Imunologie? Nekonečný příběh záhad

prof. MUDr. Jiřina Bartůňková, DrSc.

„Myslím, že v našem oboru je ‚záhadou‘ úplně všechno. Někdy se až divím, že vše vůbec funguje. Čím víc toho totiž vím, tím méně tomu rozumím,“ říká imunoložka profesorka Jiřina Bartůňková.

Vypadá jako křehká žena, ale její pracovní nasazení je obrovské. Vedle výzkumné činnosti publikuje, přednáší, léčí, je členkou několika odborných společností a především řídí Ústav imunologie 2. LF UK a FN Motol.


prof. MUDr. Jiřina Bartůňková, DrSc.

Autor: ZDN
 

* 5. února 1958 v Praze Vystudovala Fakultu všeobecného lékařství UK v Praze, kde promovala v roce 1983. V letech 1983–1995 pracovala na oddělení klinické imunologie v Praze. Atestaci z vnitřního lékařství složila v roce 1989 a v roce 1991 získala specializaci v oboru klinické imunologie a alergologie. Habilitovala v roce 1995 na 2. lékařské fakultě UK, kde je od tohoto roku přednostkou Ústavu imunologie. Doktorskou disertační práci obhájila v roce 2001 a v roce 2003 byla jmenována profesorkou imunologie. V letech 20002006 byla proděkankou pro rozvoj 2. LF UK. Absolvovala několik zahraničních studijních pobytů na předních imunologických pracovištích v Itálii, Francii, Německu, Švýcarsku a Kanadě. Publikovala řadu původních prací v českém i zahraničním odborném tisku a několik monografií. Je vdaná a má dvě dcery, Lenku (1985) a Janu (1991).

OTÁZKA: * Co vás vedlo k výběru vašeho povolání? Formovali vás už rodiče?

ODPOVĚĎ:

prof. MUDr. Jiřina Bartůňková, DrSc.

prof. MUDr. Jiřina Bartůňková, DrSc.

Rodiče jsou humanitně založeni. Tatínek je filozof, estetik a překladatel, maminka redaktorka a překladatelka – pracovala v nakladatelství Odeon od jeho založení v 50. letech až do let 90. Řídila mimo jiné knižní edici Světová četba. Po obou jsem zdědila vztah k literatuře, k psanému projevu a jazykům, takže ráda píšu a překládám. Chtěla jsem také studovat literaturu, historii nebo jazyky. Ale koncem 70. let nebyla politicky vhodná doba na studium humanitních oborů, které mě bavily. Takže jsem medicínu zvolila jako praktické řešení této situace.

20.1.2011 15:16:11

 

OTÁZKA: * A jak jste se dostala k imunologii?

ODPOVĚĎ:

prof. MUDr. Jiřina Bartůňková, DrSc.

prof. MUDr. Jiřina Bartůňková, DrSc.

Původně jsem se chtěla věnovat infekčnímu lékařství, po absolutoriu na medicíně jsem se na něj také hlásila, ale nebylo volné místo. V roce 1983 si člověk nemohl příliš vybírat, takže jsem se z nouze přihlásila na studijní pobyt a vedením fakulty byla umístěna na imunologické oddělení, které vedla tehdy docentka Terezie Fučíková.

20.1.2011 15:16:11

 

OTÁZKA: * Asi vás hodně ovlivnila, když jste se rozhodla zůstat…

ODPOVĚĎ:

prof. MUDr. Jiřina Bartůňková, DrSc.

prof. MUDr. Jiřina Bartůňková, DrSc.

Již v době studií jsem pracovala jako pomocná vědecká síla u profesora Ctirada Johna v ústavu pro lékařskou mikrobiologii a imunologii, takže jsem v imunologii nebyla naprostý neznalec. Zpočátku paní docentka působila velice přísně, dokonce mě uvítala slovy: „A co tu budeš dělat?“ Odvážila jsem se odpovědět, že předpokládám, že mi téma práce přidělí ona. Kupodivu se ke mně poté chovala vlídněji a později ještě lépe, když si ověřila moje znalosti. Profesorka Fučíková mě naučila klinickému myšlení a uvažování a předala mi řadu cenných zkušeností, které člověk z žádné odborné literatury nevyčte. Také jsem se od ní naučila, že v mnoha situacích člověk vystačí se zdravým selským rozumem a že jsou leckdy jednoduché postupy užitečnější než encyklopedické znalosti. Ona si vždy dokázala obhájit svůj názor a já obdivovala její odvahu. Ohromný byl i její smysl pro humor. Lety jsem si mohla ověřit, že máme hodně podobnou povahu.

20.1.2011 15:16:11

 

OTÁZKA: * Jak pokračoval váš profesní růst?

ODPOVĚĎ:

prof. MUDr. Jiřina Bartůňková, DrSc.

prof. MUDr. Jiřina Bartůňková, DrSc.

Hned po revoluci v roce 1990 jsem využila své znalosti francouzštiny a odjela na stipendium francouzské vlády do Francie. Vybrala jsem si pracoviště v Hôpital Necker – Enfants Malades u profesora Clauda Griscelliho a profesora Alaina Fischera v Paříži, kteří se zabývali primárními imunodeficiencemi a transplantací kostní dřeně u těchto stavů. Tou dobou se u nás ještě tyto transplantace neprováděly a diagnostika imunodeficiencí byla prakticky v plenkách. Naučila jsem se tam přístupu k pacientům s těmito chorobami a navíc jsem využila zbývajícího volného času k návštěvám laboratoře, která stanovovala autoprotilátky, konkrétně proti cytoplazmě neutrofilů, což byl tehdy zcela nový marker u systémových vaskulitid.

20.1.2011 15:16:11

 

OTÁZKA: * Měla jste možnost uplatnit získané poznatky i u nás?

ODPOVĚĎ:

prof. MUDr. Jiřina Bartůňková, DrSc.

prof. MUDr. Jiřina Bartůňková, DrSc.

Po návratu jsem zavedla metodu stanovení protilátek proti neutrofilům i v Praze a byli jsme prvním pracovištěm, které tak posunulo diagnostiku systémových vaskulitid. Touto problematikou jsem se zabývala po následujících deset let, takže tvořila větší část mé práce než vzácné primární deficience, o nichž jsem po návratu z Francie uveřejnila několik článků. Tím jsem se ale dostala do kontaktu s pediatrií v motolské nemocnici, diagnostikovali jsme prvního pacienta s velmi vzácným typem primární imunodeficience a organizovali jsme jeho transplantaci, která byla první toho druhu v tehdejším Československu. Tím se u nás program primárních deficiencí trošku rozhýbal. Na základě této činnosti mě poté kolegové z motolské nemocnice vyzvali, abych se přihlásila do vypsaného konkurzu na ustavené místo šéfa zdejšího ústavu imunologie, který vznikl sloučením dvou pracovišť. Konkurz jsem vyhrála a byla jmenována přednostkou.

20.1.2011 15:16:11

 

OTÁZKA: * Takže jste byla u zrodu této podoby ústavu?

ODPOVĚĎ:

prof. MUDr. Jiřina Bartůňková, DrSc.

prof. MUDr. Jiřina Bartůňková, DrSc.

Ústav imunologie byl založen v roce 1995, nedávno jsme oslavili 15. výročí. Vznikl vlastně sloučením zdravotnického pracoviště (oddělení klinické imunologie) a ústavu školského. Byla zde rutinní laboratoř, která fungovala velmi dobře, ale ve školské části se pouze učilo, neprobíhal tu žádný výzkum. S ním jsme začínali úplně od nuly. Od vybavení laboratoří, shánění grantů, výchovy vědeckých pracovníků…

20.1.2011 15:16:11

 

OTÁZKA: * Čím se výzkum zabýval v začátcích existence ústavu a jak postupuje dál?

ODPOVĚĎ:

prof. MUDr. Jiřina Bartůňková, DrSc.

prof. MUDr. Jiřina Bartůňková, DrSc.

Na 1. lékařské fakultě UK jsem se věnovala fagocytujícím buňkám, zejména neutrofilům, posléze protilátkám proti jejich cytoplazmě (takzvané ANCA) a tím jsem se dostala k vaskulitidám – zkoumali jsme různé diagnostické asociace ANCA protilátek a jejich patogenetickou úlohu u chorob, u nichž se vyskytují. Spolu s profesorem Vladimírem Tesařem jsme zakládali Centrum pro vaskulitidy při 1. interní klinice 1. LF UK a VFN. S tímto vědeckým programem jsem přešla i do Ústavu imunologie 2. LF UK a FN Motol, což umožňovalo určitý rozjezd pro začátek, a to i po stránce finanční. Do té doby byl program zaměřen na dospělé pacienty, ale po příchodu do motolské nemocnice jsme problematiku začali řešit i u dětské populace, což nám umožnilo financování dalších programů, jež jsme mezitím zahájili. Jednalo se především o problematiku nádorové imunologie, konkrétně imunoterapii dendritickými buňkami.

20.1.2011 15:16:11

 

OTÁZKA: * Jak se mezitím posunula imunologie?

ODPOVĚĎ:

prof. MUDr. Jiřina Bartůňková, DrSc.

prof. MUDr. Jiřina Bartůňková, DrSc.

Samotný obor se za léta své existence rozvinul stejně jako celá medicína. Když profesorka Fučíková začínala budovat imunologickou laboratoř, měla k dispozici jen několik možných vyšetření. Dnes máme pro diagnostiku moderní přístrojové vybavení, kvalitní diagnostické chemikálie a automatizaci. K rychlejší a jednodušší analýze výsledků slouží vyspělejší počítačová technika a to vše dohromady diagnostiku 27. . 7. 2009 zkvalitnilo. Zdokonalila se i metodologie. Ovšem to, co zavedla paní profesorka kdysi ve své laboratoři, je dodnes stále tím nejpodstatnějším, co pro diagnózu imunopatologických stavů potřebujeme. Existuje řada rutinních „manuálních“ metod, bez nichž se neobejdeme a které vyžadují hlavně zkušené laboranty. Dokonalé technologie jsou mnohem přínosnější pro výzkum. Někdy je příliš velká citlivost metodik dokonce na závadu, například při vyšetřování autoprotilátek. Pokud použijeme některou velmi senzitivní metodu, může se stát, že detekujeme „přirozené“ autoprotilátky, které jsou fyziologickou součástí séra, a při nesprávné interpretaci se dokonce pacientovi může přiřknout diagnóza autoimunitního onemocnění, čímž se zbytečně stresuje. Na moderních technologiích je bezesporu závislá přesná molekulární diagnostika. A také existují taková onemocnění, která bychom bez moderních metod nebyli schopni vůbec diagnostikovat. Třeba vzácnou imunodeficienci, o níž jsem se zmínila v souvislosti s první transplantací kostní dřeně – deficit membránových adhezivních molekul LAD (absence molekuly CD18) bychom nedokázali diagnostikovat bez průtokové cytometrie. Stále ale zůstává mnoho onemocnění, jež dokážeme diagnostikovat jen pomocí zcela „primitivních“ metodik – například chronickou granulomatózní chorobu (deficit NADPH oxidázy), kterou odhalíte jednoduchým a také velice levným barevným NBT testem pod mikroskopem, stejně jako tomu bylo před padesáti lety. Ke konfirmaci pak samozřejmě použijeme moderní metody, například chemiluminiscenci nebo již zmíněnou průtokovou cytometrii.

20.1.2011 15:16:11

 

OTÁZKA: * Někdy se říká, že imunita je další smyslový orgán těla…

ODPOVĚĎ:

prof. MUDr. Jiřina Bartůňková, DrSc.

prof. MUDr. Jiřina Bartůňková, DrSc.

Hlavně je všudypřítomný. Klasická medicína se zabývá jednotlivými částmi organismu – zažívacím traktem, kardiovaskulárním systémem, nervovým systémem… kdežto imunitní buňky prostupují všemi orgány, takže se poněkud stírají hranice mezi klasickou orgánovou medicínou a systémovým pohledem. Imunologii můžeme srovnat například s onkologií, kde se problematika nádorů dělí mezi plicní, urologické, gynekologické a tak dále, ale v principu onkologie zastřešuje všechna nádorová onemocnění, jejich diagnostiku a léčbu. Obdobně choroby způsobené nesprávnou funkcí imunitního systému zasahují do všech orgánových specializací a imunologie pokrývá jejich diagnostiku a případnou léčbu. Imunologie samozřejmě souvisí i s dalšími obory – s fyziologií, biochemií, genetikou, všechno jsou to prolínající se vědy. V případě vrozených poruch imunity je dokonce možná i genová terapie a v určitých indikacích a na určitých pracovištích v zahraničí se již tato léčba provádí.

20.1.2011 15:16:11

 

OTÁZKA: * Vznikají v rámci vývoje vašeho oboru i další podobory a specializace?

ODPOVĚĎ:

prof. MUDr. Jiřina Bartůňková, DrSc.

prof. MUDr. Jiřina Bartůňková, DrSc.

Imunologové se specializují na různá odvětví, například na alergologii, transplantační imunologii, nádorovou imunologii, reprodukční imunologii, imunoendokrinologii, laboratorní diagnostiku a jiné obory. Velký pokrok zaznamenal základní výzkum, z něhož přecházejí jeho poznatky do praxe. I na práci v laboratořích jsou kladeny mnohem větší nároky, včetně nároků na vzdělání lékařů či přírodovědců, protože musejí umět laboratorní výsledky správně interpretovat. Důležitá je také spolupráce s kliniky, aby věděli co indikovat. Bohužel se dnes stále často setkáváme s „převyšetřováním“ pacientů, kteří chodí s různými laboratorními nálezy od jednoho lékaře k druhému a žádný z nich si s interpretací těchto nálezů neví rady. Nemluvě o tom, že všechna vyšetření se účtují zdravotním pojišťovnám, čímž laboratorní komplement, zejména v soukromé sféře, odčerpává ze systému zdravotního pojištění nemalé finance, které pak chybí jinde.

20.1.2011 15:16:11

 

OTÁZKA: * Imunologie vlastně spolupracuje se všemi ostatními obory medicíny. Jak taková spolupráce probíhá?

ODPOVĚĎ:

prof. MUDr. Jiřina Bartůňková, DrSc.

prof. MUDr. Jiřina Bartůňková, DrSc.

Postavení imunologie mezi tradičními lékařskými obory je stále problematické. Někteří ji považují „jen“ za laboratorní obor a v některých evropských zemích tomu skutečně tak je. Evropa i Spojené státy vyvíjejí obrovskou snahu, aby imunologie byla klinickým oborem, což odráží pokrok v poznání patogeneze řady chorob. U nás v České republice máme určitý náskok díky tomu, že se našim učitelům podařilo již koncem 70. let prosadit klinickou imunologii a alergologii jako opravdový klinický obor. Jeho koncepce vychází z mezinárodního doporučení Mezinárodní unie imunologických společností (IUIS) a Evropské federace imunologických společností (EFIS), v nichž se říká, že alergologie a klinická imunologie je interdisciplinárním oborem a klinickou i laboratorní disciplinou. Zabývá se studiem, diagnostikou, léčbou a prevencí onemocnění vyvolaných poruchami imunitních mechanismů nebo patologickými stavy, na jejichž vzniku, průběhu a prognóze se imunologické mechanismy významně podílejí. Jedná se o stavy, kdy imunomodulace tvoří důležitou část terapie a prevence. Nedílnou součástí oboru je také specializovaná laboratorní diagnostika, přičemž laboratorní vyšetření zodpovídá některé otázky diagnostické, prognostické a napomáhá při monitorování aktivity onemocnění, respektive účinnosti nasazené terapie. Imunitní systém je funkční celek a projevy imunopatologických stavů se vyskytují ve kterékoli klasické, „orgánové“ lékařské specializaci. Nedá se tedy jednoznačně říct, pro který medicínský obor je imunologie největším přínosem, avšak přínos imunologického laboratorního vyšetření se týká všech oborů, a to hlavně ve včasnosti diagnostiky. Laboratorní patologie totiž může dlouhou dobu předcházet klasickým klinickým projevům onemocnění. Cílené a správně interpretované laboratorní vyšetření napomůže časné diagnostice imunopatologických stavů, což umožní klinickým imunologům, alergologům i dalším specialistům, kteří imunologickou laboratorní diagnostiku využívají, přijmout adekvátní léčebná nebo režimová opatření dříve, než u pacienta dojde k nevratnému poškození orgánů.

20.1.2011 15:16:11

 

OTÁZKA: * Spolupracujete i s jinými ústavy? V čem se ten váš liší?

ODPOVĚĎ:

prof. MUDr. Jiřina Bartůňková, DrSc.

prof. MUDr. Jiřina Bartůňková, DrSc.

Jako součást Fakultní nemocnice Motol a 2. lékařské fakulty UK úzce spolupracujeme s dalšími ústavy i klinikami a naše pracoviště má laboratoře rutinní a výzkumné a ambulantní složky pro děti i dospělé. Poskytujeme tedy komplexní laboratorní a konzultační činnost pro hospitalizované i ambulantní pacienty. V některých komplikovaných případech imunopatologických stavů sloužíme jako konziliární pracoviště pro celou republiku. Snažíme se naplňovat koncepci oboru klinické imunologie a alergologie v celé šíři a propojovat léčebněpreventivní složku s výzkumem a výukou. Díky této kompletnosti bylo naše pracoviště uznáno jako Centrum Excelence americké Federace klinicko-imunologických společností (FOCIS). V roce 2009 jsme také byli akreditováni k postgraduální profesní výuce v oboru alergologie a klinické imunologie. Každoročně pořádáme jarní konferenci na téma primárních imunodeficiencí (ESID Prague spring meeting), což se již stalo tradicí. Jde o platformu pro setkávání vědeckých, laboratorních a klinických pracovníků z východních a západních zemí. Jsme rovněž zapojeni do několika mezinárodních projektů.

20.1.2011 15:16:11

 

OTÁZKA: * Jaká je vaše současná pracovní náplň kromě vedení ústavu?

ODPOVĚĎ:

prof. MUDr. Jiřina Bartůňková, DrSc.

prof. MUDr. Jiřina Bartůňková, DrSc.

Odpovím trochu šířeji: Profesorka Fučíková mi v roce 1983 zadala jako téma vědecké práce fagocytující buňky. Ty stojí na počátku imunitní reakce a rozhodují, jakým směrem se rozvine. A setrvala jsem u nich vlastně dodnes. V posledních deseti letech jsme se zaměřili zejména na protinádorovou imunologii, konkrétně na imunoterapii nádorů pomocí dendritických buněk, a pracujeme na vývoji takzvaných nádorových vakcín, jejichž základem jsou právě fagocytující dendritické buňky, které u pacientů s nádory špatně fungují. My se je snažíme v laboratoři „vychovat“ tak, aby nádor správně rozpoznaly a po aplikaci zpět pacientovi zahájily proti nádoru účinnou imunitní reakci. Projekt imunoterapie dendritickými buňkami mi v současné době zabere asi nejvíce času. Mám ale také svou ambulanci, věnuji se praktické medicíně a starám se o pacienty s poruchami imunity. Pravda je, že do laboratoře už moc nechodím, ale sestavili jsme tu tým lidí, kteří se laboratorní experimentální práci věnují, především zásluhou mého zástupce, docenta Radka Špíška, který tuto vědeckou část „obhospodařuje“. Kromě toho učím, a to jak studenty medicíny, tak lékaře připravující se na atestaci a postgraduální studenty v oboru biomedicína.

20.1.2011 15:16:11

 

OTÁZKA: * Co považujete za dobu vašeho působení v ústavu za největší úspěch?

ODPOVĚĎ:

prof. MUDr. Jiřina Bartůňková, DrSc.

prof. MUDr. Jiřina Bartůňková, DrSc.

Úspěch je pojem relativní. Za úspěch považuji, když dokážu pomoci jakémukoli pacientovi. Například zmíněná první transplantace chlapce se vzácnou primární imunodeficiencí – dnes je mu přes dvacet let a žije normálním životem; ani on, ani jeho rodina si neuvědomují, kolik úsilí kolika lidí za jeho příběhem stálo. A to je dobře, úspěchem je, že něco výjimečného se stalo „samozřejmostí“. Ale nemusí to být jen tyto heroické akce – úspěchem jsou dobře fungující ambulance, laboratoře, vydané publikace, učebnice, získané granty, proběhlé obhajoby nebo atestace našich postgraduálních studentů a lékařů. Za úspěšný považuji také náš výzkum imunoterapie nádorů pomocí dendritických buněk, neboť jsme v něm dospěli až do fáze klinického zkoušení a máme Státním ústavem pro kontrolu léčiv schválenu I. a II. fázi klinických studií. Což se podaří jen málokterému pracovišti.

20.1.2011 15:16:11

 

OTÁZKA: * Jak výzkumná práce na nádorových vakcínách probíhala?

ODPOVĚĎ:

prof. MUDr. Jiřina Bartůňková, DrSc.

prof. MUDr. Jiřina Bartůňková, DrSc.

Ve výzkumu vakcín z dendritických buněk jsme začínali opravdu prakticky od nuly. Shánění peněz, vybavení laboratoří, lidské zdroje… V rámci preklinických studií jsme se tyto buňky naučili pěstovat z monocytů periferní krve, optimalizovali jsme přípravu nádorových antigenů a propracovali metodologii postupu u ovariálního karcinomu a karcinomu prostaty. Do známé metodiky jsme přidali některé originální modifikace, které máme zapsané u Úřadu průmyslového vlastnictví. Současně jsme studovali biologii dendritických buněk za různých podmínek a řadu výsledků publikovali v prestižních zahraničních časopisech. Spolupracovali jsme se zahraničními skupinami a naši studenti a vědečtí pracovníci získávali zkušenosti v cizině. Zavedení imunoterapie nádorovými vakcínami do klinické praxe podléhá zákonu o léčivech, takže bylo zapotřebí vybudovat podle požadavků zákona superčisté laboratoře, které vyhovují zásadám správné výrobní praxe (good manufacturing practice, GMP). Za podpory vedení fakultní nemocnice a za finančního přispění sponzorů jsme takové zařízení jako první v České republice na sklonku roku 2006 slavnostně otevřeli a po přístrojovém vybavení jsme v roce 2008 získali od SÚKLu již zmíněné povolení k výrobě léčivých přípravků a certifikát správné výrobní praxe. Po splnění dalších náročných požadavků následovalo v roce 2010 rozhodnutí o povolení klinického hodnocení vakcíny u pacientů s karcinomem prostaty. V přípravě je žádost o povolení klinického hodnocení vakcíny u pacientek s karcinomem ovaria. Jsou před námi klinické studie fáze III, které teprve ukážou hodnotitelný efekt na velkém souboru pacientů. Je to běh na dlouhou trať – na výsledky budeme muset počkat několik let.

20.1.2011 15:16:11

 

OTÁZKA: * Jak vidíte další perspektivu této metody?

ODPOVĚĎ:

prof. MUDr. Jiřina Bartůňková, DrSc.

prof. MUDr. Jiřina Bartůňková, DrSc.

I když je kolem vakcinace dendritickými buňkami stále mnoho nevyřešených otázek, výsledky zahraničních studií ukazují, že tato metoda je v rámci imunoterapeutických postupů jednou z nejúčinnějších. Za završení našeho mnoholetého výzkumného úsilí bych považovala, kdyby se tato léčba stala součástí komplexní protinádorové terapie onkologických pacientů.

20.1.2011 15:16:11

 

OTÁZKA: * Co se vám na imunologii líbí nejvíc?

ODPOVĚĎ:

prof. MUDr. Jiřina Bartůňková, DrSc.

prof. MUDr. Jiřina Bartůňková, DrSc.

Je to v podstatě jako televizní seriál, který má stále nové zápletky a řešení, zkrátka neverending story.

20.1.2011 15:16:11

 
Imunologie? Nekonečný příběh záhad
Ohodnoťte tento článek!
3 (60%) 1 hlas/ů