Aktuální etické otázky intenzívní péče

SOUHRN Rozmach intenzívní medicíny přinesl nejen možnost příznivého ovlivnění dříve neřešitelných stavů, ale současně nastolil zcela nové problémy medicínské, etické i ekonomické. Intenzívní péče (IP) umožňuje zvýšení přežití pacientům s akutními stavy, ale současně narůstá počet pacientů dlouhodobě závislých na umělé plicní ventilaci či jiných postupech intenzívní péče, tzv. „chronical critically ill“. Vzhledem k vysoké spotřebě ekonomických a lidských zdrojů na úzkou skupinu pacientů je více než žádoucí racionálně využívat potenciál intenzívní medicíny na skupiny nemocných, kde lze očekávat reálný přínos léčby. Nepokračování či nezahájení neúčelné léčby, přechod na péči paliativní či nepřijetí pacienta do IP z důvodu absence přínosu léčby jsou zcela legitimní postupy a jsou v souladu s vyjádřeními odborných společností. Propuštění z oddělení IP nemůže být dnes považováno za synonymum dobrého klinického výsledku, neboť přežití intenzívní péče mnohdy vede k trvalým následkům, výraznému ovlivnění kvality života pacientů a v mnoha případech se bohužel stává doživotním handicapem se všemi důsledky jak pro jednotlivce, tak pro společnost. S prodlužující se délkou života se mění i populace pacientů, kdy vyšší věk s sebou nese zpravidla vyšší počet komorbidit, horší funkční výkonnost všech systémů a výrazné snížené rezervy všech orgánových systémů. Věk ale nesmí být jediným faktorem ovlivňujícím rozsah péče, ale měl by vždy být zvažován z pohledu vztahu mezi očekávanou dob