Není potom divu, že veřejnosti se zmocňují pocity trapnosti a znechucení z politiky a jejích aktérů. Blbá nálada je zřejmá a na diskusi o skutečně závažných problémech nepříliš příhodná.
Přesto se pokusím zájem čtenářů odvrátit od palcových titulků o nějaké další taškařici a nasměrovat jejich pozornost k jednomu procesu, který probíhá v Moravskoslezském kraji.
Netvrdím sice, že v Ostravě se bojuje o Prahu, ale dle mého názoru se jedná o příběh nejen dostatečně dramatický, ale i celkem poučný. O co se však konkrétně jedná.
O nic menšího, než o to, zda se v tomto kraji podaří zachovat dostatečně funkční a kvalitní veřejné zdravotnictví. Krajské nemocnice se totiž stále rychleji řítí do dluhové pasti, z níž za relativně krátkou dobu už nemusí být úniku.
Příčiny toho zničujícího trendu mají zejména systémový charakter. Nicméně je též nezbytné poukázat i na faktory, které může a musí zohlednit krajská politická reprezentace.
Například organizační roztříštěnost krajských nemocnic způsobuje, že si navzájem konkurují a doslova se přetahují o pacienty, ztrácejí výhody ze společných nákupů léků, materiálu a služeb, oslabují svou pozici při vyjednávání se zdravotními pojišťovnami, nejsou schopny racionalizovat investiční politiku, strukturu poskytované péče, přístrojové vybavení atd.
Rozhodli jsme se proto navrhnout sloučení všech krajských nemocnic do jedné příspěvkové organizace - a začaly se dít věci. Všichni, kteří tyjí z výše uvedeného nepořádku, se rychle dokázali spojit proti tomuto záměru. Pojmenovat tyto parazitní skupiny není obtížné a čtenář si jistě umí správné názvy dosadit sám.
Potíž je v tom, že své sobecké zájmy dokáží celkem dovedně skrývat za vznešená hesla, ale neštítí se šířit i podlé pomluvy. Objevují se však i celkem úsměvné situace. Někteří poslanci a senátoři ODS například nyní organizují petice proti vzniku velké krajské nemocnice, i když si před pěti lety, tehdy byli oni ve vedení kraje, odhlasovali úplně stejný záměr. Asi už na to zapomněli.
Jejich škoda, mohli nás oprávněně napadnout, že jsme od nich opisovali Inu, nejen v Praze je veselo.
Mnohdy mě ta přemíra veselí už unavuje a já si pak povzdechnu: „A tak tu žijeme, pane prezidente!“
Autor je senátor a hejtman Moravskoslezského kraje