Neorientujme se pouze na výkon, ale především na člověka

Prof. PhDr. Valérie Tóthová, Ph. D.

Prof. PhDr. Valérie Tóthová, Ph. D., je první profesorkou v oboru ošetřovatelství u nás. Patří k osobnostem, kterým se daří rozvíjet a zvyšovat úroveň péče o nemocné prostřednictvím kvalitního vzdělávání zdravotnických pracovníků.


Prof. PhDr. Valérie Tóthová, Ph. D.

Autor: Marcela Svěráková
 

prof. PhDr. Valérie Tóthová, Ph. D. Studium na střední zdravotnické škole v Rožňavě ukončila v roce 1974. Od roku 1982 působila jako učitelka odborných předmětů na SZŠ a posléze jako zástupkyně ředitele střední zdravotnické školy a vyšší zdravotnické školy v Českých Budějovicích. V roce 1989 absolvovala na Filozofické fakultě UK v Praze studijní obor učitelství odborných předmětů na zdravotnických školách v kombinaci ošetřovatelství – pedagogika. Od roku 1991 externě přednášela na katedře klinických a preklinických předmětů Zdravotně sociální fakulty Jihočeské univerzity, od roku 1999 působí na fakultě jako interní zaměstnanec. Založila katedru ošetřovatelství, kterou do současnosti vede. Zastává rovněž funkci proděkanky pro pedagogickou činnost ZSF JU. V roce 2004 byla habilitována (habilitační práce „Hodnocení úrovně zavedení ošetřovatelského procesu v praxi jako jednoho z ukazatelů kvality ošetřovatelské péče“), v roce 2008 byla jmenována profesorkou pro obor ošetřovatelství. Je členkou Association for Common European Nursing Diagnoses, Interventions and Outcomes (ACENDIO), European Transcultural Nurses’ Association (ETNA), International Council of Nurses (ICN) Research Network, České asociace sester, Společnosti pro výchovu pracovníků ve zdravotnictví ČLS JEP a externí členkou Společnosti maďarských vědců a učenců při Maďarské akademii věd. V odborném tisku publikovala více než 157 odborných prací. Je vdaná, má jednoho syna.

OTÁZKA: * Co vás přivedlo ke studiu na zdravotnické škole?

ODPOVĚĎ:

Prof. PhDr. Valérie Tóthová, Ph. D.

Prof. PhDr. Valérie Tóthová, Ph. D.

Možná to bude znít neuvěřitelně, ale již od svých pěti let jsem se chtěla stát zdravotní sestrou, abych mohla pomáhat lidem. V té době mi dokonce maminka musela udělat uniformu, jakou měly sestřičky, a vždy, když jsme si s kamarádkami hrály, jsem ji pyšně nosila. Byla to právě maminka, kdo mne v tomto směru hodně ovlivnil; a vlastně nejen mne, ale i mou sestru, která se stala rovněž zdravotní sestrou a svému povolání zůstala věrná dodnes. Maminka byla velice obětavá, snažila se vždy všem na vesnici pomáhat. Byla známá svou otevřeností, velkým srdcem. Každý se na ni mohl kdykoli obrátit s prosbou o pomoc, radu či útěchu, bylo-li třeba. Nikoho neodmítla a naopak sama vždy věděla, kdo právě potřebuje pomoc druhého, komu udělá radost vlídné slovo či jen obyčejné popovídání si o jeho starostech, a to nejen o těch vážných, souvisejících se zdravím, respektive s nemocí, ale i o těch běžných každodenních. Vzorem jí v tomto směru byla svatá Alžběta. Její životní filozofie, láska k lidem, pochopení a obětavé poskytnutí pomoci v případě potřeby na mne hodně zapůsobily a stály u zrodu mé dětské touhy stát se zdravotní sestrou. Toto dětské přání mi vydrželo i během mé docházky na základní škole. Oblíbila jsem si přírodovědné předměty, tedy biologii, chemii, fyziku a matematiku. Měla jsem velmi dobré známky a vyučující se mě snažili přesvědčit, abych šla studovat na gymnázium a poté abych si zvolila studium medicíny. Často jsem od nich slyšela argumenty typu „vždyť když se staneš lékařkou, budeš také pomáhat lidem“. Pravdu určitě měli, ale nepřesvědčili mne. Svému rozhodnutí jsem zůstala věrná a nastoupila jsem ke studiu na střední zdravotnické škole. Když jsem se v rámci odborné praxe setkala se skutečným nemocničním prostředím, kladla jsem si v jednom momentě otázku, zda bych opravdu neměla pokračovat ve studiu medicíny a zda bych přeci jen nemohla více pomoci nemocným jako lékařka. Má touha stát se sestrou však byla silnější a rozhodla jsem se, že budu-li se dále vzdělávat, tak jen ve svém oboru, tedy v ošetřovatelství. Mohu konstatovat, že jsem nikdy nelitovala toho, že jsem si vybrala toto povolání.

16.6.2010 09:47:25

 

OTÁZKA: * Jaké byly vaše začátky v oboru?

ODPOVĚĎ:

Prof. PhDr. Valérie Tóthová, Ph. D.

Prof. PhDr. Valérie Tóthová, Ph. D.

V době, když jsem studovala na zdravotnické škole, jsme již od druhého pololetí prvního ročníku měly do vzdělávacího programu zařazenou i odbornou praxi v nemocnici. Praxe byla sice zaměřena hlavně na činnosti, které v té době vykonávaly sanitářky, ale pochopily jsme, že hlavním cílem bylo seznámit nás, studentky prvního ročníku, s nemocničním prostředím. A právě to byl jeden ze zásadních momentů v našem životě. Většina z nás přišla poprvé do kontaktu s nemocnými, poprvé viděla člověka v nesnázích a s neuspokojenými potřebami. Poprvé jsme viděly vše, co s nemocí souvisí: bolest, úzkost, strach, úbytek sil. V tomto období jsme se setkaly se situací pro zdravotnického pracovníka nejnáročnější, to jest s umíráním a se smrtí člověka. Po těchto zkušenostech si některé studentky uvědomily, co všechno tato práce obnáší, jak je profese sestry náročná, a současně pocítily absolutní nepřipravenost na studium. To také byly důvody, které často vedly i k zanechání školy. Již během studia jsem více inklinovala k interním oborům a péči o staré lidí, přestože v chirurgických oborech častěji vidíme rychlejší uzdravení člověka. V té době jsem měla pocit, že mne více potřebují pacienti, u nichž proces uzdravování trvá déle. Na odborné praxi jsem pod vedením odborné učitelky zabezpečovala komplexní ošetřovatelskou péči u skupiny nemocných. U nich jsem nevykonávala pouze naordinované výkony, ale vždy jsem bedlivě sledovala všechna jejich přání – byl to vlastně holistický přístup, i když v té době jsme tento termín v ošetřovatelské péči ještě nepoužívali. Často jsem se vracela za „svými“ nemocnými i mimo rámec své povinné praxe – v odpoledních hodinách nebo ve dnech, kdy jsem praxi neměla. Pozorně a s velkým zaujetím jsem sledovala všechny změny v jejich zdravotním stavu a při každé, i malé pozitivní změně jsme se spolu radovali. Samozřejmě přicházely rovněž okamžiky, při kterých jsem jen stěží hledala utěšující slova. Dodnes vzpomínám na jednu mladou ženu – byla to „moje“ první pacientka, kterou jsem ošetřovala – s vážnou, nevyléčitelnou chorobou.

16.6.2010 09:47:25

 

OTÁZKA: * Dnes vedete katedru ošetřovatelství Zdravotně sociální fakulty Jihočeské univerzity. Co vás přilákalo k pedagogice a vzdělávání mladých sester?

ODPOVĚĎ:

Prof. PhDr. Valérie Tóthová, Ph. D.

Prof. PhDr. Valérie Tóthová, Ph. D.

Můj kladný vztah k interním oborům a starým lidem mi zůstal i po maturitě a ovlivnil také výběr mého zaměstnání – pracovala jsem v domově důchodců a po mateřské dovolené jsem nastoupila na interní oddělení. Pracovala jsem ve třísměnném provozu a snažila se uplatňovat v praxi všechny vědomosti a dovednosti, které jsem získala během své profesní přípravy. Nadšeně jsem přijímala všechny nové informace, které měly pozitivně ovlivnit ošetřovatelskou péči. Tak jako v každé pomáhající profesi se někdy i u sester setkáváme s pracovníky, kteří se nechovají profesionálně. Měla jsem možnost setkat se s různými přístupy sester k pacientům. Dodnes nemohu pochopit, proč tuto profesi vykonávají sestry, které nemají vztah k oboru ošetřovatelství a vůbec k lidem. To byl i jeden z důvodů, proč jsem nemocnici opustila, nastoupila na střední zdravotnickou školu v Českých Budějovicích jako učitelka odborných předmětů a zahájila svou pedagogickou dráhu. Již v té době jsem si uvědomovala, že úkolem učitelky není pouze poskytovat studentům teoretické vědomosti a návody k provádění ošetřovatelských výkonů, ale že je třeba pomáhat studentům pochopit jedince z pohledu komplexního, holistického a zároveň poskytovat studentům i praktickou pomoc pro vytvoření dobrého vztahu k nemocným. Důležité je vést studenty tak, aby nebyli orientovaní pouze na provedení výkonu, ale na člověka, respektive na uspokojování jeho individuálních potřeb.

16.6.2010 09:47:25

 

OTÁZKA: * Jak se vaše kariéra pedagožky vyvíjela dále, kde jste pro své učitelské působení čerpala inspiraci a informace?

ODPOVĚĎ:

Prof. PhDr. Valérie Tóthová, Ph. D.

Prof. PhDr. Valérie Tóthová, Ph. D.

K tomu, abych ke svým odborným zkušenostem získala odpovídající pedagogické vzdělání, jsem rok po nástupu na zdravotnickou školu začala studovat na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze studijní obor učitelství odborných předmětů na zdravotnických školách v kombinaci ošetřovatelství – pedagogika. Od začátku 90. let se stále intenzivněji diskutovalo o transformaci vzdělávání sester a v polovině minulého desetiletí byla zahájena příprava sester na vyšších odborných školách. I na budějovické zdravotnické škole jsme zahájili kromě jiných oborů výuku diplomovaných sester na vyšší odborné škole. V roce 1997 jsem se stala zástupkyní ředitele pro VZŠ. V té době jsem se účastnila různých akcí a konferencí spojených s ošetřovatelstvím. Jako zlomový bod ve svém profesním životě vnímám účast na mezinárodní konferenci v Martině v roce 1995, kde jsem měla možnost vyslechnout přednášky zahraničních odborníků, v nichž prezentovali transformační změny, které provedli v ošetřovatelství a ošetřovatelském vzdělávání. Tehdy jsem ještě netušila, jak mi osobní setkání a diskuse s osobnostmi ošetřovatelství jak ze zahraničí, tak i z České republiky změní celou profesní dráhu.

16.6.2010 09:47:25

 

OTÁZKA: * Jste první profesorkou v oboru ošetřovatelství – co vše vám napomohlo dosáhnout tohoto titulu?

ODPOVĚĎ:

Prof. PhDr. Valérie Tóthová, Ph. D.

Prof. PhDr. Valérie Tóthová, Ph. D.

V době, kdy jsme položili základy a úspěšně rozvíjeli profesní přípravu sester na vyšší škole, jsem byla požádána úřadujícím děkanem Zdravotně sociální fakulty JU v Českých Budějovicích, abych připravila a organizovala výuku v bakalářském studijním programu ošetřovatelství. Bylo to pro mne velice těžké rozhodování, neboť jsem měla nechat na vyšší odborné škole všechno to, co jsme s kolegyněmi vybudovaly. Ve složitém rozhodování mi velice pomohla slova tehdejšího ředitele SZŠ a VZŠ magistra Františka Hesouna, kterého jsem požádala o radu. Řekl mi: „Přijměte tuto nabídku. Vaše místo je na univerzitě, obor ošetřovatelství můžete vědecky rozvíjet pouze na univerzitní půdě.“ Po sedmnáctiletém působení na střední a vyšší zdravotnické škole jsem v září 1999 nastoupila jako vedoucí katedry ošetřovatelství na Zdravotně sociální fakultu Jihočeské univerzity. Bylo to období, kdy jsme v České republice začali připravovat kvalifikační bakalářský program ošetřovatelství ve spolupráci s ministerstvem zdravotnictví a dalšími kolegyněmi z oboru ošetřovatelství. Spoustu času a energie jsme věnovali rozvoji ošetřovatelství a ošetřovatelskému vzdělávání. Samozřejmě, že jsem věděla, že nástupem do pracovního poměru na vysokou školu mám k tomu, abych obor mohla rozvíjet, i další povinnosti, především sama se vzdělávat v oboru. V té době v Česku nebyly žádné možnosti postgraduálního vzdělávání v ošetřovatelství. Proto moje cesta vedla na Fakultu zdravotníctva a sociálnej práce Trnavskej univerzity, kde jsem postupně složila rigorózní zkoušku v ošetřovatelství, absolvovala doktorandské studium, po splnění všech kritérií se v ošetřovatelství i habilitovala a nakonec po úspěšném profesorském řízení byla jmenována prezidentem republiky profesorkou v tomto oboru. Bylo to náročné období, neboť vedle povinností vedoucí katedry a proděkanky pro pedagogickou činnost, kterou zastávám od roku 2001, jsem vykonávala všechny aktivity, které souvisely s odborným růstem a vedly až k získání profesury.

16.6.2010 09:47:25

 

OTÁZKA: * Máte nějaké profesní vzory a učitele, kteří ovlivnili vaši vlastní kariéru?

ODPOVĚĎ:

Prof. PhDr. Valérie Tóthová, Ph. D.

Prof. PhDr. Valérie Tóthová, Ph. D.

Ideálním profesním vzorem každé sestry je Florence Nightingalová. Její obětavá práce v péči o nemocné i zraněné a hluboké zkušenosti, které získala, ovlivnily rozvoj oboru již v té době. Z pedagogů z dob mého vysokoškolského studia bych jmenovala docentku Martu Staňkovou a docenta Jiřího Neuwirtha. Docentka Staňková svými aktivitami dlouho ovlivňovala rozvoj ošetřovatelství a ošetřovatelského vzdělávání v České republice. Svými přednáškami o ošetřovatelství, sesterské profesi a ošetřovatelském vzdělávání uměla vyvolat nadšení posluchačů a rozsáhlou diskusi. Stále slyším větu, kterou často říkala: „Být sestrou je vyznamenání a poslání.“ Docent Neuwirth ovlivnil můj odborný růst nejen v průběhu studia na vysoké škole, ale naše cesty se znovu setkaly v době, kdy jsem začala pracovat na koncepci katedry ošetřovatelství a začala připravovat první akreditační materiál. Od té doby až do současnosti úzce spolupracujeme a zároveň se u nás pan docent podílí i na výuce sester ve všech typech studia. Díky jeho dlouholetým zkušenostem ve vysokoškolském vzdělávání sester a v oboru ošetřovatelství vůbec s ním mohu prodiskutovávat a konzultovat aktuální problémy v oboru.

16.6.2010 09:47:25

 

OTÁZKA: * Jak byste zhodnotila současný stav ošetřovatelství coby oboru?

ODPOVĚĎ:

Prof. PhDr. Valérie Tóthová, Ph. D.

Prof. PhDr. Valérie Tóthová, Ph. D.

Úloha sestry v ošetřovatelské praxi se ve druhé polovině 20. století postupně změnila. Na základě této změny se sestra stává samostatným pracovníkem, který má v péči o zdraví zcela nezastupitelnou pozici – je rovnocennou členkou zdravotnického týmu schopnou v oblasti své působnosti samostatně pracovat s nemocným i zdravým člověkem jak v průběhu hospitalizace, tak v terénní péči. To vše souvisí s rozvojem ošetřovatelství a jeho zaměřením, které postupně mění též role sestry. Nezbytnou podmínkou však je, aby sestry byly připravené na nové role a úkoly, které s sebou rozvoj oboru spolu s rozvojem medicíny přináší. Změna v profesní přípravě sester u nás byla zahájena začátkem nového století a přijetím zákona číslo 96/2004, o nelékařských zdravotnických povoláních, byla i legislativně potvrzena. Tato nová forma přípravy sester by měla přispět jednak ke zvýšení úrovně ošetřovatelské péče a jednak k zabezpečení kompatibility vzdělávání sester v souladu s kritérii EU. Vysokoškolská příprava sester by pak v neposlední řadě měla vést i k výraznému vzrůstu jejich profesionality, umožňující ošetřovatelské profesi pokrýt požadavky na nově organizované služby. V rámci transformace vzdělávání sester byl obsah kurikula sestaven tak, aby studenti během studia získali všechny vědomosti a dovednosti potřebné k vykonávání činnosti všeobecných sester, jež odpovídají za všeobecnou ošetřovatelskou péči.

16.6.2010 09:47:25

 

OTÁZKA: * Jakým způsobem se systém vzdělávání – středoškolské, vyšší odborné, bakalářské a magisterské studium – odráží v kompetencích absolventek?

ODPOVĚĎ:

Prof. PhDr. Valérie Tóthová, Ph. D.

Prof. PhDr. Valérie Tóthová, Ph. D.

Pregraduální vzdělávání se v posledních letech úspěšně rozvíjí dle doporučení WHO a Evropské komise i v České republice. Rovněž úspěšně se rozvíjí i postgraduální vzdělávání sester, tedy magisterské a doktorské studium. Magisterský studijní program ošetřovatelství poskytuje specializované znalosti, vědomosti a formuje postoje v ošetřovatelských disciplínách spolu s aplikací vysoké úrovně zkušeností na ošetřovatelskou praxi. Absolvent získává kompetence k vysoce kvalifikované, současným vědeckým poznatkům odpovídající činnosti vysokoškolsky vzdělané sestry ve vědním oboru ošetřovatelství. Má rovněž pokročilé praktické dovednosti v ošetřovatelské péči ve vybraných klinických oborech. V doktorském programu jsou pak studenti připravováni na výzkumnou práci a jsou jim poskytovány potřebné vědecké znalosti pro vyhledávání, pochopení a řešení metodologických problémů v ošetřovatelství. V současné době probíhá pregraduální vzdělávání sester i na vyšších odborných školách. Tato dvoukolejnost však bude v nejbližších letech odstraněna. Na středních zdravotnických školách již profesní příprava sester neprobíhá. Ty se orientují na přípravu zdravotnických asistentů. Kompetence, respektive činnosti, které sestry a zdravotničtí asistenti mohou vykonávat, jsou stanoveny vyhláškou. Vyhláška však bohužel neuvádí kompetence absolventa magisterského studia. Magisterský program je připraven tak, že poskytuje studentům specializovanou způsobilost.

16.6.2010 09:47:25

 

OTÁZKA: * Jak byste zhodnotila současnou podobu celoživotního vzdělávání v ošetřovatelství?

ODPOVĚĎ:

Prof. PhDr. Valérie Tóthová, Ph. D.

Prof. PhDr. Valérie Tóthová, Ph. D.

Celoživotní vzdělávání je v profesi sestry velice důležité, neboť má sloužit k udržování odborných znalostí na úrovni nejnovějších vědeckých poznatků. V rámci celoživotního vzdělávání si sestra neustále prohlubuje a rozšiřuje odborné znalosti, které získala v profesní přípravě. Je třeba, aby byla i v této oblasti iniciativní a pochopila, že investice do vlastního vzdělávání je tou nejlepší. Je nezbytné, aby si sestry uvědomily, že se sebevzděláváním roste nejen kvalita osobnosti, ale i kvalita jejich práce. Formy celoživotního vzdělávání jsou stanoveny zmíněným zákonem číslo 96/2004. Taktéž legislativní předpis stanovuje, že plnění povinnosti celoživotního vzdělávání se prokazuje na základě kreditního systému. Určitý počet kreditů pak sestra potřebuje při obnovení své registrace. V současnosti se bohužel často setkáváme se slepou honbu za kredity. Některé sestry se tak kurzů celoživotního vzdělávání účastní za každou cenu, bez ohledu na to, zda je nabízený program v souladu s jejich zaměřením, či nikoli. Tento přístup se mi nelíbí. I v rámci celoživotního vzdělávání by si sestry měly vybírat kurzy podle obsahu a zaměření a ne například podle místa konání.

16.6.2010 09:47:25

 

OTÁZKA: * Které problémy v oboru ošetřovatelství nyní vidíte jako nejpalčivější?

ODPOVĚĎ:

Prof. PhDr. Valérie Tóthová, Ph. D.

Prof. PhDr. Valérie Tóthová, Ph. D.

Již delší dobu pozorujeme velký nedostatek sester. Trochu mne mrzí, že tento závažný problém řeší ministerstvo zdravotnictví přípravou novely zákona, podle níž by se ze zdravotnických asistentů měly stát takzvané praktické sestry. Vstoupí-li někdy tato novela v platnost, budeme mít ve zdravotnických zařízeních dva typy sester. Osobně s tímto řešením nesouhlasím. Další problém, který se v poslední době objevil a je hodně diskutován na univerzitní půdě, se týká výuky všeobecných zdravotních sester. Potíž je v tom, že univerzita, která realizuje tuto výuku, nemůže získat certifikát ECTS Label z důvodu, že současný stav kreditace povinných praxí studentů neodpovídá požadavkům ECTS. Diskuse, která v této souvislosti mezi odborníky proběhla, ukázala řadu dalších nesnází spojených se studiem oborů se zdravotnickou orientací. Jde zejména o délku studijních programů, rozsah studijních povinností v tříletém studijním programu, počet absolventů těchto oborů a reálný odhad jeho potřeby. Tyto problémy sice leží mimo oblast přípravy na získání certifikátu ECTS Label, avšak výhled na jejich řešení bezprostředně souvisí s dořešením otázky adekvátní kreditace praxe.

16.6.2010 09:47:25

 

OTÁZKA: * Co považujete za své největší profesní úspěchy?

ODPOVĚĎ:

Prof. PhDr. Valérie Tóthová, Ph. D.

Prof. PhDr. Valérie Tóthová, Ph. D.

Za svůj úspěch považuji vybudování oboru ošetřovatelství na Jihočeské univerzitě. V tomto programu úspěšně realizujeme výuku ve všech typech studia, tedy bakalářském, navazujícím magisterském a doktorském. V bakalářském programu máme akreditovanou i anglickou větev studijního oboru všeobecná sestra. Naší chloubou je, že jsme získali akreditaci rovněž pro habilitační a profesorské řízení v oboru ošetřovatelství; v současnosti jsme jedinou fakultou v České republice, která toto právo má. Není to samozřejmě úspěch pouze můj, ale všech, kteří se na těchto aktivitách podíleli. Mohu konstatovat, že mám štěstí, neboť kolem sebe mám dobrý pracovní tým i nadřízeného, který člověku umožní realizovat všechny plány a zároveň sám napomůže jejich uskutečnění. Jak současný děkan fakulty profesor Miloš Velemínský, tak i bývalý děkan docent Vladimír Vurm maximálně podporovali všechny mé aktivity, jež směřovaly k rozvoji ošetřovatelství.

16.6.2010 09:47:25

 

OTÁZKA: * Vychovala jste řadu sester – bakalářek, magister a doktorek. Sledujete kariéru některých z nich?

ODPOVĚĎ:

Prof. PhDr. Valérie Tóthová, Ph. D.

Prof. PhDr. Valérie Tóthová, Ph. D.

Ano, sleduji, dokonce mám i přímý vliv na další odborný růst některých z nich. Kolem sebe na katedře mám několik svých bývalých absolventů ze všech typů studia a velice ráda s nimi spolupracuji.

16.6.2010 09:47:25

 

OTÁZKA: * Získala jste mnoho cenných zkušeností i v zahraničí. Které pro vás byly nejzajímavější a nejpřínosnější?

ODPOVĚĎ:

Prof. PhDr. Valérie Tóthová, Ph. D.

Prof. PhDr. Valérie Tóthová, Ph. D.

O spolupráci se zahraničními kolegy a účast na stážích jsem se snažila od počátku svého působení na univerzitě. Mezinárodní součinnost je důležitá, neboť pozitivně ovlivňuje rozvoj ošetřovatelství i na národní úrovni. Dlouhodobě spolupracujeme s vysokoškolskými institucemi ve Finsku, Nizozemsku, Maďarsku, Anglii a Skotsku, ale i mimoevropskými vysokoškolskými a zdravotnickými institucemi – v Jihoafrické republice, Namibii či Kanadě. Z každé zahraniční cesty se vracím s novými informacemi, publikacemi a zkušenostmi. Nadšená práce zahraničních kolegů mi pak dává impuls do mé vlastní další práce v oboru. Pravidelně se proto aktivně zúčastňuji vědeckých sympozií a konferencí. Například letos v dubnu jsem se zúčastnila sympozia v Sydney o aktuálních problémech vzdělávání sester. Jsem také členkou několika mezinárodních organizací.

16.6.2010 09:47:25

 

OTÁZKA: * Spolu s pedagogickým působením jste se dostala i k výzkumu…

ODPOVĚĎ:

Prof. PhDr. Valérie Tóthová, Ph. D.

Prof. PhDr. Valérie Tóthová, Ph. D.

Výzkumná činnost je jedním z pilířů u každého oboru – stejně je tomu samozřejmě rovněž v ošetřovatelství. Jako každý obor i ono ve své historické genezi vyústilo do vědecké formy. Chceme-li zlepšit kvalitu ošetřovatelské péče, je důležité, aby se součástí práce sestry stala i vědecká práce. Od začátku nového tisíciletí je rozvoj ošetřovatelského výzkumu podporován ministerstvem zdravotnictví. Díky tehdejší ředitelce doktorce Ivance Kohoutové byla v Interní grantové agentuře MZ ČR vytvořená oborová komise pro ošetřovatelství, zdravotnické systémy a informatiku, do které jsme mohli v rámci veřejných soutěží podávat návrhy na grantové výzkumné projekty. Tuto možnost jsem okamžitě využila a ve spolupráci s tehdejším proděkanem pro vědeckou činnost profesorem Milošem Velemínským a docentem Jiřím Neuwirthem připravila první tříletý výzkumný projekt, který jsme podali do soutěže IGA MZ. Byla jsem nesmírně ráda, když jsme na realizaci výzkumného projektu získali finanční podporu. Od profesora Velemínského a docenta Neuwirtha jsem se hodně naučila a zkušenosti, které jsem získala během spolupráce s nimi, využívám v řešení dalších výzkumných projektů, jež postupně následovaly.

16.6.2010 09:47:25

 

OTÁZKA: * Čím se aktuálně zabýváte ve své publikační a výzkumné činnosti?

ODPOVĚĎ:

Prof. PhDr. Valérie Tóthová, Ph. D.

Prof. PhDr. Valérie Tóthová, Ph. D.

V současnosti jsem hlavní řešitelkou dvou výzkumných projektů -první je zaměřen na minoritní skupiny žijící v České republice a druhý na komunitní péči. Minoritními skupinami se zabývám již delší dobu, v letech 2005-2007 jsme se v jednom projektu zaměřili na vietnamskou a čínskou menšinu. Do současného výzkumného projektu jsme zařadili tři další národnostní menšiny a pět náboženských komunit. Finanční podporu k řešení všech těchto projektů jsme získali z IGA MZ. K vědecké činnosti vedu systematicky i své doktorandy a studenty magisterského programu ošetřovatelství. Kromě toho, že jsou zapojeni do aktuálně řešených výzkumných projektů, se nyní podílí i na řešení dvouletého týmového grantového projektu, který finančně podpořila Grantová agentura Jihočeské univerzity. Tento typ grantových projektů je zaměřen právě na podporu a koordinaci vědecké činnosti v rámci doktorandských a magisterských programů. S výzkumem úzce souvisí i publikační činnost, neboť prezentovat dosažené výsledky je velice důležité. V České republice velké možnosti nemáme. Existuje u nás sice několik odborných časopisů se zaměřením na ošetřovatelství, stále však nemáme takový vědecký časopis, který by byl veden v nějaké prestižní databázi, o absenci časopisu s impact faktorem ani nehovořím. K tomu, aby sestry splnily všechny podmínky habilitačního a profesorského řízení, je proto nezbytně nutné publikovat v zahraničních časopisech. Sama publikační činnosti věnuji velkou pozornost. Ve svých publikacích se kromě výsledků výzkumu zaměřuji na vzdělávání sester, transformaci ošetřovatelství a teoretické aspekty oboru. Publikuji jak v domácích, tak v zahraničních periodikách, a mám již dokonce i publikace v impaktovaných časopisech.

16.6.2010 09:47:25

 

OTÁZKA: * Vaše práce je značně náročná. Co vám pomáhá nabrat nové síly, jak relaxujete?

ODPOVĚĎ:

Prof. PhDr. Valérie Tóthová, Ph. D.

Prof. PhDr. Valérie Tóthová, Ph. D.

Svou profesi mám moc ráda, a tak když se mě někdo zeptá na koníčky, většinou odpovídám, že mým koníčkem je má práce. Často pracuji 16 i více hodin denně, a ani to nestačí pro realizaci všech mých plánů, stanovených úkolů a vytyčených cílů. Snad někdy budu mít čas na přečtení všech krásných knížek, které mám doma, nebo na práci na zahradě na chalupě na Novohradsku. Snad budu mít více času na výlety s manželem nejen po Novohradsku, ale i po Šumavě. Mám ji obzvláště ráda díky nesmírné kráse její přírody a jejím nesčetným romantickým a zádumčivým zákoutím. Inspirací pro naše šumavské toulky jsou především romány a povídky Karla Klostermanna, v nichž je mistrným způsobem a jazykem zdokumentován každodenní život a tradice obyvatel v drsných šumavských podmínkách a především jejich soužití s přírodou ve druhé polovině 19. a počátkem 20. století. V současné době jsem však vděčná za každou minutu, kterou mohu při svém vytížení věnovat své rodině. Vím, že by si zasloužili více mého času. Bez jejich podpory bych rozhodně nemohla dosáhnout takových výsledků a nemohla bych ani pracovat s takovým nasazením.

16.6.2010 09:47:25

 
Ohodnoťte tento článek!