Pohyb jako prostředek duševní pohody

Člověk je tak starý, jak staře myslí, konstatují psychologové, a proto je stáří funkcí a odrazem stavu duše, a ne počtu let života.

ilustrační foto

Neexistuje žádná cesta k uchování trvalého mládí. Udržet co nejdéle svěžest mysli a těla (obojí spolu úzce souvisí) se podaří, když žijeme prostě v souladu s řádem bytí, když neznásilňujeme svoji přirozenost a nesnažíme se hrát si na někoho, kým nejsme. Dá se tvrdit, že člověk je relativně mladý, dokud je ještě schopen učit se, snášet nové odlišné názory, získávat nové zkušenosti a dát se jimi ovlivnit.

Význam pohybu

Samotný život se projevuje pohybem, a lze ho proto vnímat jako významný harmonizující prvek. Člověk posuzuje smysl pohybu z hlediska svých potřeb a přání. S pohybem jsou spojeny příjemné (radost, uvolnění), ale i negativní prožitky (únava, bolest, frustrace). Příjemné i nepříjemné prožitky spojené s pohybem mají pro člověka svůj nesporný význam. Překonáváním zátěže stoupá jeho odolnost, vůle i trpělivost a vlastnosti, které dnešnímu člověku výrazně chybí. Pohybovou námahu nelze chápat jako oběť, ale jako zálohu a investici pro pozdější prožitek.

Pohybová cvičení u dospělých a u stárnoucí populace mohou významně napomáhat ke změně postoje k sobě samým, především k vybudování si důvěry ke svému tělu a tím ke schopnosti lépe zvládat povinnosti života. Prohloubením vnímavosti svého těla docílíme zkušenosti, zejména u starších nebo pohodlnějších jedinců, že právě pohyb může být zdrojem radosti a vnitřních prožitků oboČlověk hacujících člověka. Zde se osvědčila cvičení modifikovaná východní filozofií, která mají ve spojitosti s koncentrací na dech uklidňující charakter. Jde například o jednoduchá jógová a čínská zdravotní cvičení, prvky Feldenkraisovy metody, cvičení pro regeneraci zraku a podobně.

Vhodné formy pohybu pro seniory, které obecně splňují potřebné náležitosti, jsou zvláště pohyby pomalé, vědomě, klidně a soustředěně prováděné. Příhodný je rovněž takový pohyb, který je uskutečňován na povrchu těla, např. doteky, poklepy, masáže a zejména automasáže. Poměrně málo jsou doceňována cvičení v představě – vizualizační cvičení. Jsou velmi vhodná nejen pro seniory a imobilní jedince, ale i pro všechny bez ohledu na věk. Stimulují představivost, pozornost i důvěru ve své schopnosti. Zkušenosti s cvičením představivosti a psychosomatickým cvičením potvrzují, že je to významná oblast pro získání duševní stability starších lidí. Většina lidí na ně reaguje velmi pozitivně.

Nejen pro tělo, ale i duši

Je ověřené, jak účinně působí při pohybu na staršího člověka tichá hudba nebo povzbudivý slovní doprovod. Kladný vztah a důvěra k pohybu se podporují právě tímto souběžným působením na city a na myšlení s doplněním formy vysvětlení o významu cvičení. Zvláště starším lidem napomáhají zbavit se strachu, a naopak probouzejí pocit povinnosti starat se o svoje zdraví. To je devíza, která dnešnímu člověku obecně schází, zejména pak starší populaci, protože nebyla systémově vedena k této činnosti.

Kladné psychické kvality, které provázejí klidný a pečlivě provedený pohyb, se snadno a s účinností přenášejí do jiné lidské činnosti. Vytlačují negativní návyky, které člověku škodí, jako je bezmyšlenkovitost, nesoustředěnost, pocity strachu a beznaděje. Pohyb lze proto považovat za jeden z tvořivých činitelů sebevýchovy a posilování důvěry v sebe sama. Je tedy nanejvýš potřebné obnovit zdravou důvěru ve vlastní možnosti a předpoklady, které nám příroda přidělila. Máme-li se opravdu stát moudrými a svobodnými architekty svých životů, pak je nezbytné začít vědomě využívat toho, co je naší přirozenou výbavou k životu.

Jak začít cestu ke zdravému životu a tím i k aktivnímu sebeutváření? Především pozvolnou a dobrovolnou proměnou svých životních preferencí, to znamená obrátit pozornost zejména na sebe sama. Zaměřit se na sebe neznamená pěstovat egoismus, stát se hypochondry či narcisty. Je tím míněna mravní odpovědnost za vlastní život včetně zdraví, která probouzí úctu k životu svému i k veškeré přírodě. Každý z nás by se měl vzdělávat a cvičit v metodách hlubšího sebepoznání a moudrého používání všeho, čím nás příroda vybavila.

Člověk smysluplně žije a je relativně zdráv, když se dostatečně pohybuje, plně dýchá, žije v rytmu s přírodou, rozumně se vyživuje, má pozitivní mysl a udržuje dobré vztahy se světem. Důležitost různých hodnot a jejich posuzování není omezeno věkem. Každý může i v pozdním věku svůj rejstřík hodnot měnit. Mezi cvičícími seniory se objevují jedinci, kteří celý život nesportovali. Později si však uvědomili nezbytnost tělesné a duševní aktivity pro prožití plnohodnotného stáří. Současně jsem přesvědčen, že i tmelící síla kolektivu, radost a prožitkovost z pohybu ve starším věku kladně poopravily jejich názor.
Kosterní svalstvo odráží emoce tak, že nadměrné duševní napětí zvyšuje svalový tonus, a naopak uvolněním svalstva navozujeme duševní klid.

To je důvod, proč bez uvolnění těla (kosterního svalstva) nelze dobře uvolnit mysl. Naučíme-li se uvolňovat jednotlivé svaly, navodíme postupně klid své mysli. Předpokladem je protažení a uvolnění zkrácených svalů a vazů a udržení přiměřené kloubní pohyblivosti. Zdůrazňuji, že relaxace není procesem pasivním, ale aktivním, uvolnění svalů musíme nacvičovat. Nácvik relaxace je záležitostí dlouhodobou, vyžaduje trpělivost, vnitřní přesvědčení a sebedůvěru v pozitivní účinek. Vědomě jsem zde zdůraznil tyto dnes méně frekventované hodnoty pohybu, které především propojují duševní kvality a naznačují nadřazenost duševna nad tělesnem (psychosomatika). Tím jsem však nechtěl říci, že by starší člověk nepotřeboval pohybové zatížení i vyšší intenzity. Tento význam pohybu je však znám mnohem více, proto se dnes o něm již nezmiňuji.


O autorovi: Připravil: Dr. Miroslav Štilec, Ph. D., foto: shutterstock.com

Ohodnoťte tento článek!