Do výuky jsem pašoval americkou ideologii

prof. MUDr. Jiří Kraml, DrSc.: V nově rekonstruované posluchárně ústavu se naši studenti cítí volněji, než tomu bývalo za mých medických let.

„Nemusím, přesto učím. Baví mě to a nutí mé mozkové buňky ke stálé aktivitě. Udržuji si kontinuitu, přednáším pro české i zahraniční studenty medicíny v českém i anglickém programu. Zkouším a jsem spoluautorem a recenzentem učebních textů. Byl jsem jedním z vedoucích redaktorů překladu standardní americké učebnice biochemie, podle níž se v USA skládají lékařské nostrifikační zkoušky,“ vypočítává alespoň část svých aktivit prof. MUDr. Jiří Kraml, DrSc.


prof. MUDr. Jiří Kraml, DrSc.: V nově rekonstruované posluchárně ústavu se naši studenti cítí volněji, než tomu bývalo za mých medických let.

Autor: Leoš Chodura
 

* 23. dubna 1930 v Praze

Fakultu všeobecného lékařství UK absolvoval v roce 1955. Po promoci pracoval nejprve jako sekundář na interním oddělení v Chomutově, od roku 1959 pak působil v I. ústavu lékařské chemie FVL UK, postupně jako odborný asistent, docent a profesor. V roce 1960 atestoval z interny, v roce 1984 z klinické biochemie. V akademickém roce 1965/ 66 pracoval jako výzkumník na Indianské univerzitě v USA. Docentem lékařské chemie byl jmenován roku 1975, doktorskou hodnost v oblasti biochemie obhájil před komisí ČSAV v roce 1989, profesorem biochemie na UK v Praze byl jmenován roku 1990. V letech 1990–1998 byl přednostou 1. ústavu lékařské chemie a biochemie (nyní Ústavu lékařské biochemie) 1. LF UK, kde se i nadále věnuje především pedagogické a pedagogicko-organizační činnosti. V letech 1978–1997 byl vědeckým sekretářem Československé a později České společnosti pro biochemii a molekulární biologii, jejímž čestným členem je od roku 2000. Jako národní delegát ji zastupoval ve výborech evropské i mezinárodní organizace biochemických společností. V letech 1992–1993 byl členem hodnotitelské komise Grantové agentury AV ČR, v letech 1993–1999 působil v Grantové agentuře ČR, v letech 1994– 1997 též v Akademickém hodnotitelském grémiu AV ČR. Od roku 1993 působil v Národním komitétu ČR pro biochemii a molekulární biologii. Zastupoval Akreditační komisi ČR před National Committee on Foreign Medical Education and Accreditation (NCFMEA) ve Washingtonu v letech 1998 a 1999. Je členem České lékařské akademie, v níž je pověřen oblastí vzdělávání. V roce 2010 mu byla udělena Zlatá pamětní medaile Univerzity Karlovy v Praze. Je autorem více než 80 primárních, převážně experimentálních publikací, které byly citovány více než 600x (SCI). Opomenout nelze třídílnou monografii „Enzymology and its clinical use“. Je ženatý od roku 1956. Manželka Marie pracovala v ÚHKT v Praze jako biochemička, syn Pavel je internistalipidolog, docent na 2. interní klinice 3. LF UK a FN Královské Vinohrady, dcera Jana je laborantkou v osteocentru 3. interní kliniky 1. LF UK a VFN.

OTÁZKA: Příjmení Kraml už nezní německy, ale česky také ještě ne. Odkud pochází vaše rodina?

ODPOVĚĎ:

prof. MUDr. Jiří Kraml, DrSc.

prof. MUDr. Jiří Kraml, DrSc.: V nově rekonstruované posluchárně ústavu se naši studenti cítí volněji, než tomu bývalo za mých medických let.

Příjmení Kraml je rakouské, z okolí Lince. Je to zřejmě „rakousky“ vyslovený Krämer. Snad nějaký „Kramář“ doputoval do šumavských Stachů. Není v Čechách a na Moravě Kramla, který by neměl předky z této části Šumavy. Jsme od Stach, moji rodiče byli z první generace venkovanů usazených v Praze. Tatínek, soudní podúředník přeložený z Košic do Prahy, si šel vyhlédnout nevěstu domů na Šumavu. Já se narodil už v porodnici na Štvanici, jsem Pražák křtěný Vltavou. Byl jsem jedináček, učení mi šlo a rodiče si moc přáli, abych se jednou měl lépe než oni, i když bídou jsme doma rozhodně netrpěli, s výjimkou nutných omezení přídělového hospodářství válečných let, které nám pomáhali překonávat příbuzní na venkově. Studoval jsem klasické gymnázium, šly mi jazyky i matematika. Na reálku nebo reálné gymnázium jsem nechtěl, asi bych byl dost zápolil s deskriptivou a rýsováním, ačkoli prostorová představivost mi potíže nedělá, to by se bylo později projevilo při studiu anatomie. Na gymnáziu v Londýnské ulici na pražských Vinohradech jsme měli od primy 8 let latinu, od kvinty i klasickou řečtinu, do kvarty němčinu a od kvinty angličtinu a povinnou ruštinu. Po maturitě jsem tedy byl jazykově poměrně dobře vybaven. V logice věci by byla třeba filozofie či práva, absolventem Londýnské byl například Edvard Beneš, po němž se také naše gymnázium až do svého zrušení v roce 1949 jmenovalo.

23.11.2011 12:37:32

 

OTÁZKA: Ale vy jste maturoval právě v roce 1949, po „Vítězném únoru“…

ODPOVĚĎ:

prof. MUDr. Jiří Kraml, DrSc.

prof. MUDr. Jiří Kraml, DrSc.: V nově rekonstruované posluchárně ústavu se naši studenti cítí volněji, než tomu bývalo za mých medických let.

Ano, a tak mi radili medicínu. Bylo to jistější, praktické a při jejím studiu jsem mohl uplatnit latinu a řečtinu. Medicínu jsem začal studovat s tím, že ze mě zřejmě bude neurolog nebo psychiatr. Studium mi nedělalo problémy, ani obávaná anatomie. Ale pravdou je, že jsem se i dost učil. Přes první letní prázdniny jsem doháněl mezery v některých předmětech – důsledek volby klasického gymnázia. Jenomže po prázdninách jsem onemocněl infekční hepatitidou a skoro polovinu třetího semestru jsem strávil v nemocnici, v Krči a pak v Karlových Varech. Týdně mi odebírali krev na jaterní testy a já s napětím sledoval výsledky. Ta čísla mě začala zajímat, podle nich mě pustili či nepustili na vycházky. Ošetřoval mě a do Varů jezdil internista, klinický biochemik a hepatolog Jaroslav Hořejší, který v té době zdolával epidemii infekční hepatitidy v Československu. Profesor Hořejší nás nejen ošetřoval – byl to velmi kultivovaný pán a hrával nám na klavír.

23.11.2011 12:37:32

 

OTÁZKA: Byla tahle patálie i k něčemu dobrá?

ODPOVĚĎ:

prof. MUDr. Jiří Kraml, DrSc.

prof. MUDr. Jiří Kraml, DrSc.: V nově rekonstruované posluchárně ústavu se naši studenti cítí volněji, než tomu bývalo za mých medických let.

Ano. Uzdravil jsem se, pokračoval ve studiu a uvědomil si, že spojení interny a biochemie je velmi důležité, výsledky vyšetření hodně vypovídají o zdraví pacienta. Chtěl jsem vědět, co je za těmi výslednýDo mi čísly. To mě dovedlo k tomu, že jsem se po složení zkoušky z lékařské chemie, po třetím semestru, přihlásil jako volontér k Jaroslavu Hořejšímu do Ústředních laboratoří Fakultní nemocnice I. Ty sídlily v ulici U Nemocnice 5. Profesor Hořejší byl internista z I. interní kliniky profesora Hynka. Už před 2. světovou válkou u nás začal uvádět biochemické metody do vnitřního lékařství a napsal o tom první monografie, které vycházely opakovaně. Během čtyř let u něj jsem prošel všemi tehdy známými klinickobiochemickými vyšetřovacími metodami, zabýval jsem se polarografií bílkovin ve vztahu k sérovým mukoproteinům jako ukazatelům nádorového procesu a některé metody i zaváděl, například elektroforézu plazmatických bílkovin na papírovém nosiči, což tehdy byla novinka. Před promocí u mne dozrál záměr, abych se věnoval interně z biochemického hlediska. Podstoupil jsem dva aspirantské konkurzy, do Ústavu hematologie a krevní transfuze k profesoru Josefu Libánskému a do Ústavu výživy lidu profesora Josefa Maška. U obou konkurzů jsem uspěl.

23.11.2011 12:37:32

 

OTÁZKA: Jsme ale v roce 1955. Jak jste dopadl s nezbytnou umístěnkou?

ODPOVĚĎ:

prof. MUDr. Jiří Kraml, DrSc.

prof. MUDr. Jiří Kraml, DrSc.: V nově rekonstruované posluchárně ústavu se naši studenti cítí volněji, než tomu bývalo za mých medických let.

Přidělili mě do Chomutova na internu a místně příslušné kádrové oddělení Severočeského kraje na doporučující dopisy od profesora Hořejšího nebralo zřetel. Já proti interně nic neměl, ale byl bych se rád dostal i k laboratoři. Aspirantuře však bránilo i to, že jsem neměl po vojně. Byl jsem totiž poslední ročník, který musel absolvovat dvouletou prezenční základní vojenskou službu. Takže nastaly čtyři roky mého zaměstnání u okresního ústavu národního zdraví, z nichž dva jsem strávil na vojně, většinu té doby jako útvarový lékař.

23.11.2011 12:37:32

 

OTÁZKA: Byli v 50. letech na Chomutovsku ještě nějací neodsunutí němečtí lékaři? A jak jste si tam vedl vy, čerstvý absolvent?

ODPOVĚĎ:

prof. MUDr. Jiří Kraml, DrSc.

prof. MUDr. Jiří Kraml, DrSc.: V nově rekonstruované posluchárně ústavu se naši studenti cítí volněji, než tomu bývalo za mých medických let.

Němečtí lékaři už tam nebyli. Ale kolegové o dva promoční ročníky starší tam zažili německé řádové sestry. Já byl dokonce dočasně ubytován v jejich bývalém domově, u nemocnice. Hned po válce tam ale začali pracovat jen čeští lékaři. V nemocnici jsem se však někdy setkával se staršími německy mluvícími pacienty. V Chomutově byla nemocnice s poliklinikou, podle sovětského vzoru. Zrušili tam „starobinec“ a s velkou slávou z něj udělali městské zdravotní středisko. Idea byla, aby se prolínala ambulantní služba s lůžkovou. Sloužil jsem tedy nejen u lůžka, ale i na poliklinice, měl jsem na starosti depistáž silikotuberkulózy u horníků. Snímkovali jsme a také jsem skiaskopoval na starším rentgenovém přístroji. Jakýsi dozimetr jsme sice měli, ale párkrát jsem dostal pořádnou dávku záření. Vedl jsem taky diabetickou poradnu, v nemocnici vykonával funkci transfuzního lékaře a popisoval EKG pro celý okres. Interna mi vůbec nevadila, ale chtěl jsem se dostat k výzkumné práci v laboratoři, a to aniž bych přišel o kontakt s klinickou praxí.

23.11.2011 12:37:32

 

OTÁZKA: Kdy jste se pak mohl vrátit do Prahy k výzkumné práci?

ODPOVĚĎ:

prof. MUDr. Jiří Kraml, DrSc.

prof. MUDr. Jiří Kraml, DrSc.: V nově rekonstruované posluchárně ústavu se naši studenti cítí volněji, než tomu bývalo za mých medických let.

Koncem vojenské služby jsem vyhrál konkurz na asistentské místo v I. ústavu lékařské chemie FVL UK u profesora Karla Kácla. Severočeští kádrováci mě ale do Prahy nechtěli pustit, ostatně i později, ještě čtvrt roku po nástupu na místo odborného asistenta, mi posílali výhružné dopisy, že mi může být odňat lékařský diplom – měl jsem se prý okamžitě vrátit! Karel Kácl, od svého mládí národní socialista, byl v té době za svoji politickou stranu, jednu z těch několika „trpěných“ v Národní frontě, v parlamentu a byl předsedou jeho zdravotního výboru. Navzdory jeho interpelaci kádrováci neoblomně trvali na mém návratu, dokud nebudu řádně uvolněn Severočeským krajem. A tak jsem se zase na čas vrátil do Chomutova. Nakonec profesor Kácl přece jen dosáhl toho, že mě museli uvolnit – 1. února 1959 jsem nastoupil sem, na I. ústav lékařské chemie FVL UK (nyní Ústav lékařské biochemie 1. LF UK) a od té doby zde pracuji. První atestaci z interny jsem si v roce 1960 udělal až tady.

23.11.2011 12:37:32

 

OTÁZKA: Jak dnes vzpomínáte na svého předchůdce, pana profesora Kácla, řečeného Sylvín?

ODPOVĚĎ:

prof. MUDr. Jiří Kraml, DrSc.

prof. MUDr. Jiří Kraml, DrSc.: V nově rekonstruované posluchárně ústavu se naši studenti cítí volněji, než tomu bývalo za mých medických let.

Kácl, KCl, chlorid draselný, sylvín… Ta přezdívka se vžila v jedné či dvou generacích mediků. Její nositel proti tomu nic neměl. Také svoji sbírku lékařských anekdot vydal pod jménem Sylvín. Profesor Kácl měl poměrně silnou pozici v „obrozené“ socialistické straně, fungující v rámci politické kvaziplurality. Znal se s poslanci na Kladně, nejspíš za 1. republiky chodili jejich voliči s těmi jeho do protestních stávek. Navíc byl aktivní v protifašistickém odboji. Z této i politicky silné pozice poskytl svému ústavu jakousi „politickou záštitu“, měli jsme tu poměrně velkou míru svobody. Mě pan profesor okamžitě zapřáhl do výuky a rozhodně mě nešetřil, ale měl jsem tu i prostor spolu s kolegou farmaceutem Jaroslavem Prokešem studovat věci vážící se k mé internistické „anamnéze“, k diabetologii. Tehdy se tu začal rodit výzkum problematiky perorálně podávaných antidiabetik. Vzpomenout je tu třeba alespoň profesora Richarda Foita a jeho asistentů z pražské pediatrické fakulty, s nimiž jsme navázali spolupráci. K 60. narozeninám profesora Kácla jsem společně s kolegou Prokešem publikoval v Časopisu lékařů českých v roce 1960 práci o stanovení jednoho nově zaváděného perorálního antidiabetika v séru. Naučil jsem se u profesora Hořejšího elektroforézu a začal aplikovat tehdy rovněž novou metodu – imunoelektroforézu – na diabetická séra. Právě její pomocí jsme sledovali protilátky vůči inzulinu s využitím radioaktivně značeného inzulinu. Tyto protilátky byly tenkrát objeveny a publikovány v práci amerických autorů Solomona Bersona a Rosalyn Yalowové z roku 1956. Šlo o to, že diabetici s injekčně aplikovaným non-humánním inzulinem vůči němu vytvářejí protilátky. V jejich séru se totiž vyskytuje bílkovina, která non-humánní (bovinní, vepřový či směsný) inzulin váže. Klasičtí imunologové namítali, že žádné takové vazebné protilátky neznají. Nevěřili, že by mohly existovat protilátky proti něčemu, co si tělo vytváří samo. Za novou metodu, která je dokáže prokázat a klinicky využívat ke stanovení hormonu jako antigenu, totiž radioimunoanalýzu (RIA), pak Yalowová v roce 1977 dostala Nobelovu cenu za fyziologii a medicínu. Naším metodickým přínosem v této problematice bylo, že jsem radioaktivně značený inzulin připravený kolegou Prokešem použil i při imunoelekroforéze, což bylo rovněž předmětem mé kandidátské disertační práce z roku 1965. Vedle specifické vazby na protilátkový gamaglobulin jsme objevili i nespecifickou vazbu na alfa-2 makroglobulin, která na rozdíl od protilátkové vazby rostla s teplotou inkubace a dala se blokovat látkami blokujícími SH-skupiny v bílkovině. Později se ukázalo, že tato bílkovina funguje v lidském organismu jako multifunkční vazebný protein a proteinázový inhibitor v plasmě. Váže cytokiny, ale nedávná publikace pracovníků z Ústavu hematologie a krevní transfuze v Praze ve spolupráci s kanadskými badateli dokazuje, že váže i hepcidin, regulátor transmembránového transportu železa. Někteří autoři soudí, že alfa-2 makroglobulin v komplexu s navázanou bílkovinou působí jako nespecifický „zametač“ (scavenger) vychytávaný příslušnými receptory makrofágů a může tak představovat evolučně jednu z větví vrozeného imunitního systému.

23.11.2011 12:37:32

 

OTÁZKA: Jaké praktické výstupy to mělo pro klinickou praxi?

ODPOVĚĎ:

prof. MUDr. Jiří Kraml, DrSc.

prof. MUDr. Jiří Kraml, DrSc.: V nově rekonstruované posluchárně ústavu se naši studenti cítí volněji, než tomu bývalo za mých medických let.

Ve spolupráci s klinickým pracovištěm profesora Foita z Fakultní nemocnice Pod Petřínem jsme u jednoho nemocného po několik let sledovali hladiny protilátek vůči inzulinu (až 400 jednotek inzulinu vázaného na 1 litr séra), které několikanásobně překračovaly hladinu protilátek u ostatních diabetiků léčených inzulinem (kolem 50 jednotek na litr séra). Bylo to v době, kdy pacienti byli léčeni pouze non-humánním inzulinem, lidský inzulin pro terapii nebyl k dispozici. Tento nemocný musel k překonání inzulinorezistence dostávat až 2740 jednotek inzulinu denně, po zásahu hydrokortisonem však bylo možno tuto dávku snížit na 160 jednotek denně. To nasvědčovalo skutečnosti, že inzulinorezistence byla zřejmě protilátkového původu. Takové případy bývaly zpravidla publikovány a vedly k uspíšení snahy o přípravu lidského inzulinu pro terapii diabetu. Za publikaci o inzulinových protilátkách mi pak byla udělena cena předsednictva Československé lékařské společnosti JEP za rok 1966.

23.11.2011 12:37:32

 

OTÁZKA: Jak jste se v polovině 60. let dostal ke stipendiu na vědeckou práci v Americe?

ODPOVĚĎ:

prof. MUDr. Jiří Kraml, DrSc.

prof. MUDr. Jiří Kraml, DrSc.: V nově rekonstruované posluchárně ústavu se naši studenti cítí volněji, než tomu bývalo za mých medických let.

Na biochemickém kongresu ve Vídni v dubnu 1965 jsem se seznámil s profesorem Henrym Mahlerem (vzdáleným příbuzným skladatele Gustava Mahlera a pro židovsko-rakouský původ emigroval před válkou do Ameriky). Přetlumočil jsem mu, dílem do němčiny a dílem do angličtiny, výsledky své kandidátské disertační práce o inzulinových protilátkách a také o imunochemickém výzkumu jednoho enzymu, lidské střevní alkalické fosfatázy, vůči kterému jsme v naší laboratoři připravili precipitační i vazebné králičí protilátky. Za „Ameriku“ vděčím i dalšímu biochemikovi podobného osudu, někdejšímu profesorovi pražské německé lékařské fakulty Felixi Haurowitzovi, kolegovi profesora Mahlera z Indianské univerzity, kterému jakožto autorovi monografie věnované imunochemii také konvenovalo, že jsem používal imunologických metod ke studiu chemicky definovaných biologicky aktivních látek.
Profesor Mahler mi nabídl jednoroční stipendium, odjel jsem na počátku akademického roku 1965/66. Současně souhlasil s tím, abych použil imunochemických metod ke studiu enzymu, jenž byl výzkumným záměrem jeho laboratoře a který odpovídá za převážnou část spotřeby kyslíku všemi aerobními organismy, totiž cytochromu c oxidázy. Tento enzym jsem izoloval a studoval na modelu kvasinek a práci publikoval v mezinárodním časopisu Immunochemistry v roce 1967.
V průběhu svého pobytu v USA jsem v roce 1966 také dvakrát krátce navštívil laboratoř Solomona Bersona a Rosalyn Yalowové v New Yorku. Po několika měsících za mnou přijela manželka se šestiletým synem. Aby mohla vyjet, musela tu nechat naši tehdy půlroční holčičku. Měl jsem tedy v republice kotvu – maminku a malou dcerušku v péči babiček. Stipendium skončilo a já se pokorně vrátil.

23.11.2011 12:37:32

 

OTÁZKA: Před vědeckou radou jste se habilitoval v roce 1969, jmenován docentem jste však byl až v roce 1975. Co způsobilo tu prodlevu?

ODPOVĚĎ:

prof. MUDr. Jiří Kraml, DrSc.

prof. MUDr. Jiří Kraml, DrSc.: V nově rekonstruované posluchárně ústavu se naši studenti cítí volněji, než tomu bývalo za mých medických let.

Profesor Kácl, který nám v ústavu svou politickou autoritou udržoval ohromné prostředí, mě skutečně habilitoval v roce 1969, habilitační práci jsem předložil po svém návratu z Ameriky. On se v té době aktivně zapojil do obrodného procesu, opět se stal poslancem, tentokrát České národní rady, za socialistickou stranu. Mimo jiné své aktivity se však začal zajímat o případ smrti Jana Masaryka. Naznačil, aniž by přímo jmenoval, od kterého z účastníků Masarykovy pitvy zná okolnosti, že mechanismus, jenž způsobil úmrtí, neodpovídá sebevraždě. To sdělil veřejně, dokonce i do televize. To samo o sobě stačilo na ukončení jeho vědecké i učitelské kariéry a v roce 1970 byl novým vedením Fakulty všeobecného lékařství UK penzionován jako politicky neúnosný. Jako argument, aby nedělal potíže a odešel sám, mu přehráli jeho vlastní projevy… Osiřelý ústav neměl jediného straníka, vedení ústavu převzal nejstarší docent, také skandálně bezpartijní. Ústav se ocitl v politickém vakuu. Habilitace profesorem Káclem je jedno z možných vysvětlení, proč potom mé jmenování docentem trvalo šest let. Pak mě tedy v roce 1975 jmenovali, ale docentem bezplatným. Deset let jsem také nemohl vyjet do kapitalistické ciziny.

23.11.2011 12:37:32

 

OTÁZKA: Příčinou kádrových potíží bylo jen to, že jste žákem profesora Kácla?

ODPOVĚĎ:

prof. MUDr. Jiří Kraml, DrSc.

prof. MUDr. Jiří Kraml, DrSc.: V nově rekonstruované posluchárně ústavu se naši studenti cítí volněji, než tomu bývalo za mých medických let.

Vadil i můj pobyt v Americe a to, že jsem se nijak netajil nesouhlasem s vpádem vojsk Varšavské smlouvy. Nebyl jsem také vhodným kandidátem do Večerní univerzity marxismu-leninismu (VUML). V roce 1985 se ovšem děkanem fakulty stal osvícený profesor Vladimír Pacovský a žasl, proč nemáme v posluchárně v galerii přednostů portrét Karla Kácla. Hned jsme jej tam zase vystavili a je tam, v nově rekonstruované posluchárně, dosud.

23.11.2011 12:37:32

 

OTÁZKA: Kdy se začalo konečně blýskat na časy, co se týče vašeho vědeckého a pedagogického postupu?

ODPOVĚĎ:

prof. MUDr. Jiří Kraml, DrSc.

prof. MUDr. Jiří Kraml, DrSc.: V nově rekonstruované posluchárně ústavu se naši studenti cítí volněji, než tomu bývalo za mých medických let.

Profesor Pacovský mě rázně vyzval k podání doktorské práce. Namísto nezbytného absolvování VUML mi děkanát ze zoufalství nabídl půlroční politický rychlokurz pro nestraníky, který se konal na rektorátu. Začal jsem shromažďovat experimentální výsledky a publikace a sepisovat doktorskou (DrSc.) disertační práci, tentokrát o laktáze – enzymu odpovědném za výživu všech savčích mláďat. Ve spolupráci s profesorem Zdeňkem Lojdou z naší fakulty a doktorkou Jiřinou Kolínskou z Fyziologického ústavu AV ČR jsme enzym izolovali a vypracovali specifickou metodu jeho histochemické detekce. Moje doktorská disertace byla z biochemie, týkala se beta-galaktosidáz tenkého střeva a obhajoval jsem ji v ČSAV, v komisi vedené profesorem Josefem Římanem. To bylo v roce 1989, v roce 1990 jsem byl jmenován profesorem a po konkurzu se stal přednostou I. ústavu lékařské chemie FVL UK.

23.11.2011 12:37:32

 

OTÁZKA: Jak jste jako vedoucí ústavu vnímal, že vedle sebe pracují a vyučují posluchače téže školy dva ústavy podobného zaměření? Je to dáno historickými faktory, ale přesto – nepůsobilo to jisté potíže v organizaci, koordinaci, administrativě?

ODPOVĚĎ:

prof. MUDr. Jiří Kraml, DrSc.

prof. MUDr. Jiří Kraml, DrSc.: V nově rekonstruované posluchárně ústavu se naši studenti cítí volněji, než tomu bývalo za mých medických let.

Skutečně je to dáno historicky. Náš ústav existuje od roku 1883 a jeho vznik tehdy souvisel s rozdělením pražské univerzity na českou a německou. Tehdejší „druhý“ ústav totiž patříval pražské německé lékařské fakultě. Od roku 1945, kdy byla německá univerzita v Praze zrušena, tedy na naší fakultě existují ústavy dva. Výhodou je, že je možné využívat výukových prostor zejména pro praktická cvičení na obou pracovištích. Do roku 1990 jsme také měli společné prezidium, vedl jej klinický biochemik profesor Jiří Homolka. Učitelé obou ústavů se vždy scházeli a scházejí ke společným poradám a seminářům, podílejí se na autorství společných učebnic a stále udržujeme i formálně jednotné curriculum a osnovy. Ústavy se liší pouze svým výzkumným zaměřením.

23.11.2011 12:37:32

 

OTÁZKA: Kterým směrem jste profiloval ústav za svého „přednostování“? Jaké nejdůležitější změny se na něm po revoluci udály?

ODPOVĚĎ:

prof. MUDr. Jiří Kraml, DrSc.

prof. MUDr. Jiří Kraml, DrSc.: V nově rekonstruované posluchárně ústavu se naši studenti cítí volněji, než tomu bývalo za mých medických let.

V konkurzu na přednostu ústavu jsem byl jediným kandidátem, možná mi ale ostatní ustoupili ze slušnosti… Zásadní změny se neodehrály. Ústav jsem lehce přejmenoval na 1. ústav lékařské chemie a biochemie 1. LF UK (v názvu tedy přibylo slovo biochemie). Oddělila se toxikologie. Všem učitelům-lékařům jsem tu po svém nástupu do vedení ústavu doporučil docházet na kliniky, což jim umožnilo složit i klinické atestace. A dal jsem najevo, že platit bude pouze zásluhovost, nezajímá mě a zajímat nebude, jakou barvu kdo vyznává či vyznával. Rozhodne jen poctivá práce a výkon, na tom bude od této chvíle záležet. Za svého působení jsem několikrát předsedal komisím pro habilitační a profesorské řízení z lékařské chemie a biochemie, v nichž současní i minulí učitelé obou fakultních ústavů lékařské chemie a biochemie obhajovali své práce a vědeckou a pedagogickou činnost jako noví docenti a profesoři našeho oboru. Patří k nim (řazeno chronologicky) kliničtí biochemici Jan Štěpán a Tomáš Zima a lékařští biochemici Aleksi Šedo a Zdeněk Kleibl, ale i zesnulý Jiří Duchoň. Na výzkumnou činnost jsem pro ústav získával první granty. V té době jsem se zároveň stal proděkanem pro pedagogiku v prv30 ních třech ročnících, vybral si mě první porevoluční děkan svobodně zvolený celou akademickou obcí, profesor Jiří Tichý. Zavedli jsme nezávislé anonymní přijímací řízení vyhodnocované počítačem a to je až dosud stále využíváno. V roce 1992 jsem založil anglickou paralelku a na fakultě vznikaly také první bakalářské nelékařské studijní programy, jako je například ošetřovatelství, které tu mělo už za děkanování profesora Pacovského velkou tradici, ale nemělo status samostatného vysokoškolského studijního programu.

23.11.2011 12:37:32

 

OTÁZKA: Kde leží těžiště současné výuky lékařské chemie a biochemie?

ODPOVĚĎ:

prof. MUDr. Jiří Kraml, DrSc.

prof. MUDr. Jiří Kraml, DrSc.: V nově rekonstruované posluchárně ústavu se naši studenti cítí volněji, než tomu bývalo za mých medických let.

Těžiště je nesporně v biochemii a molekulární biologii. Ale co jsme zavedli v době mého působení jako přednosty ústavu a proděkana pro výuku navíc, je nový předmět patobiochemie. Vyučuje se v zimním semestru 3. ročníku. A na to v klinických semestrech navazuje klinická biochemie.

23.11.2011 12:37:32

 

OTÁZKA: Považujete podobu a objem výuky vašeho předmětu za dostatečné? Nebo vám v ní dnes naopak něco chybí?

ODPOVĚĎ:

prof. MUDr. Jiří Kraml, DrSc.

prof. MUDr. Jiří Kraml, DrSc.: V nově rekonstruované posluchárně ústavu se naši studenti cítí volněji, než tomu bývalo za mých medických let.

Na začátku 90. let jsem (po desítkách let) vrátil lékařskou chemii do prvního ročníku, se zkouškou ze základů lékařské chemie po prvním semestru. A přidal jsem patobiochemii. Už to tak ale není, chemie se v prvním ročníku nevyučuje, lékařská chemie a biochemie začíná ve druhém a v prvním je pouze volitelným předmětem jako základy lékařské chemie, na doplnění mezer v základních znalostech, ale jsem rád i za to. Mně osobně povinná chemie se zkouškou po prvním semestru schází, doladila by výsledky přijímacího řízení. Ale hlavně schází většině současných studentů. Velice mi vadí, že posluchači přicházejí na fakultu se zcela nedostačujícími znalostmi z chemie ze středních škol. Ty ve své většině dosti upadly, výuka přírodovědných předmětů velice poklesla a pravděpodobně není dostatek kvalifikovaných středoškolských učitelů. Navíc se nyní na lékařské fakulty může hlásit uchazeč s jakoukoli maturitou. To znamená i absolventi takových středních škol, kde se chemie vůbec nevyučuje. Chemii jako nepovinný předmět máme v prvním ročníku i v „anglické paralelce“. Jak už jsem zmínil, v roce 1992 jsem jako proděkan zavedl na fakultě právě tuto paralelku. Stalo se tak nezávisle i na ostatních lékařských fakultách a od té doby zajišťujeme pro zahraniční studenty výuku v angličtině. Studium není zdarma, a je tudíž pro fakulty velkým finančním přínosem. Ze zahraničních studentů neplatí za studium ti, kteří se podrobí přijímacímu řízení pro české studenty a zařadí se do stejného pořadníku k přijetí (včetně slovenských studentů). Výuku ovšem mají také v češtině. Studenti ze Slovenska tvoří značnou část našich posluchačů a převažují ti opravdu dobří.

23.11.2011 12:37:32

 

OTÁZKA: Jsou dnešní medici jiní, než bývala vaše generace?

ODPOVĚĎ:

prof. MUDr. Jiří Kraml, DrSc.

prof. MUDr. Jiří Kraml, DrSc.: V nově rekonstruované posluchárně ústavu se naši studenti cítí volněji, než tomu bývalo za mých medických let.

Jsou zcestovalí a znají cizí jazyky, alespoň mnozí z nich. Jsou sebevědomější, nebojí se. Nezastírejme si, že my jsme se na škole báli dost. Jsem s nimi a mezi nimi rád.

23.11.2011 12:37:32

 

OTÁZKA: Množství informací, které jste v chemických oborech vstřebával jako medik, i těch, které byly aktuální v době vašich vědeckých začátků, je nesrovnatelné s dnešními poznatky a tempem jejich nárůstu. Lze se vůbec ještě orientovat, vybrat pro mediky to nejdůležitější, nezahltit je a přitom nic neopomenout?

ODPOVĚĎ:

prof. MUDr. Jiří Kraml, DrSc.

prof. MUDr. Jiří Kraml, DrSc.: V nově rekonstruované posluchárně ústavu se naši studenti cítí volněji, než tomu bývalo za mých medických let.

Musíme se o to snažit. Kolega Stanislav Štípek zavádí takzvaná Wikiskripta, jež jsou recenzovaná učiteli lékařských fakult, a jsme součástí internetového výukového programu lékařských fakult MEFANET. Na internetu lze vůbec dohledat spoustu věcí. Samozřejmě také fungují konzultace. Pokud má student zájem, jde zvládnout vše. Základem jsou samozřejmě dobré učebnice, ale je stále těžší je aktualizovat.

23.11.2011 12:37:32

 

OTÁZKA: I když už dnes ústav nevedete, stále jste na jeho půdě aktivní. Co vás na tom nejvíc těší?

ODPOVĚĎ:

prof. MUDr. Jiří Kraml, DrSc.

prof. MUDr. Jiří Kraml, DrSc.: V nově rekonstruované posluchárně ústavu se naši studenti cítí volněji, než tomu bývalo za mých medických let.

Po odchodu z funkce přednosty ústavu v roce 1998 už formálně učit nemusím, přesto učím. Mě to baví a nutí to ke stálé aktivitě mé mozkové buňky. Udržuji si kontinuitu, přednáším pro české i zahraniční studenty medicíny v českém a anglickém programu. Zkouším a jsem spoluautorem či recenzentem učebních textů. Byl jsem jedním z vedoucích redaktorů překladu standardní americké učebnice biochemie („Harperova biochemie“), podle níž se v USA skládají lékařské nostrifikační zkoušky. Stalo se tak díky iniciativě profesora Vratislava Schreibera ze 3. interní kliniky naší fakulty, který se zasloužil o získání příslušných práv od amerického vydavatele u této i jiných učebnic lékařského curricula. Originální text je každé tři až čtyři roky zčásti aktualizován a modifikován podle současných poznatků a požadavků. My tuto učebnici poprvé přeložili a vydali v roce 1977 a znovu v roce 1998. Její první český překlad v 70. letech se u autorů některých domácích učebnic nesetkal s pochopením (prý jsem „pašoval americkou ideologii do výuky“). Její druhý český překlad vyšel ve třech vydáních, naposledy roku 2002. S profesorem Schreiberem jsem mimochodem dlouhodobě spolupracoval nejen na překladu učebnic, ale také výzkumně na problematice vazebných proteinů pro hormony štítné žlázy a později na sledování vlivu glukokortikoidů na indukci enzymů v ontogenezi.

23.11.2011 12:37:32

 

OTÁZKA: Pedagogické činnosti se ovšem nevěnujete jen za katedrou…

ODPOVĚĎ:

prof. MUDr. Jiří Kraml, DrSc.

prof. MUDr. Jiří Kraml, DrSc.: V nově rekonstruované posluchárně ústavu se naši studenti cítí volněji, než tomu bývalo za mých medických let.

V postgraduálním studiu vedu oborovou radu doktorského studijního programu biochemie a patobiochemie. Nesdružuje jen lékaře, ale i inženýry a magistry biochemického vzdělání ze čtyř lékařských fakult UK, tří ústavů AV ČR a výzkumných ústavů MZ v Praze. Pro představu, „studentů“ a jejich školitelů máme zhruba po stovce. Organizuji jim program kurzů, státní doktorské zkoušky i obhajoby disertačních prací. Často také funguji jako jejich promotor v Karolinu. V roce 2008 byla provedena reakreditace doktorských studijních programů v biomedicíně, prezenční studium bylo prodlouženo ze tříletého na čtyřleté a v letošním roce proběhla jejich vnitřní evaluace podle pokynů Akreditační komise ČR. Na starosti mám také část agendy „anglické paralelky“ na 1. LF UK v Praze. V současnosti jsme asi jediná fakulta v ČR, která stále realizuje smlouvu UK v Praze s ministerstvem školství USA, v roce 2010 novelizovanou v systému takzvaných přímých půjček (Direct Loans). Američtí studenti studující na 1. LF UK v Praze podle ní za určitých podmínek mohou dostávat zčásti nevratné půjčky na studium, sponzorované federální vládou USA. Za svého působení v Akreditační komisi České republiky, v její pracovní skupině pro lékařské fakulty, jsem jako její delegát poprvé obhajoval ve Spojených státech srovnatelnost standardů, jimiž je posuzována evaluace a akreditace lékařských programů v ČR a USA, a to před příslušnou federální komisí (NCFMEA) ve Washingtonu, v letech 1998 a 1999. Tuto pozici Česko obhajuje periodicky, po šesti letech, letos tím byl Akreditační komisí ČR pověřen proděkan 1. LF UK profesor Otomar Kittnar, se kterým úzce spolupracuji. Uznání srovnatelnosti standardů umožňuje všem lékařským fakultám v ČR individuálně požádat na ministerstvu školství USA o účast (certifikaci) v programu Direct Loans, pokud o to projeví zájem.

23.11.2011 12:37:32

 

OTÁZKA: Pokud si chcete odpočinout od chemie, výuky a fakulty, co vás nejvíc potěší, jaké máte záliby?

ODPOVĚĎ:

prof. MUDr. Jiří Kraml, DrSc.

prof. MUDr. Jiří Kraml, DrSc.: V nově rekonstruované posluchárně ústavu se naši studenti cítí volněji, než tomu bývalo za mých medických let.

Především hudbu. Od mládí jsem hrál na housle a jako školák zpíval i v Kühnově dětském pěveckém sboru. Během studií i později jsem zpíval ve sboru na kůru pražského svatojakubského kostela, po léta jsme už za totality uváděli například opus „Stabat mater“ od Antonína Dvořáka. Ten je spolu s Janáčkem a Mahlerem mým nejmilejším skladatelem, ale moc rád mám i barokní skladatele. Oknem své pracovny ostatně vidím na barokní letohrádek Amerika, v němž sídlí Muzeum Antonína Dvořáka.

23.11.2011 12:37:32

 
Ohodnoťte tento článek!