1980 k zásadnějším ani postupným provozním a stavebním modernizacím. Z pohledu současné medicíny, včetně návaznosti na technický stav budov, jsou provozy jednotlivých oddělení poměrně problematické. Věřím ale, že zítřky budou veselejší.

19.1.2010 14:02:54

 

OTÁZKA: Vidím, že jste optimista. Nebude vám ale chybět operační sál? I kdybyste chtěl, zřejmě vám moc času na „obyčejné doktorování“ nezbude.

ODPOVĚĎ:

MUDr. Petr Chmátal, Ph. D.

MUDr. Petr Chmátal, Ph.D.

„Obyčejnou doktořinu“ a hlavně svůj „životní“ obor, kterým je chirurgie, pochopitelně trvale sleduji. Při současném vytížení na manažerském místě mi však nezbývá nic jiného než práci chirurga výrazně omezit. Čas je pro mě opravdu obrovský problém. Někdy v budoucnu se ale rozhodně chci k medicíně vrátit.

19.1.2010 14:02:54

 

OTÁZKA: Je o vás známo, že jste autorem několika desítek publikací v našem i zahraničním odborném tisku. Kde chirurg bere čas na psaní?

ODPOVĚĎ:

MUDr. Petr Chmátal, Ph. D.

MUDr. Petr Chmátal, Ph.D.

Já to vždycky bral jako relaxaci ve volném čase. Jako zábavu, při které se člověk navíc odborně poučí. Musíte sledovat literaturu, připravit si rešerši k problému, kontaktovat sobě podobné, protřídit klinický materiál i vlastní nápady. A nejlepší nakonec: Odborný posuzovatel vaši práci ztrhá a doporučí změny. To je dobré na korekci sebevědomí.

19.1.2010 14:02:54

 

OTÁZKA: V rohu vaší kanceláře vidím činky – jsou na ozdobu, nebo s nimi cvičíte?

ODPOVĚĎ:

MUDr. Petr Chmátal, Ph. D.

MUDr. Petr Chmátal, Ph.D.

Každá váží deset kilo a snažím se s nimi třikrát denně pocvičit. Několik minut, které k tomu potřebuji, si najdu vždycky. Za těch pár měsíců, co jsem tady, jsem pochopil, že to je pro mne důležité, protože celý den většinou vysedávám. To bych se brzy rozpadl.

19.1.2010 14:02:54

 

OTÁZKA: Jaké máte koníčky? Prý rád chodíte po horách?

ODPOVĚĎ:

MUDr. Petr Chmátal, Ph. D.

MUDr. Petr Chmátal, Ph.D.

Koníčků jsem měl hodně, mám rád rekreační sport a hudbu. A když mám čas, opravdu rád chodím po vysokých horách. Čím vyšší, tím lepší. Už jsem zdolal i sedmitisícovku.

19.1.2010 14:02:54

 

OTÁZKA: Říkal jste, že se děti vydaly docela jinou profesní cestou než vy. Na co se zaměřily?

ODPOVĚĎ:

MUDr. Petr Chmátal, Ph. D.

MUDr. Petr Chmátal, Ph.D.

Dcera studuje chemicko-technologickou školu a syn stavební. Ale co víme? Ve světě není neobvyklé, že lidé v průběhu životní kariéry mění profesi. Víte, jaký je průměrný věk absolventa medicíny v Americe? Někde jsem četl, že 36 let…

19.1.2010 14:02:54

 
Ohodnoťte tento článek!