ZDRAVOTNICKÁ STATISTIKA
Výběr ze statistické databáze Organizace pro ekonomickou spolupráci a rozvoj
Dominantním tématem na národní, ale i na mezinárodní úrovni se v posledních desetiletích v členských státech OECD stala diskuse o možnostech snižování míry růstu nákladů a způsobech udržitelného financování zdravotnictví. Stranou těchto diskusí zůstala problematika lidských zdrojů.
Tato skutečnost představuje určitý paradox, protože zkušenosti s reformami zdravotnických systémů ukazují, že mnoho programů se nepodaří realizovat se zamýšlenými efekty právě proto, že byly podceněny možnosti a očekávání zdravotníků.
Mezinárodní srovnávání ukazatelů, které se týkají lidských zdrojů ve zdravotnictví, patří z metodologického i praktického hlediska mezi nejobtížnější. Následující srovnání nepostihuje některé důležité aspekty, jakými jsou například věková struktura lékařů nebo kvalita poskytované péče. Tento článek rovněž neanalyzuje spotřebu péče, zde vyjádřenou počtem návštěv u lékaře, ve vztahu k výsledkům péče, měřeným například zdravotním stavem.
Jak počty návštěv u lékaře, tak i počty lékařů jsou ovlivněny celou řadou charakteristik a faktorů, které se v jednotlivých státech mohou lišit. Jde o demografické charakteristiky populace, zdravotní stav obyvatelstva, organizaci a financování zdravotnických služeb, ale také o faktory, jakými jsou tradice, zvyklosti, historický vývoj apod.
Souhrnné statistiky rovněž nezobrazují regionální rozdíly a místní specifika. Zde lze uvést příklad Švýcarska, kdy francouzská část vykazuje vyšší spotřebu péče než německy hovořící kantony.
Počet návštěv
Graf 1 dokládá, že obyvatelé České republiky navštěvují lékaře (všechny ambulantní lékaře kromě stomatologů) výrazně častěji než občané většiny dalších států OECD s výjimkou Japonska a Slovenska. V porovnání například se sousedním Rakouskem navštěvujeme u nás lékaře dvakrát tak často a v porovnání se Švýcarskem dokonce čtyřikrát častěji. Graf 2 znázorňuje počty návštěv u zubních lékařů.
Relace na 1000 obyvatel
Co se týče relace praktických lékařů (PL pro děti a dorost, pro dospělé a gynekologů) na 1000 obyvatel, postavení České republiky je ve srovnání s dalšími státy OECD spíše průměrné.
Rakousko vykazuje dvojnásobný počet praktiků na 1000 obyvatel, více praktických lékařů mají podle tohoto ukazatele také například USA, Německo, Francie, Finsko a Belgie (viz Graf 3). Zcela jiná je situace podle počtu specialistů na 1000 obyvatel, kde ČR společně s Řeckem a Maďarskem patří mezi státy OECD přední pozice (viz Graf 4).
Postavení ČR vzhledem k ukazateli počtu zubních lékařů na 1000 obyvatel zachycuje Graf 5. Méně zubních lékařů na 1000 obyvatel je například v Rakousku, Spojených státech, Švýcarsku nebo Velké Británii, více naopak v Řecku, Dánsku, Finsku, Švédsku, Německu nebo na Islandu.
Mgr. MIROSLAV BARTÁK
Mgr. PAVLÍNA HORÁKOVÁ
Institut zdravotní politiky a ekonomiky