Dillí - Protože doma ve Spojených státech neměl adekvátní zdravotní pojištění a ceny tam byly desetkrát vyšší, Tom Hiland se rozhodl zajet do Indie, nechat si tam operovat srdce a zároveň přitom navštívit i slavný Tádžmahal, napsala agentura AFP.
Když se dozvěděl, že se musí nechat operovat, zjistil tento sedmapadesátiletý realitní agent z Denveru nejprve, že ačkoli je nemocný, nemůže pro léčbu využít svého zdravotního pojištění. Pak musel týdny čekat na odpověď jedné americké nemocnice ohledně základní ceny zákroku: 80.000 dolarů (1,9 milionu korun).
Proto se obrátil na nemocnici Escorts Hospital, která sídlí v indickém Dillí. Je jedním z indických zařízení, která se specializují na „medicínskou turistiku“, jež se v zemi stále víc rozmáhá.
„Za 12 hodin jsem dostal odpověď od chirurga. Základní cena byla 8000 dolarů (190.000 korun). O několik měsíců později v nemocnici v Dillí stejný muž říká, že je nadmíru spokojen. „Odpovídá to mezinárodním standardům, stará se o mě 25 sester a lékařů, je to velmi efektivní,“ dodává.
Před operací si ještě pan Hiland, kterého v Indii doprovází i jeho syn, stačil odskočit do Tádžmahalu. Výlet pro něj zajistila nemocnice. A to není zdaleka vše. Escorts Hospital má i zvláštní oddělení, které obstarává pacientům dopravu na letiště.
„Zkoušíme spojit léčbu s turistikou, o což jsme i mnohdy žádáni,“ vysvětluje ředitel zařízení Navní Malhotra. Například nabízíme za 10.000 dolarů (237.000 korun) místnost pro dva na dva týdny a kromě pobytu nemocného a jeho doprovodu i návštěvu několika památek.
Operuje se zde každý den kolem 15 až 20 zahraničních pacientů, kteří v celkovém počtu představují zhruba deset až 12 procent klientů, zatímco v roce 2002 to bylo pět procent, doplňuje ředitel.
Podobné služby nabízí i nemocnice Appolo Hospital, v níž bylo v posledních pěti letech ošetřeno kolem 60.000 pacientů z 55 zemí.
V Indii operace na „vysoké mezinárodní úrovni“ v oborech kardiologie, neurochirurgie, ortopedie či ortodontie stojí až desetkrát méně než na Západě, vysvětluje Nareš Trehan, který stojí v čele zdravotní komise Indické průmyslové konfederace (CII).
Cizinci podle něj přicházejí ze tří typů zemí. Z Bangladéše či Afghánistánu, kde lékařská infrastruktura chybí; ze zemí jako Turecko či Malajsie, které se příliš nespecializují na určité zákroky; nebo ze Spojených států, Kanady či Británie, z nichž se do Indie jezdí kvůli zdravotnímu pojištění, respektive nižší ceně.
Rozvoj takového typu turistiky podpořil i indický premiér Manmóhan Singh. „Indie má možnost stát se světovou destinací pro málo náročnou léčbu,“ uvedl.
Podle studie CII a společnosti McKinsey v roce 2004 do Indie zamířilo kvůli léčebným zákrokům kolem 15.000 cizinců. Toto číslo by se ročně mohlo zvyšovat o 15 procent a přinášet tamní ekonomice až dvě miliardy dolarů (48 miliard korun). Od července je možné dostat i takzvaná „léčebná víza“ pro návštěvu země.
Ne všichni však rozvoj „léčebné turistiky“ vítají. Dva indičtí lékaři v časopise British Medical Journal se v listopadu postavili proti plánu na rozšíření indických soukromých zdravotnických zařízení, která by nabízela služby jen cizincům či nejbohatším Indům, zatímco ve veřejných nemocnicích by vyčerpaní lékaři museli ošetřovat přes sto pacientů za den.
ČTK