60 let hemodialýzy v ČR

4. 1. 2016 10:23
přidejte názor
Autor: Redakce

V České republice byla léčba umělou ledvinou poprvé provedena 10. 12. 1955 u 18leté pacientky. Praha se stala po Vídni, Hamburku, Curychu a švédském Lundu pátým městem v Evropě, v němž lékaři úspěšně hemodialýzu provedli.




Členům tehdejšího dialyzačního týmu udělila v roce 1990 Československá nefrologická společnost čestné členství.
Počet pacientů léčených hemodialýzou se neustále zvyšuje. Zatímco v roce 1991 šlo v ČR o 2064 pacientů, v roce 2014 se jich takto úspěšně léčilo již 7756. Diabetici z tohoto počtu tvoří 43 %, 72 % pacientů představují lidé nad 60 let. Budoucnost léčby ledvin lékaři vidí v biologické umělé ledvině nebo ve vytvoření nové ledviny pomocí kmenových buněk. Pomocí hemodialýzy je možné kontrolovat vnitřní prostředí a objem tělesných tekutin, léčba ale neplní svou úlohu v látkové přeměně a při tvorbě hormonů.
„Budoucnost náhrady funkce ledvin by mohla být v používání přenosného dialyzátoru nebo v umělé biologické ledvině. Vědci pracují například na vytvoření nové ledviny pomocí kmenových buněk. Kompletní regenerace ledviny by mohla být možná i s využitím kmenových buněk pacienta v břišní dutině prasečího embrya s následnou transplantací vytvořené ledviny,“ udává přednosta Kliniky nefrologie 1. LF UK a VFN v Praze prof. Vladimír Tesař. Vedle výrazně lepších možností diagnostiky vyzdvihl prof. Tesař také přínos screeningu. „Problémem je bezpříznakovost onemocnění ledvin. U 40 procent dialyzovaných pacientů je diagnostikováno až ve fázi selhání ledvin. Je reálná šance, že se screening ledvin podaří zařadit a všechny osoby nad 50 let na něj budou jednou za pět let zvány,“ uvedl Vladimír Tesař.
Hemodialýza umožnila pacientům s akutními potížemi návrat do normálního života, chronickým pacientům se díky hemodialýze život prodloužil. „Léčba umělou ledvinou ve své době přinesla i mnoho etických problémů, což však medicínský pokrok přináší vždy,“ dodává primářka Kliniky nefrologie Jana Lachmanová, která poukázala na problematiku polymorbidních nebo nevyléčitelně nemocných pacientů, jejichž nemoc se proje vuje na všech orgánech. „Z principu může být etické pacienta neléčit, je ale třeba jej o tom informovat. Na pacientovi je rozhodnutí, zda je pro něj výhodnější o dva měsíce kratší, ale kvalitnější život, nebo podstoupení drahé, náročné léčby s řadou nevýhod z hlediska kvality života a nežádoucích účinků,“ dodal prof. Tesař.
O historii a vývoji hemodialýzy se dočtete v některém z dalších čísel Zdravotnictví a medicína.

Primářka Jana Lachmanová a prof. Petr Tesař

  • Žádné názory
  • Našli jste v článku chybu?