„Nevím, co se stane. Ale musím to riziko podstoupit,“ svěřuje se třiašedesátiletý muž ve svém pokoji v nemocnici La Paz v Madridu. Zdravotníci se ho snaží uklidňovat: takový druh operace se ve Španělsku dělá denně. Loni bylo v zemi podle Národní organizace pro transplantace (ONT) provedeno 4818 transplantací orgánů, z toho 2994 ledvin.
Tato organizace Španělsku umožňuje, že už 25 let drží světový rekord v počtu zesnulých dárců orgánů na milion obyvatel: loni tento počet podle ONT činil 43,4 dárců na milion obyvatel. V roce 2015 tento počet podle údajů zveřejněných Radou Evropy ve Španělsku činil 40,2, zatímco ve Spojených státech jen 28,2, ve Francii 28,1 a v Německu 10,9.
Jeronima, podporovaná manželem a doprovázená svými dvěma odrostlými dětmi, je z transplantace nadšená: „Je to ještě lepší, než kdybych vyhrála v loterii!“ Tato šedesátiletá žena se už těší, jak si vyjede na dovolenou, neboť stejně jako Juan Benito musela celý rok chodit na dialýzu. Operace trvá čtyři a půl hodiny. Chirurgové připraví ledvinu, která byla den předtím odebrána zesnulé pacientce, a pouštějí se do transplantace. Pacienti pak přibírají na váze a je jim lépe. „Jakoby jim byl vdechnut nový život,“ vysvětluje zakladatel ONT Rafael Matesanz. Vychvaluje španělský centralizovaný systém, který se snaží převzít Chorvatsko a Portugalsko a který inspiroval další země v Evropě.
Každá nemocnice má jednoho koordinátora pro transplantace. Ať už jde o lékaře nebo sestry, jde většinou o experty na intenzivní péči. To je zásadní předpoklad, který Španělsko vytvořilo jako první, zdůrazňuje doktor Matesanz. Španělé jsou také nejlepší v tom, jak vyhledávají pacienty, jimž hrozí mozková mrtvice nebo srdeční selhání, kdy orgány jako ledviny, játra, plíce či slinivka mohou ještě fungovat, a tedy mohou být i transplantovány.
Souhlas s dárcovstvím je ihned sdělen ONT, která vyhledá nejlépe vyhovujícího pacienta na čekací listině. Pokud žije daleko, orgán je k němu přepraven letecky. Operace je zdarma, je anonymní a mohou ji podstoupit jen osoby žijící ve Španělsku, aby se zabránilo nelegálnímu obchodu s orgány. „To, čím se od ostatních lišíme, je organizace systému. Tato síť, tato centralizace, to je klíč“ ke španělskému úspěchu, vysvětluje expertka na etické otázky při Světové zdravotnické organizaci (WHO) v Ženevě Marie-Charlotte Bouësseauová.
Ve světovém měřítku je podle odhadů WHO zajištěno jen deset procent potřeb transplantací. „To znamená, že 90 procent pacientů na čekacích listinách zemře,“ uvádí Bouësseauová. Ve Španělsku podle ONT loni zemřelo jen čtyři až šest procent pacientů, kteří čekali na životně důležitý orgán.
Podle španělského zákona platí, že neprojevila-li zesnulá osoba za svého života jinou vůli, předpokládá se, že lze její orgány darovat. Tentýž princip platí ve Francii od 1. ledna 2017. Zdravotníci se však radí s příbuznými. „Je třeba hodně empatie, jemnosti a respektu,“ vysvětluje koordinátorka transplantací v nemocnici La Paz Belém Estébanezová. „Mnohé rodiny utěšuje to, když vědí, že orgán jejich syna nebo dcery bude žít v jiné osobě, že jim lidé budou děkovat za život,“ říká. To je také případ Ramóna Garcíi Castilla, který se po transplantaci ledviny zavázal, že bude jíst vyváženě a pít denně dva litry vody. „Musím se o ni mnohem více starat. Jsem za ni vděčný,“ říká.