V diagnostice a léčbě ADHD dospělých máme rezervy

Na konferenci zazněly zajímavé poznatky ze zahraničí. Jak jsme na tom s diagnostikou a léčbou ADHD v České republice, jsme se zeptali MUDr. Michala Goetze, Ph. D., z Dětské psychiatrické kli niky 2. LF UK a FN Motol v Praze, který vedl konferenční workshop zaměřený na tuto problematiku.

Můžete přiblížit, jak u nás zvládáme péči o pacienty s touto poruchou?

Za posledních 10 let se udělalo obrovské množství práce ve zlepšení diagnostiky a léčby ADHD u dětí. Máme již k dispozici mezinárodní validizované škály pro hodnocení příznaků této poruchy, proběhla řada vzdělávacích seminářů a rodiče začínají chápat, že některé potíže jejich dětí nejsou zlobení nebo výchovné chyby, ale že tyto děti mají poruchu, která se vyvíjí od prenatálního věku a začíná se projevovat především ve věku školním. Velké rezervy jsou určitě v komplexnosti péče, to znamená, že zde chybí specializovaná centra, která by poskytovala nejen farmakoterapii, ale také psychosociální intervenci – tedy individuální práci s dítětem, rehabilitaci potíží se sebeřízením a organizací, práci s rodinou apod. V oblasti diagnostiky a léčby dospívajících a dospělých pacientů s ADHD jsme zatím příliš nepokročili. Zčásti je to proto, že v dětském věku můžete oslovit rodiče a učitele, čímž výrazně zvýšíte spolupráci s lékařem, zatímco v adolescenci a dospělém věku je těžší potřebné informace dostat k těm, kteří je potřebují. V současnosti se začínáme zaměřovat na ADHD u dospělých, protože, jak zde opakovaně zaznělo, jde o dlouhodobě probíhající neurovývojovou poruchu. Od ledna budeme mít schválenou farmakologickou léčbu pro dospělé s touto poruchou, takže pacientům bude možné nabízet komplexnější péči než dosud. Pořád je před námi ale velké množství práce v rovině vzdělávání o perzistenci ADHD v dospělosti. Koneckonců i o tom byla tato konference. Chceme poukázat mimo jiné na to, že mnozí pacienti jsou již v péči psychiatra pro jinou duševní poruchu, jejich ADHD není dostatečně podchycena.

Kam se mohou obracet lékaři, pokud mají takového pacienta v péči?

Při univerzitních psychiatrických klinikách začínají vznikat specializovaná centra, jedno takové již funguje například na Psychiatrické klinice 1. LF UK v Praze. Další se připravují a doufáme, že informace a zkušenosti se budou šířit do regionálních ambulancí.

Můžete zatím doporučit alespoň zdroje pro vzdělávání, například na internetu?

Na 1. lékařské fakultě Univerzity Karlovy proběhl projekt s názvem Nepozorní. Na stejnojmenném webu (www.nepozorni.cz) naleznou zájemci potřebné informace včetně edukačního videa, autentických výpovědí dospělých pacientů s ADHD, brožuru pro pacienty apod.

Doktor Surman uvedl ve své přednášce, že v USA je k dispozici 9 léků na ADHD. Jak jsem na tom u nás? A budou výhledově nějaké změny?

Co se týče farmakologické léčby, máme u nás nesrovnatelně horší podmínky než ve Spojených státech amerických. K dispozici je jeden typ stimulancia, který existuje ve dvou lékových formách (s rychlým a pomalým uvolňováním) – Ritalin a Concerta, a jeden nestimulační preparát – Stratera. Dospělým lze předepsat všechny tyto tři léky, nicméně u Ritalinu a Concerty zatím bohužel není u dospělých pacientů výhled na úhradu ze zdravotního pojištění. To bude nutné změnit.

Mají některá další u nás dostupná psychofarmaka pozitivní efekt na ADHD? Nebo jinak, mohli by pacienti léčení pro psychiatrické komorbidity těžit z účinku jiných léků?

Obávám se, že ne. Ostatní psychofarmaka nevykazují přímý efekt na symptomy ADHD. Mohou pomoci pouze s přidruženými (komorbidními poruchami). U pacienta léčeného pro komorbidní poruchy, například depresi, abúzus návykových látek, či úzkosti, přetrvávají symptomy ADHD, což znamená, že stále nemá svůj život pod kontrolou.

Na konferenci byly také zmíněny komorbidity ADHD a autismu u dětí. Může být v praxi problém tyto diagnózy odlišit? Eventuálně zaměnit ADHD s mentální retardací?

Tam problém nevidím. Je pravda, že autismus může paralelně existovat vedle ADHD a také při mentální retardaci se mohou objevovat symptomy ADHD. V diagnostice autismu se díky úsilí kolegů z Dětské psychiatrické kliniky v Motole a sdružení APLA opravdu velmi pokročilo. Dětští psychiatři jsou dnes zvyklí diagnostikovat autismus a potřebné nástroje jsou dostupné v češtině, v případě pochybností mohou své pacienty odkázat do specializovaných center. Zlepšila se také spolupráce s pedagogicko-psychologickými poradnami, středisky výchovné péče a speciálními pedagogickými centry. Ta začínají využívat screeningové škály pro hodnocení symptomů ADHD, stejně jako screeningové škály pro poruchy autistického spektra a zvykla si také rutinně spolupracovat s dětským psychiatrem. Co je však třeba výrazně zlepšit, je dostupnost ambulancí dětské psychiatrie. Jejich počet je katastrofálně nedostatečný, což není vina dětských psychiatrů, ale zdravotních pojišťoven.

Ohodnoťte tento článek!