Nápad vznikl na Interní hematoonkologické klinice FN Brno (IHOK).
„U zrodu pohybového programu stála Fakulta sportovních studií MU. Od podzimu 2017 se do programu zapojují i fyzioterapeuti tamní Katedry podpory zdraví, kteří vedou respirační trénink,“ říká autorka tréninkových dávek a vedoucí katedry lékařka Kateřina Kapounková.
Rozdýcháním k adherenci
Výsledky programu řízené pohybové aktivity z IHOK jsou k dispozici z let 2012 až 2016. Bylo změřeno 101 pacientů, 61 pacientů bylo po léčbě jen sledováno a 40 jich bylo zařazeno do dvanáctitýdenního řízeného pohybového programu. Pacienti docházeli třikrát týdně na hodinové cvičení. „Cvičební jednotka zahrnovala 10 minut dynamického rozcvičení a zahřátí, následovala hlavní část na bázi kardiotréninku, zpočátku 20 minut, později 40 minut. Závěrečných 10 minut pak bylo věnováno zklidnění a uvolnění organismu,“ popisuje Kateřina Kapounková.
Ve skupině podrobené pohybovému programu podle ní došlo k výraznému zvýšení aerobní zdatnosti i ke zlepšení sympatovagální rovnováhy. Adherence ke cvičení ale nebyla tak vysoká, což bylo jedním z důvodů, proč od září 2017 byl pro novou skupinu pacientů před pohybový program zařazen tříměsíční respirační trénink.
Ten zahrnoval domácí cvičení k posílení dýchacích svalů prostřednictvím dýchání s pomůckou Tresholdem. Tím se zlepšovala optimální mechanika dýchání, která měla za následek snížení pozátěžové dušnosti, zvýšení tolerance zátěže a snížení pocitu únavy.
Výhody respiračního tréninku
„Zahrnutí respiračního tréninku do podpůrné péče pacientů pak umožňuje jejich lepší zvládání negativních subjektivních pocitů, které je mohou provázet také při provádění řízených pohybových aktivit. Mohou být součástí i běžných denních činností právě v důsledku dekondice a zvýšené únavnosti svalů, tedy i svalů s dýchací funkcí, především bránice. Právě subjektivní pocity pacientů ze zátěže jsou mnohdy natolik nepříjemné, že bývají limitujícím faktorem pro další pokračování,“ upozorňuje vedoucí brněnské Katedry podpory zdraví.
Tak se pacienti brání progresivním změnám v rámci adaptace na pohybovou zátěž a bludný kruh se podle doktorky Kapounkové uzavírá. „Toto poznání nás vedlo nejen k zavedeným indikacím pohybových aktivit u pacientů v remisi, ale také k doplnění intervenčního programu o respirační trénink. Jeho výhodou je posílení dechového svalstva, snížení pozátěžové dušnosti, zvýšení tolerance na zátěž, zvýšení adherence k pohybovým aktivitám a snížení pocitu únavy, což má logicky vliv i na intenzitu a délku, a tedy i na účinnost následného pohybového programu,“ říká autorka tréninku Kateřina Kapounková.
Důležitá část podpůrné péče
Řízená pohybová aktivita představuje podle doktorky Kapounkové v současné době v hematooonkologii, ale i u ostatních onkologických onemocnění, velmi aktuální a rozhodující část podpůrné péče. „Má řadu pozitivních účinků.
Zejména zvyšuje odolnost proti únavě, která je u hematoonkologických pacientů obecným a distresujícím symptomem.
Dnes uvažujeme o možném mechanismu jejího vzniku na základě bludného kruhu mezi únavou, insuficientní pohybovou aktivitou a dekondicí,“ přibližuje Kateřina Kapounková.
Pohybová aktivita podle jejích slov dále zvyšuje kardio-respirační výkonnost a svalovou sílu, zlepšuje tělesnou pohodu, redukuje úzkost a depresi a zlepšuje kvalitu života v nejširším slova smyslu.
Rozšíření respiračního tréninku
O respirační trénink s navazujícím pohybovým programem projevil zájem i Masarykův onkologický ústav. „Rádi bychom na základě zkušeností a výsledků tuto metodiku rozpracovali, aby byla využitelná i mimo naše pracoviště. Prvním krokem je i akreditace navazujícího magisterského oboru aplikovaná kineziologie, který by měl připravovat studenty na vedení kondičního tréninku nejen se zdravou populací, ale především s osobami oslabenými nějakým chronickým onemocněním. V současné době již ukončily studium dva ročníky a chystáme státní závěrečné zkoušky pro třetí běh studia. Těší nás, že absolventi tohoto studia se neztratili a řada z nich pracuje v pohybových centrech v zahraničí,“ uzavírá doktorka Kapounková.