„V Německu to je stále větší problém, ze zahraničí přichází hodně lékařů, kteří němčinu zvládají špatně,“ říká právník Hartwig Meyer stojící v čele Sdružení na ochranu pacientů v Německu.
Podle údajů tamní Lékařské komory bylo v roce 2012 zhruba 15 procent praktických lékařů v Německu narozeno v zahraničí, zatímco v roce 2007 to bylo jen pět procent. Perspektiva vyššího platu než v původní vlasti a také to, že na německém venkově a v menších městech začínají chybět lékaři, přilákala doktory zejména z Řecka, Rumunska a Polska.
Německé sdělovací prostředky už ale také informovaly o několika soudních sporech. Například devětačtyřicetiletý Volker Mikat z Güterslohu na západě země podal žalobu na nemocnici, kde mu byl operován žaludek, kvůli tomu, že byl špatně informován o možném riziku souvisejícím s operací. „Když jsem se lékaře zeptal, jaké jsou jiné možnosti než operace, nedokázal mi odpovědět. Myslím, že to bylo proto, že mi nerozuměl,“ řekl Mikat televizi ARD. Národnost dotyčného lékaře nebyla zveřejněna. Právník Meyer tvrdí, že takové stížnosti dostává pravidelně.
Mnoho cizinců studujících němčinu si stěžuje, že to je složitý jazyk. Právě jazyková bariéra je podle agentury AFP největší překážkou imigrace do Německa, které se snaží vyplnit nedostatek kvalifikovaných pracovníků v souvislosti s poklesem počtu obyvatel.
Pětačtyřicetiletý íránský lékař Hasan Bigdalí absolvoval intenzivní půlroční kurz němčiny, než začal pracovat nedaleko Norimberku. „Když jsem začal ordinovat, měl jsem opravdu strach, že půjde o naléhavý případ a já nebudu schopen pacientovi porozumět. Ale když jsem měl problém, žádal jsem pacienty, aby to opakovali a mluvili pomalu, a oni to opakovali a opakovali, až jsem porozuměl,“ říká.
„Pro pacienty je to obtížné, protože mají strach, že jim lékař nerozumí,“ přisvědčuje Armin Ehl, který je generálním ředitelem sdružení lékařů ve městě Marburg v Hesensku. „Ve venkovských nemocnicích jsou služby, kde jsou kromě šéflékaře samí cizinci,“ dodává Ehl, jenž usiluje o to, aby byl pro zahraniční lékaře povinný jazykový test.
Ve Velké Británii v roce 2008 zemřel pacient, jemuž německý lékař začínající v této zemi podal nadměrnou dávku analgetik. Britské úřady loni rozhodly, že lékaři ze zemí, kde se nehovoří anglicky, musejí absolvovat jazykový test.
V Německu si každý spolkový stát nezávisle určuje požadovanou jazykovou úroveň. Podle Ehla většina vyžaduje minimálně certifikát evropské úrovně B2 rovnající se bakalářské zkoušce, kdy je absolvent schopen v jazyce obecně komunikovat na střední až vyšší úrovni, ale nepožaduje žádný test z oblasti zdravotnické terminologie.
„Jestliže má někdo certifikát B2, dokáže si jistě koupit párek či lístek na autobus, ale není zde žádná záruka, že dokáže hovořit s pacientem,“ zdůrazňuje prezident lékařské komory v Porýní-Falci Jürgen Hoffart. Tato spolková země se loni stala první v Německu, která požaduje testy z němčiny vycházející ze simulace rozhovoru s pacienty podle modelu, který už funguje v Rakousku.
Letos v lednu následovala nejlidnatější spolková země Severní Porýní-Vestfálsko. Ministři zdravotnictví jednotlivých zemí se loni v létě shodli na nezbytnosti zavést společnou normu pro jazykové zkoušky. „Dnes v tom v Německu panuje zmatek. Každý region má jiný systém. Je to středověk,“ kritizuje Matthias Klug, který v Norimberku vede kurzy integrace pro lékaře.