Kde jste původně pracoval a kam nyní míříte?
Pracoval jsem od roku 1998 ve Fakultní nemocnici Královské Vinohrady v Praze 10, první rok na Klinice popáleninové medicíny a od roku 1999 na Chirurgické klinice FNKV. Od roku 2002 rovněž jako odborný asistent katedry chirurgie 3. Lékařské fakulty Univerzity Karlovy. Odcházím pracovat do Německého pohraničí - do Saska, do malé městské nemocnice.
Kde jste práci sháněl? Jak probíhalo výběrové řízení? Nemáte problémy s jazykem?
Problémy s jazykem jsem neměl, neboť jsem již v roce 1994 úspěšně složil státní zkoušku z německého jazyka. Bylo potřeba jen trochu oprášit znalosti a rozmluvit se. Na tom i nyní usilovně pracuji a chodím 2x týdně na konverzaci s rodilým mluvčím. Práci jsem sháněl prostřednictvím inzerátů, agentur i webových stránek nemocnic, vše v podstatě díky domácímu internetovému připojení. Co se týká samotného výběrového řízení, jednalo se vždy o pohovor se Chefarztem, čili primářem, za přítomnosti zástupce vedení nemocnice. V jednom případě jsem absolvoval výběrové řízení nejprve s agenturou, která udělala jakýsi první filtr, a s těmi uchazeči, kteří byli jazykově dobře vybaveni a měli požadované potřebné vzdělání byl natočen interaktivní videorozhovor, který byl poté promítnut vedení nemocnice a Chefarztovi a teprve poté, když jsem prošel tímto dvojitým sítem, jsem byl pozván k osobnímu pohovoru.
Měl jsem možnost si ve finále vybírat z šesti nabídek, nakonec jsem zvolil variantu s dobrým a rychlým dojezdem do Prahy. Rozdíly mezi platy jsou minimální, neboť základní platy lékařů se řídí zákonnou normou a jsou přesně dané tarifem, který reflektuje průměrnou mzdu v Německu a míru inflace a každoročně se upravuje - tj. přesně to, oč usiluje LOK-SČL a ČLK.
Jak jste vyřešil rodinnou situaci? Stěhujete se úplně nebo se budete vracet?
Rodina se za mnou zatím nestěhuje, budu dojíždět 2x týdně. Není to zase takový velký rozdíl oproti stereotypu, který máme již léta zaběhaný zde v Praze. Za dvě hodiny jsem v Praze, takže v tom nevidím zatím žádný problém.
Odešel byste i v případě, pokud by neprobíhala akce Děkujeme, odcházíme?
Ano. Zvažoval jsem již delší dobu tak jako tak změnu zaměstnání a jednoho dne jsem dospěl k názoru, když chci odejít jinam, proč to vlastně nezkusit ještě o trochu dál, když jazykově i profesně na to mám. Akce D-O mi akorát umožnila přesně stanovit termín realizace mých myšlenek a rozhoupala mě k činům.
Co Vám nejvíce vadilo na Vašem dosavadním pracovišti?
Nejvíce asi neustálý nárůst pracovní zátěže v posledních letech a mizivá šance na další kariérní postup. Těch věcí je samozřejmě víc, ale nechci o nich dále mluvit.
Jaké jsou podle Vás hlavní problémy spojené s odchodem?
Papírování je spousta, trvalo mi asi 3 měsíce, než jsem všechno dal dohromady, vyřízení jakékoli žádosti u nás i v Německu trvá tak 3-4 týdny, všechny překlady do Němčiny musí být notářsky ověřené, což vyžadovalo nemalou investici. Každý si taky musí zhodnotit svou rodinnou situaci a vyřešit, jak bude s rodinou v kontaktu. Nejdůležitější je získat povolení k práci lékaře (Approbation). Jakmile „Approbation“ jednou získáte, můžete léčit kdekoli v Německu. To však získáte jen pokud máte příslušnou jazykovou zkoušku na úrovni B2 (samozřejmě kromě lékařského diplomu). Každá spolková země to má ale jinak, některé země B2 nevyžadují, ale musíte složit alespoň náhradní jazykovou zkoušku úrovně B1, pak dostanete „Approbation“ jen na rok s tím, že za rok vás přezkoušejí z jazyka znovu, již na úrovni B2.
Více o lékařích, kteří se po akci Děkujeme, odcházíme rozhodli odejít do zahraničí, čtěte v příštím čísle Zdravotnictví a medicína, jež vychází v pondělí 28. března.