Rok duševního zdraví
Foto Marta Jedličková
Naši pacienti přicházejí do zdravotnického zařízení nejen s konkrétní nemocí, ale mnohdy i ve špatném psychickém stavu, ve stresu, obavách, s různou symptomatologií daného onemocnění a od zdravotníků se očekává, že tuto situaci zvládnou. Na druhé straně zdravotničtí pracovníci sami jsou také jen lidé, podstupující dnes a denně, na základě většinou velmi rozvinuté emoční a sociální inteligence, velkou psychickou zátěž. Každodenní setkávání se závažnými chorobami, úrazy a v neposlední řadě se smrtí činí zdravotnické povolání jedním z nejhodnotnějších a nejpřitažlivějších, ale také psychicky nejnáročnějších.
Zdravotníci velmi často trpí psychosomatickými onemocněními, úzkostmi, depresemi a osamoceností. Co s tím? Jak na tuto zátěž připravit budoucí sestry, lékaře a ostatní zdravotnické pracovníky? Je to vůbec možné? V psychologické přípravě budoucích zdravotnických pracovníků máme stále ještě velké nedostatky, dá se tu mluvit o oné příslovečné kovářově kobyle, která chodí bosa. Kolik starších sester trpí vzrůstající náročností povolání a vzrůstajícím stresem a přitom by často stačila odborná pomoc k tomu, aby se situaci naučily lépe zvládat. A naopak se dá říci, čím mladší sestra, tím větší riziko nezvládnutí psychické zátěže. Problém není jistě jen v přípravě na povolání, ale v celoživotní péči o duši zdravotníka.
V tom máme jistě co dohánět, aby ti, co pomáhají, nezůstali sami bez pomoci.
Při mé návštěvě Ženevy na sklonku roku 2000 jsem měla možnost seznámit se s akcí WHO, která vyhlásila rok 2001 rokem duševního zdraví. Téma velmi zajímavé a vedoucí k zamyšlení jak nad duševním zdravím našich pacientů, tak nad péčí o duševní zdraví sester a všech zdravotnických pracovníků. Pokusme se uvažovat nejen nad problémy jednotlivých tělesných orgánů, ale také nad duší pacientů, zdravotníků a vůbec všech lidí kolem nás. Byla by to jistě široká, ale zajímavá a užitečná diskuse na stránkách našeho časopisu.
PhDr. Irena Nerudová, ÚTPO 1. LF UK Praha