Prestiž primární péče jsme si museli vybojovat

Bohumil Seifert

* 1. března 1955 v Praze Fakultu dětského lékařství UK v Praze absolvoval v roce 1981. Od roku 1985 působil jako praktický lékař v Praze 8 – Karlíně, od roku 1997 provozuje soukromou praxi. Má dvě atestace v oboru všeobecné lékařství. Od roku 1993 působí jako učitel v oboru všeobecné praktické lékařství, od října 2003 vede Ústav všeobecného lékařství 1. lékařské fakulty UK.


Bohumil Seifert

Autor: zdn
 

Publikuje na téma metodiky pregraduální výuky v oboru všeobecné praktické lékařství, je hlavním autorem výukových textů a knihy „Všeobecné praktické lékařství“. Je vědeckým sekretářem Společnosti všeobecného lékařství ČLS JEP. Zastupuje české praktické lékaře v evropské i světové radě organizace WONCA, předsedá organizačnímu výboru světové konference WONCA v Praze 2013. Působí v Evropské pracovní skupině pro zajišťování kvality v primární péči (EQuiP) a ve výboru Evropské společnosti pro gastroenterologii v primární péči (ESPCG). Z odborných oblastí se věnuje gastroenterologické problematice a na toto téma také publikuje a přednáší. Podílel se na řízení několika domácích i mezinárodních studií v ordinacích praktických lékařů a je spoluautorem doporučených postupů pro praktické lékaře pro oblast gastroenterologie. Na jaře 2006 obhájil disertační práci v oboru preventivní medicína a získal titul Ph. D., v roce 2009 habilitoval na 1. lékařské fakultě UK. Jeho manželka je dětská lékařka, lékařem je i syn, dcera se tohoto rodinného zaměření nepřidržela a studuje nemedicínský obor. Nemá vyhraněné koníčky. Snaží se najít čas pro četbu neodborné literatury, pohyb v přírodě, sport a cestování.

OTÁZKA: * * Řada lékařů v rozhovorech uvádí, že ve svých středoškolských letech váhali mezi medicínou a jinými obory, velmi často humanitními vědami nebo uměleckou dráhou. Jak to bylo u vás?

ODPOVĚĎ:

doc. MUDr. Bohumil Seifert, Ph. D.

Bohumil Seifert

Před přijímacími zkouškami na gymnázium jsem si zvolil přírodovědnou větev, přestože jsem nebyl v tomto směru nijak vyhraněn třeba na úkor humanitních disciplín. K vysokoškolskému studiu jsem si vybral medicínu, protože se mi jevila někde uprostřed mezi těmito směry a navíc se říkalo, že je nejtěžší. Roli v rozhodování hrála i určitá rodinná výzva – u nás v rodině nikdy nebyl žádný lékař, a tak mi všichni po celou dobu studia fandili. Studium medicíny jsem málem zavrhl, když jsem v roce 1974 nebyl přijat na Fakultu všeobecného lékařství UK. Nakonec jsem se naopak zatvrdil, získal místo sanitáře na Karlově, docházel jako externista do nultého ročníku a po roce úspěšně absolvoval přijímací zkoušky na Fakultu dětského lékařství UK.

9.3.2010 15:43:23

 

OTÁZKA: * * Co vás potom na fakultě vedlo k rozhodnutí celoživotně se věnovat dráze praktického lékaře?

ODPOVĚĎ:

doc. MUDr. Bohumil Seifert, Ph. D.

Bohumil Seifert

Studoval jsem fakultu dětského lékařství a od začátku se připravoval na to, že budu pediatrem. Po promoci jsem také nastoupil jako dětský lékař do nemocnice v Nymburku. Primář mě občas posílal do své poradny v Loučeni, kde byla jeho ordinace propojena s ordinací praktického lékaře, jehož práce mě doslova nadchla. A když jsem po roce a půl odcházel do Prahy, už to bylo s rozhodnutím absolvovat povinné „kolečko“ pro obor všeobecného lékařství. Tehdy, začátkem roku 1983, jsem nastoupil na Bulovku na internu k docentu Nedbalovi, jehož zástupkyní byla doktorka Janotová. To byli dva vynikající internisté, od kterých jsem se hodně naučil. Na Bulovce jsem ukončil nemocniční část předatestační přípravy, tedy internu, chirurgii a gynekologii, a pak jsem nastoupil do OÚNZ v Praze 8, dokončil přípravu a začal pracovat na obvodech a závodech Prahy 8.

9.3.2010 15:43:23

 

OTÁZKA: * * Praktici mají dvě oborové organizace, vy jste si vybral Společnost všeobecného lékařství ČLS JEP, v níž působíte jako vědecký sekretář. Jak k tomu došlo?

ODPOVĚĎ:

doc. MUDr. Bohumil Seifert, Ph. D.

Bohumil Seifert

Společnost všeobecného lékařství má delší tradici, byla založena už v roce 1979, respektive 1980. Sehrála svou roli i v předlistopadovém období. Po listopadu 1989 bylo třeba obor profesně emancipovat, a proto vzniklo Sdružení praktických lékařů. Byl jsem blízko kolegům a kolegyním, kteří sdružení zakládali, ale orientoval jsem se spíše na odbornou problematiku. Pro vědeckou a výukovou činnost mne získala doktorka Libuše Válková jako vedoucí katedry všeobecného lékařství IPVZ; ta pro mě zůstává nejvýznamnější porevoluční osobností v oboru. K aktivitám v odborné společnosti mě zase přesvědčil kolega Otto Herber, který byl v té době jejím nejaktivnějším členem a zároveň předsedou. Pamatuji si, jak jsme spolu nadšeně organizovali první „velkou“ konferenci všeobecného lékařství v rádiu Svobodná Evropa. Na mezinárodní scénu praktického lékařství mne pak uvedl kolega z katedry Václav Beneš, tehdy viceprezident evropské větve organizace rodinných nebo praktických lékařů WONCA a prezident úspěšné pražské konference WONCA v roce 1997. V roce 1998 jsem byl zvolen do výboru SVL a funkci vědeckého sekretáře zastávám od roku 2002. Obě organizace praktických lékařů se vzájemně potřebují, respektují a doplňují. Rozdělení kompetencí je přirozené. Odborná společnost je zaměřena na vzdělávání, vydává odborná stanoviska a doporučení, navrhuje a vyjednává hranice kompetencí a dohlíží na kvalitu péče. Sdružení praktických lékařů se věnuje profesním záležitostem, pečuje o podmínky poskytování primární péče a má ve svém středu odborníky schopné definovat a prosazovat zájmy oboru při jednáních se zdravotními pojišťovnami a dalšími stranami.

9.3.2010 15:43:23

 

OTÁZKA: * * V 90. letech jste se významně podílel na projektech PHARE, které mapovaly postavení primární péče v českém zdravotnictví. K jakým výsledkům se tehdy dospělo?

ODPOVĚĎ:

doc. MUDr. Bohumil Seifert, Ph. D.

Bohumil Seifert

Smyslem projektů PHARE, které se netýkaly jenom České republiky, ale i dalších zemí střední a východní Evropy, bylo poskytnout jim západoevropské know-how, v tomto případě pro rozvoj primární péče. Já byl pro tuto práci delegován jako expert IPVZ a měl jsem na starost oblast rozvoje kvality primární péče. Význam projektů PHARE spočíval především v tom, že v 90. letech primární péči zmapovaly, umožnily popsat její slabé a silné stránky v evropském srovnání, přinesly odbornou terminologii a ukázaly směr dalšího rozvoje. Položily základ kombinované kapitačně výkonové platby, řešily otázky organizační úrovně praxí, například zavádění objednacího systému, zabývaly se spokojeností pacientů, monitorováním, výzkumem, samozřejmě postgraduálním i kontinuálním vzděláváním, teorií doporučených postupů. Pro mě osobně měla tato práce význam a přínos v tom, že jsem viděl mnoho praxí v Evropě a získal kontakty a informace, které jsem pak uplatnil v dalších mezinárodních projektech.

9.3.2010 15:43:23

 

OTÁZKA: * * Jakou inspiraci vám poskytla západní Evropa?

ODPOVĚĎ:

doc. MUDr. Bohumil Seifert, Ph. D.

Bohumil Seifert

Velká Británie, Nizozemsko nebo Skandinávie jsou tradiční bašty rodinného/praktického lékařství. Tam se můžeme pořád mnohé učit. Ústav všeobecného lékařství na největší lékařské fakultě v republice – 1. lékařské fakultě Univerzity Karlovy– má nyní, v období svého rozkvětu, kromě sekretářky dohromady necelé čtyři učitelské úvazky a asi tři týdny v kurikulu šestiletého studia. Partnerský ústav na lékařské fakultě v nizozemském Utrechtu má 180 pracovních míst, sídlí ve veliké budově, výuka primární péče tam je velmi propracovaná a patří mezi nejvýznamnější části studia. Velká část studentů také, stejně jako na britských ostrovech, odchází do primární péče. To jsou pro nás nedostižné vzory. Není to ale jen otázka výuky. Tato akademická pracoviště se věnují široce založenému výzkumu a produkují kvalitní vědecké práce. Věda a výzkum v primární péči tam mají významnou dotační podporu, protože tamní vlády si uvědomují, jak mnoho se v primární péči rozhoduje; o tom, kolik stojí péče obecně, jaké procesy tam probíhají a jak ovlivňují další prostup pacienta systémem. Podobně silné zázemí tam mají postgraduální a specializační programy v oboru. Rozdíl není ani tak v délce trvání specializační přípravy, spíše v její metodice a kvalitě.

9.3.2010 15:43:23

 

OTÁZKA: * * Britský rodinný lékař má ovšem také širší pracovní záběr než náš praktik.

ODPOVĚĎ:

doc. MUDr. Bohumil Seifert, Ph. D.

Bohumil Seifert

Tohle srovnání by asi vyžadovalo víc času. Měl jsem možnost strávit několik týdnů v ordinaci britského rodinného lékaře a myslím si, že drtivá většina mých kolegů by při slušných jazykových znalostech a po krátkém zaškolení byla schopna v britském systému primární péče plnohodnotně pracovat. Jejich práce se od té naší zásadně neliší. Nejlepší model rodinného lékaře jsem viděl na severu Dánska. Kromě kompetencí obvyklých pro praktického lékaře v České republice se tam kolegové v dobře organizovaných centrech zabývali plánovaným rodičovstvím, vedli normální těhotenství, prováděli malou gynekologii či kurativu a prevenci u dětí. Všechny tyto činnosti ale nepředstavovaly až tak převratný rozdíl oproti tomu, na co jsme zvyklí u nás. Soudím, že pokud by naši rezidenti měli perspektivu své dovednosti v budoucnu využít, stačila by jim k jejich osvojení i současná tříletá příprava.

9.3.2010 15:43:23

 

OTÁZKA: * * V systémech rodinného lékařství také oproti našim poměrům neexistují praktičtí pediatři.

ODPOVĚĎ:

doc. MUDr. Bohumil Seifert, Ph. D.

Bohumil Seifert

To je pravda. O této otázce se v České republice nikdy důkladně a věcně nediskutovalo, protože u nás je už tradiční příklon k sovětskému modelu rozdělené primární péče. Kromě toho průzkumy veřejného mínění ukázaly, že mladá populace si jiný typ péče ani nedokáže představit. Dokonce ani většina mých kolegů o rozšíření kompetencí tímto směrem nestojí, takže změna je málo pravděpodobná. Na druhou stranu je zřejmé, že systémy se zavedeným rodinným lékařem fungují dobře. Platí to dnes i o většině zemí střední a východní Evropy. Žádné indikátory neukazují, že by kvalita péče v systémech s rodinným lékařem byla horší. V neposlední řadě připomínám, že postgraduální vzdělávání by bylo v systému rodinného lékaře jednodušší a levnější.

9.3.2010 15:43:23

 

OTÁZKA: * * Ve Velké Británii tedy pediatři působí spíše v nemocnicích?

ODPOVĚĎ:

doc. MUDr. Bohumil Seifert, Ph. D.

Bohumil Seifert

Po pravdě řečeno, způsob, jakým funguje rodinný lékař v Evropě, není jednotný. Takový ten úplně typický rodinný lékař, který má všechny kompetence, o nichž jsem hovořil, funguje třeba v Dánsku, Nizozemsku, Velké Británii nebo Irsku. Ale i tam mají někde systém „Under 5 Clinics“, kdy děti do 5 let věku chodí spíše k pediatrovi. V Německu, Rakousku a Švýcarsku jsou ambulantní pediatři-specialisté ve městech, zatímco na venkově ošetřuje děti spíše rodinný lékař.

9.3.2010 15:43:23

 

OTÁZKA: * * Pokládáte věkovou hranici 19 let mezi pacienty praktických pediatrů a lékařů pro dospělé za přiměřenou?

ODPOVĚĎ:

doc. MUDr. Bohumil Seifert, Ph. D.

Bohumil Seifert

Jestliže se smířím s tím, že u nás je rozdělená péče (a nechci tuto otázku znovu otevírat, protože jsou s tímto stavem – zdá se – všichni spokojeni), pak pokládám za docela rozumné, že praktičtí lékaři mohou registrovat pacienty od 15 let věku a pediatři si mohou podržet mládež do 19 let. Pokud mladý člověk studuje, není žádný problém, když zůstane v péči svého pediatra. Jestliže jde do učení nebo rovnou pracovat, je pro něj přirozenější navštěvovat všeobecného praktického lékaře. Trochu extrémní mi ale připadá slovenský model, který pro pacienty pediatrů počítá s věkovou hranicí 25 let.

9.3.2010 15:43:23

 

OTÁZKA: * * Jste i vysokoškolským učitelem a také jedním z mála praktických lékařů v České republice, kteří za sebou mají habilitaci. Co vás vedlo tímto směrem?

ODPOVĚĎ:

doc. MUDr. Bohumil Seifert, Ph. D.

Bohumil Seifert

V rámci možností, které mi poskytl IPVZ, jsem absolvoval několik zahraničních kurzů a navštívil různá zahraniční pracoviště. Byl jsem na stážích v Londýně, Maastrichtu, Kodani, na univerzitách v Edinburghu, Amsterdamu, Utrechtu, Barceloně, Heidelbergu, Lublani, Krakově či Tartu i na několika pracovištích mimoevropských. Získal jsem docela dobrou představu, jak by se u nás mohla primární péče vyučovat. Několik let jsem měl možnost externě pracovat jako učitel na 2. lékařské fakultě UK. Když v roce 2003 přišla nabídka z 1. lékařské fakulty UK, přijal jsem ji jako výzvu aplikovat své zahraniční zkušenosti a podílet se na rozvoji oboru praktického lékařství na univerzitě. V této snaze jsem měl podporu fakulty, vedené tehdy děkanem profesorem Štěpánem Svačinou, a mám ji i dnes, kdy fakultu řídí profesor Tomáš Zima. Členům odborné i profesní organizace praktických lékařů je dnes jasné, že pokud chceme obor posunout kupředu, je třeba začít u studentů. Málokterý nemocniční lékař kdy navštívil ordinaci praktického lékaře, zatímco my z praxí všichni dobře víme, jak to chodí v nemocnicích. Tato disproporce v minulosti často vedla k nedorozuměním a určitému napětí. Dnes se situace začíná měnit. Ústav všeobecného lékařství 1. lékařské fakulty UK garantuje, že všichni studenti poznají práci praktického lékaře a medicínu z jeho perspektivy dříve, než opustí školu. Domnívám se, že to je do budoucna dobrý vklad pro mezioborové porozumění.

9.3.2010 15:43:23

 

OTÁZKA: * * Jakými cestami se ubírá a profiluje váš odborný zájem?

ODPOVĚĎ:

doc. MUDr. Bohumil Seifert, Ph. D.

Bohumil Seifert

Všeobecný praktický lékař z podstaty věci nemůže být úzce oborově zaměřen. Na druhou stranu, pokud se chce prosadit v akademickém světě, musí si najít své téma. Akademická pravidla říkají, že ústav nebo klinika na lékařské fakultě musejí být vedeny habilitovaným přednostou. Takže už od okamžiku, kdy jsem na fakultu nastoupil, jsem měl načasované úkoly, které jsem musel splnit. V té době už jsem měl naštěstí za sebou několik epidemiologických studií a prací v různých oblastech. Tři roky jsem vykonával funkci sekretáře Evropské společnosti pro gastroenterologii v primární péči (ESPCG). To mi pomohlo dostat se k významným mezinárodním aktivitám, z nichž pramenily publikace, které jsem mohl využít, když jsem se pod vedením profesora Vladimíra Bencka připravoval k obhajobě dizertační práce v oboru preventivní medicína.
Habilitační práce pak měla název „Epidemiologické studie v primární péči a jejich význam pro klinickou gastroenterologii“. Pomohli mi kolegové v zahraničí, jak praktičtí lékaři, tak gastroenterologové. Jsem zavázán kolegům z ústavu i praktickým lékařům, kteří se mnou spolupracovali na terénních šetřeních, a gastroenterologům, kteří mne přizvali ke spolupráci; z nich bych rád jmenoval profesory Dítěte, Zavorala a Bureše. Potřeboval jsem také trpělivou podporu rodiny vždycky, když jsem odcházel do černé díry, jak doma nazývají moji pracovnu. Další oblasti mého zájmu navazují na výsledky projektu PHARE a týkají se oblasti zajišťování a zvyšování kvality. Tam byla možnost uplatnit řadu věcí v programu odborné společnosti; například tvorba a implementace doporučených postupů nebo aktuálně tvorba akreditačních standardů, sledování spokojenosti pacientů, otázka chyb a omylů nebo bezpečnosti pacientů. Teď mám před sebou mimořádnou výzvu v podobě organizace světové konference WONCA v Praze v roce 2013.

9.3.2010 15:43:23

 

OTÁZKA: * * Ve vaší karlínské ordinaci jsou dosti často k vidění zahraniční medici nebo mladí lékaři. O jaký program se jedná?

ODPOVĚĎ:

doc. MUDr. Bohumil Seifert, Ph. D.

Bohumil Seifert

Naše ordinace je už více než deset let školicím pracovištěm jak pro postgraduální vzdělávání, tak pro studenty. Od té doby, co působím na 1. lékařské fakultě UK, mám studenty v ordinaci téměř pořád. Jsou mezi nimi často i anglicky mluvící studenti, protože jich na fakultě přibývá. V ročníku je jich více než stovka a shodou okolností má významná část z nich rodiče praktické lékaře. Proto mají o stáž u nás velký zájem. Naštěstí máme občas anglicky mluvící pacienty, takže si mohou i popovídat. Jeden americký student dochází pravidelně už druhým rokem a říká, že je to pro něj nejvýznamnější část výuky.

9.3.2010 15:43:23

 

OTÁZKA: * * V 90. letech se začalo pracovat na vytváření seznamu zdravotních výkonů a už tehdy zřejmě vznikaly zárodky některých dnešních mezioborových disproporcí nebo přesahů. Dá se to ještě napravit?

ODPOVĚĎ:

doc. MUDr. Bohumil Seifert, Ph. D.

Bohumil Seifert

Tuto profesní oblast jsem samozřejmě jako praktik závislý na příjmech od pojišťoven pozorně sledoval. Na celou záležitost je třeba se podívat s historickým nadhledem. Systém poliklinik, který u nás fungoval zhruba od začátku 60. let, zejména městské praktické lékaře odborně zdegeneroval. Byli jsme sice pro své pacienty stále důležití jako brána do systému, ale naše odborné kompetence se neustále zužovaly. Z tohoto marasmu jsme se začali zvedat a profilovat teprve začátkem 90. let. Je přirozené, že to nešlo ze dne na den, a není divu, že nám nebyly svěřeny větší kompetence. Prestiž primární péče byla nízká. Z tohoto výchozího bodu jsme vyšli bojovat o kompetence a dostali se alespoň na dnešní úroveň. Například v otázce preskripčních omezení jsme na tom lépe než kolegové na Slovensku a v některých okolních zemích a blížíme se státům západní Evropy. Například od letošního ledna máme uvolněný kód péče o nekomplikovaného diabetika. Po letech úsilí se nám podařilo dospět s diabetologickou společností a se zdravotními pojišťovnami ke shodě v tom, že o nekomplikované diabetiky 2. typu se mohou a mají kvalitně starat praktičtí lékaři. Pamatují na to výchovně-vzdělávací cíle specializační přípravy a v Evropě je to obvyklé. Řada praxí už je dnes také co do úrovně organizace práce a vybavení srovnatelná s tím, co jsem vídal v německých nebo rakouských praxích. Věci by šly dopředu možná ještě rychl
eji, ale je tady generační problém. Přece jenom od profesní skupiny s věkovým průměrem 54 let nelze očekávat, že bude v celém svém spektru tak pružná a dynamická. U některých kompetencí, které v ostrém mezioborovém boji získáme u jednacích stolů, pak není záruka, že jich využije celá profesní skupina. Těžko začnou hned od zítřka všichni praktici registrovat diabetiky a systematicky o ně pečovat.

9.3.2010 15:43:23

 

OTÁZKA: * * Jak vypadá v poslední době přísun mladé krve do oboru?

ODPOVĚĎ:

doc. MUDr. Bohumil Seifert, Ph. D.

Bohumil Seifert

V důsledku hledání a změn ve tvorbě postgraduálních programů, kdy nejdříve byl program pětiletý, pak čtyřletý a teď je tříletý, vzniklo jakési vakuum, kdy atestovalo minimum lékařů. Tento propad se projeví ještě v nejbližších letech. Ale už loni – se zkrácením postgraduálního programu – atestoval vyšší počet praktických lékařů. Díky rezidenčnímu systému teď do oboru nastupují mladí lidé. Zájem o něj se zvedá jak díky působení fakult, tak díky péči, kterou Společnost všeobecného lékařství i Sdružení praktických lékařů věnují zájemcům. Obor v roce 2009 získal 155 rezidenčních míst, téměř všechna se obsadila; pro rok 2010 je vypsáno dalších 120 míst. Kromě toho se lékaři rekvalifikují, nejvíce z interních oborů a anesteziologie. Vzniká samostatná iniciativa mladých praktických lékařů. Máme několik postgraduálních studentů se zaměřením na vědu a výzkum v primární péči. Věřím, že právě mladí praktičtí lékaři budou tlačit vývoj dopředu a změní všeobecné praktické lékařství u nás na ještě atraktivnější disciplínu.

9.3.2010 15:43:23

 

OTÁZKA: * * Jaké má mladý lékař šance, že získá praxi?

ODPOVĚĎ:

doc. MUDr. Bohumil Seifert, Ph. D.

Bohumil Seifert

To je velice zajímavá otázka, která se zatím příliš neřeší. Určitě ale přijde na pořad dne, stejně jako k tomu došlo v západní Evropě, třeba v Nizozemsku. Praxe se u nás atomizovaly; jednotlivé ordinace, a to i specialistů, jsou smluvními solitéry zdravotních pojišťoven, což pochopitelně zužuje prostor pro přijímání nových zaměstnanců, kteří by je v budoucnu přebírali. Zakoupení praxe jako jeden z mála způsobů jak ji získat může pro mnoho zájemců znamenat bariéru. Není na to připraven bankovní systém, není ani vytvořen systém státních či profesních záruk. Přitom už je nejvyšší čas se celou záležitostí začít zabývat. Přesto bych chtěl mladým lékařům vzkázat, že obor je potřebuje a má jim co nabídnout. Věkový průměr praktických lékařů nyní dosáhl 54 let. Jsme připraveni předávat své zkušenosti i praxe.

9.3.2010 15:43:23

 

OTÁZKA: * * Jsou převody vyřešeny alespoň administrativně?

ODPOVĚĎ:

doc. MUDr. Bohumil Seifert, Ph. D.

Bohumil Seifert

Myslím, že existují návody jak praxi převést a že i zdravotní pojišťovny vycházejí převodům vstříc. Nekomplikuje je třeba tím, že by lékaře, který nastoupí jako asistent u toho odcházejícího, později nutila k nějakému dramatickému výběrovému řízení.

9.3.2010 15:43:23

 

OTÁZKA: * * V 90. letech se hodně bojovalo o zavedení kombinované kapitačně výkonové platby. Jak praktikům vyhovuje?

ODPOVĚĎ:

doc. MUDr. Bohumil Seifert, Ph. D.

Bohumil Seifert

Když se podívám na způsoby odměňování v Evropě, kombinovaná kapitačněvýkonová platba je v současné době nejčastější a také patrně nejlepší způsob odměňování praktických lékařů. Na jednu stranu bere v úvahu počet registrovaných pacientů, což dává lékaři stabilitu, jakou dlouhodobá péče vyžaduje, určitou jistotu a možnost plánování. Výkonová složka naopak tím, že plátce stanovuje částky a rozsah péče, ovlivňuje a motivuje poskytovatele. Pokud je například ve výkonové složce prevence, pak motivuje prevenci. Podobným způsobem může podpořit screeningová vyšetření, rozvoj přístrojového vybavení a tak dále. Výkonová část je vlastně součástí politiky plátce. Opakuji, že v současné době neznám lepší systém. Na druhou stranu znám například švédské kolegy ve státních službách, kteří jsou placeni bez ohledu na počet pacientů a objem práce, a jejich plat je třikrát vyšší než výdělek českého praktického lékaře. Kdo by trval na kombinované kapitačně výkonové platbě, kdyby mu byl nabízen paušál 250 tisíc korun na ordinaci měsíčně? Nebo kolik lékařů by trvalo na privátu, kdyby je dnes někdo zaměstnal za 150 tisíc měsíčně?

9.3.2010 15:43:23

 

OTÁZKA: * * V čem podle vás spočívají zásadní rozdíly mezi postavením primární péče v České republice a v zemích se srovnatelným systémem zdravotnictví, tedy například v Německu nebo Rakousku? A jaký je rozdíl oproti zemím s národní zdravotní službou, tedy především Velké Británii, možná i Švédsku?

ODPOVĚĎ:

doc. MUDr. Bohumil Seifert, Ph. D.

Bohumil Seifert

Nedomnívám se, že význam a roli praktického lékaře nějak zásadně determinuje, zda pracuje v systému zdravotních pojišťoven, nebo národní zdravotní služby. Britský praktik má v systému velice silné postavení. Britové si svých praktiků váží, i když samozřejmě z řad laické populace často zaznívají stížnosti; kvůli objednacímu systému jsou dlouhé čekací doby, pacientům jsou nemoci spíše vymlouvány a lékaři váhají s odesláním na odborná vyšetření. To vše ale na druhé straně dává specialistům prostor věnovat se vážnějším případům. Je to prostě jiný systém, ale když se nakonec sečtou výstupy, výsledky se příliš neliší. Pověstný je i nizozemský gatekeeping, ale lidé mu tam věří. V našem systému je praktický lékař více v soutěži s ambulantními specialisty, nemá natolik přísnou roli strážce brány do systému jako ve Velké Británii nebo Nizozemsku. Podobně v Německu, Rakousku a například ve Švýcarsku. Tam v posledních letech došlo k velkému sblížení ambulantních internistů a praktiků. Ve Švýcarsku jsem byl například loni v září v Basileji svědkem ustavujícího kongresu, kde se spojily odborné společnosti praktických lékařů a ambulantních všeobecných internistů v jednu. Zkrátka se sblížily jejich zájmy i kompetence.

9.3.2010 15:43:23

 

OTÁZKA: * * Hodně se mluví o nedostatečné spolupráci praktiků s nemocničními lékaři v tom smyslu, že praktik málokdy zavítá ke svému hospitalizovanému pacientovi.

ODPOVĚĎ:

doc. MUDr. Bohumil Seifert, Ph. D.

Bohumil Seifert

Nedávno jsem se v Praze setkal se skupinou asi padesáti kanadských praktiků z Quebeku. Tam je tento systém doveden k dokonalosti. Praktici vedle svých ordinací tráví nějaký čas v nemocnici, kde se starají o své pacienty. Někdy jsou dopoledne v ordinaci a odpoledne chodí do nemocnice. Tento systém ale vychází z jiných podmínek, z jiného počtu pacientů a z jiného charakteru ordinací. Český praktický lékař, který pracuje v praxi sám a má denně velký počet pacientů, na návštěvy v nemocnici prostě nenajde čas. Pokud tam chodí pacienty navštěvovat nebo konzultovat, je to z jeho volného času. Na druhé straně – slyšel jste někdy, že by se nemocniční lékař cestou z práce zastavil v ordinaci praktického lékaře?

9.3.2010 15:43:23

 
Ohodnoťte tento článek!