Respekt k faktům, skeptická racionalita a nedůvěra k dogmatům

prof. MUDr. RNDr. Luboslav Stárka, DrSc.

U předního českého endokrinologa a mezinárodně uznávaného odborníka v oblasti steroidních hormonů prof. MUDr. RNDr. Luboslava Stárky, DrSc., se vztah k dogmatům projevil již v době mladické revolty, v mnohém připomínající „Žert“ Milana Kundery. Naštěstí pro českou medicínu nebyly jeho následky tak devastující a jméno pana profesora je dnes úzce spojeno především s historií a rozvojem Endokrinologického ústavu v Praze.


prof. MUDr. RNDr. Luboslav Stárka, DrSc.

Autor: Leoš Chodura
 

* 19. listopadu 1930 v Banskej Bystrici

Po maturitě na reálném gymnáziu studoval na Matematicko-fyzikální fakultě UK obor organická chemie, kde byl promován v roce 1956. V letech 1958–61 působil v Ústavu organické chemie a biochemie ČSAV a získal zde kandidaturu věd v oboru chemické vědy. Průběžně (1965, 1966, 1969) pracoval v Německu jako visiting scientist v Ústavu klinické biochemie v Bonnu. V letech 1964– 72 absolvoval individuální studium na Fakultě všeobecného lékařství UK a poté atestaci z endokrinologie. V letech 1983–87 byl pověřen vedením Endokrinologického ústavu, od roku 1990 pak byl deset let jeho ředitelem. V roce 1991 se stal docentem normální a patologické fyziologie na 3. LF UK, o rok později profesorem. Byl členem etické komise i vědecké rady ministerstva zdravotnictví a vědecké rady 1. LF UK, je čestným členem vědecké rady 3. LF UK. Je autorem řady odborných publikací a stále působí v tuzemských i zahraničních odborných společnostech, které jsou zaměřeny na endokrinologický výzkum. V roce 1996 obdržel cenu Charvátovy nadace, pětkrát byl oceněn cenou ministra zdravotnictví, další ocenění získal od Endokrinologické a Sexuologické společnosti ČLS JEP, je i nositelem medaile univerzity v Helsinkách. Je členem Učené společnosti ČR a patří mezi zakládající členy České lékařské akademie. V současné době stále pracuje v Endokrinologickém ústavu a věnuje se také Šilinkovu nadačnímu fondu, který založil v roce 1997. Je ženatý, má syna a dceru.


Čerstvý osmdesátník, jehož kondice koresponduje s celoživotním zájmem o hormony, které v řečtině (hormao) znamenají „budím k činnosti“, se narodil v Banskej Bystrici. Po přestěhování rodiny do Prahy v březnu 1939 a po obecné a měšťanské škole nastoupil na reálné gymnázium, kde ale jeho studium v roce 1949 přerušila vazba u Státního soudu. Následovala nedobrovolná praxe v různých dělnických povoláních, kterou ovšem zúročil i v pozdějších letech a nepřímo posílila také jeho zájem o chemii. Jeho profesní cesta se podobá poselství románu „Pravidla moštárny“: „Někdy je třeba porušit pravidla, aby se věci zase daly do pořádku.“

OTÁZKA: V čem spočívala vaše „protistátní činnost“, kvůli které se posunul váš maturitní termín, a tedy i další studia?

ODPOVĚĎ:

prof. MUDr. RNDr. Luboslav Stárka, DrSc.

prof. MUDr. RNDr. Luboslav Stárka, DrSc.

V tom, že jsem pouze kritizoval různé počiny tenkrát vládnoucího systému, který to klasifikoval jako podvracení režimu, později už jenom jako pobuřování. Například jsem ve třídě sundal obraz Stalina, což v roce 1949 ještě ani nebylo právně napadnutelné, stranicky ovšem ano. Také jsem říkal nějaké vtipy o Gottwaldovi v době, kdy ještě ani nebyl prezidentem. A spolužák, který sbíral vtipy a psal si takzvaný vtipník, si je systematicky zaznamenával, včetně poznámek, kdo je vyprávěl. Pak vlastně vtipník posloužil jako corpus delicti, tedy materiál dosvědčující, kteří jeho spolužáci podvraceli režim… Naštěstí jsem měl dobrého právníka, který obhajobou docílil osvobozujícího rozsudku. Přesto jsem mohl středoškolské studium dokončit až po delším průtahu – a externě. Na vysokou školu jsem se pak dostal teprve v roce 1951.

1.6.2011 15:24:23

 

OTÁZKA: Nastoupil jste na matematicko-fyzikální fakultu, obor organická chemie. To je dnes trochu matoucí, takové zaměření dnes na „mat-fyzu“ neexistuje.

ODPOVĚĎ:

prof. MUDr. RNDr. Luboslav Stárka, DrSc.

prof. MUDr. RNDr. Luboslav Stárka, DrSc.

Tenkrát probíhaly různé reformy a chemie, která se původně vyučovala na přírodovědecké fakultě, se dočasně vyčlenila a poté zase přešla zpátky. Takže šlo jen o novou hlavičku, jinak vše přešlo beze změny, chemický ústav sídlil vždy na Albertově. Ale tím, že jsme spadali pod matematicko-fyzikální fakultu, jsme v prvním ročníku přeci jen měli teoretickou fyziku a poměrně dost matematiky. A ačkoli to byla doba tuhého stalinismu, jezdili jsme s asistenty i docenty na lyže a celkově zde panovaly přátelské vztahy. Do chemie politika moc nevstupovala, nepanoval zde svazácký život… V tomto smyslu to byla velmi příjemná fakulta.

1.6.2011 15:24:23

 

OTÁZKA: Proč právě tato volba?

ODPOVĚĎ:

prof. MUDr. RNDr. Luboslav Stárka, DrSc.

prof. MUDr. RNDr. Luboslav Stárka, DrSc.

O medicíně jsem zpočátku vůbec neuvažoval, už od pokročilého chlapectví jsem si doma hrál se zkumavkami a vyráběl různé výbušniny. Snad jsem byl také inspirován tehdy populární publikací „Chemické pokusy, které se podaří“. Vždycky jsem tedy směřoval ke studiu chemie. Nakonec mě k ní přiblížila i určitá průprava, kterou jsem měl po maturitě – kromě různých brigád v lese a u zedníků jsem pak byl rok v laboratoři v Tesle, kde jsme tenkrát dokonce objevili nějaké nové dielektrikum… Původně jsem měl v úmyslu studovat anorganiku, ale vzhledem k tomu, že moje budoucí manželka si vybrala organiku, jsem si ji zvolil také.

1.6.2011 15:24:23

 

OTÁZKA: Tedy žádná rodinná tradice?

ODPOVĚĎ:

prof. MUDr. RNDr. Luboslav Stárka, DrSc.

prof. MUDr. RNDr. Luboslav Stárka, DrSc.

To ne, ale trošku mě k té chemii přivedl můj strýček, který byl vyučený drogista a měl různé knížky, podle kterých se tenkrát drogisté museli učit alespoň základy některých laboratorních postupů. Různé domácí pokusy jsem si rád prováděl i podle těchto návodů.

1.6.2011 15:24:23

 

OTÁZKA: Co potom vedlo k přesměrování vaší profesní dráhy k medicíně?

ODPOVĚĎ:

prof. MUDr. RNDr. Luboslav Stárka, DrSc.

prof. MUDr. RNDr. Luboslav Stárka, DrSc.

První umístěnku jsem dostal do Výzkumného ústavu potravinářské technologie, jehož ředitelem byl agrotechnik – jeho přístup k vědě se dá nejlépe charakterizovat drobnou příhodou: V dobře fungujícím oddělení vitaminů, které vedl doktor Frágner, kolega prováděl polarografii vitaminů, a jak je známo, při této činnosti je třeba mít nějaký zdroj napětí, tedy akumulátor, který se časem vybije. Požádal proto o povolení k zakoupení nabíječky. Tato žádost došla až k řediteli a ten mu ji vrátil, protože objednávka nebyla dostatečně specifikována – nepoznal z ní, jestli se jedná o nabíječku na jelita, nebo jitrnice… V tom ústavu jsem byl dost nešťastný, ale pak jsem dostal úkol, který nebyl blíže definovaný a zněl: Najděte cestu k tomu, aby se lépe pekl chleba. Začal jsem se tedy zajímat o různé bílkoviny mouky, dostal jsem se také do lékařského prostředí, kde jsem konzultoval, jak je to s lepkem u celiakií a podobně. Tak jsem poznal laboratoře kolem zdravotnictví a to se mi líbilo víc, dokonce jsem se ucházel i o místo v dětské nemocnici v laboratoři profesora Homolky, které ale nevyšlo. Už od chlapeckých let jsem měl dobré styky s rodinou pana profesora Heyrovského, s jeho synem jsme chodili do téže skautské družiny a on sám nám také ještě v posledním běhu na fakultě přednášel praktickou polarografii. A protože i moje diplomová práce z organické chemie byla částečně polarografická, slíbil mi místo v polarografickém ústavu. Dal jsem tedy v potravinářství výpověď, což byl tenkrát kádrový přestupek první třídy, protože jsem se snažil nedovoleným způsobem vymknout z umístěnkového řízení – umístěnka zavazovala být tam tři roky. Výpověď mi dokonce musel potvrzovat sám ministr zemědělství. Jenomže když už jsem měl výpověď potvrzenou, pan profesor mi vzkázal, že velice lituje, ale to místo, které mi slíbil, bohužel od akademie nedostal. Určitá hrdost mi nedovolila vrátit se a už jsem se chystal nastoupit zpět do dělnických zaměstnání, jež jsem celkem dobře znal a ve kterých jsem se osvědčil, když mi pan profesor Heyrovský těsně před Štědrým dnem vzkázal, že jeho přítel docent Karel Šilink má od Nového roku schválený nový ústav, samostatný endokrinologický institut, a že abych se mu šel představit. Dopadlo to dobře, pan docent zatelefonoval na ministerstvo a já již 2. ledna 1957 nastupoval do ústavu, který fungoval od 1. ledna…

1.6.2011 15:24:23

 

OTÁZKA: Jaké byly začátky tehdejšího Výzkumného ústavu endokrinologického (VÚE), bez jakékoli tradice?

ODPOVĚĎ:

prof. MUDr. RNDr. Luboslav Stárka, DrSc.

prof. MUDr. RNDr. Luboslav Stárka, DrSc.

Bylo nás tehdy šedesát a naše vybavení bylo téměř nulové, nebylo na co navazovat. Seděli jsme s chemikem doktorem Jirouskem, který později emigroval do Ameriky, každý z jedné strany pracovní desky a laboratorní stůl, který jsme zdědili po jeptiškách, původně sloužil jako jídelní. Neměli jsme ani žádný přístroj na kolorimetrii a byli jsme šťastní, když jsme ho získali asi po dvou letech od jedné bývalé soukromé firmy. Docent Šilink mi tehdy nabídl dvě možnosti – potřeboval vytvořit jednu skupinu, která by se věnovala enzymům, a druhou zaměřenou na steroidy. Vybral jsem si steroidy. Zajímaly mě už na fakultě a hlavně v té době bylo téma steroidních hormonů špičkou v celé endokrinologické biochemii – bylo to pět let po udělení Nobelovy ceny za identifikaci a přípravu kortizolu a jeho využití v revmatologii, dva roky po objevu aldosteronu a dá se říci, že téměř padesát procent veškeré literatury v endokrinologii se zabývalo steroidními hormony. Bylo to tedy téma velice živé. U nás ovšem byla celá endokrinologie v 50. letech označována za buržoazní pavědu. Proto v ní také nepůsobili straničtí kariéristé. To se odrazilo v tom, že u Šilinka panovalo klima intelektuální, bez stranických berliček. On sám byl inspirátorem mnoha věcí. Některé jeho myšlenky předbíhaly dobu, ale jeho velkou chybou bylo, že na rozdíl od pana profesora Charváta je neuměl tak dobře formulovat a víceméně potřeboval „překladatele“. Nejlepším z nich byl pan inženýr Havlena, který nakonec skončil jako profesor v Edmontonu.

1.6.2011 15:24:23

 

OTÁZKA: * Krátce po nástupu na VÚE jste požádal o aspiranturu v Ústavu organické chemie a biochemie ČSAV a vaší dizertační prací pak byla v roce 1961 „7-hydroxylace dehydroepiandrosteronu (DHEA)“. Je to téma, jemuž se věnoval i český endokrinolog světové úrovně profesor Karel Šonka a které zůstává stále otevřené. Objevily se v poslední době nějaké nové informace o tomto „záhadném hormonu“?

ODPOVĚĎ:

prof. MUDr. RNDr. Luboslav Stárka, DrSc.

prof. MUDr. RNDr. Luboslav Stárka, DrSc.

Asi pět let jsme si s tím hráli, až mi můj vedoucí řekl: „Kdybys už nechal těch vedlejších steroidů a věnoval se něčemu rozumnému.“ Dnes už víme, že se nejedná pouze o parahormon, ale plnohodnotný hormon, který má i své receptory. Přesto v této oblasti pořád panuje nejistota – je to steroid, o kterém se předpokládá, že má řadu ještě ne zcela objasněných účinků. Před několika týdny se objevila zpráva, že šest čínských firem jej vyrábí jako antiobezitikum. Podle teorie jednoho mého francouzského přítele, se kterým máme na toto téma několik publikací, není pouhá sekrece kortizolu určující pro to, jaká bude aktivita tohoto hormonu v periferii, v cílových tkáních. A jak je známo, kortizol dělá mnoho užitečných, ale i neužitečných věcí – zhoršuje většinu civilizačních onemocnění, je hormonem stresu, hraje nepříznivou úlohu u diabetu, metabolického syndromu i kardiovaskulárních onemocnění. Jeho koncentraci v periferii pak určuje jeden enzym (11ß-hydroxysteroidní dehydrogenáza), který zajišťuje určitou rovnováhu mezi kortizolem, který je aktivní, a kortizonem, který je v periferii inaktivní. V tomto ději působí v naší laboratoři před půl stoletím objevený steroid 7-hydroxydehydroepiandrosteron jako konkurent, který odebírá určitou sílu tvorbě kortizolu v periferii z kortizonu. Měl by být příznivým faktorem proti rozvoji některých kardiovaskulárních rizikových faktorů, inzulinové rezistenci, obezitě a podobně.

1.6.2011 15:24:23

 

OTÁZKA: Proč tedy farmaceutické firmy nepodporují další výzkum hormonu s tak širokým uplatněním?

ODPOVĚĎ:

prof. MUDr. RNDr. Luboslav Stárka, DrSc.

prof. MUDr. RNDr. Luboslav Stárka, DrSc.

Průmysl o to nejeví příliš velký zájem, protože produkt nelze patentovat. Jedná se o přirozený hormon a nelze si patentovat účinky nějaké přirozené látky – přípravu, syntézu nebo kombinaci ano, ale její vlastnosti ne. DHEA byl objeven již někdy koncem 30. let, jeho vlastnosti, někdy označované nepříliš přesně jako „hormon mládí“, byly popsány v 90. letech, takže ani ten objev není nic nového, na čem by nějaká firma mohla stavět své zisky. Proto se také po celém světě produkuje řada přípravků na bázi DHEA, protože každá chemická firmička jej může začít vyrábět bez nějakých poplatků za patenty, není tam žádná ochranná lhůta. Navíc samozřejmě výzkum účinnosti je drahá věc, a pokud někdo prokáže, že je to velice účinné na to či ono, víceméně ten výzkum věnuje veřejnosti a nic z něho nemá. Protože kdokoli přijde, může začít takovou látku vyrábět a prodávat.

1.6.2011 15:24:23

 

OTÁZKA: A jak je tomu s preparáty na bázi DHEA u nás?

ODPOVĚĎ:

prof. MUDr. RNDr. Luboslav Stárka, DrSc.

prof. MUDr. RNDr. Luboslav Stárka, DrSc.

U nás je SÚKL kupodivu neschválil, takže neexistují – oficiálně. Zato je dostanete v nejednom fitness centru, samozřejmě přiměřeně drahé.

1.6.2011 15:24:23

 

OTÁZKA: Ještě poslední otázka k tomuto tématu – v čem tedy spočívají hlavní nejasnosti?

ODPOVĚĎ:

prof. MUDr. RNDr. Luboslav Stárka, DrSc.

prof. MUDr. RNDr. Luboslav Stárka, DrSc.

Pro DHEA se začal razit název juvenilizující hormon – má tu základní vlastnost, že je prekurzorem jak androgenů, tak estrogenů. A protože androgen souvisí s prodloužením reprodukčního života, většina výzkumů se zaměřila na efekty právě v této oblasti. Hledají se zejména účinky, které jsou vlastní testosteronu nebo estrogenu, a zkoumá se, jak jsou touto látkou modifikovány. Ale podstata té účinnosti asi spočívá v něčem jiném – je to látka, jež umí ovlivňovat imunitní reakci na určité úrovni, kterou zatím nedokážeme přesně určit. Umí asi i trochu ovlivňovat některé příznaky zánětu. A právě v této oblasti bylo výzkumů poměrně málo. Nadto se ještě zdá, že DHEA sám o sobě nemá tak výrazné vlastnosti jako některé jeho metabolity a ty jsou zase u člověka natolik minoritní, že se jim zatím nevěnovalo tolik pozornosti, aby se mohlo říci, že to je hormon, který krásně změříme a podíváme se na něj. Ale dnes se zdá, že právě metabolity DHEA mají určitou úlohu například při rozvoji Alzheimerovy choroby nebo diabetu – a to je oblast, která ještě příliš prozkoumána není.

1.6.2011 15:24:23

 

OTÁZKA: Vraťme se k vaší profesní dráze. Čím bylo podmíněno vaše následné studium medicíny?

ODPOVĚĎ:

prof. MUDr. RNDr. Luboslav Stárka, DrSc.

prof. MUDr. RNDr. Luboslav Stárka, DrSc.

Za prvé tím, že jsem se pohyboval v prostředí, které se zabývalo klasickou medicínou a dávalo řadu podnětů, částečně i tím, že můj tehdejší vedoucí mi při příležitosti, kdy jsem kritizoval nějakou interpretaci laboratorních výsledků, řekl „do toho se nepleť, nejsi klinik“… Řekl jsem si, že k tomu je třeba jen trochu píle a času, nadto se objevila mimořádná příležitost v podobě otevření večerního studia medicíny pro asistenty teoretických oborů, poté dokonce i pro lidi z praxe. Shromáždila se tam řada budoucích osobností medicíny, například dnešní docent Hanuš, později jeden z mých nejlepších přátel. Po dvou letech se ale ukázalo, že po večerech se klinika dělá obtížně, takže následoval převod na denní studium. Já mezitím byl v Německu, takže jsem nastoupil na individuální studium. To mi při zaměstnání trvalo celkem osm let.

1.6.2011 15:24:23

 

OTÁZKA: Měl jste možnost projít si také klinickou praxí?

ODPOVĚĎ:

prof. MUDr. RNDr. Luboslav Stárka, DrSc.

prof. MUDr. RNDr. Luboslav Stárka, DrSc.

Už dříve jsem měl poměrně čilé styky s Charvátovou III. interní klinikou, což se příliš nelíbilo docentu Šilinkovi, který chtěl být od fakulty co nejdál. S panem profesorem Charvátem sice byli formálně ve velmi dobrých vztazích, ale vzájemně se příliš nenavštěvovali. Já pak měl po ukončení studia čtyři roky poloviční úvazek na III. interně, což byla zajímavá škola – podívat se na endokrinologii z pohledu kliniky a jejích laboratoří.

1.6.2011 15:24:23

 

OTÁZKA: Pro docenta Šilinka bylo prvním a zcela zásadním úkolem potlačení endemické strumy a jodového deficitu na našem území. Jednalo se o dlouhodobě neřešený problém?

ODPOVĚĎ:

prof. MUDr. RNDr. Luboslav Stárka, DrSc.

prof. MUDr. RNDr. Luboslav Stárka, DrSc.

V Čechách to byl nepochybně problém historický, jak dokládají ztluštělé krky gotických madon nebo i valašská lidová: „Rusavo, Rusavo, stojíš v pěkném dole, není tam synečka, co by neměl vole.“ V minulosti dokonce připadal jeden kretén (tedy nejzávažnější projev endemické hypofunkce štítné žlázy) na méně než tisíc obyvatel. V podobě diagnostiky a terapie onemocnění štítné žlázy ústav pokračuje v této tradici dodnes.

1.6.2011 15:24:23

 

OTÁZKA: Kreténismus je u nás tedy už zcela vymýcen?

ODPOVĚĎ:

prof. MUDr. RNDr. Luboslav Stárka, DrSc.

prof. MUDr. RNDr. Luboslav Stárka, DrSc.

Poslední kretén se u nás narodil v roce 1924. To bylo vlastně ještě před zavedením celoplošné jodizace. Navíc se zlepšila životní úroveň na venkově, došlo k větší migraci obyvatelstva a zvětšila se potravinová pestrost, takže lidé nebyli odkázáni jen na místní zdroje. Struma jako lehčí forma nedostatečného zásobení jódem však v době Šilinkových výzkumů přetrvávala poměrně výrazně, v některých oblastech šlo až o patnáct procent obyvatelstva. Takže odstranit ji bylo prvním předpokladem pro řešení dalších onemocnění štítné žlázy.

1.6.2011 16:43:59

 

OTÁZKA: Dnešní Endokrinologický ústav mohl mít řadu adres. Docent Šilink nejprve volil mezi bývalým klášterem sv. Voršily a Pivovarským domem ve Štěpánské ulici – tam by se ovšem nevešel heliport, s nímž počítal. Později se mohl stát také součástí krčského komplexu výzkumných ústavů a vyrůst na místě dnešního IKEM. Proč nakonec zůstala adresa na Národní třídě?

ODPOVĚĎ:

prof. MUDr. RNDr. Luboslav Stárka, DrSc.

prof. MUDr. RNDr. Luboslav Stárka, DrSc.

My měli již v roce 1959 první projekt na přesun do Krče, vypracovaný skutečně až do poslední zásuvky, a měli jsme na to již vyčleněné finance od plánovací komise. Měl to být společný ústav zastřešující endokrinologii a centrální izotopové pracoviště profesora Bohuslava Vavrejna, protože tenkrát bylo mírové využití izotopů nové. Pan docent Šilink byl ovšem vždy vizionář, takže určité aspekty jeho plánu se pak někomu nelíbily. Uvažoval o heliportu i tam. Nebo o věži vysoké dvanáct metrů, aby chromatografické kolony mohly být dvakrát tak vysoké oproti těm, jež měla firma Ciba ve Švýcarsku, kde byl izolován aldosteron… Bylo to tedy odloženo k předělání. V 70. letech náš ústav dokonce vykupoval pozemky, na kterých dnes stojí IKEM, měli jsme na to zvláštního právníka a zahrádkářskou kolonii i pole jsme opravdu vykoupili. Mimochodem – po revoluci jsme s tím měli problémy, protože se na nás v souvislosti s restitucemi obraceli původní zahrádkáři… Pak přišla další fáze v době, kdy jsem byl pověřen vedením ústavu po zemřelém doktoru Pečeném a kdy se začal budovat IKEM. Padl zde návrh, že se budeme podílet na využití společně s transplantačním centrem a kardiocentrem – byl by to velice pěkný ústav. Pak se ovšem ukázalo, že nikdo z plánovačů s námi nepočítal…

1.6.2011 16:43:59

 

OTÁZKA: Ovšem idea, že by se adresa ústavu měla změnit, je tu stále, že?

ODPOVĚĎ:

prof. MUDr. RNDr. Luboslav Stárka, DrSc.

prof. MUDr. RNDr. Luboslav Stárka, DrSc.

Je to dáno několika faktory. Samozřejmě každé zdravotnické zařízení potřebuje servis dalších zdravotnických služeb vedle těch, které si dovede zajistit samo. Proto je jistě lepší, když je někde v blízkosti nemocnice disponující rtg, CT, MRI, chirurgickým oddělením a podobně. Dalším faktorem je, že jsme zatím taková unikátní instituce přímo spravovaná ministerstvem zdravotnictví – jediná, která nemá lůžkovou základnu. Tudíž se na nás nevztahuje například řada posledních opatření, kdy nemocničním lékařům byly přislíbeny vyšší platy, a ačkoli existují jenom jedny tarifní tabulky, pro nás to stejně neplatí. Takže našich dvacet osm lékařů je unikátním sborem s jinými právy a povinnostmi. V budově ze 17. století se sice podařilo za ta léta vybudovat celkem slušné zdravotnické zařízení, ale stoupají například akreditační nároky, které ztěžují další vývoj natolik, že se zdá rozumnější buď postavit něco nového, nebo přestavět již existující budovu v areálu určité nemocnice na moderní pracoviště. Tady v klášteře nejsme majiteli, a nemůžeme tedy do budovy investovat, řadu věcí také nedovolí památkáři a finance nám dnes chybějí i na základní provoz. Naše další existence na Národní třídě závisí také na představách řádu svaté Voršily.

1.6.2011 16:43:59

 

OTÁZKA: Jak dnes vycházíte s Římskou unií svaté Voršily, s níž máte nájemní smlouvu?

ODPOVĚĎ:

prof. MUDr. RNDr. Luboslav Stárka, DrSc.

prof. MUDr. RNDr. Luboslav Stárka, DrSc.

Když jsme jeptiškám tuto budovu jako tehdejší správci předávali, byli jsme chváleni, že je to nejlépe udržovaný církevní majetek, který se jim v restituci vrací. Nejen proto, že bychom byli my sami tak pilní, ale budova stojí v těsném sousedství Národního divadla a museli jsme ji upravit v souvislosti s výstavbou Nové scény v 80. letech. S řádovými sestrami jsme pak také vycházeli velice dobře, takže s nimi máme velmi slušnou nájemní smlouvu. Na to, že sídlíme v lokalitě Národní třídy, jde skutečně jen o uznávací poplatek – to, co jiní platí za metr čtvereční měsíčně, my platíme za rok. Ale smlouva je do roku 2016 a současná komunita řádu svěřila některé své ekonomické aktivity profesionálům, jejichž záměry ještě zcela neznáme. Nevíme také, zda ministerstvo bude podporovat naše setrvání v této budově, nebo dá přednost tomu, abychom byli součástí jiného zdravotnického komplexu.

1.6.2011 16:43:59

 

OTÁZKA: Nicméně s budovou, která má svého genia loci mimo jiné i proto, že byla v bezprostředním kontaktu s událostmi v srpnu 1968 a listopadu 1989, by se vám asi loučilo těžko…

ODPOVĚĎ:

prof. MUDr. RNDr. Luboslav Stárka, DrSc.

prof. MUDr. RNDr. Luboslav Stárka, DrSc.

Jistě, ta lokalita v centru Prahy je mimořádným plusem jak pro ústav, tak pro pacienty. Ale za to se platí zase jinými nevýhodami. V budově, kde léčíme i třistakilogramové obézní pacienty, je do druhého patra šedesát pět schodů – bez výtahu. A to už je pro ně nějaký léčebný program…

1.6.2011 16:43:59

 

OTÁZKA: Zmínil jste, že česká endokrinologie nikdy neoplývala odborníky se stranickou legitimací v kapse. Ostatně i vy jste se stal pro funkci vedoucího ústavu kádrově neúnosným – po odchodu dcery do emigrace v roce 1987. Sám jste nikdy neuvažoval o odchodu do ciziny, po vzoru řady svých kolegů?

ODPOVĚĎ:

prof. MUDr. RNDr. Luboslav Stárka, DrSc.

prof. MUDr. RNDr. Luboslav Stárka, DrSc.

V září 1968 jsem byl na kongresu v Miláně a nabídky jsme měli. Byl jsem tam i s manželkou, a vzhledem k tomu, že jsem měl výborné kontakty na tehdejšího děkana bonnské lékařské fakulty, kde bych měl jistě zázemí, možnost tu byla. Nakonec tam toto zázemí našla dcera po své emigraci – pracovala ve stejné laboratoři jako já před patnácti lety… Ale bylo to těžké – lidé neradi mění řeč a stát a měli jsme také na starosti tři staré rodiče. To člověku nedovoluje uvažovat o tom, co by měl dělat s vlastní budoucností, když situace v rodině určuje něco jiného.

1.6.2011 16:43:59

 

OTÁZKA: Díky svým znalostem chemie i medicíny jste se stal expertem na ožehavé otázky hormonálního dopingu. V čem vidíte hlavní úskalí současné dopingové kontroly?

ODPOVĚĎ:

prof. MUDr. RNDr. Luboslav Stárka, DrSc.

prof. MUDr. RNDr. Luboslav Stárka, DrSc.

Za prvé se z obojího stal především byznys – to se týká jak dopingové kontroly, tak samotného dopování sportovců. Často se tvrdí, že chráníme sportovce před poškozováním zdraví, ale řekl bych, že to je zcela minoritní část těch starostí, a spíše bych zdůraznil etickou stránku. Na druhé straně ti, kteří doping poskytují, jsou vždy o krok napřed před možnostmi kontroly. Po steroidních anabolikách se například objevil erytropoetin, růstový hormon a další třídy. My se tenkrát v dopingové laboratoři vedené doktorem Chundelou dali cestou stanovení hlavních steroidních dopingových látek a zaměřili se na radioimunoanalýzu testosteronu a některých jeho metabolitů. Byla to zajímavá zkušenost, ale pak jsme od této práce ustoupili. Zmíněná metoda byla později opuštěna ze dvou důvodů: Jednak je velmi citlivá, takže zachytí mnohem víc sportovců a na sportovišti by vlastně nikdo nezbyl. Druhá věc je, že není specifická – ano, dalo se zjistit, že byl například podán nějaký steroidní analog, ale nemohli jsme jednoznačně říci jaký, zatímco hmotnostní spektrometrie, která se dnes používá, tu specifičnost má. A také je o něco méně citlivá, takže ty méně nápadné případy nezachytí, což je dobře. Může se totiž stát, že sportovec má v krvi určitá rezidua po předchozím užívání nějakého léku nebo použil potravinové doplňky a netuší, co do nich bylo přimícháno výrobcem a zamlčeno. To se stává poměrně často. V oblasti kontroly dopingu jsme se sice dostali dost daleko – zejména náš pozdější profesor Hampl, který se tomu věnoval ještě mnohem více než já a který se stal expertem na olympiádách v Moskvě a Los Angeles. Byli jsme docela na výši, ale nebylo to naše základní poslání, takže jsme se nedrželi hlavního proudu a časem vše přešlo do úplně jiných rukou.

1.6.2011 16:43:59

 

OTÁZKA: Stále více se ukazuje, že vlivem mezioborové integrace endokrinologie přestává být oddělenou naukou o hormonech a objevují se například termíny jako neuro-imuno-endokrinologie. Jak vidíte budoucnost svého oboru?

ODPOVĚĎ:

prof. MUDr. RNDr. Luboslav Stárka, DrSc.

prof. MUDr. RNDr. Luboslav Stárka, DrSc.

Názor našich ministerských úředníků z 50. let na endokrinologii byl takový, že je to nauka o kuriozitách, o nějakém tom voleti nebo hirsutismu u žen a prakticky je to jenom cosi jako lepší kosmetika. Jak se naše poznatky rozšiřovaly, začalo se ozřejmovat, že endokrinologie jako de facto nauka o hormonálním řízení organismu musí zasáhnout mnohem širší oblast než jenom samu sebe – jestliže něco řídím, nemůžu se zabývat jenom velínem, ale i tím, jaké dopady toto řízení má. A pokud endokrinní řízení organismu není v pořádku, má to samozřejmě řadu důsledků. Není snad jediný lékařský obor, který by alespoň částečně nepracoval s některými poznatky z endokrinologie. Nedávno profesoři Jaroslav Blahoš a Václav Zamrazil napsali šestisetstránkovou monografii nazvanou „Endokrinologie – interdisciplinární obor“, která se zabývá právě průnikem endokrinologie do ostatních oborů. Objevují se zde propojení s disciplínami, o kterých by člověk řekl, že mají k endokrinologii dost daleko. Příkladem může být dermatologie nebo oftalmologie, kde si dnes nelze představit řešení glaukomu bez alespoň elementárních znalostí endokrinologie a účinků kortikoidů. A obráceně, ostatní obory samozřejmě zase ovlivňují endokrinologii. Mezioborové spolupráce jsou dnes pro další medicínský výzkum nejpřínosnější.

1.6.2011 16:43:59

 

OTÁZKA: Co byste označil za nejzajímavější endokrinologické novinky poslední doby, nejen ve výzkumu?

ODPOVĚĎ:

prof. MUDr. RNDr. Luboslav Stárka, DrSc.

prof. MUDr. RNDr. Luboslav Stárka, DrSc.

Pro endokrinologii je právě typické zmíněné bourání přehrad mezi jednotlivými obory. I když to ne všichni berou na vědomí. Tak například je jasné, že inzulin je hormon, poruchy sekrece inzulinu jsou endokrinní onemocnění, takže diabetologie, která se od endokrinologie oddělila (zejména u nás, ve světě tomu tak ani není), má třeba podle zcela nově zaváděného systému společnou atestaci endokrinologie-diabetologie. Nicméně v rozpisu, který vytváří ministerstvo či pojišťovna, jsou sice do terénu předávána směrná čísla, jež určují, na kolik pacientů má být ten který specialista, ale opět se to nebere jako společná odbornost, zase je tu dělení na endokrinology a diabetology. A zatímco endokrinních onemocnění je (když se zahrnou i polycystická ovaria, o která se částečně starají gynekologové) přinejmenším více než diabetu, na sto tisíc obyvatel je jeden endokrinolog a čtyři diabetologové. Ačkoli v EU se prosazuje, že na sto tisíc obyvatel by měli být endokrinologové tři. Výsledek je ten, že pacient, kterého praktik doporučí k endokrinologovi, běhá po Praze nebo po celém Česku a naráží na zavřené dveře, protože endokrinolog mu řekne „jsem naplněn, nikoho neberu“. Příjem nových pacientů třeba u nás v Endokrinologickém ústavu pořád ještě funguje, ale naráží na administrativní a časové překážky pro pacienta, takže se k vyšetření stejně dostává dost obtížně. A pokud jde o vytíženost jednotlivých našich lékařů, nejednou jsem slyšel, jak profesor Zamrazil říká: „Dneska skvělý, jen čtyřicet pacientů…“

1.6.2011 16:43:59

 

OTÁZKA: Často se dnes také hovoří o možnostech využití hormonů pro různé „nápravy přírody“. Znamená to, že by se mohl objevit i nový typ pacientů, přesněji asi klientů?

ODPOVĚĎ:

prof. MUDr. RNDr. Luboslav Stárka, DrSc.

prof. MUDr. RNDr. Luboslav Stárka, DrSc.

Jistě, to už dnes vlastně existuje, jedním z témat endokrinologie adolescentů je třeba změna výšky postavy. To je možné jednak pomocí klasického podávání růstového hormonu tam, kde je ho nedostatek nebo i kde nějak vázne v důsledku nedostatku růstových faktorů. Pokud má dítě malý vzrůst a vypadá to, že prognosticky nedosáhne rozumné výšky, můžeme jej léčit poměrně dobře. Další problematikou z téhož soudku je nadměrný růst – dosáhne-li v 16 letech výška dítěte 195 centimetrů a lze-li předpokládat, že růst bude pokračovat ještě nejméně dva roky, je otázkou, zda podávat či nepodávat nějaké hormony, které jej zabrzdí. Můžeme je však podávat s klidným svědomím, jen pokud neporušíme fertilitu v budoucích letech. Kvalita kůže je také do značné míry určována hormony, takže hormonální vstupy mohou zasahovat velmi výrazně i do kosmetiky. Například prekurzor zmiňovaného DHEA byl prakticky ve všech kosmetických výrobcích, které kdysi vyráběly Barrandovské ateliéry a měly zabraňovat vráskám. To jsou spíše jenom farmakologické přístupy, ale existují už i skutečně léčebné postupy umožňující, aby člověku lépe chutnalo nebo aby mohl dosáhnout změny sexuální orientace či vůbec prožívání sexuálního života. Někdy do této oblasti vstupují i jiné obory (u mužů je to doménou urologů nebo andrologů), ale podstatou je zásah do endokrinního řízení. Dnes také víme, že třeba hormon oxytocin, o kterém si generace lékařů myslely, že je dobrý tak pro ženy při porodu a při laktaci, určitým způsobem formuje i naše sociální chování. Je to hormon, který zvyšuje důvěru, ale na druhé straně i závist a škodolibost nebo se mu také připisuje, že je základem partnerské věrnosti. Takže s trochou nadsázky – kdybychom našli nějaký analog, který by zvyšoval důvěru, mohli bychom jej píchnout politikům, než se začnou o něčem dohadovat; to by bylo velice užitečné…

1.6.2011 16:43:59

 

OTÁZKA: Vlastně je to takové propojování biologických a sociálních kontextů…

ODPOVĚĎ:

prof. MUDr. RNDr. Luboslav Stárka, DrSc.

prof. MUDr. RNDr. Luboslav Stárka, DrSc.

Ale zatím jsou to spíše fantazie do budoucna, i když je pravdou, že řada takových futurologických inspirací, které se zdály být bláznivé před 50 lety, se nakonec uskutečnila. Hormony, které dokáží skutečně výrazně měnit chování, jistě do budoucna budou závažným předmětem výzkumu už třeba proto, že na nich závisí například mateřská láska a hodily by se řadě žen, jež nemají dostatečně zdůrazněný mateřský cit. Nebo lék na nešťastnou lásku, snad na bázi melatoninu či vazopresinu – taková remedia amoris by byla jistě lepším řešením než skok z Nuselského mostu. Nebo by bylo skvělé podávat třeba nějaký hormon proti agresivitě teroristům či raději preventivně všem… Víme také, že podobné hormony hrají určitou roli třeba v rozvoji autismu a problém s autistickými dětmi se možná v budoucnu vyřeší podáváním nějakých vhodných hormonálních kombinací.

1.6.2011 16:43:59

 

OTÁZKA: Do jednoho čísla Vesmíru jste napsal zajímavý komentář k článku profesora Richarda Balona „Cholesterol, duševní onemocnění a násilí“. Ty souvislosti jsou dosti nezvyklé.

ODPOVĚĎ:

prof. MUDr. RNDr. Luboslav Stárka, DrSc.

prof. MUDr. RNDr. Luboslav Stárka, DrSc.

Je známo, že vysoký cholesterol je rizikový faktor pro rozvoj kardiovaskulárních onemocnění. Když podáváme velké populační skupině statiny ke snížení cholesterolu a srovnáme ji s podobnou skupinou, které je nedáváme, zjišťujeme, že cholesterol u nich sice klesl, mortalita je ovšem u obou skupin prakticky stejná. Ale když se podíváme na příčiny mortality, můžeme zjistit, že v neléčené skupině jsou jednou z hlavních složek kardiovaskulární onemocnění – ta jsou u léčené skupiny skutečně snížena, ale zvýší se tam například násilné činy, autohavárie a podobně. Přičítá se to tomu, že cholesterol má určitý ochranný účel z hlediska celého nervového systému, a tam, kde jsou nízké hladiny, dochází k různým projevům agresivity. Nakonec máme jeden takový syndrom, Smithův-Lemliho-Opitzův, kde vázne syntéza cholesterolu. U dětí, které jsou takto postiženy, se vedle morfologické stigmatizace i jejich chování vymyká normálním dětským projevům – jsou spíše agresivní, nezvládnutelné. Takže něco podobného se pak může projevit i u lidí, kteří mají uměle snížený cholesterol, což má potom za následek, že jejich chování je vcelku jiné a vede k úmrtím jiného typu než na kardiovaskulární choroby, dokonce u nich stoupá i počet sebevražd.

1.6.2011 16:43:59

 

OTÁZKA: Samostatnou kapitolou je studium stárnutí, vašich zkušeností využívá také pražská anti-aging klinika. Jaký máte názor na používání hormonů při zpomalování nebo lepším prožívání procesu stárnutí?

ODPOVĚĎ:

prof. MUDr. RNDr. Luboslav Stárka, DrSc.

prof. MUDr. RNDr. Luboslav Stárka, DrSc.

Není to žádný univerzální prostředek jak zlepšit stárnutí. Ale pokud mluvíme o mužích, ne všichni mají pokles testosteronu s věkem tak výrazný, aby se to nějak zásadně dotýkalo jejich pocitu životní pohody. Dvacet procent je na tom dokonce velice dobře. Ale ve věku kolem 70 až 80 let v 50 procentech případů určitě nějaké problémy jsou, včetně snížené hladiny testosteronu. Ani pro stárnoucího muže přitom třeba sexuální život není nepodstatnou součástí života a určitá hladina androgenů je pak jeho podmínkou. Nakonec také nejvíc hypogonadismů s pozdním nástupem objevují právě sexuologové a andrologové, ke kterým muži přicházejí s problémy týkajícím se právě sexuálního života. Jestliže najdu hladinu testosteronu natolik sníženou, že ji i u mladého člověka považuji za nedostatečnou, mohu uvažovat o tom, že tomu pacientovi leccos zlepším tím, když mu dodám testosteron zvenčí. Na druhé straně víme, že mužské hormony nějakým způsobem pracují v prostatě, a i když zatím není nic jednoznačně prokázáno, měl by být pacient pořád pod kontrolou, přinejmenším urologickou, aby se nerozvíjela benigní hyperplazie prostaty, nebo dokonce karcinom, o kterém by se dalo eventuálně říci, že byl nějakým způsobem podmíněn dodáním androgenu. Ale nedostatek testosteronu se může projevit i v řadě jiných oblastí, třeba zvýšenou inzulinovou rezistencí nebo zvýšením kardiovaskulárních rizikových faktorů. Takže my sice primárně chceme napravit něco, co daný pacient prožívá třeba denně nebo cítí velice intenzivně, ale současně mu můžeme pomoci s řadou věcí, které vlastně upravujeme preventivně – například se může zlepšit i kostní metabolismus. Ovšem hormony přece jenom nejsou nějakou uniformní nebo jednoznačnou cestou k léčbě stárnutí. Příroda člověka odepisuje v době, kdy se stává zbytečným pro reprodukci, a civilizace ho vlastně přetahuje přes ten limitní věk. My se snažíme, aby ta léta, která má navíc, byla snesitelná nebo alespoň přijatelná.

1.6.2011 16:43:59

 

OTÁZKA: Jak se udržujete v kondici vy sám?

ODPOVĚĎ:

prof. MUDr. RNDr. Luboslav Stárka, DrSc.

prof. MUDr. RNDr. Luboslav Stárka, DrSc.

Dříve jsem poměrně hodně sportoval, dnes mi z toho zůstává chození po kopcích. Jezdíval jsem polozávodně na kanoi a působil i jako lyžařský instruktor. Na lyžích jsme byli ještě předloni, ale manželka už se na sjezdovkách necítí zcela jistá, takže i tato činnost se omezí jenom na nejbližší pražské okolí, když je sníh. Ale rádi si ještě vyjedeme někam do ciziny do hor a spojíme to s nějakým i docela slušným výletem. Musím říct, že máme jeden takový standardní každoroční podnik, s přechodem Velké Fatry, zatím bez nějakých větších problémů.

1.6.2011 16:43:59

 

OTÁZKA: Máte v rodině nějaké následovníky, kteří by navázali na vaši profesi?

ODPOVĚĎ:

prof. MUDr. RNDr. Luboslav Stárka, DrSc.

prof. MUDr. RNDr. Luboslav Stárka, DrSc.

Syn je geolog a pracuje na Správě chráněných oblastí. Vnoučata si jdou svojí cestou – vnučka dělá dějiny umění na teologické fakultě, kluk chodí na gymnázium a jeho ideálem je hrát handball za Bundesligu. Dcera sice vystudovala také chemii, ale po roce v Bonnu, kde se jí věnovala, odešla do Ameriky, tam se dostala na Harvard a pak opustila veškerou vědu. Skoro dva roky prožila v Austrálii, kde s domorodci na koních sháněla dobytek. Zamilovala se do koní, udělala si trenérský kurz a dva roky se zase živila tím, že prošla prakticky všechny dostihové stáje v USA. Po dalších cestovatelských dobrodružstvích dostala místo v univerzitní knihovně v Idahu. Začala studovat práva a nyní působí v Seattlu na úřadě veřejného obhájce státu Oregon. Takže i zde započatá tradice končí.

1.6.2011 16:43:59

 
Respekt k faktům, skeptická racionalita a nedůvěra k dogmatům
Ohodnoťte tento článek!