Můj život je plný zvláštních událostí, které nelze jen tak vymyslet

prof. MUDr. Pavel Rozsíval, CSc.

„Celý můj život provázely zajímavé osudové momenty a události. Když jsem se v závěru studia medicíny rozhodoval, jakou specializaci zvolit, zvítězila oftalmologie. A to i přesto, že jsem po první hodině přednášky usoudil, že tento obor to určitě nebude. Dokonce jsem přestal chodit i na přednášky, byť jsem pak zkoušku udělal na jedničku,“ říká na úvod úspěšný oftalmolog, přednosta Oční kliniky LF UK a FN Hradec Králové prof. MUDr. Pavel Rozsíval, CSc.


prof. MUDr. Pavel Rozsíval, CSc.

Autor: Běla Nedorostová
 

prof. MUDr. Pavel Rozsíval, CSc., FEBO * 27. září 1950 v Chebu Vystudoval LF UK v Hradci Králové – studium ukončil v roce 1974. V roce 1979 získal titul kandidáta věd, v roce 1991 obhájil habilitační práci na téma „Experimentální a klinický výzkum glaukomu“, v roce 1996 byl jmenován profesorem. Přednostou Oční kliniky LF UK a FN Hradec Králové je od roku 1993. Je členem výboru a čestným členem České oftalmologické společnosti ČLS JEP, zasedá v České glaukomové společnosti, České společnosti refrakční a kataraktové chirurgie a podílí se na činnosti dalších odborných společností v Evropě i USA. Je českým zástupcem v Board of Directors Societas Opthalmologica Europea, v Unii evropských specialistů v medicíně (letos byl zvolen jedním z jejich viceprezidentů) a European Board of Ophthalmology. Získal mnohá mezinárodní ocenění – například „American Order of Excellence“ za přínos oftalmologii, „Outstanding People“ 20. století za mimořádný přínos pokrokům v medicíně, byl opakovaně jmenován ve „Who is Who in the World“ a dalších edicích tohoto typu. Letos obdržel medaili profesora Jana Vanýska – nejvyšší vyznamenání České společnosti refrakční a kataraktové chirurgie. Za dobu svého působení v oboru provedl několik desítek tisíc operací, ročně odoperuje zhruba 2,5 tisíce pacientů. Několik let se držel na prvním místě v počtu odoperovaných pacientů s kataraktou. Je autorem a spoluautorem cca 400 odborných publikací, vyučuje na lékařské fakultě, přednáší na mezinárodních kongresech a zorganizoval řadu odborných akcí včetně čtyř celostátních sjezdů. Za svůj největší úspěch v oftalmologii však považuje dlouhodobou důvěru svých pacientů, pro které se snaží hledat řešení jejich problémů a pomáhat jim zlepšit jejich osud. Je ženatý, má dvě děti a tři vnuky.

OTÁZKA: * * Kde leží počátky vašeho zájmu o medicínu?

ODPOVĚĎ:

prof. MUDr. Pavel Rozsíval, CSc.

prof. MUDr. Pavel Rozsíval, CSc.

Vezmu to od úplného začátku svého života, je to myslím zajímavá historka. Můj život provázelo cosi zvláštního, jakési štěstí. Narodil jsem se za velmi dramatických okolností v roce 1950 v Chebu. Protože rodiče mojí maminky žili v Kynšperku nad Ohří, nejbližší zdravotnická zařízení byla v Karlových Varech a Sokolově. Maminku nakonec nějakou záhadou přijali v Chebu. Při mém porodu nastaly velké potíže. Zrovna tam byl na stáži mladý medik, jenž v podstatě nic nevěděl, přesto mi svým zásahem, který při porodu provedl, zachránil život. S tímto člověkem jsem se později setkal při své první atestaci. Jeden z přítomných lékařů z komise, doktor Jeřábek, se mne začal vyptávat na věci, které nikdo nemohl jen tak vědět. Například, jestli byl můj dědeček ředitelem pivovaru, a další otázky. Když ale viděl, že jsem celý vyplašený ze zkoušky a odvádí mě to od pozornosti, sdělil mi, že on je ten člověk, který mne před 27 lety 27. září přivedl na svět. Všichni z toho byli vedle, protože on nikdy v životě tento obor nedělal; byl tehdy v chebské nemocnici pouze na dvouměsíční stáži. Později se mezi námi vytvořil krásný vztah a já ho bral jako svého druhého otce; bohužel už zemřel. Mimochodem, v Chebu jsme nikdy nežili a já tam byl za život jen párkrát.

16.12.2010 10:29:49

 

OTÁZKA: * * Provázely vás v životě i další podobné osudové okamžiky?

ODPOVĚĎ:

prof. MUDr. Pavel Rozsíval, CSc.

prof. MUDr. Pavel Rozsíval, CSc.

Ano, bylo jich víc. Oba moji rodiče byli lékaři, studovali medicínu a kvůli válce a uzavření škol ji dokončili později. Otec byl nasazený v Německu, maminka, která se tehdy zajímala o farmacii, pracovala během války v lékárně, a tak měla možnost být blízko medicíně a získávat další znalosti. Oba rodiče pokračovali ve studiu medicíny po válce. Narodil jsem se, ještě než maminka dokončila fakultu. Protože se tenkrát dávaly umístěnky a nikdo si nemohl vybírat, tatínek získal místo v psychiatrické léčebně v Horních Beřkovicích, později se oba rodiče dostali do Ústí nad Labem. Maminka byla kožní lékařka, tatínek neurolog. V té době nebylo mnoho doktorů, a tak se rodiče často střídali ve službách. Společně jsme se vídali velmi málo a oba mohli pracovat jen díky tomu, že s námi bydlela babička s dědou z Moravy. To, že jsem žil v lékařské rodině, mě v pozitivním smyslu jistě poznamenalo. Už jako malé dítě jsem byl při tom, když si rodiče doma povídali o práci, a tak i já nevědomky získával různé poznatky z medicíny, aniž bych to tehdy chápal. Automaticky jsem do sebe nasával určitou filozofii medicíny, což se mi v budoucnu samozřejmě hodilo. Když jsem se později sám stal lékařem a poté i vedoucím pracovníkem, věděl jsem například jak řešit různé závažné a nepříjemné situace. Aniž bych o tom přemýšlel, přicházelo řešení často téměř samo. Po deseti letech jsme se s rodiči přestěhovali do Hradce Králové, kde tatínek získal místo zástupce přednosty neurologické kliniky pro léčebně preventivní péči. Než jsme se ale odstěhovali z Ústí, tatínek do Hradce rok dojížděl. A to je zase taková paradoxní a zajímavá životní událost. I já se totiž po čase ocitl v Teplicích, tedy severočeském kraji, kam jsem, stejně jako tatínek, celý rok dojížděl, ale naopak z Hradce Králové. A když bylo mojí dceři asi 11 let (tedy přibližně stejně jako mně, kdy jsem se s rodiči stěhoval), opět jsme se přestěhovali – z Hradce do Teplic. Je to až neuvěřitelná souhra událostí nebo náhod, to se snad ani nedá vymyslet.

16.12.2010 10:29:49

 

OTÁZKA: * * Život někdy staví do cesty nečekaná překvapení…

ODPOVĚĎ:

prof. MUDr. Pavel Rozsíval, CSc.

prof. MUDr. Pavel Rozsíval, CSc.

A to není všechno. Když jsem studoval střední všeobecnou školu (dnešní gymnázium) v Hradci Králové, byla to docela katastrofa. Na základní škole jsem měl do té doby samé jedničky a nemusel se v podstatě učit, zatímco na střední škole to bylo najednou jinak. Hodně jsem sportoval a také jsem se už v té době zamiloval do své současné ženy. Známe se tedy od roku 1966. Poznal jsem jiný život a učení šlo poněkud stranou. Záhy jsem ale pochopil, že to bez práce nepůjde, a začal se poctivě učit, abych se dostal na vysokou. Bydleli jsme v Hradci Králové blízko lékařské fakulty, a tak jsem se přihlásil na medicínu. I když k tomuto rozhodnutí možná přispěly i další okolnosti. Četl jsem tehdy knížku „Egypťan Sinuhet“, dokonce několikrát, a ta na mě v tomto směru určitě měla také velký vliv. Po nástupu na medicínu mě učení zase začalo bavit, měl jsem opět samé jedničky a promoval s vyznamenáním.

16.12.2010 10:29:49

 

OTÁZKA: * * Kdy jste se rozhodl pro oční lékařství?

ODPOVĚĎ:

prof. MUDr. Pavel Rozsíval, CSc.

prof. MUDr. Pavel Rozsíval, CSc.

To byla opět nějaká další osudová záležitost, takže k tomu mám také jednu historku. V šestém ročníku, kdy jsem se rozhodoval jakou specializaci zvolit, mi můj budoucí šéf navrhl, abych se věnoval oftalmologii. Věděl jsem, že chci pracovat se živými pacienty, tedy ne na histologii, patologii či na rentgenu, kde tehdy bylo volno, a tak jsem nabídku přijal, i když rok před tím bych si to býval nemyslel. Nakonec se to ale ukázalo jako správná volba. Začal jsem na očním a záhy šel na vojnu. Měl jsem trochu výhodu a dostal umístěnku do Ústřední vojenské nemocnice v Praze na oční oddělení. A to mě také poznamenalo. Přišel jsem do jiného kolektivu, ve kterém jsem rok pracoval a navázal i spoustu přátelských vztahů. Vztah k tomuto pracovišti mám dodnes, berou mě jako jednoho ze svých kolegů. Před dvěma lety jsme společně vydali knihu o glaukomu – připravili mi veškerý materiál, který jsem poté jen zeditoval a upravil. Po návratu z vojenské služby jsem jako vědecký aspirant narazil na doktora Jiřího Obenbergera, který v té době pracoval v Ústavu experimentální medicíny Československé akademie věd, a ten se stal jednou z hlavních osobností mého života. Výrazně mne ovlivnil a zasvětil do vědecké práce. Publikovali jsme spolu spoustu prací, jezdili společně do Mikrobiologického ústavu v Praze, kde jsem pracoval s radioizotopy. Také jsme studovali prostaglandiny, jež jsou dnes základem léčby glaukomu. Moje prakticky první práce, kterou jsem sám vytvořil (krom těch, jež jsem dělal už jako student medicíny), byla o radionuklidech v oftalmologii.

16.12.2010 10:29:49

 

OTÁZKA: * * Věnoval jste se v té době výhradně výzkumu?

ODPOVĚĎ:

prof. MUDr. Pavel Rozsíval, CSc.

prof. MUDr. Pavel Rozsíval, CSc.

Ano, především výzkumu glaukomu na katedře očního lékařství LF UK v Hradci Králové, od roku 1974. Pracovali jsme s radionuklidy a já se chtěl kolem těchto věcí více vzdělávat. Tenkrát se naskytla možnost třísemestrálního postgraduálního studia nukleární chemie na ČVUT. I když jsem se mezi inženýry cítil ztracený, nakonec jsem byl jedním ze tří absolventů se samými jedničkami. S tímto vzděláním jsem tehdy mohl teoreticky dělat například i dohlížejícího pracovníka v jaderném provozu. Po první atestaci jsem se stal vědeckým pracovníkem a obhájil titul kandidáta věd. V té době doktor Obenberger vymyslel novou radionuklidovou metodu pro sledování průtoku tekutiny okem, což jsem později uplatnil u pacientů ve své praxi. Po deseti letech, v roce 1984, jsem ale z kliniky odešel. V té době se uvolnilo místo primáře v Teplicích, a tak jsem nastoupil v pánevní oblasti v severních Čechách.

16.12.2010 10:29:49

 

OTÁZKA: * Ocitl jste se tedy opět v místech, kde jste vyrůstal a kde profesně působili vaši rodiče, navíc v řídicí funkci. Jaké to pro vás bylo?

ODPOVĚĎ:

prof. MUDr. Pavel Rozsíval, CSc.

prof. MUDr. Pavel Rozsíval, CSc.

Ano, zase jakousi shodou náhod jsem se objevil v Teplicích a stal se v té době současně zřejmě nejmladším primářem. Měl jsem deset let praxe a pro funkci primáře splňoval všechny podmínky. Psal se rok 1984, bylo mi 34 a měl jsem pod sebou 34 spolupracovnic – 15 lékařek, ostatní byly sestry. Ony i já jsme z toho byli trochu vedle, protože přede mnou tam byl starý pan primář. Všechny mé kolegyně mne naštěstí respektovaly. Zároveň jsem byl ustaven okresním odborníkem a velmi rychle si začínal uvědomovat, že za vše, co se na pracovišti děje a provede, nesu zodpovědnost, a to nejen za medicínská rozhodnutí, ale za celý kolektiv. A tak jsem se vlastně naučil spolupracovat s lidmi. Současně jsem si uvědomoval, že k práci šéfa patří i řešení méně příjemných situací – starat se například o méně spokojené pacienty, které mi kolegyně posílaly. Bohužel, i takové případy musí primář řešit a to mě hodně naučilo. Neměl jsem žádné další představy o budoucnosti, i když jsem byl v této okresní nemocnici jediný kandidát věd (což tu opravdu zrovna nebylo zvykem) a měl za sebou už asi 70 publikací. Jako vědecký pracovník jsem totiž běžně publikoval 10 až 20 prací ročně. V té době jsem začal hodně operovat, mnohému se naučil a byl spokojený. Během druhého roku mého působení v Teplicích se pak rozhodl odejít z funkce primář krajské nemocnice v Ústí nad Labem. O volné místo se ucházeli vysoce postavení i politicky přijatelní kandidáti, což já nebyl. Shodou různých okolností jsem ale místo získal a stal se krajským primářem očního oddělení tehdejšího KÚNZ a v zápětí i krajským odborníkem. Bylo mi tehdy 36 let. Později vznikla v Ústí nad Labem dokonce subkatedra IPVZ pro oční lékařství.

16.12.2010 10:29:49

 

OTÁZKA: * Přišel jste do severních Čech coby člověk s vědeckým zázemím. Zavedl jste tedy ve svých působištích nějaké nové postupy?

ODPOVĚĎ:

prof. MUDr. Pavel Rozsíval, CSc.

prof. MUDr. Pavel Rozsíval, CSc.

Když jsem se stal přednostou očního oddělení krajské nemocnice, kde jsem strávil sedm let, přivezl jsem si tehdy do Ústí i úplnou novinku – nitrooční čočky, které jsem tam v roce 1986 začal implantovat. To bylo v našem státě v té době výjimečné. Od té doby se čočkám věnuji dodnes. Na téma výzkumu a vývoje čoček jsem se později zaměřil i ve své práci pro obhajobu titulu profesora v roce 1996. S příchodem roku 1989 přišly velké změny, začali jsme jezdit do světa a učit se, abychom v oftalmologii co nejrychleji zavedli nové moderní metody. Byla to velmi bouřlivá a přelomová doba, leccos se privatizovalo a my měli velké plány. Chtěli jsme v Císařských lázních v Teplicích zřídit první privátní oční chirurgické centrum, ale z různých důvodů to nedopadlo dobře. V 90. letech mi Lékařská fakulta UK v Hradci Králové, kde stále žili moji rodiče, umožnila habilitaci, docenturu jsem obhajoval v roce 1991 prací na téma výzkumu glaukomu. Měl jsem v té době asi 60 až 70 publikací o glaukomu a vytvořený takzvaný komentovaný soubor prací. Ve stejném roce získal docenturu i můj otec, kterému habilitaci z politických důvodů dlouho zdržovali. Bylo to pěkné, ale zároveň smutné, protože těsně před tím zemřel, a tak za něj titul in memoriam přebírala maminka. V roce 1993 mě oslovili z mojí mateřské lékařské fakulty v Hradci Králové, kde se uvolnila pozice přednosty oční kliniky a také místo na katedře očního lékařství. Po řádném konkurzu jsem byl přijat a 13. září 1993 nastoupil do funkce šéfa katedry očního lékařství, kde působím dodnes.

16.12.2010 10:29:49

 

OTÁZKA: * Oční klinika v Hradci Králové patří mezi špičková zařízení v republice – jakou technikou v současné době disponujete a na jaká onemocnění a zákroky se specializujete?

ODPOVĚĎ:

prof. MUDr. Pavel Rozsíval, CSc.

prof. MUDr. Pavel Rozsíval, CSc.

V minulém roce jsme na klinice provedli rozsáhlou rekonstrukci operačních sálů nákladem přes 20 milionů korun, což se projevilo nejen v dokonalém uspořádání sálů a prostředí, ale také v novém vybavení. Pořídili jsme například operační mikroskop, stůl pro vitreoretinální chirurgii a mnoho dalších zlepšení. Na klinice provádíme řadu diagnostických a léčebných zákroků, od operací šedého a zeleného zákalu po transplantace rohovky, šilhání, skleroplastiky při vysoké krátkozrakosti nebo plastické operace víček. Máme zde centrum pro vitreoretinální chirurgii a refrakční operace, specializované poradny pro děti, pro diabetiky s očními komplikacemi, zabýváme se neurooftalmologií, elektrofyziologií i těžkými poškozeními zraku. Ročně vyšetříme kolem 40 tisíc pacientů a odoperujeme přes 5 tisíc lidí. V refrakční chirurgii dlouhodobě spolupracujeme s německou firmou Schwind. K dispozici máme její nový excimerový laser Amaris, který získal několik ocenění jako špičkový inovativní výrobek v Německu i v dalších zemích světa. Z této kategorie máme již několikátou generaci. To, co umí dnešní laser, který se pokládá za absolutní světovou špičku, je unikátní – sleduje oko v mnoha pohledech, při různých pohybech, vytvoří přesný algoritmus. Vyšetření i zákrok jsou přesné a bezpečné. Ještě před pár lety se nám ani nesnilo, že lze něčeho takového dosáhnout. S tím souvisí i dokonalá diagnostika vad lomivosti oka pomocí wavefront analýzy, která dokáže měřit aberace vad vyššího řádu a korigovat tak vady, které jsme dříve nedokázali změřit. S pomocí tohoto přístroje můžeme u pacientů, kteří nevidí ostře, zjistit, proč tomu tak je. Používáme řadu speciálních nitroočních implantátů. Sám jsem byl v minulém roce na jednodenním kurzu v San Francisku, kde jsem se naučil používat novou refrakční čočku Cachet pro vyšší krátkozrakost.

16.12.2010 10:29:49

 

OTÁZKA: * Na co se nyní zaměřujete v oblasti výzkumu?

ODPOVĚĎ:

prof. MUDr. Pavel Rozsíval, CSc.

prof. MUDr. Pavel Rozsíval, CSc.

V současné době pomáhám na klinice koordinovat výzkum zaměřený zejména na léčbu věkem podmíněné makulární degenerace, zeleného zákalu, náhrady zkalené rohovky umělými implantáty, zakalení pouzdra čočky po operaci katarakty a výzkum zaměřený na využití různých implantátů. Připravujeme také velký projekt v rámci Evropské unie a věnujeme se i dalším aktivitám.

16.12.2010 10:29:49

 

OTÁZKA: * Kam sahají začátky vývoje a implantace nitroočních čoček?

ODPOVĚĎ:

prof. MUDr. Pavel Rozsíval, CSc.

prof. MUDr. Pavel Rozsíval, CSc.

První úspěšnou implantaci nitrooční čočky provedl v roce 1949 anglický lékař Harold Ridley. Protože to ale v té době byla tak revoluční záležitost, čekal asi tři roky, než to vůbec oznámil světu. Když s touto informací vystoupil, v podstatě téměř všichni, až na malý zlomek lékařů, řekli, že je to nesmysl a že se to v medicíně nikdy neuplatní. Dnes jde o zákroky, jichž se dělají miliony ročně. Implantací umělých čoček a léčbou ztráty zraku se u nás zabýval jako jeden z prvních už v 50. letech zakladatel a přednosta oční kliniky v Hradci Králové, tedy můj předchůdce, profesor Jan Vanýsek, který byl velkou postavou nejen v oftalmologii. Patřil k nejvýraznějším českým lékařům své doby, jako první u nás zavedl nové diagnostické metody – elektroretinografii a vyšetření ultrazvukem – a byl také předsedou Československé lékařské společnosti J. E. Purkyně. Zemřel v roce 1995 a vyšla o něm velmi krásná kniha nazvaná „Prožil jsem zvláštní století“.

16.12.2010 10:29:49

 

OTÁZKA: * Kterým technologiím a čočkám dáváte přednost?

ODPOVĚĎ:

prof. MUDr. Pavel Rozsíval, CSc.

prof. MUDr. Pavel Rozsíval, CSc.

V současné době používáme na klinice čočky, jež lze implantovat řezem 2 až 2,4 mm. Jedná se většinou o čočky s korekcí asfericity. Jsou konstruovány tak, že dovolují docílit co nejostřejšího obrazu, chrání oko před ultrafialovým zářením, před modrým světlem, které údajně poškozuje sítnici v centrální oblasti oka, a mají prokázanou dlouhodobou snášenlivost, takže v podstatě nevyvolávají žádnou reakci v oku. Existují i speciální čočky používané u pacientů, kteří by jinak potřebovali brýle na dálku i nablízko. Jejich cena se pohybuje od 15 tisíc korun výš. Také používáme čočky vyráběné na míru, jež korigují některé extrémní vady, například poškozenou nebo chybějící duhovku. Pokrok v této oblasti je nesmírně velký, každý rok přichází něco nového.

16.12.2010 10:29:49

 

OTÁZKA: * Co vy sám považujete za největší pokrok v oftalmologii?

ODPOVĚĎ:

prof. MUDr. Pavel Rozsíval, CSc.

prof. MUDr. Pavel Rozsíval, CSc.

Nic z toho, co dnes používáme, se nedá srovnat s tím, co bylo před třiceti lety, když jsem v tomto oboru začínal. Obrovský pokrok jsme zaznamenali jednak ve vyšetřovacích metodách, kdy během zlomku vteřiny získáme neinvazivním způsobem obraz sítnice, který se dá opakovaně kontrolovat. Snažíme se léčit i věkem podmíněnou makulární degeneraci, jež člověka jinak velmi rychle oslepuje, bohužel je to ale velmi drahá záležitost. Toto onemocnění se léčí podáváním léků přímo do oka, jedna injekce se pohybuje mezi 15 a 20 tisíci korunami a je jich třeba několik za rok. Na druhou stranu léčba umožňuje, aby pacient neoslepl, což by při přirozeném průběhu choroby zcela jistě nastalo. Věk dnes není žádnou kontraindikací k operaci, máme i pacienty, kterým je přes 90 let. Oftalmologii dělám od roku 1974, kdy v operativě katarakty dominovala intrakapsulární extrakce – to znamená, že se celá čočka při operaci vyňala velkým řezem. Moji učitelé mi tehdy říkali, že operaci dovedli k dokonalosti a že už na tom nemůžeme nic změnit. Byli tehdy staří zhruba jako já teď nebo o něco mladší. Svým způsobem měli pravdu, ale neodhadli to, protože tato operace se přestala dělat a vyvinuly se zcela jiné postupy. Dnes je snahou řez v oku zmenšovat a zkracovat také pobyt v nemocnici. Před 30 lety pacient pobyl v nemocnici minimálně dva týdny, dnes jde hned po zákroku domů, až na výjimky. Technologie, kterou jsem měl a mám možnost používat, se vyvinula neuvěřitelným způsobem – bylo by na dlouhou přednášku, jaké možnosti dnes máme. Před dvaceti lety záleželo hlavně na zručnosti a umění chirurga. Dnes na něm samozřejmě také záleží, ale máme navíc i dokonalé přístroje, které například stokrát během vteřiny změří a zkontrolují tlak v systému oka. To znamená, že se minimalizuje riziko kolapsu přední komory či prasknutí zadního pouzdra, oko je stabilní a jeho zátěž při operaci mnohem menší. Máme k dispozici také řadu ochranných materiálů, nemluvě o nitroočních čočkách, které byly před lety tabu. S tím vším se výsledky v operativě a léčbě očních nemocí neustále zlepšují. Úplnou novinkou poslední doby je používání femtolaserů, kdy robot provede velkou část operace šedého zákalu s přesností, jaké člověk nikdy nemůže dosáhnout.

16.12.2010 10:29:49

 

OTÁZKA: * Na klinice máte specializovanou poradnu pro diabetiky. S jakými očními komplikacemi v souvislosti s diabetem se nejčastěji setkáváte?

ODPOVĚĎ:

prof. MUDr. Pavel Rozsíval, CSc.

prof. MUDr. Pavel Rozsíval, CSc.

Diabetes mellitus je metabolické onemocnění, které se na oku výrazně projevuje, do určité míry obdobně jako v ledvinách. Oba orgány bývají postiženy zhruba ve stejném období. V oku se jedná o základní mechanismus ischemie. Cévy oka reagují na metabolické poruchy zrychlením toku krve, tento adaptační mechanismus se však rychle vyčerpá. Následuje růst nových cév, které však jsou defektní, a proto způsobují více škod než užitku. V sítnici se hromadí odpadové produkty metabolismu, vznikají exsudáty a postupně se narušuje funkce sítnice. Na klinice se věnujeme pacientům s pokročilejšími stavy, kdy je nutná léčba laserem nebo aplikace injekcí do oka. Provádíme u nich vitreoretinální operace, jež patří k nejsložitějším výkonům v oftalmologii.

16.12.2010 10:29:49

 

OTÁZKA: * Nedávno jste se vrátil z kongresu kataraktové a refrakční chirurgie v Paříži, můžete uvést nějaké světové novinky, které zde byly představeny?

ODPOVĚĎ:

prof. MUDr. Pavel Rozsíval, CSc.

prof. MUDr. Pavel Rozsíval, CSc.

V poslední době je jako největší novinka prezentována v podstatě robotizovaná operace katarakty pomocí femtosekundového laseru. Jistě je to jeden z perspektivních směrů dovolujících dosáhnout mimořádné přesnosti výkonu, která je mimo možnosti člověka. Cena přístroje (jež přesahuje 500 tisíc amerických dolarů) a dalších návazných technologií však činí nasazení této metody do běžné praxe problematickým. Obecně se musíme stále učit, abychom našim pacientům mohli poskytovat dokonalejší a bezpečnější péči a pomáhat i těm, jejichž choroby byly dříve neléčitelné.

16.12.2010 10:29:49

 

OTÁZKA: * Působíte na českých i zahraničních klinikách, absolvoval jste řadu stáží – pozorujete nějaké rozdíly ve vybavení očních klinik?

ODPOVĚĎ:

prof. MUDr. Pavel Rozsíval, CSc.

prof. MUDr. Pavel Rozsíval, CSc.

Co se týká stáží, po studiích jsem byl například v Maďarsku na budapešťské oční klinice, v Německu nebo bývalém Sovětském svazu. V roce 1984 jsem jako jeden z očních lékařů patnáctičlenné delegace strávil několik týdnů v Moskvě, týden pak v Kazachstánu a týden v Oděse ve slavném Očním institutu. Přestože se jednalo o kolektiv lékařů různého věku, pobyt nás velmi stmelil a přátelství, které vzniklo, udržujeme dodnes, i když někteří už mezi námi nejsou… V současné době máme u nás k dispozici vše, co na trhu existuje, nevidím tedy žádné markantní rozdíly mezi klinikami doma a v zahraničí. Protože se však jedná o nové technologie, které jsou velmi nákladné, není bohužel možné, aby stát trvale poskytoval všem lidem nejdražší péči. O tom je vlastně i současná reforma zdravotnictví.

16.12.2010 10:29:49

 

OTÁZKA: * Kromě publikační činnosti v odborných časopisech jste autorem více než desítky knih. Kterých svých publikací si ceníte nejvíce?

ODPOVĚĎ:

prof. MUDr. Pavel Rozsíval, CSc.

prof. MUDr. Pavel Rozsíval, CSc.

Publikuji od začátku své oftalmologické dráhy, dosud je to okolo 400 odborných prací v domácích i zahraničních časopisech. Vydal jsem nebo se podílel na více než 15 knihách. Jedna z prvních, které jsem napsal, se věnuje infekcím oka a operacím šedého zákalu. Účastnil jsem se také vzniku učebnice pro všeobecné lékařství a největší, co v poslední době dělám, je série knih „Trendy v oftalmologii“. Vychází prakticky každý rok a v současné době připravuji již sedmou knížku, která bude publikována také v zahraničí. S pomocí kolegů z celé republiky se v ní snažíme zveřejňovat novinky v oční chirurgii, a to v širším rozsahu, než je zvykem v běžných článcích, a rychleji, než vycházejí nejnovější trendy v učebnicích. Tím se snažíme pomáhat i laické veřejnosti, aby se k těmto informacím dostala. Společně s kolegy jsem vytvořil také tři knihy pro praktické oční lékaře, ve kterých jsou uvedeny a rozebrány konkrétní případy, ale i obecné záležitosti. Dále pracuji na kazuistikách z oftalmologie, jež díky paní profesorce Jiráskové vyšly již potřetí. Ve spolupráci se všemi očními klinikami v našem státě jsem vydal celostátní učebnici oftalmologie pro studenty lékařských fakult. K mému překvapení si ji oblíbili i zahraniční studenti, kteří studují v angličtině a připravují ji k vydání v anglické verzi.

16.12.2010 10:29:49

 

OTÁZKA: * Vytvořil jste asi osm zlepšovacích návrhů, o co šlo konkrétně?

ODPOVĚĎ:

prof. MUDr. Pavel Rozsíval, CSc.

prof. MUDr. Pavel Rozsíval, CSc.

Je to například návrh týkající se chlazení nádorů, mikrotenové folie pro operace očí a další. Dnes je to již minulost, vše vzešlo z toho, že dříve jsme byli nuceni více vynalézat, dnes si to naopak koupíme.

16.12.2010 10:29:49

 

OTÁZKA: * Jste členem řady českých i zahraničních společností – co to pro vás znamená a k čemu vás tato činnost zavazuje?

ODPOVĚĎ:

prof. MUDr. Pavel Rozsíval, CSc.

prof. MUDr. Pavel Rozsíval, CSc.

Osm let jsem byl předsedou České oftalmologické společnosti ČLS JEP a čtyři roky jejím místopředsedou, teď jsem členem jejího výboru. Také zasedám v řadě mezinárodních společností. Byl jsem například jedním ze zakládajících členů Evropské glaukomové společnosti, jež vznikla v roce 1981 v Brightonu, kde jsem měl současně první tři přednášky na mezinárodním fóru. A musím říci, že tenkrát to pro mne bylo hodně těžké – předstoupit před zahraniční kolegy, od kterých jsem měl doma odborné publikace, a přesvědčovat je o svých poznatcích; to opravdu nebylo snadné, zvlášť když jsem měl ještě určité jazykové bariéry. Jsem také členem Evropské a Americké kataraktové společnosti či International Intraovula Implant Clubu, čehož si velmi považuji. Tato společnost má na celém světě jen asi 200 členů. Založili ji specialisté, kteří se zabývali nitroočními čočkami, jež byly odsouvány do pozadí. Jejich přednášky nemohly být publikovány na národních a mezinárodních kongresech, přesto vytrvali a bojovali dál. A nitrooční čočky jsou dnes základní součástí oftalmologie. Do této společnosti se nelze přihlásit, lékaře musí doporučit dva ze stávajících členů a ostatní jej musí jednohlasně schválit. Scházíme se dvakrát ročně a společnost pořádá i jednu zvláštní akci – jedenkrát za dva roky se všichni členové scházejí v nějaké zajímavé destinaci, příště to bude na Bali. Nejedná se o rekreační záležitost, na programu jsou odborné přednášky v kruhu blízkých. V souvislosti s touto akcí jsem byl vyzván k moderování sekce o reformě zdravotnictví.

16.12.2010 10:29:49

 

OTÁZKA: * Jak vidíte další vývoj oční chirurgie?

ODPOVĚĎ:

prof. MUDr. Pavel Rozsíval, CSc.

prof. MUDr. Pavel Rozsíval, CSc.

V nejbližší budoucnosti bude spočívat v robotizaci operací, neboť femtosekundový laser dovoluje bez doteku lidské ruky provádět různé řezy, vstupovat do čočky, umožňuje její rozmělnění. A to je jen počátek. Budoucnost oční chirurgie je dále ve zmenšování operačního traumatu a v používání implantátů odpovídajících tkáním, které jsou jimi nahrazovány. To se týká i rohovky, Evropská unie podporuje projekt získání náhrady rohovky z vlastních buněk. Tím se nevídaným způsobem rozšiřuje indikace pro těžce postižené oči, kde v současné době používáme různé typy umělých rohovek – keratoprotéz. Jsou to první pokusy o náhradu funkce postižené sítnice pomocí mikročipů vkládaných pod sítnici. Ohromné možnosti slibuje rovněž využití informací z lidského genomu. Budoucnost je pro naše pacienty nepochybně velmi slibná.

16.12.2010 10:29:49

 

OTÁZKA: * Jde někdo z vašich potomků ve vašich stopách?

ODPOVĚĎ:

prof. MUDr. Pavel Rozsíval, CSc.

prof. MUDr. Pavel Rozsíval, CSc.

Mám dvě děti, syna a dceru, 14letou vnučku a dva vnuky staré 3 a 5 let. Syn Pavel je pediatr, pracuje ve Fakultní nemocnici Hradec Králové a vede si ve svém oboru velmi dobře, několikrát byl na stáži i na Mayo Clinic v USA. Dcera Kateřina pracuje v Teplicích jako recepční v lázních a připravuje rozpisy lázeňských procedur. Je jazykově nadaná, domluví se arabsky, anglicky, rusky i německy. V tom máme hodně společného, já sám mluvím například srbochorvatsky, dokonce jsem v Chorvatsku vystupoval v televizi bez tlumočníka…

16.12.2010 10:29:49

 

OTÁZKA: * Máte při svém pracovním nasazení čas na odreagování nebo koníčky, které nesouvisí s medicínou?

ODPOVĚĎ:

prof. MUDr. Pavel Rozsíval, CSc.

prof. MUDr. Pavel Rozsíval, CSc.

Mým největším koníčkem je v posledních letech zahrada, které se věnuji opravdu rád. Chodím plavat, oblíbil jsem si saunu a také pravidelné vycházky s naší labradorkou. Pohlazením jsou pro mě kontakty s mými vnuky. S vnučkou Ivou jezdíme pravidelně na dovolené. Rád si poslechnu hudbu, například country. Mám řadu přátel, se kterými se setkávám, a vždy je nám spolu dobře.

16.12.2010 10:29:49

 
Ohodnoťte tento článek!