Dermatomykózy

7. 4. 2010 0:00
přidejte názor
Autor: Redakce
Dermatomykózy představují významný podíl kožních onemocnění v ambulanci dermatologa. Mykotické choroby kůže a kožních adnex mohou být vyvolány dermatofyty, kvasinkami nebo oportunními hyfomycetami a podle různých druhů jsou na světě rozšířeny nerovnoměrně. Ani časový výskyt není v průběhu let, desetiletí ani staletí stacionární. Prevalence mykotických onemocnění v minulém století rostla a roste i nadále.

Souhrn

V rozvinutých zemích včetně České republiky je nejčastějším mykotickým onemocněním mykóza kůže a nehtů nohou, přičemž výskyt v naší zemi je významně vyšší. Klinické projevy dermatomykóz jsou velmi různorodé. Liší se podle původců a lokalizace postižení. Diagnózu lze stanovit podle klinického obrazu, rozhodující je mikroskopické a kultivační vyšetření. Mikroskopické vyšetření spočívá v provedení nativního louhového preparátu. Rozhodující pro určení druhu mykózy je výsledek kultivace, jež má oproti mikroskopickému vyšetření nižší záchytnost. Z dalších metod připadá v úvahu histopatologické vyšetření. Antimykotická léčba je reprezentována léčbou lokální a celkovou se širokým spektrem účinných látek i aplikačních forem. Nezbytnou podmínkou úspěšné léčby a zabránění recidivám je dodržování preventivních opatření.

Summary

Grohová, H., Hercogová, J. Dermatomycoses

Dermatomycoses represent a significant proportion of skin diseases in a dermatologist's office. Fungal diseases of the skin and skin adnexes may be caused by dermatophytes, yeasts and opportunistic hyphomycetes and according to various species they are unequally extended in the world. The timing of their occurrance over the years, decades or centuries is not stationary either. Prevalence of fungal diseases in the last century was growing, and continues to grow. In developed countries including the Czech Republic mycotic diseases of feet skin and nails are most common, while incidence in our country is significantly higher.

Clinical manifestations of dermatomycoses are very diverse. They vary by causal agent and disease Diagnosis can be determined according to the clinical picture; microscopic and cultivation examinations are crucial. Microscopic examination consists of microscopic examination with potassium hydroxide. The result of cultivation, which has lower capture than microscopic examination, is crucial for determining the type of fungal infection. Histopathological examination may be considered as another possible diagnostic method. Antimycotic therapy is represented by local and systemic treatment with a wide range of active substances and application forms. Compliance with preventive measures is an essential condition for successful treatment and prevention of relapses.

Dermatomykózy

Z klinického hlediska rozeznáváme povrchové mykózy, hluboké mykózy (postihující kůži i podkoží) a systémové mykózy s postižením vnitřních orgánů. Mykotické choroby kůže a kožních adnex mohou být vyvolány dermatofyty, kvasinkami nebo oportunními hyfomycetami. Primární onemocnění způsobují dermatofyta, ostatní kvasinky a plísně jsou původci sekundárních infekcí u pacientů s predispozičními faktory. Na vzniku kožních mykóz se z počtu přibližně 40 dermatofytů podílí jen menší počet.

Dermatofyty jsou keratofilní houby a podle svého dlouhodobého přežívání se dělí na 3 hlavní skupiny: Houby antropofilní – primárním hostitelem je člověk (přenos se děje z člověka na člověka, z jedné části těla na jinou), nedochází k významné aktivaci imunitních mechanismů, klinické reakce jsou málo zánětlivé. Do této skupiny patří: Trichophyton rubrum (objeveno v r. 1910), Trichophyton interdigitale, Epidermophyton floccosum.

Houby zoofilní – primárním hostitelem je zvíře (domácí, zemědělské), které může infikovat člověka. Zatímco u zvířat je infekce velmi mírná, u člověka způsobuje výraznou zánětlivou reakci. Do této skupiny patří: Microsporum canis, Trichophyton mentagrophytes var. mentagrophytes, Trichophyton verrucosum.
Houby geofilní – kontaminují půdu a příležitostně mohou být patogenní pro člověka i zvířata. Do této skupiny patří: Microsporum gypseum, Trichophyton terrestre.

Klasifikace kožních mykóz

Mezinárodní klasifikace nemocí se přidržuje třídění ustanoveného Mezinárodní společností pro humánní a veterinární mykologii (ISHAM) a pojmenovává dermatomykózy takto:

TINEA (synonymum pro dermatofytózu)

Epidemiologie

Při vzniku kožní infekce mají rozhodující význam vlastnosti houby, věk, pohlaví a celkový zdravotní stav nemocného a místní kožní podmínky, jako jsou vlhkost kůže, macerace či poranění. Velký význam má i snížená odolnost organismu proti mykotické infekci, přičemž důležitější úlohu než imunita protilátková má buněčná imunita.

Mezi nejčastější kožní infekce se stále stoupající incidencí patří mykotické infekce kůže a nehtů. Podmínky obou světových válek (hromadné ubytování, nedostatek lékařské péče a špatná hygiena) přispěly k rozšíření mykóz nohou (jejichž prvořadým vyvolavatelem je Trichophyton rubrum), do té doby bylo toto onemocnění poměrně vzácné.(1, 2) V 80. letech 20. století stoupal výskyt tinea capitis. V Americe i v některých státech Evropy se opět stává zdravotnickým problémem. Zatímco v České republice stejně jako v okolních státech je zatím hlavním původcem zoofilní dermatofyt Microsporum canis, v USA je hlavním původcem antropofilní dermatofyt Trichophyton tonsurans.(3) Zdrojem infekce jsou kočky, psi a koně. Infekce se snadno přenáší ze zvířete na člověka, k přenosu interhumánnímu prakticky nedochází.(4) Epidemiologicky nejzávažnější jsou interdigitální mykózy nos minimálním klinickým obrazem, neboť mohou být po celá desetiletí zdrojem infekce pro okolí.
Klinický obraz dermatofytických infekcí je uveden dle frekvence výskytu v populaci.

Tinea pedis („athlete's foot“ v angloamerické literatuře)

Definice a epidemiologie

Tinea pedis představuje nejčastější formu dermatofytické infekce a postihuje meziprstní prostory nohou a plosky především mužů středního věku, zpravidla v souvislosti se sportovními aktivitami. Prevalence mykotických postižení dolních končetin je v obecné populaci 6 %, z toho tinea pedis tvoří 3,8 %, onychomykóza 1,7 %. Počet mykotických infekcí vzrůstá úměrně s poškozením imunitních funkcí.(5) Výskyt tinea pedum a onychomykóz je u diabetiků vyšší.(6, 7)

Etiologie a patogeneze

V patogenezi se uplatňují především vlhké i teplé mikroklima v obuvi, hyperhidróza, poruchy prokrvení, diabetes mellitus, chronická žilní insuficience, lymfedém, kouření, poruchy obranyschopnosti, onkologická onemocnění, podvýživa. V etiologii vysoko převažují antropofilní druhy, zejména Trichophyton rubrum, Trichophyton mentagrophytes var. interdigitale, stále řidčeji se setkáváme s Epidermophyton floccosum. Spóry hub zůstávají virulentní několik měsíců především na podlahách společných sprch, tělocvičen, umýváren, kolem bazénů, v hotelových kobercích. Z ložisek tinea pedis lze vykultivovat i kvasinky, např. Candida albicans, Candida parapsilosis.

Klinický obraz

Rozlišujeme tři základní formy tinea pedis, infekce postihuje častěji obě nohy. V posledních letech se pod vlivem angloamerické literatury vyčleňuje samostatná forma – tzv. „mokasínový typ“ tinea pedum, forma zvláště úporná a rezistentní k terapii. Plaky se objevují na plosce, na patě a na hranách nohy.(8)

Interdigitální (intertriginózní) forma Začíná nejčastěji ve 4. meziprstí jako začervenalá olupující se kůže, později macerovaná, bělavá, ztluštělá s tvorbou ragád. Postupně mohou být zasaženy všechny interdigitální prostory obou nohou i plosek.

Projevy svědí, po odeznění akutní fáze zůstává suché olupování bez subjektivních obtíží. Při zapaření kůže může dojít k akutní exacerbaci. Mezi nejčastější komplikace patří bakteriální superinfekce nebo ekzematizace. Interdigitální mykóza představuje vstupní bránu pro erysipel dolní končetiny.
Skvamózně hyperkeratotická forma Je charakterizována červenými zhrubělými plaky s drobným olupováním. Probíhá často asymptomaticky, postihuje především plosky a často překračuje okraje chodidel. Frustní forma se projevuje jen suchým bělavým olupováním, což je typické pro chronickou infekci Trichophyton rubrum. Společně s výše uvedenou interdigitální formou představuje epidemiologicky nejzávažnější zdroj infekce, neboť probíhá dlouho neléčená.

Akutní dyshidrotická vezikulo-bulózní forma Onemocnění probíhá ve střídavých atakách a remisích, silně svědí. Projevuje se výsevy vezikul a pustul na ploskách (do 1 mm v průměru), které zaschnou a následuje olupování kůže. Často však může jít o plantární psoriázu nebo dyshidrotický ekzém, které jsou klinicky k nerozeznání.

Diagnóza

Diagnózu lze stanovit podle klinického obrazu, rozhodující je mikroskopické a kultivační vyšetření. Mikroskopické vyšetření spočívá v provedení nativního louhového preparátu. Při pozitivním mikroskopickém nálezu vidíme větvená, septovaná vlákna typu dermatofytů, pseudomycelia či spory kvasinek. K výhodám mikroskopického vyšetření patří rychlost provedení i možnost téměř okamžitého odečtení nálezu. Rozhodující pro určení druhu mykózy je výsledek kultivace, jež má oproti mikroskopickému vyšetření nižší záchytnost. Pro kultivační vyšetření se nejčastěji používají růstové půdy s 2% Sabouraudovým glukózovým agarem nebo jeho modifikace s přidáním antibiotik. Dermatofyty kultivujeme nejméně 3 týdny, kvasinky po dobu 3–7 dnů. Z dalších metod připadá v úvahu histopatologické vyšetření (barvení metodou PAS).

Diferenciální diagnóza

1. Interdigitální forma – nutné odlišit intertriginózní kontaktní dermatitidu komplikovanou bakteriální infekcí (stafylokoky či gramnegativní tyče), která může přecházet až do flegmonózního zánětu.
Tinea pedis eczematisata – léze přecházejí na hřbet nohy.
2. Hyperkeratotická forma – podobný klinický obraz má psoriáza, atopická dermatitida, některá z palmoplantárních keratóz. Keratoma plantare diffusum hereditarium – autosomálně dominantní dědičnost, přítomnost hyperkeratóz již v dětství.
Pityriasis rubra pilaris – vyvolává rovněž výraznou deskvamaci na ploskách.
3. Dyshidrotická forma – pod obrazem dyshidrózy probíhá atopická, kontaktní, dyshidrotická dermatitida.

Terapie

K léčbě tinea pedis zpravidla stačí lokální antimykotika – imidazoly nebo cyklopiroxolaminy, popřípadě alylaminy. Je však třeba dbát na vhodnou galenickou formu. K léčbě interdigitální mykózy jsou vhodné roztoky, pudry, gely, při suchém olupování též krémy a masti. U hyperkeratotických forem je potřeba také léčba keratolytická (5–10% salicylová vazelína). Při neúspěchu lokální terapie u „mokasínového typu“ tinea pedum je možno použít terapii perorální (např. terbinafin 250 mg denně po dobu 2 týdnů).

Průběh a prognóza

Neléčená tinea může vést k hyperergické kožní reakci na antigeny hub, jejímž projevem jsou nejčastěji dyshidroziformní výsevy na rukou.(2) Tinea plosek bývá často přehlédnuta u starších diabetiků, představuje však narušení integrity kůže a vstupní bránu pro bakteriální infekce. Výskyt tinea pedum a onychomykóz je u diabetiků vyšší.(7) Většina mykóz nohou je vyvolána antropofilními dermatofyty zanechávajícími trvalý sklon k recidivám, předpokladem trvalého efektu léčby jsou tedy doživotní profylaxe a režimová opatření.

Onychomycosis

Definice a epidemiologie

Označení onychomykóza zahrnuje infekci nehtů způsobenou nejen dermatofyty, ale i kvasinkami či oportunními hyfomycetami. Onychomykóza plynule navazuje na mykózu kůže nohou, představuje téměř polovinu všech poruch a nemocí nehtů. Obvykle dochází k postižení více nehtů, ale není vzácností izolované postižení nehtu palce jedné nohy. Ve vyspělých zemích se prevalence onychomykóz pohybuje okolo 3 % u mužů a 1,4 % u žen, významně stoupá s věkem.(9)

Etiologie a patogeneze

Většinou předchází dlouholetá anamnéza tiney nohou. Dermatofyt se z bříšek prstů per continuitatem rozšíří i na epidermis nehtového lůžka a postupuje dále pod nehtovou ploténku.
V etiologii dominuje Trichophyton rubrum (až v 85 %), následováno dalšími antropofilními dermatofyty Trichophyton mentagrophytes var. interdigitale, Epidermophyton floccosum. S kvasinkovou etiologií – Candida albicans, Candida tropicalis – se setkáváme spíše na nehtech rukou. U dětí je onychomykóza poměrně vzácná vzhledem k rychlému růstu nehtů, malé velikosti nehtových plotének a absenci rizikových faktorů.(10) Predisponujícími faktory jsou traumatické postižení nehtu (zdravý nehet bývá napaden zřídka), vyšší věk, tinea pedis, nedostatečná nehtová hygiena, snížení periferní vaskulární cirkulace, sportovní aktivity, uzavřená obuv, diabetes mellitus. Onychomykóza u diabetika není zdaleka jen kosmetickým problémem, může mít těžší průběh, hypertrofické a deformované nehty zraňují okolní kůži a mohou vést ke vzniku torpidních ulcerací až gangrén.

Klinický obraz

Rozlišujeme čtyři základní typy onychomykózy,(11) a to: Distální subungvální forma Je nejčastější formou začínající jako onycholýza na distálním okraji nehtu, postupující směrem k zadnímu nehtovému valu, postupně vzniká ztluštění, subungvální hyperkeratózy, dyskolorace a deformace nehtu.
Proximální subungvální forma Je vzácná, změny začínající od zadního nehtového valu jsou obdobné jako změny distální formy onychomykózy. Nehet je deformovaný, bez lesku, bělavě zbarven.
Povrchová bílá forma (leuconychia mycotica) Vzácná forma postihující osoby s imunodeficitem, na nehtové ploténce jsou malé bělavé plošky způsobené Trichophyton mentagrophytes.
Totální dystrofická onychomykóza Tato forma je charakteristická pro chronickou mukokutánní kandidózu, může se však časem vyvinout ze všech ostatních forem mykózy. Nehty jsou u této formy často deformované v celém rozsahu, dyskolorované, bez lesku, výrazně ztluštělé.
Onychomykóza způsobená kvasinkami Nacházíme ji nejčastěji u osob často si máčejících ruce ve vodě, zaměstnanců pekáren, cukráren. Onemocnění začíná postižením nehtového valu a lůžka, k postižení nehtové ploténky dochází sekundárně. Při infekci pozorujeme zarudnutí nehtového valu, paronychium, hnisavou sekreci. Onemocnění bývá doprovázeno značnou bolestivostí.

Diagnóza

Stanoví se na základě mikroskopického a kultivačního vyšetření, které je nezbytné pro zahájení léčby.

Diferenciální diagnóza

Psoriasis unguium – není-li přítomno dolíčkování nehtů, je klinická diagnóza obtížná.
„Pincer nail“ – klešťovitý nehet – postihuje prsty s osteoartrózou interfalangeálních kloubů, nehet se stáčí a seštipuje nehtové lůžko, subjektivně je značně bolestivý.
Lichen ruber unguium – nehty jsou drsné a rozpadají se, může dojít k trvalé anonychii. Subungvální veruka – výrazná podnehtová hyperkeratóza imituje onychomykózu.
Onychogryphosis – drápovité zahnuté rohovinové útvary.
Onychoschisis – rozštěpení volného okraje nehtu vzniká přímým postižením nehtové ploténky.
Nádory pod nehtem – vyvolávají onycholýzu a nadzvednutí nehtu, někdy i dyskoloraci.

Terapie

Efekt lokální léčby pozorujeme u onychomykóz postihujících méně než 25 % plochy nehtu, není-li postižen nehet palce na noze. Lokální terapie bývá zejména úspěšná při postižení nehtů rukou. U distální formy se používají laky s antimykotiky (cyklopiroxolamin, amorolfin), které aplikujeme 1–2krát týdně, a roztoky, které aplikujeme 2krát denně.(12) Perorální terapii volíme, pokud nedošlo k viditelnému efektu lokální terapie po dobu 6 měsíců, pokud je postiženo 4 a více nehtů, při postižení více než 25 % nehtové ploténky a především při postižení nehtů palců nohou. Lékem první volby jsou terbinafin v denní dávce 250 mg, podávaný kontinuálně po dobu 3–4 měsíců (za pravidelných kontrol hladin jaterních enzymů, bilirubinu, lipidů), nebo itrakonazol v pulsním režimu 400 mg po dobu jednoho týdne. Pulsy se opakují vždy po měsíci, k vyléčení jsou potřeba 3–4 pulsy.
Chirurgické ablace se dnes již neprovádí. Pokud je nutné odstranění nehtové ploténky, provádíme ablaci chemickou za použití keratolytických mastí.(13)

Průběh a prognóza

Po vyléčení často dochází k reinfekci. Předpokladem trvalého efektu léčby je systematická doživotní profylaxe a režimová opatření jako pravidelná dezinfekce obuvi antimykotickým sprejem 1krát týdně, nošení vzdušné obuvi, aplikace antihidrotik, nošení bavlněných ponožek, aplikace antimykotického nehtového laku 1krát měsíčně.

Tinea corporis

Definice a epidemiologie

Tinea corporis je relativně častá dermatofytóza postihující neovlasenou kůži trupu, bezvousou část obličeje, paží až k zápěstí a dolních končetin až k hleznům.

Etiologie a patogeneze

Infekci vyvolávají všechny druhy dermatofytů, intenzita zánětu závisí na původci. Vyvolavatelem jsou nejčastěji zoofilní dermatofyty (Trichophyton mentagrophytes, Trichophyton verrucosum, Microsporum canis), zdroj infekce je tedy třeba hledat mezi zvířaty. Microsporum canis pochází nejčastěji od koček, dále pak štěňat, králíků a morčat. Nejčastěji jsou touto dermatofytózou postiženy děti.

Při kultivačním průkazu Trichophyton mentagrophytes je nejčastějším zdrojem infekce hlodavec, obvykle morče, králík, potkan, myš. Přenašečem však může být i kočka a pes.
Antropofilní dermatofyt Trichophyton rubrum způsobuje formu dříve zvanou rubrophytia corporis. Rozsáhlé projevy infekce můžeme pozorovat u imunodeficitních a zanedbaných osob středního věku.
Zvláštní klinickou formou, u nás vzácnou, je tinea gladiatorum. Tato dermatofytóza je způsobená antropofilním vyvolavatelem Trichophyton tonsurans. K přenosu infekce dochází při těsném kontaktu těl při zápase.(14) Hojný výskyt byl popsán v endemických oblastech Afriky, Ameriky, Kanady.

Klinický obraz

Klinický obraz je pestrý podle druhu dermatofyta. Tinea vyvolaná antropofilním dermatofytem se projevuje velkými mapovitými plaky až plochami s infiltrovaným zarudlým lemem a deskvamací, zánětlivé projevy jsou minimální. U zoofilních dermatofyt jsou plaky menší, anulární, s výrazným zánětlivým lemem, kde mohou být vezikuly až pustuly. Plaky zpravidla svědí, jsou ostře ohraničené, šíří se centrifugálně. Plaky se mohou v centru odhojovat a nabývat koncentrického uspořádání.

Diagnóza

Klinická diagnóza může být v některých případech snadná, jindy může být diferenciální diagnóza obtížná i pro dermatovenerologa. Opírá se především o mykologické vyšetření šupin z okraje ložiska, kde je infekce aktivní. Při vyšetření Woodovou lampou zelenavě fluoreskuje Microsporum.

Diferenciální diagnóza

Infekce způsobené Microsporum canis mohou imitovat např. pyodermii, pityriasis rosea Gibert nebo impetigo contagiosa. Mezi další diferenciální diagnózy lze uvést psoriasis, numulární ekzém, seboroickou dermatitidu, mycosis fungoides. Pyodermie povrchové – bakteriální onemocnění kůže, projevující se jako červené makuly s drobnými vezikulami přecházejícími v pustuly, praskající, tvořící erytematózní plaky kryté zaschlým sekretem, postihuje všechny věkové kategorie.
Impetigo contagiosa – primární lézí jsou malé křehké vezikuly s napjatou rychle praskající krytbou, rychle se tvoří mokvající eroze.

Psoriasis vulgaris chronica – ostře ohraničené, temně červené plaky s adherujícími, stříbřitými šupinami, šupiny lze buď snadno odstranit, nebo při dlouhém trvání vytvářejí silné nánosy.
Pityriasis rosea Gibert – jeden oválný plak červené barvy, na okraji s límečkem šupin, typicky lokalizovaný na trupu, následně s odstupem 14 dnů výsev menších růžových makul a papul se šupinami na trupu i horních končetinách, distribuce je symetrická v čarách štěpitelnosti kůže.
Eczema nummulare – mírně elevovaný, ostře ohraničený kruhovitý erytematózní plak se splývajícími mokvajícími papulami, později krustoskvamami, úporně svědící.
Mycosis fungoides – premykotické stadium: projevy připomínají ekzém nebo parapsoriasis en plaques, ohraničené jemně zřasené erytematózní olupující se plaky, lokalizované zejména na trupu.

Terapie

Terapie povrchových mykóz spočívá v aplikaci antimykotických krémů s obsahem imidazolu, alylaminu nebo cyklopiroxolaminu. Nezbytnou součástí terapie je edukace pacienta o aplikaci antimykotického krému i do okolí viditelných lézí (minimálně 2 cm) – zabráníme tím rozsevu. V pravidelné aplikaci musí pokračovat nejen do úplného zhojení projevů, ale ještě minimálně 2 týdny poté.
Celkovou perorální terapii volíme při generalizovaném rozsevu či hlubších formách. Lékem volby je terbinafin v dávce 250 mg denně po 2–4 týdny nebo itrakonazol v dávce 100 mg denně po 2 týdny, případně 400 mg denně po dobu 1 týdne (1 puls).(13)

Průběh a prognóza

Onemocnění má lehčí průběh. S tinea corporis se častěji setkáváme v dětském věku. Nemocné dítě nemusí být izolováno, po skončení léčby se může vrátit do kolektivu. Anamnesticky pátráme nejen po domácích mazlíčcích, ale i dalším kontaktu se zvířaty např. u příbuzných, a to přibližně měsíc před začátkem prvních příznaků. Podezřelé zvíře by mělo být neprodleně vyšetřeno veterinářem, ne však pouze aspekcí. Zvíře může mít drobné, spontánně se hojící léze, zůstává však několik týdnů po zhojení asymptomatickým nosičem. Nosičství u zvířete prokážeme mykologickým vyšetřením, při pozitivním výsledku léčíme zvíře antimykotickým šampónem. Při adekvátní terapii a hygienickém opatření může zvíře v rodině zůstat.

Tinea cruris (tinea inguinalis, eczema marginatum)

Definice a epidemiologie

Klinická forma tiney vyvolaná především antropofilními dermatofyty, postihující vnitřní plochu horní části stehna v místech přiléhajících ke skrotu. Postihuje především mladší muže, častěji se objevuje v letních měsících.

Etiologie a patogeneze

Původcem bývají většinou antropofilní dermatofyty Trichophyton rubrum, Trichophyton interdigitale, Epidermophyton floccosum. Infekce velmi často vzniká autoinokulací ze současné mykózy nohou a nehtů, která by u pacientů s tinea inguinalis neměla být přehlédnuta. Predispozičními faktory jsou nedostatečná hygiena, vlhkost, obezita, zapaření v těsném oděvu. Postiženy mohou být i další intertriginózní prostory, např. submamární oblast, axily, loketní a podkolenní jamky.

Klinický obraz

V třísle jedno- či oboustranně vznikají polycyklické až mapovité plaky šířící se do okolí červeným, ostře ohraničeným infiltrovaným lemem. Přestože je infekce způsobena antropofilními dermatofyty, mohou v této lokalizaci vznikat vezikuly nebo i pustuly. Plaky výrazně svědí, mohou se šířit z oblasti stehen na skrotum, podbřišek, hráz, případně i genitál. V centru léze bledne, olupuje se a dochází ke spontánnímu zhojení.

Diagnóza

Diagnóza obvykle nečiní obtíže pro charakteristický klinický obraz a průběh onemocnění.
Při pochybnostech doplňujeme mykologické vyšetření.

Diferenciální diagnóza

Erythrasma – bakteriální infekce vyvolaná Corynebacterium minutissimum, projevy jsou pouze světle hnědočervené, bez zánětu, bez periferního lemu.
Intertrigo – vzniká mechanickým třením kůže o kůži a chemickými vlivy (pot), časté u obézních osob; jsou to mokvající, bolestivé zarudlé makuly.
Intertriginózní kandidóza – sekundární kvasinková infekce, nasedající na intertrigo.
Psoriasis inversa – červené makuly v kožních záhybech (třísla, pupek, axily, kůže pod prsy, za ušima).

Terapie

Vzhledem k výborným resorpčním vlastnostem tenké kůže v tříslech postačí vhodně zvolená lokální léčba. Vhodnou galenickou formou jsou tekuté pudry, gely. Krémy neindikujeme pro možnost zhoršení zapaření postižené lokality. Iritované léze můžeme v prvních dnech léčit kombinovanými preparáty (antimykotikum s hydrokortizonem).(13)

Průběh a prognóza

Ve většině případů je léčení úspěšné, po krátké době dochází ke zhojení lokálního nálezu.
Součástí terapie je snaha o redukci predispozičních faktorů (uvedených v odstavci epidemiologie a patogeneze). Časté recidivy souvisí se současným postižením nehtů a nohou.

Tinea capitis

Definice a epidemiologie

Onemocnění vlasaté části hlavy, obočí a řas, v našich podmínkách nejčastěji vyvolané zoofilními dermatofyty. Postiženy bývají především děti předškolního věku. Onemocnění může probíhat v dětských kolektivech jako menší epidemie. K vymizení tohoto onemocnění došlo ve střední Evropě v r. 1960 v důsledku objevení griseofulvinu. Podle ISHAM jsou dřívější názvy forem tinea capitis (mikrosporie, trichofycie a favus) nahrazeny názvy tinea capitis microsporica, tinea capitis trichophytica a tinea capitis falsa.(15)

Etiologie a patogeneze

Infekce se přenáší ze zvířete na člověka, zdrojem infekce jsou kočky, psi, koně. Etiologie tinea capitis se v Evropě a Americe liší. Nejčastějším vyvolavatelem infekce ve světě (s výjimkou USA) je Microsporum canis, zdrojem nákazy jsou kočky. Tinea capitis, vyvolaná antropofilním dermatofytem Trichophyton tonsurans, se stala závažným epidemiologickým problémem v USA. Trichophyton tonsurans má však lepší citlivost k antimykotikům než Microsporum canis. Geofilní dermatofyta se uplatňují vzácně. K interhumánnímu přenosu infekce prakticky nedochází.
Rod Microsporum postihuje lidský vlas podle typu ektotrix (vlákna a spory se nacházejí na povrchu vlasu), zatímco rod Trichophyton vyvolává typ ektotrix i endotrix (vlákna a spóry se nacházejí uvnitř vlasu).

Klinický obraz

Tinea capitis microsporica se vyvíjí jen u dětí do puberty, v dospělosti již není vlas k infekci vnímavý. Inkubační doba je 3–4 týdny. Jedná se o nezánětlivou formu tiney, ve kštici vznikají okrouhlé plaky s pityriasiformním olupováním, ulámanými vlasy. Pahýly vlasů jsou nejcennějším materiálem pro mykologické vyšetření. Na pahýlech vlasů lze pozorovat za pomoci lupy; povlak mycelia. Plaky obvykle po léčbě zarůstají ad integrum.

Kerion Celsi (tinea capitis profunda) – zánětlivá forma charakterizovaná tvorbou hrbolů živě červené barvy, hnisavé folikulitidy, píštěle, krustoskvamy, postiženy jsou především atopické děti. Tinea capitis trichophytica – postihuje i osoby středního věku, vyvolavatelem infekce jsou antropofilní druhy Trichophyton tonsurans a Trichophyton violaceum napadající vlas jako endotrix. Endotrixové infekce jsou klinicky charakterizované absencí zánětu. Klinický obraz je obdobný předchozí formě, dochází nejen k ulamování, ale i k vypadávání vlasů s následnou jizevnatou alopecií.
Tinea capitis favosa – forma chronické tiney způsobená antropofilním dermatofytem Trichophyton Schönleini, endemicky se vyskytující ve východním Středomoří, v Africe.
Ve kštici se tvoří tzv. skutula, nažloutlé miskovité útvary při kořeni vlasu s pachem po myšině. Vlasy se ztenčují, ulamují, řídnou, dochází k jizvící alopecii.

Diagnóza

Diagnóza se opírá o mykologické vyšetření, odebíráme šupiny, vlasy, skutula.

Diferenciální diagnóza

Seboroická dermatitida – difúzně mastné, pevně lpící šupiny ve kštici, výskyt již v prvních třech měsících života.
Chronický lupus erythematodes – ve kštici vzniká zánětlivá jizvící difúzní nebo ložisková alopecie.
Lichen planus – ve kštici pozorujeme atrofickou kůži a jizvící alopecii.
Folikulitida – lokalizovaná folikulární pyodermie, ve kštici se nacházejí pevné, folikulárně vázané papuly.
Psoriasis capitis – difúzně ve kštici se vyskytují ostře ohraničené plaky pokryté pevně lpícími šupinami.

Terapie

Perorální léčba je nezbytná, lékem první volby je terbinafin v dávce 250 mg denně po dobu 4 týdnů, u dětí se dávkování upravuje podle tělesné hmotnosti. Lokální léčba slouží především k odstranění krust, k zábraně rozsevu infekce do okolí. Vlasy 2krát týdně myjeme antimykotickým šampónem. Lokální antimykotikum volíme z jiné skupiny než antimykotikum celkově podávané. Léčba vyžaduje individuální přístup, důkladné poučení rodičů pacienta.

Průběh a prognóza

Zdlouhavý průběh lze předpokládat u infekce, kdy se nedaří prokázat původce. Tinea capitis byla po dlouhá staletí dominantní formou povrchové mykotické infekce.

Tinea faciei

Definice a epidemiologie

Povrchní mykóza lokalizovaná v obličeji, ložiska jsou analogická projevům tinea corporis.

Etiologie a patogeneze

Tinea faciei postihuje často děti. Začíná asymptomaticky, případně mírně svědí, proto zůstává často nepoznána. Celkové obtíže chybí. Infekci vyvolávají většinou zoofilní dermatofyta Trichophyton mentagrophytes, Microsporum canis, občas i antropofilní Trichophyton rubrum.

Klinický obraz

Obvykle vznikají asymetrické červené či růžové makuly nebo plaky s akcentovaným lemem, centrálním hojením, šupinami na povrchu.

Diagnóza

Pozitivní mykologické vyšetření.

Diferenciální diagnóza

Erythema migrans – okrouhlá nebo oválná makula o průměru od 5 do desítek centimetrů, která se zvětšuje a šíří do okolí, typický je centrální výbled s periferním světle červeným lemem.(16) Eczema contactum allergicum – subakutní forma: plaky s drobnými šupinami, někdy i s drobnými červenými okrouhlými papulami; akutní forma: v místě působení alergenu vzniká silně svědící zarudlý plak s rychle erodujícími papulovezikulami a mokváním na povrchu.
Dermatitis seborrhoica – oranžově červené nebo bělavé makuly a papuly s mastnými nebo suchými šupinami, poměrně ostře ohraničené.
Psoriasis vulgaris – světle červené ploché, ostře ohraničené papuly kryté stříbřitou šupinou, papuly se zvětšují a splývají v plaky. Lupus erythematosus – motýlovitý erytém obličeje, nepřesně ohraničený, symetrický na tvářích s vynecháním nazolabiální rýhy, většinou prchavý, vzácněji makulopapulózní s deskvamací, je známkou fotosenzitivity.(17) Světelná polymorfní erupce – po pobytu na slunci vznikají červené, někdy splývající makulopapuly až puchýře, které odeznívají do několika dnů.

Terapie

Lokální terapie trvající obvykle 6 týdnů je dostačující, s výjimkou lokalizace v těsné blízkosti oka, v tomto případě podáváme celková antimykotika.

Průběh a prognóza

Prognóza onemocnění je dobrá. Aplikací lokálního antimykotika ještě týden po zhojení projevu předcházíme recidivě infekce. Současně léčíme zvířata – přenašeče infekce.

Tinea barbae (sycosis barbae parasitaria)

Definice a epidemiologie

Tinea barbae je obdobou tinea capitis postihující vousatou část obličeje, vzácně i obočí a řasy. Vyskytuje se u dospělých mužů.

Etiologie a patogeneze

Vousatá část obličeje bývá postižena diskrétní povrchovou formou nebo silně zánětlivou hlubokou formou. Nejčastějším vyvolavatelem infekce bývá zoofilní Trichophyton mentagrophytes (hlodavci), Trichophyton verrucosum (skot). Nejvíce jsou postiženy osoby pracující se zvířaty, např. chovatelé, veterináři. Zvířata jakožto přenašeči infekce bývají často zcela bez klinických příznaků.

Klinický obraz

Manifestuje se jako pustulózní folikulitida, bolestivé abscesy a uzly s hnisavou sekrecí, na povrchu s krustami. Postižené vousy lze vytáhnout, bývá přítomna regionální lymfadenitida.

Diagnóza

Diagnózu stanovíme na základě mikroskopického a kultivačního vyšetření.

Diferenciální diagnóza

Folliculitis barbae (sycosis barbae staphylogenes) – probíhá daleko mírněji a dlouhodoběji, recidivy jsou časté. Onemocnění má tendenci k diseminaci s tvorbou folikulárně vázaných tuhých uzlíků při ústí folikulů.
Aktinomykóza – tuhé až prknovité zánětlivé infiltráty s valovitými okraji červenofialové barvy, na kterých vznikají píštěle či drobné ulcerace.
Tuberkulóza – chronický specifický granulomatózní zánět kůže.

Terapie

Dermatofytózu vousů je třeba léčit perorálně celkovými antimykotiky, lokální antimykotika jsou jen doplňkem.
Lékem první volby je terbinafin v denní dávce 250 mg po dobu 4 týdnů, u smíšených infekcí s kvasinkami itrakonazol 200 mg denně po dobu 4 týdnů. Hluboká tinea se zhojí obvykle během 6–8 týdnů bez větších následků.

Průběh a prognóza

Nemoc se zhojí ad integrum. manus

Definice a epidemiologie

Patří mezi méně časté dermatofytózy. Tinea manus se manifestuje jako červená, ostře ohraničená makula se šupinami, s hyperkeratózou na dlaních, s centrálním hojením, do periferie se šíří folikulárně vázanými papulami i pustulami (dermatofytová folikulitida).
U poloviny nemocných je postižení unilaterální.(16)

Etiologie a patogeneze

Infekce antropofilním dermatofytem bývá na ruku přenesena sekundárně z mykózy nohou, původci nemoci jsou stejní jako u tinea pedis. Typické je postižení obou nohou a pouze jedné ruky. Vzhledem k častému kontaktu ruky se zevním prostředím a nejrůznějšími materiály mohou být původcem infekce i zoofilní či geofilní dermatofyty.

Klinický obraz

Postižení je většinou jednostranné, rozlišujeme formu hyperkeratotickou a dyshidrotickou.
Hyperkeratotická forma je formou častější, je charakterizována vznikem nenápadného zarudnutí dlaně se ztluštělou rohovinou a „popraškovitým“ olupováním s maximem v palmárních rýhách. Při podání ruky je kůže drsná a suchá, pacient pociťuje svědění rukou. Dyshidrotická forma se projevuje výsevem svědivých vezikul na dlaních a postranních plochách prstů. Při postižení hřbetu ruky je diagnóza snadnější pro podobnost projevů s tinea corporis. Klinicky nemožné je obvykle odlišení ekzému či psoriázy od tiney ve dlaních.(18)

Diagnóza

Rozhodující význam má mykologické vyšetření. Rezervoárem infekce může být tinea unguium, tinea pedis nebo tinea inguinalis. Přínosné může být histologické vyšetření.

Diferenciální diagnóza

Eczema atopicum – „ruce pradleny“, při postižení plosek nazýváme dermatitis plantaris juvenilis.
Eczema hyperkeratoticum – na dlaních a ploskách ložiskově až plošně ostře ohraničené suché hyperkeratotické plaky, erytém v okraji, sklon k tvorbě bolestivých ragád.
Eczema dyshidroticum – bodovité dyshidrotické puchýřky splývající do větších vezikul, s následným mokváním, zkalení některých vezikul je výsledkem impetiginizace. V chronické fázi se povrch rukou drobně nebo lamelózně olupuje.
Pustulosis palmaris – silně zánětlivé, červené projevy, se šupinami s výsevy sterilních intraepidermálních pustul.
Kontaktně alergický ekzém – mylně zaměňován za počínající ložisko tiney.
Granuloma anulare – lokalizace obvykle na hřbetě ruky, prstenec z polotuhých splývajících papulek barvy kůže.

Terapie

Aplikujeme zpravidla imidazolové deriváty 2krát denně v tenké vrstvě, při neúspěchu podáváme antimykotika celkově.

Průběh a prognóza

Onemocnění má většinou lehčí průběh, k recidivám dochází vzácně.

Mykid

Definice a epidemiologie

Hyperergická kožní reakce na vstřebané fungální produkty vznikající na vzdáleném místě od primárního ložiska infekce. Provází především dermatofytózu nohou.

Etiologie a patogeneze

Alergická reakce je vyvolána při exacerbaci infekce.

Klinický obraz

Výsev svědivých dyshidrotických vezikul zpravidla nacházíme ve dlaních a na postranních plochách prstů rukou. Generalizovaný výsev drobných červených papul na hrudníku se vyskytuje vzácně.

Diagnóza

Pro diagnózu svědčí nepřítomnost dermatofyta v projevu mykidu, avšak jeho průkaz v primárním ložisku.

Diferenciální diagnóza

Lékové exantémy ekzémového typu – vznikají patrně jako reakce IV. typu přecitlivělosti, typická je embolizační (hematogenní) predilekce, která však může být setřena diseminací.
Eczema microbiale – regionální nebo generalizované erytematoskvamózní nebo papulovezikulózní – idové výsevy (mikrobidy), nejčastěji lokalizované na obličeji a horních končetinách, mohou i generalizovat.

Terapie

Léčba je symptomatická, současně je třeba léčit primární ložisko antimykotiky.

Průběh a prognóza

Recidivy mykidu pozorujeme při exacerbaci infekce, prognóza je dobrá.

Jiné dermatomykózy

Pityriasis versicolor (tinea versicolor)

Definice a epidemiologie Chronicky probíhající mykotická infekce charakterizovaná ostře ohraničenými bílými nebo světle hnědými skvrnami s jemnými šupinami, lokalizovanými na trupu. Pityriasis versicolor řadíme mezi keratomykózy.
Etiologie a patogeneze Původcem onemocnění jsou lipofilní kvasinky Malassezia furfur, M. globosa a M. sympodialis, které jsou běžným kožním saprofytem vyskytujícím se pouze ve stratum corneum. Onemocnění vyvolají, pokud jsou silně přemnoženy.
Predisponujícími faktory jsou teplé a vlhké prostředí, imunosuprese, hyperhidróza, mastná kůže, terapie kortikosteroidy. Onemocnění se častěji vyskytuje u adolescentů a dospělých, u malých dětí není časté.

Klinický obraz

Onemocnění má asymptomatický průběh, projevy někdy mírně svědí. Lokalizace projevů je v místech s největším výskytem mazových žláz ve střední části hrudníku, odkud se může šířit na horní končetiny, krk. Typickým projevem jsou ostře ohraniTinea čené skvrny barvy bílé kávy s pityriasiformním olupováním na povrchu. V letních měsících barvy světlejší, v zimních tmavší, odtud tedy název pityriasis versicolor. Pityrosporum ovale je schopné kvůli produkci kyseliny azelainové „bělit“ postižené partie kůže.(19) Diagnóza Již klinický obraz je charakteristický. Rychlým vyšetřením je fluorescence ve Woodově lampě s typickým oranžovým světélkováním. Mikroskopicky prokazujeme hyfy a spory. Ke kultivačnímu vyšetření se používá Sabouraudův glukózový agar s přidáním olivového oleje, kultivace trvá asi 4 dny.

Diferenciální diagnóza Vitiligo – ostře ohraničené bílé makuly velikosti 5 mm až 5 cm, často vzniku předchází poranění, prudká expozice slunci, těžká nemoc, stres.
Pityriasis rosea Gibert – viz tinea corporis.
Dermatitis seborhoica – žlutohnědé makuly nad sternem, poměrně ostře ohraničené.
Pozánětlivé hypopigmentace – leukoderma: sekundární hyponebo depigmentace různé etiologie, k chybění melaninového pigmentu dochází v důsledku zánětu či traumatu.
Syphilis secundaria – roseola syphilitica: symetrický výsev oválných neolupujících se makul v čarách štěpitelnosti kůže, exantém se zvýrazní překrvením.

Terapie

Lokální antimykotika aplikujeme 2krát denně do širokého okraje lézí po dobu nejméně 4 týdnů, vždy ještě týden po zhojení projevů. Po léčbě je třeba kůži z kosmetických důvodů opálit. Ve výjimečných případech je možné zvážit celkovou léčbu (itrakonazol, flukonazol).

Průběh a prognóza

Onemocnění je chronické, trvající měsíce až roky. Preventivně je vhodná péče o kůži s používáním mýdel s dezinfekčním účinkem. Neopomíjíme lokální terapii kštice, která je největším rezervoárem kvasinek rodu Malassezia. Pigmentové změny mohou přetrvávat několik měsíců, nejsou projevem neúčinné terapie.

Pityrosporum folliculitis

Vzácné chronické onemocnění postihující především ženy ve věku 25–35 let. Predispozičními faktory je antibiotická terapie, imunosuprese (HIV infekce) a diabetes mellitus. Na horní polovině hrudníku, pažích a krku pozorujeme svědivé, folikulárně vázané červené papuly až papulopustuly připomínající akné. Diagnózu stanovíme podle klinického nálezu, negativního bakteriologického vyšetření. Terapeuticky dobrý účinek mají lokální antimykotika, celkovou léčbu indikujeme při recidivách onemocnění. Profylaktická onemocnění jsou nutná podobně jako u pityriasis versicolor.

Candidosis (monilliasis, soor)

Definice a epidemiologie

Kandidóza je infekční zánět způsobený kvasinkami, postihující hladkou kůži především intertriginózní lokalizace a sliznice. U imunosuprimovaných pacientů vzniká kandidémie šířením infekce do gastrointestinálního traktu, hematogenním rozsevem, šířením do plic. Kandidovou balanitidou jsou často postiženi diaBalanitida a kandidová vulvovaginitida patří mezi sexuálně přenosné choroby.

Etiologie a patogeneze

Kandidy patří k běžným komensálům lidských sliznic, přemnožení a manifestace onemocnění jsou možné při přítomnosti predispozičních faktorů. Nejčastějším původcem superficiálních kožních i slizničních kandidóz je Candida albicans. U imunosuprimovaných pacientů se dále uplatňují Candida parapsilosis, Candida glabrata, Candida tropicalis. K predispozičním faktorům patří imunosuprese, obezita, diabetes mellitus, hyperhidróza, systémová či lokální terapie kortikosteroidy, gravidita, systémové podávání antibiotik. Obvykle se jedná o endogenní infekci, exogenní infekce je možná kontaktem.

Klasifikace

Candidosis mucosae oris
Candidosis intertriginosa
Vulvovaginitis candidosa
Balanitis candidosa
Kandidové paronychium a kandidová onychomykóza
Chronická mukokutánní kandidóza

Klinický obraz

1. Candidosis mucosae oris
 – rozlišujeme 4 formy:
A) akutní pseudomembranózní forma (soor) – je charakterizována bělavými, lehce odstranitelnými povláčky na bukální sliznici, jazyku a patře, mohou přejít i na ústní koutky (anguli infectiosi);
B) akutní atrofická forma – projevující se pouze zarudnutím a bolestivostí ústní sliznice, bez přítomnosti povlaku, vzniká po léčbě širokospektrými antibiotiky;
C) chronická atrofická forma – projevuje se zarudlými ložisky bez povlaku, postihuje lidi se zubní protézou;
D) chronická hypertrofická forma – svým vzhledem imituje leukoplakii ústní sliznice.

Diferenciální diagnóza:
Slizniční projevy lichen ruber planus – retikulární: síťovité hyperkeratózy na bukální sliznici, rtech, jazyku a dásních.
Vlasatá leukoplakie u HIV pozitivních osob – po stranách jazyka kolmo probíhající bělavé elevované linie.
Sekundární syfilis – plaques muqueuses – oválné, okrouhlé, bělavé makuly až ploché papuly o průměru 0,5 až 1 cm.

2. Candidosis intertriginosa

Vyskytuje se jako profesionální infekce u jinak zdravých osob (uklízečky, kuchařky). V meziprstích rukou, méně nohou, vznikají eroze, ragády, ohraničené zmacerovanou pokožkou. Projevy svědí. U starších obézních žen, na trupu v místech vlhké zapářky, vznikají ostře ohraničená erodovaná ložiska, mokvající, na periferii s límečkem šupin přecházející v satelitní pustuly. Projevy svědí a pálí. Tato forma zahrnuje i některé případy plenkové dermatitidy kojenců, vznikající často po léčbě širokospektrými antibiotiky.

Diferenciální diagnóza: Bakteriální intertrigo – ostře ohraničené, živě červené makuly, v záhybech kůže mohou být ragády a macerace, přítomnost papul a vezikul na povrchu makul svědčí pro bakteriální superinfekci. Seboroická dermatitida – ostře ohraničené červené makuly s ragádami a erozemi, subjektivně jsou svědivé. Inverzní psoriáza – manifestuje se v místech kožních záhybů, působením tepla a vlhka nejsou psoriatické plaky kryté šupinami, plaky jsou živě červené s ragádami, je přítomno svědění.(16)

3. Vulvovaginitis candidosa

Většinou chronicky probíhající onemocnění charakterizované zánětlivě zduřelou a červenou vulvou s bělavým tvarohovitým fluorem, zarudnutím genitálu a svěděním. U mnoha žen však probíhá asymptomaticky. Predispozicí je gravidita, hormonální terapie, diabetes mellitus.

Diferenciální diagnóza: Bakteriální infekce – manifestuje se šedavým homogenním, řídkým výtokem, který páchne po sušených rybách, subjektivně ženy pociťují pálení, řezání, dysurie.
Trichomonóza – onemocnění probíhá pod obrazem akutní vulvovaginitidy, manifestuje se žlutozeleným, sladce páchnoucím výtokem, otokem a zarudnutím pochvy, subjektivně projevy svědí.

4. Balanitis candidosa

Postihuje především starší obézní muže, diabetiky, muže s fimózou a kontakty žen s kandidovou vulvovaginitidou. Na glans penis se přechodně tvoří, za několik hodin po pohlavním styku, papuly, které se mohou přeměnit na zkalené vezikuly, pustuly. případech vznikají ohraničená zarudlá ložiska se šedobílými povlaky, mokvající eroze.

Diferenciální diagnóza: Balanitis – balanoposthitis acuta superficialis – neostře ohraničené, zarudlé edematózní plaky s vlhnoucím povrchem, často vzniká zánětlivá fimóza s hnisavým sekretem v prepuciu (nikoliv v uretře).
Erozívní balanitida – kruhovité eroze splývající v polycyklické až mapovité plaky, se šupinami na okraji.
Erythroplasia Queyrat – asymptomatický, ostře ohraničený, červený, okrouhlý nebo nepravidelně utvářený plak matného povrchu, pomalu progredující. Jde o spinaliom in situ.
Balanoposthitis chronica circumscripta benigna plasmocellularis Zoon – na glans penis a vnitřním listu předkožky se nachází jeden nebo více hnědočervených lesklých, vlhkých plaků, nezměněné konzistence s drobnými petechiemi.(20) Psoriasis – ostře ohraničené zarudlé plaky kryté stříbřitými šupinami.

5. Kandidové paronychium a kandidová onychomykóza

V kontrastu k paronychiu bakteriálnímu probíhá chronicky. Postihuje osoby máčející často ruce ve vodě. Nehtové valy jsou mírně zarudlé, zduřelé, kutikula chybí, zpod nehtového valu lze vytlačit hustý, bělavý hnis. Přilehlá nehtová ploténka ztrácí lesk, tvoří se příčné rýhy.

Diferenciální diagnóza:
Bakteriální paronychium
Dermatofytické onychomykózy
Psoriáza nehtu

6. Chronická mukokutánní kandidóza

Začíná často v prvních letech života u osob s kongenitálními imunologickými i endokrinologickými poruchami, neodpovídajícími na běžnou léčbu.
Diagnóza: Opírá se o mikroskopické a kultivační vyšetření. V případě recidiv onemocnění pátráme po imunodeficitu, diabetu či jiných interních souvislostech.
Terapie: V případě candidosis mucosae oris vytíráme dutinu ústní 5% borax-glycerínem.
Krátkodobě lze celkově podat azolová antimykotika, musíme však dbát na lékové interakce, především u diabetiků. Při léčbě intertriginózní kandidózy lokálně aplikujeme roztoky, tekuté pudry, gely, vkládáme suché mulové záložky, zamezujeme tím tak zapařování lézí.

U rozsáhlých kandidóz kůže volíme celkovou terapii azolovými antimykotiky. Kvasinkové paronychium léčíme zakapáváním roztokem klotrimazolu 3krát denně, udržováním rukou v suchém prostředí.
Průběh a prognóza: Pokud nejsou eliminovány predispoziční faktory, průběh onemocnění je zdlouhavý s častými recidivami.

7. Candidiasis systemica

Postihuje především imunosuprimované pacienty. Kromě postižení vnitřních orgánů nacházíme na kůži červené tuhé uzlíky, kvasinky a pseudohyfy lze prokázat biopticky. Nezbytná je celková parenterální antimykotická terapie.
Přehled terapie mykóz je v tabulkách 1–4.

Tab. 1 – Rozdělení antimykotik

Tab. 2 – Rozdělení antimykotik – jiná antimykotika

Tab. 3 – Zevní terapie dermatomykóz

Tab. 4 – Celková terapie dermatomykóz a onychomykóz


O autorovi: MUDr. Bc. Helena Grohová, prof. MUDr. Jana Hercogová, CSc.
Univerzita Karlova v Praze, 2. lékařská fakulta a Fakultní nemocnice Na Bulovce, Dermatovenerologická klinika

e-mail: HFarska@seznam.cz

  • Žádné názory
  • Našli jste v článku chybu?

Byl pro vás článek přínosný?