Problematika některých infekčních onemocnění přenášených netopýry a kaloni

Netopýří a kaloni patří mezi živočichy, kteří mohou přenášet velké množství různých mikroorganismů a ve svém důsledku tak infikovat například domácí zvířata nebo člověka. Jedná se nejen o viry a bakterie, ale i o houby či parazity.

Ačkoli riziko přenosu není obecně vzato vysoké, je třeba, aby bylo bráno v potaz a aby lidé s těmito živočichy zacházeli vhodným způsobem. Některá z možných infekčních onemocnění mohou být pro člověka fatální a řadíme je mezi vysoce nebezpečné nákazy.

Charakteristika netopýrů a kaloňů

Netopýři (Microchiroptera) a kaloni (Megachiroptera) patří do třídy savců (Mammalia), řádu letounů (Chiroptera). Řád letounů představuje 20 % diverzity všech savčích druhů. Je to v rámci taxonu savců nejdiverzifikovanější a geograficky nejrozšířenější řád, který nalezneme na všech kontinentech kromě Antarktidy. To a některé jejich další charakteristiky – druh potravy, struktura jejich populace v mnohatisícových koloniích, schopnost létat, sezónní migrace na velké vzdálenosti, denní obrazec pohybu, strnulost a hibernace, životnost – výrazně napomáhají tomu, že netopýři jsou zoonotickým hostitelem pro široké spektrum mikrobiálních agens, schopným tzv. spill over, tj. překročit mezidruhovou hranici a infikovat domácí i divoká zvířata, stejně jako člověka.
Virů bylo do současnosti u letounů detekováno velké množství. Jde o 66 virů nalezených u 74 různých druhových zástupců letounů. K infekci obvykle dochází přes zástupce kmene členovců (Arthropoda). Často ale není jasné, zda jsou právě letouni důležitým virovým rezervoárem.
O imunitním systému netopýrů je známo velmi málo. Panuje domněnka, že tato zvířata mají k dispozici specifické virové inhibitory, které způsobují, že zvířata neonemocní, ale naopak fungují jako vhodný přírodní rezervoár. Kromě přenosu infekcí pokousáním, poškrábáním, slinami, aerosolem obsahujícím krevní částice či moč je známo, že nebezpečný může být i netopýří trus (guáno). Ten může mimo jiné úspěšně kontaminovat a infikovat infekčními spórami půdu. Kapitolou samou pro sebe jsou pak některé lokální zvyky afrických domorodců, v jejichž rámci jsou netopýři součástí lidského jídelníčku.

Celosvětově rozšířená virová či bakteriální onemocnění

Lyssaviry

Netopýři jsou vedle psů, lišek, mývalů a skunků velmi častým zvířecím přenašečem lyssavirů, které způsobují celosvětově se vyskytující vzteklinu, tj. fatální onemocnění člověka. V České republice byl opakovaně zjištěn pozitivní záchyt viru lyssa u netopýrů.
Spojené státy americké udávají jeden až dva případy nákazy vzteklinou u lidí za rok, většina těchto případů je způsobena netopýry. Mezi lety 1997–2006 bylo zaznamenáno 19 přírodních nákaz a 17 z nich je přičítáno netopýrům. Čtyři pacienti našli netopýra ve své blízkosti v ložnicích po probuzení. Další pacient byl probuzen netopýrem, který ho ve spánku napadl a kousl. Jiná osoba byla napadena netopýrem ve chvíli, kdy opouštěla svůj dům. Tři lidé se snažili neodborně odchytit zvířata, která ve dne našli ve svých domech – například jeden člověk udal, že byl kousnut, když zvíře vynášel z chodby. Naopak jiný pacient si vzal domů nemocné zvíře, kterému chtěl pomoci. Ne neobvyklé jsou případy úmrtí v důsledku neznalosti. Až pozdě, několik týdnů po události, si dala chůva do souvislosti s nemocí čtyřletého dítěte nález netopýra na podlaze dětského pokoje. Bohužel pozdě, dítě zemřelo. Obdobně podlehlo vzteklině desetileté dítě, které za dohledu neinformovaných rodičů vynášelo odchyceného netopýra z jejich ložnice. Speciálně ve Spojených státech je velmi důležité informovat veřejnost o možnosti přenosu vztekliny z netopýrů na člověka. Lidé zde mají k netopýrům obecně pozitivní vztah – jsou pro ně symbolem velmi oblíbeného svátku Halloween – a nejsou si povětšinou vědomi možných fatálních důsledků kontaktu speciálně s nemocnými zvířaty.
WHO pravidelně upozorňuje, že ani v Evropě nelze podcenit roli netopýrů při výskytu vztekliny. Jen v poslední době je známo celkem 32 případů, kdy v přenosech figurovali netopýři – 5 případů udává Francie, 10 Německo, 3 Polsko, 1 Španělsko, 11 Holandsko a 2 Velká Británie.

Koronaviry

Zástupci skupiny koronavirů se vyskytují u více druhů netopýrů. Tyto viry povětšinou vyvolávají mírná až středně těžká onemocnění, nicméně jsou zodpovědné i za epidemii syndromu akutního respiračního selhání (SARS) v jihovýchodní Asii. Číňané v současnosti identifikovali viry příbuzné lidskému SARS CoV u tří druhů netopýrů rodu Rhinolophus. Přenos na člověka se předpokládá opět slinami či kousnutím. Je znám i přenos, kdy člověk požil jídlo, jež měl v tlamě netopýr.
SARS je s vysokou nemocností a smrtností novou nemocí 21. století. V prvních pěti měsících roku 2003 došlo k pandemickému šíření, kdy se onemocnění rozšířilo z jihovýchodní Asie, Číny a Hong Kongu do celého světa. Postihlo více než 8 tisíc osob, z nichž 812 zemřelo. Až začátkem léta 2003 se pandemie díky výraznému úsilí WHO, CDC a národních zdravotnických managementů dostala plně pod kontrolu.
Koronaviry jsou řazeny do čeledi Coronaviridae, rod Coronavirus. Na základě zkřížené serologické reaktivity a podle sekvenční genomové analýzy se čeleď koronavirů rozděluje na 3 skupiny. První skupina vyvolává gastroenteritidu a postižení respiračního traktu u psů, koček a vepřů. Do této skupiny řadíme také lidský koronavirus 229E. Druhá skupina zahrnuje viry savců – vyvolává onemocnění u skotu, hepatitidu myší a řadíme sem i lidský koronavirus OC43. Do třetí skupiny jsou řazeny ptačí viry (infekční bronchitida ptáků aj.). Po krátké inkubační době (2–7 dnech) vyvolávají koronaviry u zvířat těžké postižení respiračního a zažívacího traktu, včetně postižení jater a nervového systému. Přibližně stejně krátká inkubační doba byla zaznamenána u SARS. Koronaviry jsou všeobecně vysoce druhově specifické. U imunokompetentních hostitelů vyvolávají tvorbu neutralizačních protilátek a buňkami zprostředkovanou imunitní odpověď, která vede k usmrcení infikovaných buněk. Některé koronaviry vyvolávají u zvířat těžká systémová onemocnění (infekční peritonitida koček, encefalomyelitida u prasat aj.). K pomnožení viru dochází v játrech, ledvinách, plicích, slezině, mozku, prodloužené míše i jinde. Ptačí a drůbeží koronaviry 3. skupiny způsobují chovatelům domácích zvířat významné ekonomické ztráty.

Histoplasmóza

Obdobně jako u předešlých onemocnění je celosvětový výskyt typický i pro onemocnění histoplasmózou, které je vyvoláno houbou Histoplasma capsulatum. Typicky ho najdeme v oblastech, kde se vyskytuje mnoho ptáků, netopýřího trusu, psů, koček, telat, koní a krys. Lidé pracující v takovém prostředí by se měli chránit obličejovými maskami, pracovat se zvířaty v rukavicích. Jde o plicní infekci šířící se inhalací aerosolu s mikroskopickými spórami H. capsulatum. Symptomy jsou obdobné jako u pneumonie, nicméně u řady lidí má onemocnění asymptomatický charakter. Na druhou stranu u oslabených pacientů může být zanedbání léčby nebezpečné.

Leptospiróza

Evropská unie udávala v roce 2008 celkem 608 případů bakteriálního onemocnění leptospirózou. Celkem 599 případů bylo laboratorně konfirmováno a pocházelo z 26 zemí EU. Tato data představují výskyt 0,15 případu na 100 000 obyvatel. Jedná se o typicky sezónní onemocnění, vyskytující se v období mezi červencem a říjnem, napříč všemi věkovými skupinami (s maximem výskytu ve věkové skupině mezi 45.–64. rokem). Nejvíce případů pochází z Německa, Rumunska, Polska a Slovinska. V České republice bylo mezi lety 2006 a 2008 zachyceno 17 případů onemocnění. Hlavním zdrojem jsou hlodavci, telata a netopýři (moč). Infekce je pro člověka jen vzácně fatální. Obvykle ji vídáme u farmářů, veterinářů, pracovníku jatek. Je třeba důsledně se chránit ochrannými pomůckami (rukavice), obzvláště v případě výskytu drobných ranek, záděr, stejně jako krýt oči, nos a ústa.

Salmonelóza

Problém dalšího bakteriálního onemocnění – salmonelózy – je opět problémem celosvětovým. Onemocnění je vyvoláno konzumací kontaminovaných potravin, jsou popsány přenosy mezi osobami, přenos kontaminovanou vodou a množství přenosů v důsledku expozice v prostředí či zvířatům. Velké množství infekcí je přičítáno plazům a studenokrevným zvířatům, speciálně různým exotickým zástupcům. USA udává ročně 1,4 milionu infekcí u člověka, z toho 74 tisíc je přičítáno plazům a obojživelníkům jako zdroji. Evropa nemá v tomto směru specifikovaná data, ale obecně se udává okolo 150 tisíc lidských onemocnění v průměru ročně. Česká republika měla například v roce 2008 záchyt 103 infekcí na 100 tisíc obyvatel. Rod Pteropus byl identifikován jako potenciální zdroj Salmonella enterica, sérotyp Typhi v Bangladéši. Infekce netopýrů je zde přičítána hlavně kontaminované vodě.

Lokálně rozšířená infekční onemocnění

Virové hemoragické horečky Ebola a Marburg

Na rozdíl od výše zmíněných celosvětově rozšířených infekcí jsou filoviry vyvolávající virové hemoragické horečky Ebola a Marburg specificky lokalizované (Afrika, Asie). Podle současných znalostí jsou za rezervoár a vektor přenosu většiny filovirů v Africe pokládáni kaloni. Tato zvířata nakažená přirozenou cestou nebo experimentálně infikovaná Ebola a Marburg virem překonávají infekci asymptomaticky (na rozdíl od primátů a člověka), avšak vylučují virus trusem po dobu 3 týdnů. Nepředvídatelně probíhají čas od času epidemie hlavně v zemích, jako jsou Kongo, Súdán, Gabon, Jihoafrická republika, Pobřeží Slonoviny, Uganda, Filipíny. Velmi často jsou spojeny s muži – důlními dělníky. Šíření smrtonosné epidemie pak nahrávají specifické kulturní zvyklosti a rituály v dané komunitě (např. příprava a omývání nebožtíků před pohřbem rodinou, pohřeb do země). Typickým příkladem poslední doby je epidemie Eboly v oblastech Guiney, Libérie, Sierra Leone a Nigérie. Specifickým problémem západní Afriky v souvislosti s otázkou zvládnutí současné epidemie Eboly je kromě vysoké migrace obyvatelstva i oblíbenost konzumace netopýrů a kaloňů coby gurmánské pochoutky. V nedávné době bylo vyšetřeno 276 netopýrů Rousettus leschenaultii z jeskynního systému v asijské Bangladéši. U pěti zvířat byly protilátky proti ZEBOV detekovány v krvi, slinách, moči nebo fekáliích. Vlastní virus se izolovat nepodařilo, takže nebylo možné přečíst jeho sekvenci a zjistit, zda se jedná přesně o stejný kmen, či novou variantu.
Mimo africký kontinent jsou popisovány importované nákazy – například v roce 2008 si z Ugandy přivezl Marburg holandský turista a nákaze podlehl. Obdobný vývoj mělo stejné onemocnění u amerického turisty, který také pobýval v Ugandě. Oba dva turisté navštívili jeskyně, kde se vyskytují kolonie kaloňů.
NIAID (National Institute of Allergy and Infectious Diseases) vyvíjí vakcínu proti Ebole na bázi atenuo vaného viru vezikulární stomatitidy, obsahující část sekvence určitého proteinu z genomu Eboly. Jde o rekombinantní vektorovou vakcínu, kde virový vektor stimuluje imunitní systém očkovaného. Testy s experimentální vakcínou prokázaly stimulační účinky u primátů.

Nipah a Hendra viry

Dalším specificky lokálním problémem jsou Nipah a Hendra viry, pocházející ze stejné čeledi Paramyxoviridae i rodu Henipavirus. Nipah virus vyvolává virovou encefalitidu. Byl poprvé izolován a identifikován v roce 1988 během epidemie encefalitidy a respiračních onemocnění v Malajsii (vesnice Sungai Nipah) a Singapuru. Onemocnění se šířilo mezi pracovníky prasečích farem a populací obyvatelstva žijící v blízkém kontaktu s prasaty. V roce 1999 byla Malajsie postižena výraznou epidemií Nipahu, kdy bylo nutné vybít více než milion vepřů a onemocnělo okolo 300 lidí, z nichž 100 nemoci podlehlo. Ekonomické dopady této epidemie byly nedozírné. V roce 2001 měla s Nipah virem problémy Bangladéš a Indie. V Indii byl v této souvislosti prokázán první nozokomiální přenos. V poslední době se zdá, že mnohé další infekce lidí v Bangladéši (i fatální) jsou spojeny s konzumací palmového vína. To je sbíráno do nádob na datlových palmách, které jsou obvykle nepřikryty a v noci z nich upíjejí kaloni a tím víno infikují. Proto bylo celoplošně vydáno doporučení (CDC, Atlanta, USA) ke striktnímu zakrývání nádob bambusovými víčky.
Hendra virus (čeleď Paramyxoviridae, rod Henipavirus) je zodpovědný za virové hendra onemocnění respiračního a neurologického typu. Virus byl poprvé izolován v roce 1994 z klinických vzorků odebraných během epidemického onemocnění koní a lidí ve čvrti Hendra australského Brisbane. Přírodním rezervoárem tohoto viru jsou kaloni rodu Pteropus. Koně se nakazí z potravy kontaminované močí, slinami či biologickými produkty uvolňovanými při porodech kaloňů (přenos fekáliemi dosud neprokázán). Člověk je pak infikován v důsledku blízkého kontaktu s tělními tekutinami koní. Další, zatím ojedinělý přenos byl popsán mezi infikovaným koněm a psem. Přenos ze psa na člověka zaznamenán nebyl.

Chřipkové viry

Lokálním problémem Latinské a Jižní Ameriky je podle studie CDC nález chřipkových virů. Práce detekovala netopýry druhu Artibeus planirostris jako rezervoár H17N10 a H18N11 chřipkových virů v Peru. Byly nalezeny pozitivní vzorky rektálních stěrů při vyšetření celkem 114 odchycených savců. Obdobný nález týkající se H17N10 kmene byl publikován z Guatemaly. Zdá se, že netopýří populace v Latinské a Jižní Americe jsou rezervoáry chřipkových virů různé genetické diverzity a je rozhodně třeba pokračovat v započatých studiích tohoto typu.

Hepatotropní viry

Ze séra a biopsií jater celkem 3080 netopýrů (Uroderma bilobatum, Hipposideros cf. Ruber, Rhinolophus alcyone ) z Panamy, Brazílie, Gabonu, Ghany, Německa, Papuy Nové Guiney a Austrálie byl izolován a osekvenován materiál, který prokázal přítomnost hepatotropních virů.

Závěrem

Jak ukazuje tento článek, existují možná rizika přenosu virových či bakteriálních infekcí při kontaktu s nakaženým živočichem z řádu letounů na člověka. Je proto třeba dbát na opatrnost, omezit manipulaci a přímý kontakt se zvířaty na minimum, vyhnout se možnému pokousání, v daných případech se obracet na odborníky a přenechat dané aktivity jim. Nesmíme zapomenout, že většina z 27 druhů netopýrů žijících na území České republiky je chráněna, patří mezi ohrožené druhy. Je proto skutečně více než vhodné jakoukoli manipulaci se zvířaty konzultovat, lze využít například stránky www.ceson.org.

O autorovi| doc. RNDr. Vanda Boštíková, Ph. D., prof. MUDr. Pavel Boštík, Ph. D., MUDr. Miroslav Salavec, CSc., Mgr. Radek Sleha, MUDr. Lenka Hobzová, Nora Boštíková, Mgr. Rudolf Kukla

Kaloň ramenatý (Cynopterus brachyotis)

Problematika některých infekčních onemocnění přenášených netopýry a kaloni
Ohodnoťte tento článek!
3.5 (70%) 2 hlas/ů