Podle deníku The New York Times většinou jde o pacienty, kterým nepomohly dostupné léky či terapie a hledají alternativu.
Extáze neboli MDMA vyvinutá koncernem Merck v roce 1912 je ve Spojených státech zakázaná od roku 1985. Postavení látky mimo zákon bylo reakcí na její rostoucí oblibu mezi návštěvníky tanečních parties v 80. letech. V poslední době ale americké úřady povolily malému počtu laboratoří v zemi výrobu MDMA pro výzkumné účely.
Jako pomoc vojákům s traumaty z boje ji používají manželé Michael a Anna Mithoeferovi z Charlestonu v Jižní Karolíně. Podávání extáze vojákům i dalším lidem se syndromem kombinují s psychoterapií. Ve svém nedávném článku pro Psychofarmakologický žurnál uvedli, že většina jejich pacientů po léčbě zaznamenala výrazné a trvalé zlepšení stavu.
V současnosti čelí velkému zájmu vojáků. Obrátilo se jich na ně kolem 250. Manželé ale mohou vzhledem k pravidlům amerického Úřadu pro kontrolu potravin a léků (FDA) přijmout maximálně 24 pacientů.
„Jako člověk, který přežil, se cítím provinile. Jednak kvůli tomu, že jsem se vrátil z Iráku, jednak kvůli tomu, že jsem měl šanci absolvovat tuto terapii,“ uvedl pětadvacetiletý Anthony z Jižní Karolíny, který už má léčbu za sebou. „Jsem díky ní jiný člověk,“ dodal.
Extáze, která navozuje euforické a empatické stavy, jemu i dalším účastníkům terapie pomohla mluvit o traumatech. „Změnilo to celý můj pohled na práci v troskách dvojčat,“ uvedl šestačtyřicetiletý Patrick, který pomáhal s úklidem trosek v New Yorku po teroristických útocích z 11. září 2001. Od té doby trpí traumaty z marného hledání přeživších a kontaktu se zoufalými lidmi hledajícími příbuzné.
„Občas jsem v té jámě měl pocit, že to, co dělám, má účel a je třeba to udělat. Během terapie jsem se začal ztotožňovat s tímto pocitem, a ne s vinou a smutkem,“ poznamenal rovněž Patrick.
Mithoeferovi svým pacientům podávají MDMA ve dvou dávkách během dlouhé terapeutické seance. Několik týdnů před tím je na to připravují. Tři až pět týdnů po seanci je pak čeká další seance, během níž se podává droga. Poté následuje další terapie bez podávání látky, kdy její účastníci jen mluví.
U většiny z nich po léčbě zhruba o tři čtvrtiny ubylo běžných symptomů, jako je obecná úzkost, deprese či noční můry. Je to více než dvakrát více než u jiných psychoterapeutických postupů, uvedli manželé.
Výzkumníci doufají, že pokud budou jejich výsledky nadále tak přesvědčivé a trvalé, je pravděpodobné, že americká vláda zaplatí za rozsáhlejší testy jejich terapie.