Tady léčí vzduch

Léčebna Bukovany: Dětská odborná léčebna Ch. G. Masarykové nebudí pozornost experimentálními léčebnými metodami, luxusním zázemím ani nejmodernějšími přístroji. Přesto má v systému zdravotnické péče své nezastupitelné místo a zaslouží si pozornost. Odborná veřejnost často poukazuje na to, že péče o chronické pacienty u nás pokulhává za péčí akutní. Bukovanský dětský lékař a bývalý primář léčebny však sebevědomě říká: „Dá se říci, že my máme stoprocentní úspěšnost.“ Přinášíme článek z časopisu Zdravotnictví a medicína, který vyšel v září tohoto roku v rubrice Zajímavé pracoviště.

Historie zámku v Bukovanech sahá až do 14. století, ale historie dětské léčebny, která zde dnes sídlí, se začíná psát v roce 1925, kdy v rámci pozemkové reformy přešel zámek pod správu Československého kříže. Červený kříž, v jehož čele stála jeho zakladatelka Alice Masaryková, na jaře roku 1930 rozhodl, že zámek bude sloužit jako dětská ozdravovna. Adaptační úpravy a nové přístavby, stály v tehdejších penězích 2 800 000 Kčs. Ozdravovna byla pojmenována po matce Alice Masarykové a svůj provoz oficiálně zahájila 18. června 1931. Zařízení přijímalo děti chudokrevné a podvyživené, s nemocemi dýchacích cest i se srdečními vadami, děti na rekonvalescenci po bronchitidě, angíně, zánětu středního ucha, křivici, a především děti ohrožené tuberkulózou.

V roce 1933 navštívila ozdravovnu delegace v čele s prezidentem Masarykem. Z této návštěvy nám zůstal sice evidentně zinscenovaný, ale přesto cenný, němý dokumentární film – „Vzpomínka na nejkrásnější den ozdravovny, kdy přijel navštívit ozdravovnu president Osvoboditel“, který je dnes možno shlédnout na Youtube. Je z něho patrné, jaký už tehdy byl v tomto zařízení kladen důraz na pohyb na čerstvém vzduchu, ale i na vydatnou stravu.

Dějiny se ozdravovně nevyhnuly, přesto její provoz nebyl přerušen ani během druhé světové války, kdy byl Československý červený kříž zrušen gestapem, ani po roce 1948, když byl zámek „znárodněn“ a stal se státním zařízením.

Po sametové revoluci přešla správa ozdravovny nejprve pod kraj. Podle Jiřího Grünbauera, který zde působí na pozici ředitele od roku 1992, nebylo přežití ozdravovny samozřejmostí: „Chtěli nás tenkrát zavřít, protože kraj nechtěl financovat zařízení s celorepublikovým významem,“ vzpomíná.

Transformace v léčebnu

Dějiny ale neskončily a zámek byl v rámci restitucí navrácen Červenému kříži, který se 1. 1. 1994 stal i zřizovatelem zdravotnického zařízení, tou dobou již transformovaného na dětskou léčebnu.

Skladba pacientů se od dob první republiky změnila. Seznam indikací je velmi široký (viz níže), obecně řečeno jde o děti s chronickým či recidivujícím onemocněním dýchacích cest, nejvíce astmatici a alergici. Co zůstává je zřejmě nejdůležitější složka jejich léčby – klimatoterapie.

Podle Jiřího Lázničky, který byl do nedávna primářem léčebny, je třeba většinu úspěchů zdejší terapie připsat příznivému ovzduší: „Máme možnost sledovat pacienty momentálně i dlouhodobě, protože se často vracejí. Pomocí spirometrie zjišťujeme funkci jejich plic v průběhu let, měříme množství vydechovaného oxidu dusnatého (NO) a zjišťovali jsme také nemocnost našich pacientů poté, co léčebnu opustí. U všech pacientů s abnormálními hodnotami NO klesají tyto hodnoty během jejich pobytu k normě. Nemocnost většiny dětí v následujících šesti měsících významně klesá, protože zdejší pobyt dlouhodobě posílí jejich imunitní systém. Naše efektivita je stoprocentní, ale co si budeme povídat, tady léčí vzduch, ne doktoři,“ říká MUDr. Láznička s tím, že všechny měřené škodliviny jsou zde na úrovni hluboko pod normou. „Pohybujeme se mezi 0–10 % hodnot přípustné normy. A dá se to dokázat měřením, nejsou to jenom propagační kecy,“ zdůrazňuje bývalý primář.

Kromě toho, že je zde vzduch čistý, je také díky Orlické přehradě velmi vlhký, což je další příznivý klimatický parametr pro pacienty léčebny. Podle Lázničky se zde nestane, aby měl někdo po návratu z vycházky opuchlé oči od alergické reakce. „Bavili jsme se o tom kdysi i s profesorem Zapletalem z Motola. Vysvětlení spočívá právě ve zvlhčeném vzduchu. Pyl je zde vodní párou natolik nasycen, že se do očí nedostane.“

Každé dítě by zde mělo být na vzduchu 6–8 hodin denně, ale léčebna nespoléhá pouze na klima a pohyb. Součástí péče jsou i rehabilitační a terapeutické procedury, které nám představila zdejší dětská sestra Ivana Žůčková, která do Bukovan nastoupila hned po vystudování zdravotnické školy a působí zde 32 let. „Důležitou složkou jsou inhalace studené páry, kterou vytváří speciální ultrazvukové zařízení, výplachy nosohltanu; terapeutický efekt má také hraní na flétnu či píšťalu nebo bublání do vody. Máme zde také umělou solnou jeskyni. Malé děti učíme správně smrkat; maminky zase učíme míčkovou facilitaci neboli míčkování, což je masážní metoda, která pomáhá k uvolnění nahromaděného hlenu a snadnému odkašlávání.

Vizita u všech pacientů probíhá dvakrát týdně a v léčebně je dostupná nepřetržitá lékařská péče, kterou zajišťují celkem čtyři lékaři na plný úvazek. Jiří Láznička, zde působil jako primář od roku 1998, v září letošního roku ho vystřídal MUDr. Josef Nebesař. Sehnat zdravotnický personál pro relativně odlehlé zařízení není pochopitelně jednoduché, i když léčebna svým zaměstnancům nabízí i možnost ubytování. „Léčebna není ozdravovna – my máme předepsaný počet lékařů a sester, a sice pro 60 lůžek. Zdravotní pojišťovny předepisují čísla bez ohledu na obložnost. Lékařů máme nyní dostatek, ale do předepsaných stavů nám schází sestry. Máme jich devět, ale mělo by jich být 15–17,“ říká ředitel Jiří Grünbauer, podle kterého lze však zdravotníky částečně nahradit vychovateli, byť ti se nezapočítávají do odborných stavů. „Předepsané stavy jsou opodstatněné u rehabilitačních zařízení, ale tady ne. Vlastní ošetřovatelská péče probíhá zhruba čtyři hodiny denně. Po zbytek dne probíhá venkovní program, výlety a pohybové aktivity – podstatná část léčby –, kterou mohou zajišťovat i vychovatelé.“

Kolísavá obložnost

Přes dobré výsledky pobytů, má Léčebna Bukovany během roku s obložností problémy, a to i když prevalence alergií a astmatu v posledních letech výrazně narůstá. Zatímco před dvanácti lety byla kapacita zařízení 120 lůžek a na umístění se čekalo třeba i půl roku, dnes má léčebna k dispozici 60 lůžek (mimo jiné i z důvodu redukce počtu lůžek na jednom pokoji na čtyři) a přesto není po celý rok plně obsazena. „Na jaře a na podzim je naše zařízení poloprázdné – přitom právě v těchto obdobích by byl pobyt nejúčinnější. Na podzim jsou inverze a astmatici potřebují změnit ovzduší. Na jaře lítají pyly. V létě, kdy tyto hrozby nejsou – a děti často stejně bývají někde na prázdninách – se léčebna paradoxně využívá nejvíce. Systém nikoho nenutí, aby to bylo naopak, přitom nákladová efektivita z hlediska pojišťoven by se tím zvýšila,“ říká ředitel Grünbauer s tím, že řada rodičů v létě využívá léčebnu jako levnou dovolenou, vzhledem k tomu, že pobyt rodiče je do šesti let dítěte hrazen pojišťovnou a rodič má během svého pobytu nárok na nemocenskou.

Slova ředitele potvrzuje také Jiří Láznička: „S pojišťovnami máme domluveno, že pobyt nebude trvat déle než osm týdnů za rok a nebude více než jeden. Pokoušeli jsme se je přemluvit, aby nám dovolily dva pobyty během jednoho roku – nejlépe na jaře a na podzim – třeba i jen v délce dvakrát čtyři týdny, protože už po čtyřech týdnech se výsledky dostavují. Bohužel se nám to nepodařilo.“

Malý zájem o pobyt v nejkritičtějších obdobích připisují v léčebně neochotě praktických lékařů vystavovat na léčebnu žádanku pro pojišťovnu. Ti se údajně odvolávají na rodiče, kteří zase nechtějí dávat své dítě na delší dobu do léčebny během školního roku. „To je z části možná pravda, ale otázkou zůstává, zda mají rodiče dostatečné informace o tom, co vlastně léčebna nabízí, a jaký efekt tu léčba má,“ zamýšlí se Jiří Grünbauer.

K tomu je třeba dodat, že při léčebně existuje mateřská i základní škola, detašované pracoviště příbramské školy. V zařízení se navíc mohou ubytovat i rodiče starších dětí, byť za poplatek. Ubytování pro rodiče je zajištěno v bývalé izolační budově, která je mimochodem zajímavá i z architektonického hlediska a odpovídá současným trendům ve výstavbě zdravotnických zařízení – je vystavěna do půlkruhu, přičemž sesterna (dnes společná místnost) byla ve své době uprostřed, aby sestry měly přehled o všech pacientech.

Vize do budoucnosti

Na hospodářské poměry si zde stěžovali už Masarykovi během jeho návštěvy. Také dnes se léčebna potýká s finančními omezeními, byť na každém rohu lze vidět, že se tu snaží prostory průběžně renovovat. Provoz léčebny je hrazen výhradně ze zdravotního pojištění. Léčebna nedostává paušální úhrady, ale pouze úhrady za lůžkoden, což vzhledem ke zmíněným výkyvům v obložnosti přináší určité problémy. Investice do údržby zámeckých budov zajišťuje především zřizovatel, tedy Český červený kříž. Ten má však také limitované prostředky, a není tak schopen vydávat více než zhruba půl milionu ročně. Zámek by nicméně dle slov ředitele léčebny potřeboval na rekonstrukci 30–40 milionů.

Část prostředků plyne ze sponzorských darů. „Máme 10–15 sponzorů z okolí, kterých si vážíme. Pro provoz však tyto částky nejsou rozhodující. Pro velké sponzory nejsme příliš atraktivní, protože naši pacienti vypadají víceméně zdravě,“ říká k tomu ředitel léčebny.

Na renovaci zařízení se léčebna snaží využívat evropské dotace, ale podle ředitele je stále těžší vybrat z rejstříku investic, na které jsou dotace vypsané. V minulosti již byla zrekonstruována kuchyně, prádelna, kotelna a podobně. Naplánovány jsou rekonstrukce sociálních zařízení, toalet a sprch, dokončení výměny oken, oprava komunikací, ale také nákup nových diagnostických a rehabilitačních přístrojů. Ředitel shrnuje fungování léčebny i výhled do budoucna těmito slovy: „Prvním cílem po mém nástupu v 90. letech bylo přežít. V druhé etapě jsme si kladli za cíl léčebnu rekonstruovat a inovovat. To se nám už částečně podařilo. Vezměte si, že to není tak dávno, kdy jsme zde měli pračku na uhlí. Do budoucna bychom z Léčebny Bukovany chtěli udělat špičkové zařízení, které by mohlo přijímat klientelu ze zahraničí. Nabízí se nám spolupráce například s německým Červeným křížem, který by mohl pomoci přilákat zahraniční klientelu. Na to je však potřeba zařízení ještě dále modernizovat.

 

 

Tady léčí vzduch
Ohodnoťte tento článek!