Anatomie dnes není pouze studium mrtvého těla

prof. MUDr. Karel Smetana, DrSc., ml.

„Pro studium medicíny jsem se rozhodl někdy v šestnácti. Otec mě k ní rozhodně nepřemlouval, ale doporučoval mi literaturu, někdy i vysoce odbornou, a moje námitky, že tahle knížka je jen v angličtině nebo polštině, suše odbyl, abych si ji přeložil, což mě od četby neodrazovalo,“ říká prof. MUDr. Karel Smetana, DrSc., ml.


prof. MUDr. Karel Smetana, DrSc., ml.

Autor: Leoš Chodura
 

* 6. května 1958 v Praze

Od dob pregraduálního studia na Fakultě všeobecného lékařství UK (kde promoval v roce 1983) působí v jejím Anatomickém ústavu, kde se zabývá vědeckou a pedagogickou činností. Absolvoval krátkodobé studijní a vědecké pobyty na univerzitách v Liverpoolu, Kyotu a Ulmu. Habilitován byl v roce 1995, profesorem byl jmenován v roce 2003. Věnuje se buněčné a vývojové biologii se zaměřením na glykobiologii, biologii kmenových buněk, buněčnou terapii a kancerogenezi. Je autorem 170 publikací, na jeho práce se odvolává 800 citací. Výsledky jeho práce v oblasti výzkumu kmenových buněk jsou předmětem osmi patentů a využívají se při biologické léčbě nádorů. Je vědeckým sekretářem České anatomické společnosti a České histochemické a cytochemické společnosti a členem České lékařské akademie. Je nositelem řady ocenění za svou práci, mj. prvním laureátem Národní vědecké ceny Česká hlava (2002) a laureátem Ceny ministra školství, mládeže a tělovýchovy ČR za výzkum, vývoj a inovace (2010). Je ženatý, má syna Tadeáše Karla.

OTÁZKA: Medicína byla díky otcovu vlivu jedinou vaší volbou?

ODPOVĚĎ:

prof. MUDr. Karel Smetana, DrSc., ml.

prof. MUDr. Karel Smetana, DrSc., ml.

Přiznám se, že napřed mě víc lákala přírodovědecká fakulta, konkrétně zoologie – velmi mě zajímala entomologie a potom herpetologie. Choval jsem doma nejrůznější hady, populární u nás byl i slepýš Josef nebo žába, která napodobovala zvuky, a tak se bytem o půlnoci rozléhal třeba řev motorky. Jako jeden z mála v Čechách jsem tehdy rozmnožil mloka axolotla mexického. Problém však byl co s vajíčky, měl jsem jich několik tisíc a bylo mi jasné, že mláďata neuživím. Oklikou jsem se dostal k člověku, který by je mohl potřebovat k pokusům. Mně to přišlo líto, já měl spíš radost, že je chovám, ale chtěl jsem se s ním setkat. Byl to tehdy ještě velmi mladý asistent Miloš Grim, nynější přednosta Anatomického ústavu. Vyprávěl mi, co s nimi bude dělat, a já u toho chtěl být. Tak jsem sem jako šestnáctiletý začal chodit a líbilo se mi to tak, že jsem chtěl něco podobného jednou taky dělat. Začal jsem proto studovat na Fakultě všeobecného lékařství Univerzity Karlovy a od druhého ročníku jsem tu už pracoval jako pomocná vědecká síla, od třetího ročníku pak jako asistent na část úvazku na Anatomickém ústavu. Jsem s tímto ústavem svázaný skoro čtyři desítky let a tvořím tu už téměř inventář.

13.9.2011 11:12:25

 

OTÁZKA: Musel jste opakovat nějakou zkoušku?

ODPOVĚĎ:

prof. MUDr. Karel Smetana, DrSc., ml.

prof. MUDr. Karel Smetana, DrSc., ml.

To ne, ale ulovil jsem dvě trojky, z psychiatrie a oftalmologie. Oba ty předměty jsem přitom docela uměl, obzvlášť oftalmologie mě hodně zajímala, nějakou dobu jsem chodil na oční kliniku. Bez těch dvou trojek bych byl absolvoval s vyznamenáním, ale kvůli hořkosti z nich jsem se nenechal přezkoušet.

13.9.2011 11:12:25

 

OTÁZKA: Odjakživa se věnujete teoretické medicíně – nechybí vám přímý kontakt s pacienty?

ODPOVĚĎ:

prof. MUDr. Karel Smetana, DrSc., ml.

prof. MUDr. Karel Smetana, DrSc., ml.

Já o kontakt s pacienty nepřišel, celý život dělám na společných věcech s kliniky. Úplně na začátku jsem – navzdory té trojce – spolupracoval s oftalmology, například s docentkou Šárkou Pitrovou. S ní a s pracovníky Ústavu makromolekulární chemie ČSAV jsem vyvíjel český typ intraokulární čočky. Dostal jsem se až k profesoru Otto Wichterlemu, což pro mě byla po promoci ohromná škola. Díky tomu jsem stále chodil na oční kliniku a ve hře byla vedle anatomie i atestace z očního. Dospěl jsem až ke „kolečku“, tam však nastal pracovněprávní problém se zařazením, a tak jsem zůstal v anatomickém ústavu. Takže to bylo období oční. Potom jsem měl – a mám dosud – období otorinolaryngologické. Hodně jsem spolupracoval s profesorem Janem Betkou z kliniky ORL v Motole, řešíme otázky molekulární onkologie nádorů hlavy a krku. Tato spolupráce trvá již dvacet let. Máme společné postgraduální studenty, první z nich, doktor Plzák, teď habilitoval. V posledních pěti letech také velmi intenzivně spolupracuji s Dermatovenerologickou klinikou 1. LF UK a VFN, s panem profesorem Jiřím Štorkem. Věnujeme se kožním nádorům včetně melanomu. V centru pozornosti anatomie je normální, nepoškozené tělo a vývojová biologie, ale vždycky jsem se snažil vnášet do toho hodně praktických medicínských prvků.

13.9.2011 11:12:25

 

OTÁZKA: Které osobnosti vědeckého světa vás nejvíc ovlivnily?

ODPOVĚĎ:

prof. MUDr. Karel Smetana, DrSc., ml.

prof. MUDr. Karel Smetana, DrSc., ml.

Samozřejmě tehdejší asistent, dnešní profesor Grim, toho znám už od těch zmíněných mloků a naše životy se od té doby stále prolínají. Považuji se za jeho žáka a jsem tomu velmi rád. Velmi mě také ovlivnil imunolog a básník Miroslav Holub. Významný vliv na mě měl profesor Wichterle a jsem velmi hrdý na to, že ačkoli jsem lékař-anatom a on byl polymerní chemik, seděl v komisi, která mě habilitovala. Často jsme se stýkali i mimopracovně a byl to okouzlující člověk. V Ústavu makromolekulární chemie ČSAV jsme vymysleli takovou „hračku“ – vysoce molekulárně definované hydrogely – z takových těch „wichterlovských“ gelů. Implantovali jsme je zvířatům a sledovali jejich imunitní odpověď. Další, kdo mě hodně ovlivnil, byl pan profesor Betka, díky němuž jsem se začal zabývat biologií nádorů hlavy a krku.

13.9.2011 11:12:25

 

OTÁZKA: Jaké podmínky mají dnešní začínající vědci ve srovnání se začátkem 80. let? A jak se změnila atmosféra, v níž pracujete?

ODPOVĚĎ:

prof. MUDr. Karel Smetana, DrSc., ml.

prof. MUDr. Karel Smetana, DrSc., ml.

Já na své začátky ve vědě vzpomínám rád. Atmosféra byla v něčem horší, ale v něčem i lepší než teď. Režim nás tehdy dokázal otravovat povinnou účastí na schůzích ROH a podobně. Ale vědeckou práci jsme dělali, protože nás to bavilo, i když za ni bylo málo peněz. Přes spoustu problémů nebyla svázaná tak velikým množstvím předpisů a zákazů jako teď, kdy je všechno složité a sešněrované právními normami. Než se člověk v mém oboru dostane k tomu, aby vůbec mohl začít pracovat, musí mít odrazující množství nejrůznějších souhlasů. Jen pro práci s lidským materiálem musíte projít celou škálu etických komisí, vyplnit horu různých formulářů. Když chci sáhnout na laboratorní zvíře, byť jsem lékař, musím mít – a mám – dvousemestrální studium se zkouškou v oboru zacházení s laboratorními zvířaty. Pro každý pokus na zvířeti musím vyplnit formulář s nepředstavitelnými detaily. Do „devizové“ ciziny jsem se poprvé dostal až po roce 1989, ale už tehdy tam tyto věci byly řešeny mnohem racionálněji. Tady je to dovedeno do absurdit formátu švejkovin. I to zhoršuje atmosféru, ve které pracujeme. Jistě teď není problém vycestovat na dlouhodobý studijní pobyt, výrazně lepší než tehdy je vybavení laboratoří – je prakticky srovnatelné se zahraničím, i když asi přijdou horší roky. Kvantum možností a aktivit, jimž se teď mladí lidé mohou věnovat, je však paradoxně i nevýhodou – jsou mnohem rozptýlenější, než jsme bývali my.

13.9.2011 11:12:25

 

OTÁZKA: Přinejmenším ocenění za svou práci máte horší než vaši zahraniční kolegové. Může se to v dohledné době změnit?

ODPOVĚĎ:

prof. MUDr. Karel Smetana, DrSc., ml.

prof. MUDr. Karel Smetana, DrSc., ml.

Pracovníci základního výzkumu – univerzit, akademie věd nebo třeba ústavů Maxe Plancka – budou vždycky placeni hůře než klinici, to platí v Německu, Velké Británii i ve Spojených státech. Ono to není úplně špatně. Odpovědnost klinika, včetně trestní, je nepoměrně větší než moje. Mně může zahynout kultura nebo mi umře myš, ale rozhodně kvůli tomu nemám takové výčitky svědomí, jako když klinikovi zemře pacient. A podmínky pro práci? Teď bylo období klidu, protože v systému, kdy existovaly výzkumné záměry a národní výzkumná centra, měli ti opravdu dobří podmínky srovnatelné s tím, co je kdekoli na Západě. Teď po škrtech je jasné, že většina výzkumných záměrů letos končí, podobné je to i s národními výzkumnými centry. Do základn
ího výzkumu poteče mnohem méně peněz, řada týmů se rozpadne. Jistě, ti nejlepší se zase chytí. Ale vědu nedělají jen ti nejlepší, je to pyramida. Spousta práce se udělá i v těch „horších“ laboratořích. Špička ledovce se bez základny neobejde. Negativní i pozitivní zároveň je, že budou vznikat veliká centra. Budou potřebovat velmi kvalitní pracovníky, ale ti nebudou přibývat. Mezi vědci tak u nás vznikem velkých center nastane rozsáhlé „stěhování národů“.

13.9.2011 11:12:25

 

OTÁZKA: Myslíte si, že za útlumem základního výzkumu je nedočkavost a snaha stáhnout peníze tam, kde se rychle obracejí?

ODPOVĚĎ:

prof. MUDr. Karel Smetana, DrSc., ml.

prof. MUDr. Karel Smetana, DrSc., ml.

Spíš krátkozrakost. V systému s výzkumnými centry a výzkumnými záměry se Akademie věd ČR i vysoké školy dovedly v krátké době přístrojově i metodicky vybavit. Za dobu fungování „záměrů a center“ se ztrojnásobilo publikování v impaktovaných časopisech – tak raketový nárůst úspěšnosti výzkumu v zemích na západ od nás nikdy nenastal. Stejně se zvedla citovanost těch prací. Považuji za krátkozraké, že se bude velmi intenzivně podporovat zejména aplikovaný výzkum. Objevy, které nejvíc posunuly vědou, ale také ekonomikou, ať už šlo o polovodiče, biotechnologie nebo molekulární genetiku, vznikly na bázi kvalitního základního výzkumu. „Praktické“, tedy finanční a ekonomické výsledky, přišly za dvacet let po těchto objevech. Navíc u nás řada lidí jako aplikovaný výzkum chápe i návrh jiného tvaru reflektoru škodovky. Prostředky, které mohly jít do základního výzkumu a mohly pak přinést ekonomicky velmi efektivní věci, půjdou fakticky do firemního vývoje. Důraz jen na krátkodobý zisk nás vrhne zpátky. Prioritní by měla být podpora základního výzkumu, ze kterého potom může vzejít něco aplikovaného, co bude opravdu nové, inovativní a ekonomicky výhodné. Přímý zisk to ale určitě nepřinese do tří či pěti let, jak se nyní požaduje.

13.9.2011 11:12:25

 

OTÁZKA: Vždyť i vyvinout nový lék trvá deset let…

ODPOVĚĎ:

prof. MUDr. Karel Smetana, DrSc., ml.

prof. MUDr. Karel Smetana, DrSc., ml.

Možná to bude tím, že u nás nemáme jiný farmaceutický průmysl než výrobce generik. Nemáme prakticky žádný významný farmaceutický ani firemní biotechnologický výzkum. U nás se klade důraz třeba na strojírenský průmysl a tam je vývoj daleko rychlejší.

13.9.2011 11:12:25

 

OTÁZKA: Co považujete za svůj dosud největší úspěch?

ODPOVĚĎ:

prof. MUDr. Karel Smetana, DrSc., ml.

prof. MUDr. Karel Smetana, DrSc., ml.

Spolu s kolegy z Ústavu makromolekulární chemie AV ČR a Kliniky popáleninové medicíny 3. LF UK jsme vyvinuli nové způsoby pěstování kožních buněk a jejich využití pro léčbu popálených. Za to jsem dostal v roce 2002 cenu Česká hlava, jsem její první laureát. Ale nejmilovanější je vždycky to poslední dítě. V současné době se intenzivně věnujeme fibroblastům – vazivovým buňkám – v nádorech. Ve stromatu nádorů ovlivňují biologické chování nádorů včetně jejich lokální agresivity a metastazování. Spolu s dermatovenerology, otorinolaryngology a molekulárními genetiky jsme charakterizovali geny, jež jsou u těchto fibroblastů odpovědné za stimulaci růstu nádorových buněk, a domníváme se, že toto by mohla být jedna z cest jak přinutit nádorové buňky, aby začaly diferencovat. Nádorové buňky, pokud nejsou ve svém prostředí, diferencují rychleji než buňky zdravé. V této oblasti mám s kolegy několik patentů. Zároveň si myslím, že tyto poznatky by mohly sloužit k regulaci hojení ran. České vědě se podařilo zachytit raketový nástup experimentů s kmenovými buňkami. Tady patříme ke světové špičce. Naše laboratoř v Anatomickém ústavu 1. LF UK participuje na práci Národního výzkumného centra pro buněčnou terapii a tkáňové náhrady profesorky Evy Sykové, ačkoli já se trošku odchýlil. Mě kmenové buňky začaly zajímat hlavně z onoho negativního hlediska. Obecně je pohled na kmenové buňky takový, že se dají použít k rekonstrukční medicíně. Nádorové kmenové buňky jsou zároveň zodpovědné za to, co páchá nádor. My se držíme kmenových buněk v nádorech, i když některé výsledky našeho výzkumu lze využít pro hojení.

13.9.2011 11:12:25

 

OTÁZKA: Dnešní anatomie je vědecký obor, ale je zde i její aspekt pedagogický. Jak mezi nimi „přepínáte“?

ODPOVĚĎ:

prof. MUDr. Karel Smetana, DrSc., ml.

prof. MUDr. Karel Smetana, DrSc., ml.

Pro mě to těžké není, ale je to jeden z handicapů anatomie. U nás přetrvává tradiční dělení na anatomii a histologii a zvlášť tu ještě stojí buněčná biologie. Anatomie pedagogická je jak známo makroskopická a ohromný strašák pro studenty. Výzkumná je pak pojatá jako buněčná biologie hodně propojená s molekulární biologií. Kvůli této schizofrenní pozici náš obor není příliš atraktivní pro absolventy vysokých škol. Oni sem ochotně přijdou na postgraduální studium, ale když jej úspěšně absolvují, zase odcházejí. Například mladé přírodovědce děsí, že by se museli naučit anatomii, aby ji sami mohli učit. A naši absolventi? Mladý lékař po promoci nepůjde až na výjimky dělat teoretický obor, ale většinou půjde raději léčit, v tomto ohledu jsme na tom stejně jako kolegové na Západě. Teoretické obory v anglosaských zemích jsou obsazeny absolventy přírodovědeckých fakult zejména z asijských zemí, pro něž je tato pozice společensky prestižní a anglicky dnes umí každý. U nás je pro tuto imigraci překážkou jazykový problém – čeština. Anatomie prochází personální krizí. To je problém, který může tento (pro výuku lékařství tak zásadní) obor ohrozit.

13.9.2011 11:12:25

 

OTÁZKA: S výjimkou stomatologie se snižuje i počet zájemců o studium medicíny. Kdo ji teď vlastně přichází studovat?

ODPOVĚĎ:

prof. MUDr. Karel Smetana, DrSc., ml.

prof. MUDr. Karel Smetana, DrSc., ml.

Na medicínu se již v řadě případů nehlásí intelektuální elita z maturitních ročníků. Má to svoji logiku. Kdo absolvuje třeba ekonomický obor, může být jednou ředitelem banky či železnic a má mnohem rozmanitější uplatnění než po medicíně, jejíž studium je navíc velmi dlouhé a obtížné. Finanční ocenění po promoci je přitom horší a trvá hodně dlouho, než se lékař dostane na rozumnou platovou úroveň. A to nemluvím o postgraduálním studiu k získání atestace a licence. Mladí lidé si vybírají spíš obory, kde je po kratším studiu méně práce s menší právní odpovědností. To teď platí po celém světě. Posluchači přicházejí na naši fakultu s velmi nedostačujícími základy a navíc velmi málo rozvinutou pamětí, zejména dlouhodobou. Základní a střední školy učí informace najít a nějakou dobu s nimi pracovat, pak je ovšem můžete zvesela zapomenout. To v medicíně rozhodně nejde. Když chirurgovi přivezou na sál raněného, nemůže se jít podívat na web, co s ním má udělat. Ne, na studenty si nenaříkám, učím velmi rád a mám pocit, že s mladými tak rychle nestárnu. Ale deptá vás, když v posluchárně vidíte, že lidí, které to opravdu baví, ubývá.

13.9.2011 11:12:25

 

OTÁZKA: Máte nějaké osobní krédo?

ODPOVĚĎ:

prof. MUDr. Karel Smetana, DrSc., ml.

prof. MUDr. Karel Smetana, DrSc., ml.

Co se týká práce, tak aby v práci byla pohoda, aby sem lidi chodili rádi a těšili se sem. Ono se toho tak i víc udělá, než když se práská důtkami a mrská fousama!

13.9.2011 11:12:25

 

OTÁZKA: Co vás nejvíc baví kromě práce?

ODPOVĚĎ:

prof. MUDr. Karel Smetana, DrSc., ml.

prof. MUDr. Karel Smetana, DrSc., ml.

Baví mě pěstovat tilandsie, to jsou tropické rostliny z čeledi bromélií. Rostou od Floridy až po jih Brazílie, třeba i na telefonních drátech. Nevyžadují velkou péči, stačí je jednou týdně postříkat. Pěstujeme je v létě na zahrádce a v zimě jsou v kuchyni na zácloně. Mám jich pětadvacet druhů a jsem docela pyšný na to, že se mi daří pěstovat i druh, který neprospívá ani v botanické zahradě.

13.9.2011 11:12:25

 
Anatomie dnes není pouze studium mrtvého těla
Ohodnoťte tento článek!