Pětkrát pro
Proč právě zubařské ordinace? Zde je krátký seznam dobrých důvodů. Za prvé: peněženka tu nepůsobí jako pěst na oko. Už teď za celou řadu zákroků či produktů svým zubařům platíme, takže debata o tom, kudy vést hranici mezi péčí hrazenou a nehrazenou, je legitimní.
Za druhé: v zubařském křesle nejde o život. Bolest zubů může být strastiplná, ale nezatemňuje rozum. Pacienta s infarktem se nelze ptát, jestli mu stačí „nahodit“ srdce de- fibrilátorem, nebo si připlatí za operaci nové chlopně. V zubařském křesle ale umí každý posoudit, jestli má chtít zub zachránit, nebo vytrhnout.
Za třetí: žádný z běžných zubařských zákroků není vyloženě nedostupný. Pohybujeme se v řádu stovek, maximálně tisíců korun. Nejsou to malé výdaje, ale nepředstavují existenční problém.
Za čtvrté: péče o zuby má nejen zdravotní, ale i kosmetický rozměr. Zubař nezbavuje jen bolesti, ale stará se i o to, abychom dobře vypadali. A když platíme za vytrhání obočí nebo ošetření nehtů, proč bychom si nemohli zaplatit za hezké zuby?
A konečně: u dentistů už dnes funguje cosi jako trh. Je jich málo a bolavých zubů hodně. Existuje reálná nabídka i poptávka. Potřebujete zubaře a nemáte ho? Proč si nezaplatit?
Mentální dědictví
Zpoplatněním alespoň části zubařské péče se poměry na této části trhu stanou normálnějšími. Pro mnoho lidí je placení u lékaře nepřijatelné. Z vlastní zkušenosti vím, že zubaři se svým pacientům omlouvali i za pitomý třicetikorunový registrační poplatek. Jako by to bylo něco neslušného nebo nepřijatelného. Nechápu to!
Většina z nás bez mrknutí oka zaplatí tisíce, někdy i desetitisíce například za opravu auta nebo přestavbu bytu. Ale uhradit zlomek této sumy za záchranu zubu? To se těm samým lidem zdá neslýchané. Je to dědictví minulého režimu a jeho mýtu o bezplatném zdravotnictví. A také nákaza socialistickou ideologií.
Řečeno lidově a srozumitelně: naše zuby můžou být mostem k tomu, že se naučíme si svého zdraví vážit a cenit a přestaneme ho brát jako něco, na co máme automaticky nárok a co je samozřejmé. Za spousty věcí dnes platíme, aniž by nám to přišlo divné nebo nespravedlivé.
Když má bohatý člověk luxusní auto, skousneme to. Ale představa, že má lepšího lékaře než my? To je neslýchaná nespravedlnost a důvod vyrazit demonstrovat do ulic. Ale proč?
Zuby, nebo pneu?
Většina z nás bude akceptovat cenu, která je nižší než částka, již zaplatíme například za výměnu zimních pneumatik za letní. A jistě nejsem sám, kdo si myslí, že tato operace je mnohem méně významná než oprava bolavého zubu.
Beru jako samozřejmost, že zároveň bude existovat způsob, jak zákrok umožnit bezplatně těm, kteří si ho nemohou dovolit. Ale myslím tím to, že na něj opravdu nemají peníze, ne že si vybírají mezi uzdravením zubu a výměnou pneumatik.
A to je další věc, kterou nás placené zdravotní služby mohou naučit: totiž že zdraví je, stejně jako vše ostatní, otázkou našich priorit.
Nenechme urážet svou inteligenci tvrzením, že lékařská péče je bezplatná, a tudíž že to nejcennější, co máme, zdraví, nemá žádnou hodnotu.