Před 10 lety byl na 1. LF UK založen studijní program Adiktologie, jejž za tu dobu vystudovalo na 500 studentů v bakalářském, magisterském i doktorském studiu. Univerzita Karlova se tak zařadila mezi prvních 25 univerzit na světě, které takto zaměřený program otevřely a dále jej rozvíjejí. V celém světě nyní existuje přibližně 80 akreditovaných univerzitních programů zaměřených na závislosti. Jak ale uvedl přednosta Kliniky adiktologie 1. LF UK a VFN prof. Michal Miovský, česká adiktologie je ve světě jediná, která má všechny tři programy, tzn. bakalářský, magisterský i doktorský, a to včetně konzistentních rámců přípravy.
Přednosta kliniky upozornil, že 1. LF UK spolu s partnery letos představila výsledek unikátního, 15 let trvajícího procesu spolupráce s mnoha tuzemskými i zahraničními institucemi. „Výsledkem je komplexní návrh preventivního systému v ČR, který zahrnuje rovněž oblast závislostí u dětí a mládeže. Vznikla kolekce čtyř monografií, které představují moderní pojetí prevence z pohledu teorie i praxe. Celá tato práce souvisí se snahou Kliniky adiktologie etablovat v ČR zcela nový a postupně se rodící typ zdravotní služby v podobě dětské a dorostové adiktologie,“ doplnil prof. Miovský.
Ambulance dětské adiktologie
Náměstkyně pro léčebnou péči Všeobecné fakultní nemocnice v Praze Markéta Hellerová připomněla propojení fakultního a nemocničního pracoviště v roce 2012, kdy se sloučilo Centrum adiktologie a oddělení návykových nemocí pod Kliniku adiktologie. Ta nyní po deseti měsících vyhodnocuje pilotní projekt péče o závislé děti – Ambulance dětské a dorostové adiktologie. „Péče o děti se závislostmi bude pokračovat a věřím, že vedle spolupráce se Všeobecnou zdravotní pojišťovnou se podaří rozšířit tuto péči i pro děti ostatních zdravotních pojišťoven, s nimiž nás nyní čeká vyjednávání,“ uvedla náměstkyně Hellerová. Jak doplnil prof. Miovský, nový typ ambulance prověřuje v ostrém zdravotním provozu práci absolventů adiktologie i vykazování péče plátcům, čímž v budoucnosti pomůže proklestit cestu obdobným zařízením. „Velký počet dětí přichází z ústavní výchovy a péče. Začíná fungovat také spolupráce s Úsekem sociálně právní ochrany dětí (ÚPOD), kdy nám úředníci rodiny posílají. V ostrém provozu máme za sebou péči o 119 rodin a jejich dětí, z nichž plná čtvrtina měla dominantní problém s nezvládáním informačních technologií,“ uvedl přednosta Miovský.
Nárůst nelátkových závislostí
Podle adiktologů se situace v oblasti tzv. nelátkových či behaviorálních závislostí u dětí zhoršuje. Roste počet dětských patologických hráčů, dětí závislých na užívání chytrých telefonů a na sociálních sítích. Podle konzervativních odhadů je na komunikačních technologiích závislých, nebo má jiné vážné související problémy, 1–5 % dětí, odvážnější odhady využívající méně rigorózní kritéria uvádějí až 20 %.
Závislost na komunikačních technologiích s sebou nese pokles fyzické aktivity, úbytek reálných vztahů tváří v tvář a přátel, problémy a konflikty v osobních vztazích. Děti zanedbávají své školní povinnosti, projevuje se nesoustředěnost, snížená výkonnost, vyšší nehodovost i úrazovost. Děti trpí chronickými bolestmi zad, šíje a hlavy, únavou a napětím očí a v důsledku nedostatečného pohybu i obezitou. „Je žádoucí, aby rodiče stanovili pro děti určitá pravidla a důsledně dbali na jejich dodržování. Je zapotřebí, aby s dětmi mnohem aktivněji komunikovali. Extrémně liberální přístup v oblasti závislostí, ať už látkových či nelátkových, není tou nejlepší cestou a u dítěte i dospívajícího nepůsobí preventivně tak silně jako jasná pravidla a struktura,“ domnívá se Michal Miovský.
Dramatický nástup technologií
Jak ale zdůraznil, zatím není ani mezi odborníky zřejmé, jak moc by se měl rozšiřovat diagnostický manuál o pojem nelátkové závislosti, přestože kvůli vývoji během posledních 20 let například termín patologické hráčství dnes už nikdo nepovažuje za problematiku mimo obor adiktologie a např. psychiatrické nemocnice mají pro hráče specializované programy. „Zatím nepanuje dohoda nad tím, zda můžeme další a další závislosti (na internetu, na sexu) přidávat do diagnostického manuá lu. V USA byl zařazen termín behaviorální závislosti, v češtině používáme termín závislosti bez substancí nebo nelátkové závislosti,“ uvedl Michal Miovský s tím, že nástup technologií je tak dramaticky rychlý, že adiktologové vůbec nezvládají adekvátní a dostatečné zařazování programů, které by děti učily zacházet s technologiemi, a to nikoli v technickém smyslu, ale v případech, kdy jejich stav při používání elektroniky přeroste únosnou míru. Stanovení této hranice je úkolem odborníků. Mezi hraniční příznaky řadí např. stažení dítěte z kolektivu, výhradní komunikaci přes sociální sítě, vykazování podobných znaků chování jako u látkových závislostí.
Nelátkovými závislostmi jsou nejohroženější nejmladší věkové skupiny. K užívání řady aplikací děti často nepotřebují umět ani číst, ohrožené jsou již děti ve věku 4–5 let. Takto malé děti nemají schopnost seberegulace v takové míře, jakou už mají nebo jsou schopni posílit například adolescenti. Podle prof. Miovského by možnost krátké intervence měli v budoucnu nabízet už praktičtí lékaři, kterým chtějí adiktologové nabídnout jednoduché screeningové materiály, díky nimž lze rizikové chování u dětí zjistit. Seberegulační techniky je podle něj nutné učit nejen na základních, ale pravděpodobně už i v mateřských školách, kde některé děti závislostní chování vykazují.
Zhoubná tolerance
Jak uvedl primář Kliniky adiktologie Petr Popov, postoj řady rodin v léčbě odráží celospolečenský přístup. Na problémy dítěte se závislostmi na legálních látkách (alkoholu, tabáku) rodiče reagují slovy: „Hlavně, že si nepíchá drogy.“ „Legální drogy sledujeme ve školské studii Espad od roku 1995, máme každé 4 roky zprávu o tom, jak to vypadá mezi 16- a 18letými. U ilegálních drog (dle informací z roku 2011) dochází k poklesu, to je dobrá zpráva. Špatné zprávy se týkají legálních drog. Podle zprávy z letošního května to v ČR vypadá velmi špatně, a to nejen mezi 16letými, ale i těmi mladšími. Denně kouří 25 procent, z nich 8 procent jsou silní kuřáci, kouří tedy více než 11 cigaret denně. Významný nárůst je vidět u alkoholu. Nadměrné dávky – tj. 5 a více sklenic při jedné příležitosti více než třikrát v měsíci – konzumuje pětina 16letých studentů,“ zveřejnil primář Popov alarmující data. Jak dodal, zvyšuje se také obliba tzv. alkopops, kde je alkoholický nápoj (s více než 1,2 % alkoholu) kombinován s ovocnou šťávou a pití tohoto typu alkoholového nápoje je navíc spjato se sociálními aktivitami, kdy děti sedí každé se svým komunikátorem a komunikují přitom s příjemci elektronických zpráv, ne mezi sebou. Častá je také kombinace alkoholu s energy drinky, které nyní děti konzumují v kombinaci s hraním počítačových her.
Alkohol za hranou zákona
V oblasti užívání návykových látek u dětí je ČR dlouhodobě řazena k jedněm z nejhůře hodnocených států ve světě. Vysokou míru tolerance české společnosti k požívání alkoholu mladistvými aktuálně potvrzují výsledky celostátních kontrol, které zavedla policie ČR ve spolupráci s Odborem protidrogové politiky Úřadu vlády ČR, Českou obchodní inspekcí, živnostenskými úřady (MPO) a dalšími subjekty.
Dodržování zákazu prodeje alkoholu mladistvým v českých barech a restauracích kontrolovaly v polovině listopadu stovky policistů. Jak uvedla koordinátorka prevence Policejního prezidia Zuzana Pidrmanová, při ohlášených kontrolách téměř 1200 provozoven a 7000 osob odhalili policisté 590 protiprávních jednání, z toho 545 přestupků a 45 trestných činů. Při kontrolách bylo nalezeno 236 podnapilých mladších 18 let. „V první fázi jsme zkontrolovali 7 tisíc osob, z toho jsme řešili celkem 236 dětí, které požily alkohol. Jednalo se o 227 mladistvých a 9 nezletilých,“ uvedl velitel bezpečnostního opatření plk. Martin Hrinko. Nejznepokojivější byl případ mladistvého chlapce ze Středočeského kraje s hodnotou 3,25 ‰ alkoholu v dechu a dívky z Prahy s 2,16 ‰. Nezletilému ve věku 14 let naměřili policisté v Moravskoslezském kraji 0,9 ‰ alkoholu v dechu.
„První výsledky kontrol ukazují, že ani masivní informace předem neodradila provozovatele od toho, aby dětem alkohol prodali. Problém existuje a je nutné se k němu postavit systémově a v duchu započaté spolupráce nejrůznějších složek napříč resorty,“ sdělil národní protidrogový koordinátor Jindřich Vobořil s tím, že kontrola musí jít daleko víc ruku v ruce s prevencí u dětí a větší informovaností u rodičů. Kontroly by se neměly omezit pouze na bary, kluby a restaurace, ale i na dodržování zákona při prodeji alkoholu dětem v běžných obchodech.
Prof. Michal Miovský